Za malého Zemana ministerstvo školství konečně začalo a za jeho následovnice Buzkové neukončilo (ovšem ani zdaleka dost nerozvinulo) jednu z nejpodstatnějších reforem školství, na jaké by se vůbec dalo pomýšlet -- reformu kurikula, tj. podstatnou předělávku toho, k čemu vzdělávání ve školách má mířit, jak toho dosahovat a kdo za to bude mít jakou zodpovědnost.

V reformě kurikula by ovšem mělo pokračovat každé další ministerstvo školství. Naštěstí v tom se obě hlavní partaje shodují, ač se liší v obsahu i možném provádění reformy. Čili i v "Grossově dvouletce" by měly být podniknuty naprosto konkrétní kroky, které si budou vyžadovat naprosto konkrétní sumy peněz v plánovaném rozpočtu. Některé důležité kroky a sumy však v dosavadním vývoji reformy místo nenašly. Tak na samém začátku, za malého Zemana:

1. se nevrazilo do tohoto reformního záměru dost peněz na to, aby myšlenku změny osnov v kurikulum pochopili jak politici, tak zdejší odborníci -- na to měl být najat tým specialistů, kteří by připravili strategii pro vývoj nového kurikula a pro jeho prosazení do hlav vůdců národa. A tak se v politice na vzdělanost myslí jen velmi povrchně, zastarale a přiměřeně tomu, jak špatné školy kdo navštěvoval.

2. Měl být taky vytvořen efektivní způsob osvěty pro veřejnost učitelskou i rodičovskou -- a k té osvětě nejen podány potřebné údaje a výklady, ale taky trénováni odborníci, kteří osvětu povedou. A tak dnes často rodiče protestují proti lepším metodám výuky, nechávají své děti zaostávat v nudných školách, a většina učitelů o své práci ještě ani nezapochybovala, ani by ji neuměla rozumně obhájit.

3. A mělo být investováno dost peněz do toho, aby byla -- jistě ve spolupráci se zkušenějšími zahraničními partnery -- vytvořena pořádná a opravdu promyšlená a dlouhodobá(!) strategie zaučování -- tréninku učitelstva do nových myšlenek a postupů. Opustit staré cíle a návyky, zejména když máte ve školství věk průměrně padesát let, to může trvat taky až do vašeho důchodu... V českém školství, kde systém profesního růstu učitelů vůbec neexistuje, je tedy hodně odvážné se pustit do reformy, v níž hlavní změny mají nastat v jednání učitele vůči dětem i vůči učivu, a nic podstatného pro vzdělávání učitelů nepodniknout...

4. Kromě toho samozřejmě mělo být dáno mnoho peněz na to, aby předem byl vyvinut způsob, kterým se během změn bude sledovat, zda se reforma daří, zda se učitelé opravdu učí plánovat a vyučovat líp a zda se v učení dětí projevují kýžené změny. Takový systém monitorování kvality se ovšem neslepí za měsíc ve chvíli, kdy někde v politických hádanicích na ministryni někdo vytáhne argument, že ale "reformou upadne tradičně vysoká česká vzdělanost". Pak se totiž narychlo slepí a potom opravuje jen takový paskvil, s jakým MŠMT opravdu narychlo vyrukovalo letos na jaře. (Všelijaké přeměřovací testy na předem určené znalosti jsou absurdní, když zároveň nová kurikulární politika dává školám velkou volnost a zodpovědnost za vhodný výběr učiva.)

A co se píše v programovém prohlášení o financích? Že půjdou na rozvoj vědy a vysokých škol. Kdyby aspoň s podmínkou, že se učitelské fakulty i neučitelští odborníci zaměří na nové pochopení cílů a obsahu různých oborů poznávání při vzdělávání -- že tedy pomohou učitelům základních a středních škol právě v tom, co oni sami nemohou během školního roku stihnout. Ale tak souvisle se ani ve vládě, ani ve vědě patrně neuvažuje.

Programové prohlášení sice slibuje užitečné věci, ale vůbec u nich rozpočet nezmiňuje, zato u těch vysokých škol ano. To je velmi podezřelé. Čímpak to asi bude? Několik důležitých vět je formulováno jen všeobecně, nezávazně, když se neslíbí taky financování. "Transformaci vzdělávání bude (vláda) výrazněji orientovat na rozvoj klíčových dovedností a schopností, na zkvalitnění informační i občanské gramotnosti a na posílení výuky cizích jazyků."

Ano, určitě, ale jak, a jestli vůbec? Pročpak tu není taky tak konkrétní prohlášení jako "Rozhodujícím nástrojem je transformace a posílení financování vysokých škol. Ve střednědobém výhledu bude navýšen rozpočet vysokých škol tak, aby bylo možné zohlednit kvalitu a zaměření škol, studijní úspěšnost, spolupráci vysokých škol s průmyslem a podnikatelskou sférou, aktivity škol v regionu, zvláště pak nová metodika financování podpoří výzkum a vývoj na vysokých školách. Vláda legislativně a daňově podpoří financování činnosti vysokých škol z více zdrojů."?

Pročpak, když se dokonce mluví o platech, neumějí autoři prohlášení říct víc? "Vláda se zavazuje zlepšovat podmínky pro práci pedagogů v souladu se současným úsilím OECD a Evropské unie, a to včetně podmínek platových."

Myslím, že se autoři prohlášení otázkou, zda a jak se prohlášení v oblasti vzdělávání bude plnit, prostě nezabývali. A pokud ano, měli asi na paměti to, aby se nedalo říct, co se splnilo a nesplnilo. Pro vládu, která tak málo slibuje reálný program, bych ruku zvedl tak málo, že by to skrutátorky ani nezahlédly..