4. 10. 2004
ANALÝZAČSSD a sociální stát: sociální demokracie ve vleku neoliberalismu![]() |
Programy a praktická politikaJak se vyvíjela praktická politika ČSSD, je všeobecně známo. Po počátečním rozmachu v prvé polovině působení menšinové vlády Miloše Zemana přišly střety s pravicí, pokusy o diskreditaci tahounů radikální politiky (Zemana, Davida, Kavana) a přešlapování na místě. Parlamentní volby roku 2002 přinesly opět vítězství sociální demokracii a velmi dobrý výsledek komunistické straně. Vladimír Špidla, pověřený prezidentem Havlem sestavením vlády, však slepil koalici s jednou malou a jednou trpasličí pravicovou stranou a nechal vládní politiku zavlékat stále více do neoliberálních vod. Tento trend pokračuje i po nástupu Stanislava Grosse do funkcí šéfa strany a premiéra. Každý další týden o tom přináší stále nové důkazy. Praktické jednání vedení ČSSD je popřením programu strany odmítajícího - cituji: "nesolidární společnost, která staví luxusní čtvrti pro bohaté, ... nahrazuje aktivní sociální politiku chudinskou péčí, připouští léčení podle stavu kapsy místo podle míry zdravotního postižení a toleruje narůstající ohrožení přírody a kultury". Postoje vedoucích představitelů
Vladimír Špidla přednesl v dubnu 2001 na XXX. sjezdu ČSSD, který jej zvolil novým předsedou strany, známý, pro něj nezvykle plamenný projev proti "Volákovým žebračenkám". Poté, co se stal premiérem, ovšem rychle začal obracet. Začal hovořit o hlubokých civilizačních změnách, kterým se musíme přizpůsobit tím, že pozastavíme sociální stát, abychom se k němu mohli později vrátit. Nejnověji, nyní už v Bruselu jako nadějný člen pravicového Barrosova týmu eurokomisařů, hovoří o hledání "správné rovnováhy pro dobu, která přichází". Evropský sociální model je pro něj "součástí naší konkurenceschopnosti". Přijetí myšlenky vzájemného konkurování pracujících, zemí a regionů znamená ovšem popření základní hodnoty sociální demokracie, solidarity. V rovině rétoriky se dovršuje připoutání sociálně demokratické politiky k neoliberalismu. Reklama místo programuStanislav Gross se po svém nástupu do čela ČSSD a vlády už raději nepouští do žádných teoretických kliček a racionálního zdůvodňování nynějšího kurzu strany. K veřejnosti se obrací s reklamními slogany "jsem sociální demokrat" a "myslím to upřímně"; jeho nejnovější slogan "s Grossem proti skepsi" míří také dovnitř ČSSD. Tato hesla mají zcela jasný účel: vyvolat ve veřejnosti dojem, že ať se bude dít cokoli, budou na ně sociálně demokratičtí funkcionáři myslet. Mají tu přednost, že k ničemu nezavazují a krátkodobě dokonce mohou napomoci volebnímu úspěchu. Jsou však dokladem hlubokého politického úpadku. Ze sociální demokracie se stává pouhé sociální anestetikum, které má napomoci k tomu, aby "léčba neoliberalismem" tak nebolela. Jak je ale známo, podobné reklamní hrátky se po čase nutně vymstí. Slogany se opotřebovávají a vyžadují neustále stupňování nebo obměnu. To je v politice obtížnější, než u pracího prášku.
Pozadí krize sociálního státuK této otázce je třeba přistoupit z celosvětového hlediska. Události v Česku jsou odrazem i součástí společensko-politických procesů probíhajících v Evropě, a ty jsou zase nedělitelnou součástí celosvětových přeměn. Rozpad sociálního státu a úpadek sociální demokracie chápu jako projevy zhroucení "historického kompromisu", jehož dílem byl sociální stát, a globálního nástupu "druhé hegemonie financí". Tyto procesy analyzuje např. Američan David Harvey ( David Harvey, "The condition of postmodernity" Blackwell Publishers, Malden (USA)/Oxford, 1990.) a Francouzi Gérard Duménil a Dominique Lévy ( Gérard Duménil, Dominique Lévy, "Économie marxiste du capitalisme", La Découverte, Paříž 2003. ). Zejména z prací těchto dvou autorů budou vycházet mé následující poznámky. Sociální stát se podle nich stal součástí kompromisu mezi dvěmi novými frakcemi panující třídy, které koncem XIX. století zatlačily do pozadí tradiční vlastníky podniků - mezi financemi a manažery. Hegemonii přitom dokázaly získat na začátku XX. století finance. Třída manažerů si vynutila na financích kompromis, regulační a stabilizační politiku jejíž součástí byl vznik sociálního státu, jako výraz svého vzestupu po velkém krachu roku 1929. Pracující a jejich organizace hráli v tomto procesu významnou úlohu. Vynutili si ho svými boji, ale v utváření kompromisu hráli jen druhé housle jako spojenci manažerů. Proč se dnes sociální stát hroutí? V mocenské rovině došlo k oslabení moci třídy manažerů a jejich ústupu. Prosazení neoliberalismu má podobu druhé hegemonie financí. Úspěch neoliberalismu přitom nelze vysvětlit jedinou příčinou. Duménil a Lévy uvádějí tři podstatné faktory:
Nová hegemonie financí spočívá na jiných kompromisech, než hegemonie manažerů. Jedním z nich je aliance mezi financemi a vyššími manažery, působícími na rozhraní mezi vlastnictvím a řízením. Tato aliance je výrazem zájmu velkých nadnárodních firem na neoliberálních reformách příznivých jejich strategii celosvětové expanze. Dále se neoliberální moc opírá o vrstvy lidí s úsporami, nynější nebo nastávající důchodce. Heslo moci zní: všichni jsou kapitalisté! Do jisté míry poskytuje těmto vrstvám podíl na neoliberální prosperitě, ale vystavuje je dopadům hospodářských zvratů. V tomto obchodu se ovšem střední třídy stávají do značné míry obětí podvodu. Neoliberalismus příliš nedá na podřízené třídy. Bez hrozby, kterou v minulosti vytvářely lidové vrstvy pro kapitalistický řád, mají panující třídy mnohem větší manévrovací prostor. Potlačení lidových bojů v 70. a 80. letech XX. století představovalo jednu z prvních etap zavádění neoliberálního řádu.
|
Sociální stát a kapitalismus - Praha 2004 | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
4. 10. 2004 | ČSSD a sociální stát: sociální demokracie ve vleku neoliberalismu | Rudolf Převrátil | |
4. 10. 2004 | Evropská levice musí mít odvahu vzdorovat ideologii soudobého kapitalismu | René Revol | |
4. 10. 2004 | Sociální stát a zaměstnanecká participace | Zdeněk Hába | |
4. 10. 2004 | Zítřek sociálního státu v globalizovaném světě | Miloš Pick | |
4. 10. 2004 | Krize sociálního státu a globalizace | Jan Keller | |
4. 10. 2004 | Vnímání sociálního státu v politice KSČM a v jejím voličském a členském zázemí | Josef Heller | |
1. 10. 2004 | Sociální stát a kapitalismus |