Existuje vždy jen jediné spásonosné řešení, zvláště přišlo-li shůry?

Především: Je-li před námi zapeklitý problém, pak stěží mívá jen jedno řešení. Mluví-li se o jediném pravém a optimálním řešení, je to buďto pohádka, anebo odněkud fouká podezřelý vítr. V pohádkách má rozpačitý Honza (nevědoucí kudy kam) kouzelný algoritmus k okamžitému použití díky kouzelnému dědečkovi, který už na cestě číhá k jeho předání. Pokud jde o ten možná divný směr "větru", dospělí lidé dobře vědí, že kde se budou otáčet miliardy korun, je taky mezi "zainteresovanými kruhy" zájem o přiměřené zisky z nich; a také je pochopitelný interes o propojení na politické orgány, které ne každému mohou požehnat k účasti na těch velkých hodech.

Pokud je nabídnuto jen jedno jediné řešení jako optimální, je otázka, zda vůbec a jak byly zváženy možné další alternativy. Neboť mezi námi lidmi bývají typické rozmanité preference; a to jak z hlediska místa nebo času, tak i praktické prospěšnosti, anebo ne na posledním místě jak finančního krytí, tak i hospodárnosti projektů. Z těch vzájemně si konkurujících priorit pak plyne taky jejich rozdílná váha. A jakmile nedisponujeme pouze jediným souborem kritérií (s nesporným pořadím preferencí), neměla by být jistota předkladatele nikdy absolutní. Protipříklady mohou navíc nadmíru vhodně upozornit na případná slabá místa zatím upřednostňovaného řešení.

Pokud v konkrétním případě je suverénně předkládáno jen jediné spásonosné řešení a pokud navíc se hledá jakákoli cesta, jak jen jemu dát průchod k realizaci, je to korektní? Je to rozumné? Není podezřelé, že "ti nahoře" mají minimální zájem oslovit maximální počet zainteresovaných? Samozřejmě že takové referendum není odborným kolegiem. Ale copak jím jsou politikové z magistrátu? A nadto: nejde v první řadě o názor statisíců aktuálních uživatelů veřejných prostorů a o jejich představy o jejich budoucím stavu? Jakmile se "v zájmu veřejnosti" shora předkládá vrchnostensky přezíravě jediné řešení za jedině možné, je to zřejmě taky doklad toho, že "ti nahoře" nejlíp sami vědí, co si "lid dole" přeje. Anebo přesněji: co si "ti dole" mají v souladu s vůlí "těch nahoře" přát.

Jak se taky někdy přitom argumentuje

Samotná argumentace jdoucí shůry je poučná (raději bez "přívlastku"). To jediné nejlepší řešení je doprovázeno superlativy. Je líčeno málem jako příští, málem zítra realizovaný ráj. Zdůrazní se, že na základě mnohaletých odborných studií a nezávislých posudků je předložené řešení jediné možné. Přidá se jako relevantní tvrzení, že přece ti, co své rozhodnutí předkládají, byli svými voliči pravoplatně zvoleni! Copak to je argumentem navozujícím automaticky a pravoplatně důvěru v technicky --- i jinak ---složité a nemálo profesionality vyžadující oblasti? (Není politik v odborných věcech pouhým občanem? Tak jako my ostatní?) A jen se dodá, že to upřednostněné je potřebné a správné.

Jedním z ošidných prostředků argumentace je analogie. Kdekdo v ČR ví o tom, že v Brně k výročí prvního desetiletí nového československého státu vzniklo "na zelené louce" půvabné výstaviště. Kdekdo ovšem také ví, že třeba v Praze --- zrovna tak velkoryse (byť ne na zelené louce) --- kromě řady zajímavých počinů byl také realizován nanejvýš problematický dopravní průtah středem města. (Tím poukazem na brněnské výstaviště má být příkladně "zdůvodněno", jak prozíravé by bylo, kdyby o tři čtvrtě kilometru "jižněji" vzniklo v Brně nové nádraží.)

Z čeho (taky) vyrůstá zítřek?

Je-li naším domovem město, vyrostlo z nějakých daností i příležitostí minulosti. Evropská města mají svou svéráznou tvář. Problémem většiny z nich jsou dopravní nároky, jež nám "nadrobil" především rostoucí počet jejich obyvatel a automobilismus. Také s tím souvisí "dopravní obslužnost"; zvláště propojení na střed města, zůstalo-li centrum ještě "živým".

