Hlavním sdělením jeho článku je, že klesá "kulturnost" české mládeže, což je způsobeno expanzí elektronických a informačních technologií a šířením masové kultury. Sak běduje nad poklesem četby literatury u mládeže a vůbec nad odklonem od "tradiční kultury a umění". Mladou generaci (15-30 let) Sak srovnává se střední a starší (31 a více let), která podle jeho údajů "celkově více zná umělecká díla" a "zná častěji díla vyšší umělecké hodnoty". Autor proto nepůsobí jako sociolog, ale venkovská babička stěžující si na vnuka, co to zas poslouchá za kravál místo pěkných melodických písní, které poslouchala zamlada ona.

Sakovo měření znalosti uměleckých děl a děl vyšší umělecké hodnoty je vůbec podivné. Vyjmenuje jedenáct filmů od Ramba po Markétu Lazarovou, šest skladeb od Lucie Bílé po Janáčka a pět knih od Nižnanského po Eca a zjišťuje, že starší generace více zná ty, které on sám (a "expertní hodnocení") považuje za umělecky kvalitnější. Zádrhel je však v tom, že za umělecky hodnotnější jsou zde považována díla starší a klasická. Kde se však poděla současná umělecká tvorba? Dá se mládež považovat za nekulturní, nemá-li v discmanu Janáčka a nečte-li Jméno růže? Kde se v Sakově zkoumání poděly nové progresivní hudební trendy, experimentální filmová tvorba a nová literatura? Zdá se, že vše nové a současné je v Sakově optice nekulturní a daleko plošší než kdy předtím bylo.

Sakovy hodnoty jsou poměrně dost zřetelné. Za hlavní zlo a nositele "primitivní masové kultury" považuje televizi, počítače a internet, dobrem je naopak četba knih, časopisů či novin. Protože četbu knih považuje za "kulturní" a práci s počítačem i internetem za "nekulturní", kulturnost mládeže pak logicky klesá s tím, jak se užívání počítačů a internetu rozšiřuje. Šíření zla proto označuje termínem "komputerizace". Vyvolává otázku, proč tak činí? Vidí snad jako jedinou funkci počítače hraní her a internetu jako zdroje porna, sexu a násilí?

Moderní elektronické a informační technologie Sak očividně nechápe jako platnou a plnohodnotnou součást kultury. Je pro něj cizorodým a nežádoucím prvkem, který "tradiční a vysoké" kultuře ubližuje. Jenže počítače a internet ve skutečnosti plnohodnotnou součástí kultury jsou. Poskytují obrovské možnosti práce s informacemi, jejich analýzu a sdílení, dovolují komunikaci na vysoké kvantitativní úrovni. Zároveň posouvají hranice kreativity, možnosti realizace nápadů a sebeexprese. Internet nepřináší jen bohatý archiv porna, sexu a mdlého popu ke stažení, ale je také rezervoárem informačních databází, zpravodajství, dat, textů a podobně. Navíc se bez něj dá dnes jen těžko obejít, pokud je člověk součástí jakékoli organizace. Možná i proto mládež pracuje s internetem víc a víc. Pokud Sak tuto realitu nepřijímá, ocitá se v pozici tzv. kulturní mezery, stavu, kdy není připraven akceptovat rozvoj materiální kultury v období kulturní a sociální změny.

Autor vidí v "primitivní masové kultuře" všemocného démona a to mu nedovoluje povšimnout si expanze alternativních proudů kultury. Píše například:

"primitivní masová kultura s masovým příjemcem a vysokým ziskem vytlačuje kvalitní umění a kulturu"- tváří tvář možnostem, které má umělecky náročný konzument k dispozici, ať už jsou jimi skvělé výstavy, nespočet artových filmů, tisíce koncertů a CD i velmi menšinových kapel, kulturní periodika a rychlost, kterou se o těchto tématech dá komunikovat, se toto tvrzení nezdá být namístě.

Anebo: "Technika a technologie jsou nezbytnou základnou umožňující s pomocí marketingu a reklamy masové šíření pokleslých artefaktů masové kultury"- ovšem, zároveň však umožňují i šíření nepokleslých artefaktů kultury, která je masová méně. Tuze zvláštní je pak toto tvrzení: "Snáze se však šíří primitivní masová kultura než díla autentických národních kultur". Nehledě na diskutabilnost konceptu autentické národní kultury se dá říct, že moderní technologie umožňují rychlý tok všeho, nejen masové kultury. I když se nemusí soudci kulturnosti zamlouvat celosvětový import soutěže Superstar, musí si všímat i toho, že technologie umožňují, aby Češi mohli poslouchat fúzi bulharské dechovky a experimentálního jazzu, aby Holanďané znali ghanskou etnickou hudbu a Angličané v britských magazínech četli o maďarských lidovkách. Sak nepostřehl klíčový rys moderních technologií, které svou rychlostí a lácí umožňují krom jiného také konzumaci menšinových a nemasových žánrů v míře, jako nikdy předtím. Vedle komerčních velkoproduktů má kulturní spotřebitel obrovskou možnost dobírat se hudebních, filmových či literárních lahůdek, které mu mainstreamová média nejsou schopna nabídnout.

Sociolog Sak proto působí jako náboženský tmář, který svého ďábla našel v moderních technologiích a je proto připraven upřít jim jakýkoli klad. Nevšiml si, že lidé nežijí jen "coca colou, hamburgry, akčními filmy a rodinnými seriály s namixovaným smíchem a potleskem", jak říká v úvodu svého článku. Okolní kultura není jen masová, plochá a primitivní. Kultura je daleko barvitější a komplikovanější a možná leckdo s hamburgerem od BurgerKinga v ruce poslouchá právě Janáčka. Sak přes svá empirická data daleko nedohlédl.