14. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 9. 2004

Přírůstky do památníku

Zdena Bratršovská, František Hrdlička

Tichou ctižádostí většiny pozemšťanů je, aby po své smrti zanechali stopu ve svých potomcích, ve svých dobrých skutcích nebo ve svém díle. Někdy je to ovšem jen zbožné přání, protože lidí kvapem přibývá a psychologové nám doporučují, abychom se nezabývali včerejškem, protože pak bychom plakali nad rozlitým mlékem.

Člověk, který se přehoupl přes zenit svého života, se však takovým myšlenkám neubrání: Docházejí mu síly, začíná prohrávat v soutěži s mladou generací, a tak přemýšlí například o tom, zda stačí udělat či dokončit vše, co pokládal za podstatné, zda by býval nevynikl spíš v jiném oboru, než jaký si zvolil, nebo zda se neměl obklopit lidmi, kteří by ho bývali obohatili víc než ti, s nimiž --ať už ze své vůle či z nutnosti -- byl ve styku během života. Pokud tyto úvahy nerozvine ve svých pamětech, odnese si je zpravidla do hrobu; na jasnozřivost pohřebního řečníka či autora nekrologu spoléhat samozřejmě nemůže.

Je nám vždy trochu líto, když zjistíme, že rutinní nekrolog je poslední tečkou za životem člověka, kterého jsme znali nebo kterého jsme si vážili. Nekrolog je v dnešní době vlastně oficiálním souhlasem s tím, že dotyčného vymažeme z veřejného života i ze soukromé paměti. Nikdo není nenahraditelný, zní slogan státní správy, i když je to přinejmenším sporné tvrzení.

Král Václav IV. nenahradil v předvečer husitských bouří svého císařského otce Karla IV. a prezident Beneš nezastoupil v předvečer komunistického puče T.G. Masaryka, protože prostě neoplývali prozíravostí svých předchůdců. Suchý a Šlitr se sice přihlásili k odkazu V+W a vykročili v jejich stopách, ale ve společenském dosahu své vzory nedostihli.

Přemýšlíme zejména o lidech z umělecké sféry, kteří odešli do záhrobí po roce 1990. Dokázali by ovlivnit chod veřejných věcí, kdyby tu ještě pár let pobyli? Postrádá je vůbec někdo z jejich kolegů a příznivců? Znají ještě jejich jména začínající literáti a publicisté?

Někteří z nich, jako autor dětských textů, editor a houslista Ladislav Dvorský, který se snažil hned po sametovém převratu upozornit na opomíjené hodnotné tituly, podobně jako Zdeněk Pochop, dočasný ředitel nakladatelství Český spisovatel, který připomněl českým čtenářům nedoceněný odkaz spisovatele Karla Michala, byli tak skromní a nenápadní, až to vypadalo podezřele: Nechtějí nakonec zastřít nějaký politický prohřešek?, přemítali jejich kolegové, kteří dokázali ze změny režimu vytěžit lepší postavení. Z očí i z mysli sešel záhy i prozaik Josef Jedlička, jehož novela Kde život náš je v půli se svou poutí, mísící prvky reportáže, lyriky i eseje, předjala kdysi do jisté míry texty světoběžníka Lubomíra Martínka.

Téměř bez povšimnutí opustil rozhlasové studio vzdělaný a zaujatý milovník krásna, svérázný režisér Josef Melč. Rakovina zkrátila život dramaturgovi Zdeňku Hedbávnému, který vzkřísil ve svých monografiích soubor Větrník a odkaz A. Radoka, téměř neznámému houslistovi a pedagogovi Pavlu Šormovi, vyslanci české hudby v Holandsku, a později i na letních kurzech v Bechyni, jakož i nestárnoucímu představiteli undergroundu Mejlovi Hlavsovi, který už nestačil nahrát naše písňové texty, psané speciálně pro něj. Moře se stalo -- podobně jako dříve pro básníka V. Dyka a pro překladatele E.A. Saudka -- osudným pro Karla Zicha, který nikdy nepřijal roli zpěvácké hvězdy, i když ho k tomu geny nesporně předurčovaly.

Vzpomínáme i na dva hudební skladatele, kteří vystoupili v našich televizních dokumentech: Jarmil Burghauser nám vyprávěl o svých skautských začátcích a o svém boji s byrokracií, která donekonečna oddalovala vztyčení Dvořákova pomníku, a Klement Slavický, poslední žijící žák Mistra Suka, nám vylíčil, jak probíhaly lekce s jeho učitelem. Zeno Dostál, s nímž jsme podpisovali své knihy v Sadské tiskárně, stačil natočit už jen dva slibné filmy; před smrtí ho neochránilo ani jeho moravské furiantství. Jiný filmař, Zdenek Zaoral, tvůrce Pavučiny a pozoruhodné monografie o F. Fellinim, se -- jako kdysi nadějní herci Lubomír Černík či František Husák -- nedokázal vymanit z dlouholetého alkoholického objetí, které ho nakonec zničilo; takových osudů je samozřejmě v uměleckých kruzích víc.

