Zatím se zdá , že poslední průzkumy veřejného mínění nahrávají demokratickému kandidátovi. Oblíbenost G. Bushe u voličů se dostala na nebezpečnou hranici 40% procentní volitelnosti. S takovouto nízkou podporou se pouze prezidentu Trumanovi podařilo nečekaně vyhrát volby v roce 1948. Současně skoro 25% Američanů, kteří volili Bushe v posledních volbách, neplánuje ho znovu označit v těchto volbách. Pro Kerryho je však málo příjemné, že většina z těchto voličů nechce volit ani jeho.

Charakteristickým jevem této volební kampaně je, že mnoho voličů neví koho má volit a vůbec jestli mají přijít k volebním urnám. Tato situace nejednoznačnosti tak více prospívá dnešnímu americkému prezidentovi, který prostřednictvím svého úřadu má více možností svojí konkrétní činnosti přesvědčit nerozhodnuté voliče ve svůj prospěch.

Kongres může udělat prezidenta

Toto čtyřdenní setkání demokratů tak nabízí pro Johna Kerryho obrovskou a neopakovatelnou příležitost svým vystoupením a jednáním zapůsobit na všechny voliče bez rozdílu a přesvědčit je, že on je tím jedině správným mužem pro Ameriku a celý demokratický svět.

Mitchell Eggers, politolog v International Herald Tribune se domnívá, že v těchto volbách rozhodne zahraniční politika a dodává "Jsou to výjimečné volby, které budou více ovlivněny mezinárodními událostmi, a zejména, zda voliči budou vnímat prezidenta jako úspěšného globálního vůdce"

Velmi důležité pro Johna Kerryho bude také objasnit Američanům podrobně a jasně, kdo je a jakým způsobem zemi povede. Velkým pomocníkem v této nelehké kampani má mu být i senátor John Edwards, designovaný na jeho více-prezidenta.

"Privilegovaná Amerika" versus "jiná Amerika"

S touto tezí se rozhodl John Edwards zapůsobit na střední Ameriku a získat ji na svoji stranu. Tento úspěšný právník, syn chudých rodičů, je svým osudem ztělesněním amerického snu. Navíc je velmi ceněna jeho schopnost si promluvit s obyčejnými Američany. Důležitým trumfem je, že pochází z jihu; právě z té oblasti, kde nemají američtí demokraté na růžích ustláno.

Bostonský sjezd se může tak stát pro oba muže, pokud se jim podaří zapůsobit na voliče a vystihnout jejich náladu , jako to uskutečnil v roce 1992 tehdy neznámý arizonský guvernér Bill Clinton, tím přestupním můstkem do Bílého domu. Ostatně Clinton má v Bostonu také být a pokusit se svým vystoupením vnést svěží vítr do plachetnice amerických demokratů. Budou to velmi potřebovat, neboť George Walker Bush je velmi silný protivník.