"Ano, je v tom určitá nedůslednost. Mělo by se říct: "Nevyjednáváme s teroristy. Závorka: S výjimkou teroristů v Irsku a v Libyi." Ale vláda je v této věci ve velmi obtížné situaci. S únosci je to velmi složité. Je velmi důležité nevytvořit pobídky, aby pak unášeli další lidi. Proto chápu postoj britské vlády.

Ale musím dodat toto: Pro mě je velmi obtížné přijmout tuto skutečnost. Z důkazů vyplývá, že ze dvou žen, které jsou v současnosti v Iráku vězněny, alespoň jedna už prošla soudním procesem. Její případ zhodnotil soudce a tato žena měla být už propuštěna. A zdá se, že Američané se rozhodli tomu zabránit. Protože Američané vydali prohlášení, že ji vězní oni a že nebude propuštěna ani poté, co irácké ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že propuštěna bude. A mně se to zdá tak trochu sporné, zda je správné, když měl někdo být propuštěn, toto propuštění zdržet. Je docela dobře možné, že zdržení tohoto propuštění mohlo vést k tomu, že muž, na něhož všichni nyní myslíme, Kenneth Bigley, dosud nebyl osvobozen.

Dokazuje to, že představa, že v Bagdádu vládne nezávislá vláda, je naprostá fikce. Bagdádská vláda není nezávislá. Je to vláda, složená z emigrantů, kterou nominovali Američané a ta vláda dělá, co jí Američané nařídí.

Ta žena měla být propuštěna. Je vězněna už 18 měsíců a nebylo proti ní vzneseno žádné obvinění. Upřímně řečeno, to tvrzení "Nevyjednáváme s teroristy" - vždyť víme, že to není tak úplně pravda. A v Iráku jsme vyjednávali s Muqtadou Al Sadrem, vyjednává se s lidmi ve Falludže a tam dokonce došli s nimi k přímé dohodě. Jde o všeobecné předstírání, které je součástí celé této nešťastné akce proti Iráku.

Jenny Tongue, poslankyně za britské Liberální demokraty: Tento muž by nebyl rukojmím, kdyby pan premiér nezatáhl vládu, parlament a celou zemi do této absurdní války proti Iráku. Je to katastrofální, děsivá situace, do které jsme byli zataženi. Samozřejmě, že musí říkat, že nevyjednáváme s únosci. Co se mi však hnusí, je to, že zatímco se toto všechno děje, George Bush si pozval do Washingtonu premiéra Allawiho a triumfálně ho tam předvádí na veřejnosti, přiměl ho k tomu, aby chválil Ameriku a tak cynicky toho zneužívá ve své předvolební kampani. To je absolutně hnusné. Hnusné, jak je celý svět manipulován.

Roseanna Cunningham, poslankyně za Skotské nacionalisty: Když poslouchám tu rétoriku o tom, jak se nebude vyjednávat s teroristy, uvažuju nad tím, zda to je skutečně jen rétorika. Protože podobnou rétoriku jsme slýchali v minulosti i ohledně Irska. A ukazuje se, že zatímco se veřejně používala tato rétorika, ve skutečnosti se za scénou jednalo, docházelo ke kontaktům, vyjedávalo se. Musíme doufat, že dochází k vyjednávání i nyní. Jsem přesvědčena, že k řešení dospějeme jen vyjednáváním. Musíme někde začít, i když to vypadá nechutně.

Douglas Alexander, náměstek ministra obchodu v Labouristické vládě: (...) Nejde vůbec o to, zda byl útok na Irák správný. Jde o budoucnost Iráku. Zda bude Iráku dovoleno, aby tam vznikla demokracie.

Norman Lamont: Chápu, že se nedá vyjednávat s teroristy. Avšak zdá se mi naprosto zvrácené, že určitá osoba měla být propuštěna, předstoupila už před soudce, soudce rozhodl, že má být propuštěna, nebyla z ničeho obžalována, je vězněna 18 měsíců. Jestliže to mohlo přispět k záchraně Kennethe Bigleyho, proč ta žena nebyla propuštěna? Proč to americká vláda na poslední chvíli zakázala? Proč řekli Američané: O tom rozhodujeme my? Proč to nenechali na irácké vládě, která je údajně suverénní?

Jenny Tongue: Nezapomeňte, Normane: Američané vědí, že tyto ženy mohou říct veřejně mnohé o tom, že neexistovaly žádné zbraně hromadného ničení. Ony vědí, že neexistovaly žádné zbraně a Američané je proto propustí až po listopadových volbách.

Druhá otázka v pořadu zněla:

Souhlasí panel s páteční výzvou Alexe Salmonda, šéfa Skotské nacionální strany, aby byl Tony Blair předčasně odvolán z premiérské funkce?

