Argumenty Blairových kritiků jsou podle Keegana nesmírně sporné, neboť mnozí (včetně britského generálního prokurátora) jsou přesvědčeni, že rezoluce OSN 678, 687 a 1441 poskytují plné ospravedlnění pro vojenský útok proti Saddámu Husajnovi.

Někteří Blairovi kritikové jsou staromódní antiimperialisté a antimilitaristé, kteří odmítají užití síly za jakýchkoliv okolností. Ignorují skutečnost, že Saddám porušil nejméně devět rezolucí OSN. Nedokážou také vysvětlit, proč by podporovali další vládu Saddáma Husajna a pokračování jeho kruté tyranie.

Je pravda, že Američané udělali chyby. Bylo vážnou chybou rozpustit iráckou policii a iráckou armádu, argumentuje autor. Američané přijali názor, že žádným stoupencům bývalého režimu nesmí být povoleno stát se držitelem moci za nového režimu.

Bylo to založeno na idealistickém, ale naivním přesvědčení Američanů, že v Iráku existuje potenciální demokratická většina a ta okamžitě zvolí demokratickou vládu. Ve skutečnosti zrušením Saddámovy policie a armády udělali Američané ze statisíců mladých iráckých mužů nezaměstnané osoby, okamžitě nespokojené, ale znalé zacházení se zbraněmi. Vzhledem k tomu, že téměř každý irácký muž má přístup k zbraním, byl to recept na chaos.

Avšak celý Irák není ve stavu chaosu, pokračuje autor. Kurdský sever přešel úspěšně k pokojné autonomní vládě. Na Brity ovládaném jihu jsou tři ze čtyř provincií v míru a v jedné z nich se už konaly úspěšné místní volby, v jejichž rámci převzali moc sekularisté.

Boje pokračují v tzv. sunnitském trojúhelníku západně od Bagdádu a podporují je bývalí členové strany Baath, kteří se obávají, že v důsledku řádných voleb přijdou o nadvládu, na niž byli zvyklí za Saddáma Husajna. Ty volby se mají konat v lednu.

Dalšími disidenty jsou šiitští extremisté, většinou stoupenci Moqtady Al Sadra, kteří se obávají, že v zemi s pomocí Američanů získají největší vliv sunnité a kteří považují západní demokratickou vládu za neislámskou. Jejich cíle podporují cizí bojovníci zejména ze Sýrie a z Íránu a z antiroajalistických regionů Saúdské Arábie, kteří chtějí vytvořit kalifát ze sedmého století a návrat k Boží vládě na zemi.

Situace by mohla být mnohem horší. Saddám byl sice zločinec, avšak proměnil Irák ve světský stát a zajistil, že obyvatelstvo Iráku patří k nejlépe vzdělaným na Blízkém východě. Většina Iráčanů podporuje sekularismus a západní vzdělání, vítají pád Saddámovy diktatury.

Pokud je neumlčuje hrozba násilí od extremistů a zločinců, také zdůrazňují, že i nadále považují západní vojska v jejich středu za osvoboditele.

Západní tzv. pokrokoví aktivisté, kteří odsuzují válku v Iráku, jsou ve skutečnosti antiliberální a reakční. Je nutno uznat pravdu, že vypočítané užití síly může dosáhnout dobra. Spojené státy a Británie se nesmějí nechat zastrašit, uzavírá autor.

Podrobnosti v angličtině ZDE