Proč však rezignovali na život programový vyznavač autenticity, nadaný kritik Jan Lopatka a ctižádostivá dramatička a prozaička Alena Vostrá, jejíž suchá, sarkastická poetika svým způsobem nastartovala pozdější vlnu feministických autorek? Proč odešli od rozdělané práce režiséři Jindřich Fairaizl nebo Zdeněk Pospíšil, někdejší spolutvůrce Divadla Na provázku? Nesmířeně, jak se zdá, opouštěli pozemský svět i filmař Antonín Máša a zpěvák Karel Kryl; znamená to, že nový režim si vždy vyžaduje nové oběti?

Známí herci a spisovatelé jsou na tom poměrně lépe než režiséři nebo hudebníci, protože se dosud objevují v archivních filmech nebo v titulech půjčovaných knih; proto si také umějí oddaní diváci či čtenáři lépe představit, do jaké míry chybí jejich typ či styl v současném kulturním rejstříku. Na zasmušilou píli a všestrannost Eduarda Cupáka snad navazuje Viktor Preiss; kdo však supluje Josefa Kemra, který v sobě směšoval občanskou výstřednost a zbožnou pokoru? Na jevišti už se neobjeví Klára Jerneková, křehká hrdinka z her Williamsových a z Juráčkova filmu Případ pro začínajícho kata, kterou jsme přizvali k jedné prezentaci.

Herecký talent nezapřel ani Jiří Sýkora, který kdysi začínal s Ivanem Krausem jako kabaretiér v Pardubicích a posléze se prosadil jako reportér v Hlasu Ameriky; vrátil by se ke své původní profesi, nebo by zůstal sedět na dvou židlích, na komentátorské a na herecké, jako například Martin Štěpánek?

Na dlouhou cestu za svým někdejším partnerem Jiřím Grossmannem se vydal i komik Miloslav Šimek, který uměl trefně glosovat nejen společenské události, ale i -- například v televizním dokumentu o Semaforu -- postoje svých kolegů z komické branže.

Se smrtí často vyprchá i příchuť snobismu, která ulpívá zaživa, zpravidla díky jejich společenským stykům, na některých literátech. O spisovateli Ladislavu Fuksovi to platí jen částečně: Byl to vědomý solitér, který vtěloval do díla své nutkavé představy; jako by s jeho odkazem -- podobně jako s odkazem Julia Zeyera -- pronikalo do českého prostředí něco cizokrajného, německá exprese nebo italský manýrismus, takže se dá těžko odhadnout, zda by našel učedníka či následovníka.

Nad knihami Karla Pecky nás zase napadá, že v něm životní příkoří, jaké nezaslouženě utrpěl, zmrazilo někdejšího romantika, tuláka či milence, který se promítl ještě do románu Horečka; nepřekvapilo by nás, kdyby do jeho dalších, potenciálních próz vstupovaly meditativní pasáže, inspirované například Richardem Weinerem.

Postrádáme i hlas Františka Nepila -- ani ne tak kvůli jeho humoristickým vyprávěnkám jako kvůli spravedlivým postojům, které zastával v různých profesních výborech, i když tím neladil se stanoviskem loajální většiny. Odešel bohužel i prozaik Jiří Fried, který obohatil českou literaturu o výrazný styl a existenciální ladění, a nedávno i překladatelka Hana Žantovská, na jejímž kontě jsou například znalé a citlivé překlady E. Browningové, G. Greena, F. Kafky a F. Werfela; oběma vděčíme za slova pochopení a uznání, jimiž rozvaděná literární obec zrovna nehýří.

Zbývají samozřejmě lidé, s nimiž jsme se setkali na studiích, v zaměstnání, v divadle či na cestách, ale kteří po zápisu do obecní kroniky nikdy nezatoužili; někdy sice ožili v našich knihách, ale to je jen akademická útěcha -- pro ně i pro nás. Doufáme ostatně, že tento esej nevyzněl jako hromadný nekrolog.. Je-li pravda, že každá solidní redakce má nekrolog připraven v předstihu, aby mohla na úmrtí dotyčného reagovat co nejpohotověji, jsou na tom vlastně lidé bez oficiálního věhlasu lépe: Nikdo a nic, ani datum ve slovníku, ani přichystaný nekrolog, jim nepřipomíná, že jsou tak beznadějně smrtelní.