Asi to všichni známe z vlastní zkušenosti. Někde je zřízen park, cestičky mají obrubníky a preferenční směry, a přesto mimo záměr projektantů a realizátorů parku najednou tu máme (kde se vzala, tu se vzala?) cestičku přímo trávníkem, mimo zamýšlené "optimální" směry. Zrovna tak po staletí vznikala podél původních mini "radiál" jejich další prodloužení, také v napojení na zvnějšku směřující preferenční směry, často všelijak klikaté nebo vůči něčemu "ideálnímu" (nebo shůry očekávanému) jaksi napříč. --- Takhle to máme taky, ať chceme nebo nechceme, zděděno po předcích, taky v Brně. Vzhledem k tomu, co dnes v Brně nazýváme jeho "středem", máme tam "odjakživa" nádraží v jeho středu. (Bez ohledu na to, že ten "střed" je maličko na východ od historicky původního středu.) Pokud kdo přijede do Brna, hned od samotného nádraží --- i v noci! --- se dostane do kterékoli části města, ať už tramvají nebo trolejbusem (a v noci autobusy). Magistrát města Brna moc nevytrubuje, že tohle by umělým přesunem stávajícího nádraží o zhruba 700 m "jižněji" muselo skončit. Že by tu byla rozmanitá dlouhodobější provizória. A že pokus aspoň trochu tohle v rámci městské hromadné dopravy ("MHD") napravit by stálo další moc zatím nevyčíslované miliardy (a další léta čekání na konec všemožných provizórií) --- aniž by to celkové řešení nakonec bylo dopravní obslužností (z hlediska MHD) lepší než stávající situace.

Přitom nikdo si dnes nemůže zatím přijatelně představit, zda vůbec pokus o "nový střed města" při stávajícím rozložení úřadů, obchodů a komunikací má nějakou únosnou šanci stát se úspěšnou výzvou všemu tomu, co tady zatím je historicky. (Lidé se sice hrnou do tržnic za nižšími cenami ne zrovna příliš kvalitního zboží, ale vytvořit kulturně a politicky nové centrum města je jistě odlišný příběh.) V tomto ohledu je dozajista zajímavé, že v té diskusi o brněnském nádraží se objevila také informace, že plánované nové centrum spolu s přesunutým nádražím jižním směrem je v oblasti možných záplav. Nikdo se valně neobtěžoval tuto informaci vyvracet (pokud vím). Proč? Jen proto, že je naděje na nízkou účast hlasujících v tom skoro ututlaném referendu? Takže by nebylo třeba referendum brát jakkoli v úvahu?

Hlas lidu, aneb také o komunikaci s ním

Pokud se mohu ve středu města dostat pohodlně skoro kamkoli pěšky, je to neocenitelná výhoda jak pro jeho obyvatele, tak zároveň pro ty, kteří sem směřují z jeho okolí. Pokud má být z případného nového (kdovíkdy postaveného) nádraží dostupný starý --- a jistě nelikvidovaný --- střed města, pak už by šlo o vzdálenost, jakou by měla překlenout MHD. S nějakým řešením rovnocenným stávající situaci se zatím ještě nepočítá. Případná podpovrchová tramvaj, to jsou další miliardy korun, rozmanitá provizória na léta, a nadto jen severojižním směrem relativně uspokojující řešení; všechny jiné směry zatím jsou a budou odkázány na stávající dopravní uzel před stávajícím starým nádražím.

Je hodno pozoru, že když se objeví nějaké připomínky k projektu nového (na jih přesunutého) nádraží, na Magistrátu města Brna nemají radost, že by měli k něčemu přihlédnout, k čemu se zatím "jaksi" nepřihlédlo, a místo toho mají "zřejmě" dojem, že tu nějací kverulanti kalí čisté vody. Není tu radost z možné konfrontace s alternativními náměty, aby nakonec řešení relativně složitého problému bylo "optimální". Zdá se, že případný vzbuzený zájem o tento projekt je nevítaný. Nezapomeňme, že už několikrát bylo v té věci určitým způsobem rozhodnuto!

Takže když bylo možno přímo komunikovat s názory brněnského občanstva, místo aby byl termín referenda účelně a funkčně spojen s krajskými volbami, byl stanoven (neúmyslně?) tak, aby unikl pozornosti ne tak choulostivé (či ne tak automaticky dostatečně informované) části voličstva, a aby pro nízkou účast na referendu bylo možné jeho výsledek uložit k ledu .

Nepřehlédnutelné jsou sugesce s velkolepě znějícími formulacemi na adresu úřady upřednostňovaného projektu. Skoro se může zdát, že celá Evropa si přeje přesun brněnského nádraží jižním směrem, jen aby vznikly nové pracovní příležitosti (pro koho?) a kdoví co ještě všechno, že? Podezděno je to přezíravou legitimitou. Tou, které moc nezáleží na mínění případných aspirantů na zítřejší lepší život ve městě.

Ne naposled jde také o finanční zdroje

Vždycky je třeba uvážit, kolik, do čeho, a proč investovat. A zda je finančních zdrojů dost. A zda peníze nejsou naléhavěji nebo hospodárněji třeba jinde. Jako kdyby bylo automaticky jasné, že když se hned nějaké peníze prostaví, nakonec ("salám" systémem) se nějak --- s řadou provizórií --- objekt dostaví. Je zajímavé, že "doprovodné" (ale taky nutné) výdaje vztahující se k projektu nového a místně nově dislokovaného nádraží nejsou automaticky a současně prezentovány, ač mohou reprezentovat dokonce nakonec částku vyšší než je ta, která se udává jen pro vlastní výstavbu nového nádraží.

