Jsem zvyklý na to, že Češi umějí velmi dobře dělat si legraci sami ze sebe, ale nepřijímají kritiku od někoho, kdo není "jedním z nás". Je to přirozené.

Kromě toho, pokaždé, když poukážu na nějakou typickou českou vlastnost, místní lidé začnou házet kamením a argumentovat, že "oni takoví nejsou". Oni jsou přece Češi a nejsou nositeli zrovna této vlastnosti, a tak z toho prý vyplývá, že tato vlastnost není česká... Všichni ti, kteří se neustále sprchují a jsou příjemní na zákazníky, protestují - jako by byli pravidlem!

Při antropologickém výzkumu musíme vidět to, co je typické, ne to, co je všeobecně, bez výjimky platné.

Pro Brazilce je typické, že jezdí s auty nebezpečně a neodpovědně. Já jezdím pomalu. Všichni, s nimiž se setkávám v České republice, se mě ptají na sambu a na karneval. No, většina Čechů ví o sambě víc než já, díky kampani "Novamba" v televizi Nova, která vedla tisíce lidí, aby se natočili na videokazetu, jak tancují tento brazilský tanec, a poslali ji do televize Nova ve snaze vyhrát cestu do Ria. Osobně jsem nikdy na žádném mejdanu na karnevalu nebyl. Znamená to tedy, že nejsem Brazilec? Společně jako ostatní Brazilci však většinou nikam nikdy nepřijdu přesně. V práci vytvářím neformální atmosféru, jak to dělají Brazilci. A tak dále.

To jsou pouze tendence, které je možno zmapovat.

Antropologové píší v obecnostech, protože se především zajímají o společné rysy chování, zajímají je vzorce a pravidelné chování, nikoliv výjimky a jedinečné chování.

Beru v úvahu i ony takzvané "vnitřněkulturní variace". Přesvědčený člen mormonské církve a narkoman z Bronxu, oba občané USA, budou jednat a uvažovat naprosto odlišně, přesto však budou mít společné vlastnosti, jimž říkáme "americké". Oba budou pravděpodobně podnikaví, dynamičtí, budou tvrdě pracovat a nebudou umět zeměpis. Oba budou sdílet množství symbolů a tradic z populární kultury. Oba budou zřejmě zastávat stejný názor na terorismus.

Rozdíly mezi nimi budou patřit do subkategorií. Člen mormonské církve bude patřit do subkategorie věřících v Boha, o čemž lze říci, že je to typická americká vlastnost. Existence milionů katolíků v USA neznamená, že nejsou Spojené státy puritánskou protestantskou kulturou.

Existence amerického narkomana, pokud je ateistou, neznamená, že jsou Spojené státy nekřesťanskou fundamentalistickou společností. V USA žijí miliony agnostiků a ateistů - přesto je základem americké kultury náboženství, zejména protestantské křesťanství.

Nelíbí se mi, že Brazilci jsou národem lehce zkorumpovatelných, neodpovědných, nedisciplinovaných, hluboce náboženských lidí. Velmi se mi nelíbí široce rozšířené, typické předsudky latinské kultury vůči homosexualitě. Velmi se mi nelíbí ignorování chudých lidí. Stydím se za to, že bezdomovce ve spánku na ulicích Ria a Sao Paola zabíjejí maskovaní policisté po službě. Děje se to běžně. Je to všechno pravda.

Mám předstírat, že to pravda není? Anebo očekávat, že cizinci o tom budou mlčet, když se rozhodnou navštívit mou zemi? To je přece nesmysl...

Cizinci, kteří se přistěhují do České republiky, dobře vědí, že velké množství Čechů nepovažuje hygienu za tak důležitou, jak důležitá je v kulturách, z nichž pocházejí. Žádná strana při tom není ani v právu, ani v neprávu. Je tomu stejně jako s Romy v ČR - k tomu, jak se dnes Romové (a Češi) chovají, vedly konkrétní historické a kulturní faktory.

Romové se chovají tak, jak se chovají, v důsledku své kolektivní historie a své orální kultury. Francouzi, vysoce civilizovaný národ, jsou taky známi tím, že nepřikládají velký význam hygieně. Nejde při tom o to, zda je česká, francouzská, romská či brazilská kultura "lepší" nebo "správnější".

Článek, který jsem vydal včera, se snažil dokázat právě tohle: jak relativní jsou odsudky ohledně něčího chování. Tak, jak se Češi považují za nadřazené Romům, mnoho cizinců má obdobné pocity vůči Čechům.

Alespoň mnoho bělošských čtenářů BL pocítilo projednou při čtení mého včerejšího článku, jaké to je, když čtou Romové názory, jaké na ně mají gádžové. Romové si také nemyslí, že by měli své chování nějak měnit jen proto, že nějaký jiný národ (bílí Čechové) si myslí, že se chovají nesprávně.

Bělošští Češi by neměli používat dezodorant jen proto, že je to na Západě běžné (mimochodem, o dezodorantech jsem psal jen proto, abych doložil, že západní hygienické normy přišly do ČR teprve nedávno. Sám dezodoranty nepoužívám, ale sprchuju se, než začnu smrdět...) Bílí Češi nemusejí měnit své zvyky, bez ohledu na to, co si o nich myslí nějaký Brazilec nebo Kanaďan. Je to jasné?

Většina z vás by na to odpověděla, že, a tak tomu skutečně je, se vaše chování vyvinulo v důsledku vaší specifické historie, rodinných návyků, kupní síly a mnoha dalších faktorů. Nikdy v důsledku toho, co si o vás mysleli nějací cizinci.

Tak proč by měli své chování měnit Romové?

Nejpravděpodobnější odpovědí by zřejmě bylo, že proto, že žijí mezi "námi" a musejí se přizpůsobit tomu, co jedna čtenářka, která kritizovala můj článek, charakterizovala jako "evropské způsoby".

Ale máme-li se přidržet tohoto logického argumentu, pak by si měli Češi taky zjistit, co jsou "evropské způsoby" v oblasti hygieny a změnit se ... Ne, vy můžete být Evropany a přesto nebýt takoví, jaká je většina Evropanů.

Češi vyjadřují obavu, že přijdou o své typické rysy v důsledku vstupu do Evropské unie. Ale přitom jim vůbec nevadí, že od Romů očekávají, že se oni přizpůsobí tomu, co Češi považují za "evropské chování", přitom to za "evropské chování" považují mylně, protože je to jen bělošské české chování, které vnucují jako normu všem, kdo se odvažují sdílet s nimi onen kus země, který Češi chápou jako patřící výlučně jen jim, jeho bělošským obyvatelům.

Češi, jak se zdá, argumentují: "Jednejte, jak já chci, ne jak já sám jednám."