(Upravený text z publikace Politikův umělec a umělcův politik)

                 
Obsah vydání       14. 9. 2004
14. 9. 2004 John Bok: "Držím hladovku, protože Gross posiluje policejní stát" Jan  Čulík
14. 9. 2004 Jak česká média nekorigují nesmysly politiků Michal  Škop
14. 9. 2004 S kůží na trh Ivo  Bystřičan
13. 9. 2004 Bush "věděl o týrání vězňů" v Guantánamu
14. 9. 2004 Muslimové a politické násilí
13. 9. 2004 Americké vojenské vrtulníky střílely do davu civilistů
14. 9. 2004 Internet "dosáhl hranice svých možností"
14. 9. 2004 Další policií ukončená party
13. 9. 2004 Policie a starosta zakázali pražskou techno party
11. 9. 2004 Gross: "Napomůžu k získání prostoru pro akce jako Czechtek" Jan  Čulík
14. 9. 2004 Přírůstky do památníku Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
14. 9. 2004 První České sociální fórum 25. - 28. září 2004
14. 9. 2004 Milan Šmíd opravdu brání Zdeňka Duspivu? Štěpán  Kotrba
14. 9. 2004 Kotrba: "Informace, uvedené v předmětném článku byly mou autorskou spekulací" Štěpán  Kotrba
14. 9. 2004 Fingerprint scanner - budoucnost právě začala Štěpán  Kotrba
14. 9. 2004 Zpravodajství iráckého odporu za dny 4. - 7. září 2004
14. 9. 2004 Mezi patentovou a autorskou ochranou je rozdíl Jaroslav  Štemberk
14. 9. 2004 Mezi patentovou a autorskou ochranou je rozdíl Jakub  Trávník
13. 9. 2004 Čeština pro malé cizince
13. 9. 2004 Neffovské "vývody": Hloupý komentář, ale obstojný hollywoodský scénář Bohumil  Kartous
13. 9. 2004 Pražská premiéra filmu Fahrenheit 9/11 se proměnila ve spor mezi dvěma ideologicky zaťatými tábory Jindřich  Lacina
14. 9. 2004 Rusko sa vyberá na cestu Izraela Adrian Peter Pressburg
14. 9. 2004 Genocída na obzore (za obzorom?) Peter  Smrek
13. 9. 2004 Gromanova iracionální kritika knihy Exil a politika Pavel  Paleček
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
14. 9. 2004 Muslimové a politické násilí   
14. 9. 2004 Jak česká média nekorigují nesmysly politiků Michal  Škop
14. 9. 2004 John Bok: "Držím hladovku, protože Gross posiluje policejní stát" Jan  Čulík
14. 9. 2004 Kotrba: "Informace, uvedené v předmětném článku byly mou autorskou spekulací" Štěpán  Kotrba
14. 9. 2004 Přírůstky do památníku Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
13. 9. 2004 Definitívny koniec československej jari Peter  Greguš
13. 9. 2004 Jak je to se Zifčákovými "komunisty" Štěpán  Kotrba
13. 9. 2004 V zámku a v podzámčí Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
13. 9. 2004 Neffovské "vývody": Hloupý komentář, ale obstojný hollywoodský scénář Bohumil  Kartous
13. 9. 2004 Zákaz prodávat útočné střelné zbraně v USA skončil 13. září Miloš  Kaláb
13. 9. 2004 Gromanova iracionální kritika knihy Exil a politika Pavel  Paleček
12. 9. 2004 Reakce na "účelový a nepravdivý text na BL" Zdeněk  Duspiva
12. 9. 2004 Colin Powell "nazval neokonzervativce 'zasraní šílenci'"   

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
14. 9. 2004 Přírůstky do památníku Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
13. 9. 2004 V zámku a v podzámčí Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
3. 9. 2004 Noc se stmívá vždy jen jednou, den se dní jen vždycky jeden... Irena  Zítková
3. 9. 2004 Třeba uprostřed noci na opačný straně Zeměkoule Tomáš  Koloc
3. 9. 2004 Je Divoké víno čtyřicátníkem či čtyřicátnicí..? Ludvík  Hess
3. 9. 2004 Britové oslavují Kunderu Jan  Čulík
2. 9. 2004 Britové se diví, že Kundera nevychází v Česku   
1. 9. 2004 Zpráva o království českém v roce 2000 Irena  Zítková
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
27. 8. 2004 Systémy sebezničení Václav  Dušek
26. 8. 2004 Kryla jako velkého umělce jsem rozhodně zpochybnit nechtěl... Šmerala ano... Radko  Kubičko, Jiří Haussmann
26. 8. 2004 Britská média oslavují Milana Kunderu