Roseanna Cunningham: My nemáme ve skotském parlamentu pravomoci premiéra odvolat, ale samozřejmě to podporuji. Proč? Musíme využít všech možností, abychom dali najevo lidem po celém světě, že v této zemi je mnoho lidí, kteří prostě nepřijímají to, co bylo učiněno jejich jménem. (Potlesk) Demonstrovali jsme, křičeli jsme, argumentovali jsme. Zdůrazňovali jsme, ať se to naším jménem neděje. Je absolutně správné využít všech prostředků, abychom to dali najevo. Musíme myslet na to, v jakém obrovském chaosu je nyní Irák a proč jsme v této situaci. Mnoho lidí Blaira před válkou varovalo, že to takhle dopadne. On to prostě nechtěl poslouchat. A jde o to odmítání poslouchat. Proto jsou lidé nyní tak rozhněváni.

Moderátor: Alex Salmond chce Tonyho Blaira odvolat, protože tvrdí, že Blair lhal. Myslíte si taky, že Tony Blair lhal?

Roseanna Cunningham: Myslím, že Tony Blair plně zajistil, abychom nedostali informace, které on měl k dispozici a které by bývaly podpořily náš názor na tuto válku.

Moderátor: Je lhář?

Roseanna Cunningham: Určitě lhal tím, co neřekl. Alex Salmond má stoprocentně pravdu, že je to otázka morálky a Tony Blair v této otázce selhal, když poměřujete jeho jednání v této věci morálkou. (Potlesk)

Norman Lamont: Já si myslím, že Alex Salmond dnes argumentoval velmi efektivně. Já jsem zpočátku tuto válku podporoval. Podporoval jsem ji z jediného důvodu. Jsem přesvědčen, že válka má být použita až jako poslední, nejextremnější prostředek. Avšak mě přesvědčil pan premiér. Tvrdil, že existují zbraně hromadného ničení. Pořád pan premiér tvrdil: "Kdybyste vy věděli to, co já vím..." Přečetl jsem si nyní znovu jeho projev v Dolní sněmovně. Důraz byl stoprocentně na ZHN. Teď se snaží tvrdit, že šlo prý o něco jiného. Tak tomu opravdu není. Když si přečtete výzvědné analýzy, když si přečtete Blairův projev. Mám pocit, že jsem byl absolutně uveden v omyl. Udělal to Blair schválně anebo se nechal sám uvést v omyl? To nevím. Je ale úplně jedno, čím byl motivován. To je jedna věc, která mě na panu premiérovi nesmírně irituje. On si totiž myslí, že to, že "to myslí upřímně", ho omlouvá a nemusí pak nést následky toho, co udělal. (Obrovský potlesk).

Premiér Blair i George Bush byli izolováni od reality před válkou. Jsou izolováni od reality i nyní, ohledně toho, co se děje v Iráku teď. Jak říkala Jenny před okamžikem, sledujme jen, jak je pan Allawi přijímán v USA.

Realitou je, že velké části Iráku jsou mimo kontrolu koalice. Když posloucháte, jak o tom mluví ministr Rumsfeld, mysleli byste, že jde jen o některé oblasti. Celé Sadr City, oblast dvou a půl milionu lidí, to není jen předměstí Bagdádu. To byla oblast, o níž se lidé před válkou obávali, že bude pomáhat Američanům. Saddám Husajn tuto oblast obklíčil, vykopal kolem ní zákopy a naplnil je benzínem, aby těm lidem zabránil, aby se postavili na stranu Američanů. Tito lidé nyní všichni bojují proti Američanům a jeli pomáhat proti Američanům u Nadžafu. Celá tato záležitost se stala naprostou katastrofou.

Svět se nestal bezpečnějším místem. Je nebezpečnějším místem. Válka proti terorismu je mýtus. Je to popletená myšlenka. Jsou zcela izolováni od reality. Taktika, jakou Američané užívají, je špatná. Tím, jak jednají, vytvářejí teroristy každý den, způsobem, jak postupují v městech, jako je Falludža.

Když Tony Blair tvrdí, že "toto je ohnisko války proti mezinárodnímu terorismu". Před útokem na Irák neměl Irák žádné vazby na al Kajdu. Je to nyní ohnisko mezinárodního terorismu proto, co jsme my udělali a pro to, co jsme vytvořili.

Nevím, jestli by měl být pan premiér Blair předčasně odvolán. Vím ale toto. Pan premiér se stará o své místo v historii. A jeho místo v historii je velmi silně poškozeno v důsledku toho, co udělal. (Potlesk).

(...)