Až od Berounky přijel mrož Zdeněk Rytíř, zatímco druhý mrož Jan Novák, asi nejstarší z nás, přivezl svoji poslední knížku Kupé pro Marcela D. z Vinohrad. Nechyběly krásné básnířky Helena Pěkná, Ivana Šichtařová a Markéta Hejná. Pavel Verner poprvé zveřejnil, že Helenu celý život tajně miloval. Jaroslav Holoubek, třetí mrož v básnické společnosti, plný samčí energie, dorazil ze sousedních Koloděj. Václav Bárta (zas plný tvůrčí energie) chce vydat sérii deseti cédéček divadel malých forem šedesátých let. Přijel Jiří Oulík, jenž se za léta vypracoval z básníka na soudce a pak se dokonce stal advokátem, i Lubomír Brožek, který je zase tiskovým mluvčím Sokola. Petr Cincibuch se na chvíli utrhl od svého muzea automobilů. Uvítal jsem spolužáka z gymplu a spoluzakladatele Mélu Machálka a taky Honzu Rosáka, který naše básničky na konci šedesátých let recitoval.

A tak jsme s Honzou po letech spolu zase přednášeli. Vzpomněli jsme na nebožtíky Václava Hraběte a Ladislava Landu. Jednu básničku já, jednu Honza, jako za starých časů. A hrála nám k tomu na harfu Ivanka Pokorná, první harfistka Opery Národního divadle. Naše exhibice měla pokračovatele -- Jarda Holoubek, Jirka Žáček a Pavel Verner se nenechali zahanbit a přednesli svoje básničky. Jenom za Karla Sýse jsem ji přečetl já sám, ale rád. Zase jako za starých časů... A poslouchala nás skoro stovka přátel, kteří to všechno zapili (i zajedli) s námi.