Je zatím nezodpovězenou otázkou, jakou sumu reálně stačí svými zdroji pokrýt Statutární město Brno (bez ohledu na čísla, která byla zatím puštěna do světa). Na státní rozpočet lze ve stávajících poměrech stěží spoléhat. Jsou tu opravdu automaticky nějaké možnosti, že při svízelích pomůže Evropská unie? (Ta nejednou čeká, až kolik sám žadatel má na účelnou a plně zdůvodněnou realizaci v záloze.)

O některých faktech pochybnosti nejsou

Je samozřejmé, že rekonstrukce brněnského hlavního nádraží nutná je. Je pak otázkou, co a jak se musí (může) udělat, a za jakých finančních a technických podmínek. A že přitom řešení musí být komplexní; tj. včetně celkové dopravní obslužnosti, atd. (Moc se nemluví o tom, že v rámci stávající železniční sítě v Brně středem města neprojíždějí nákladní vlaky. Ty by ale zřejmě projížděly zamýšleným novým nádražím, jen 700 metrů jižněji.)

Málo je známo, že roku 1991 byl předložený --- a jako vítězný vyhodnocený ---projekt (Dr. Ing. Rudolf Nedvěd; údaje mj. dostupné na internetu J. Myslivcem, z r. 2002), který počítal s etapovitou rekonstrukcí stávajícího nádraží za jeho plného provozu, s postupným čerpáním finančních prostředků a s plynulým zapojováním rekonstruovaných úseků k zprovoznění. (Pro případnou realizaci nového nádraží tohle všechno neplatí. Také je zajímavý a nadmíru poučný materiál, který před několika lety k této problematice natočila ČT.)

Od roku 1992 se ale znovu všechno "jaksi" vrátilo na začátek. Nádraží se musí odsunout, a basta. Copak se na tom v projekčních kancelářích nepracuje už půl století? (Nemá teď smysl do toho zanášet obdobně tvrdohlavá a ne zrovna optimální rozhodnutí, vztahující se např. k projektu a realizaci seřazovacího nádraží v Maloměřicích.)

To stávající staré brněnské nádraží je prý bariérou, která brzdí rozvoj města. Jako kdyby se směrem ke Komárovu někdy v minulosti tlačil život města a moc se mu to nedařilo. Přitom stávající "staré" nádraží se bourat nebude; je to chráněná památka, byť trochu během druhé světové války nakřáplá. (Jihovýchodně ovšem máme superstarou zástavbu starou málem tisíc let, kolem malého kostelíka ve starém Komárově. Kdyby nebylo Modřic jako osady spojené už s Brnem a řetězu továren a skladů podél výpadovky přímo na jih, tak doprava jižním směrem by zůstala zakonzervována potřebou dostat se nějak přijatelně buď na brněnský hřbitov nebo do krematoria v souvislosti s památkou zesnulých. Nevím, kdo by se hrnul do toho, aby v této části Brna bydlel a z jihu či jihovýchodu toužil oživit svým hemžením ten plánovaný nový superstřed města.)

Samozřejmě že se nakonec můžeme při troše trpělivosti také dočíst, že jsou na tom "jihu" (je to spíš jihovýchod) mj. potenciálně atraktivní plochy. Čím jsou tak atraktivní? (Jen tím, že se již nějakou dobu počítá s jejich výhodným prodejem?) Pokud by mělo mít zbrusu nové brněnské nádraží v bezprostředním sousedství také autobusovou dopravu a samo by realizovalo také nákladní dopravu, pak nevím, jak by takový projekt mohl přispět ke zklidnění a ke kultivaci života ve středu města (k čemuž má ale údajně dojít!).

Bylo by určitě zajímavé moci se dovědět, kolik procent Brňanů vůbec ví o problematice možného přesunu brněnského nádraží a o tom, po kolika asi letech rozmanitých (zřejmě zbytečných) svízelů by byl tento upřednostňovaný projekt plně realizován. A kolik procent oprávněných účastníků referenda vůbec ví, že se takové referendum má konat? Je to takto v pořádku? (Nesvědčí to o tom, že naši námi zvolení městští představitelé o náš názor --- jakmile jsou jednou v sedle --- nestojí?)

Lze se oprávněně obávat, že účast občanů na referendu bude malá. Pak celý projekt může zakopnout (na předem neodhadnutelný počet let) o nedostatečné finanční zdroje. V projekčních kancelářích pak mohou koncipovat další varianty jediného nejlepšího projektu pro Brno a jeho nádraží. (Mezitím by bylo to staré --- za méně peněz a s menšími újmami na provozu města --- dávno rekonstruováno, že?) Že by se v tom mezidobí našly peníze (také?) na vyčištění brněnské přehrady?...