PO DNECH SMUTKU opět zesílili snahy omlouvat činy teroristů tím, že jde o důsledek ruské okupace Čečenska. Není to ale tak prosté. Čečensko se stalo součástí nově vzniklé Ruské federace po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991. Tehdejší dohody o vytvoření Společenství nezávislých států usilovaly mimo jiné o to, aby se zabránilo sporům o území mezi nově vzniklými státy. Proto byly uznány jako státní hranice ty, které oddělovaly republiky v rámci bývalého Sovětského svazu. Ne proto, aby Čečensko zůstalo v Rusku -- ale aby se zamezilo sporům, jako je o Náhorní Karabach mezi Armény a Ázerbajdžánci, ale i o Podněstří v Moldavsku. Nejdůležitější bylo nezpochybnit hranici mezi Ruskem a Ukrajinou -- takto určená dělicí čára ponechala na východní Ukrajině rozsáhlé enklávy s ruskou většinou. Dnes se obdobný problém objevuje v Abcházii a Jižní Osetii, které jsou v Gruzii.

Když někdejší ruský prezident Boris Jelcin vyzval počátkem 90. let subjekty Ruské federace, aby si vzaly tolik suverenity, kolik si dokáží "urvat". Čečenský představitel a od roku 1991 prezident Džochar Dudájev, bývalý generál Sovětské armády, zahájil proces osamostatňování Čečenska. Rusko nezávislost neuznalo a v prosinci 1994 federální vojska zahájila útok na vzpurnou republiku. Počáteční vojenský úspěch skončil katastrofou, když obsazené hlavní město zpět dobyli čečenští partyzáni. Podle některých údajů v této válce zahynulo 80 tisíc lidí, a to převážně civilistů. Na základě dohody ze srpna 1997, kterou z ruské strany připravil dnes již mrtvý generál Alexander Lebeď, byla z Čečenska stražena federální vojska. Zároveň byl dán příslib, že v Čečensku proběhnou demokratické volby a do pěti let bude projednána otázka osamostatnění Čečenska.

V ÚNORU 1997 byl prezidentem zvolen Aslan Maschadov, který obnovil kurz na plnou samostatnost Čečenska. Situace se zkomplikovala v srpnu roku 1999, kdy z Čečenska zaútočil oddíl bojovníků vedených teroristou jordánského původu Chattábem na sousední Dagestán. Cílem bylo vytvořit na Kavkaze jednotný muslimský stát. Dagestánská domobrana se jim postavila na odpor. Následovala nová rusko-čečenská válka, kterou separatisté prohráli. Ta vytvořila současný stav, pro nějž jsou příznačné útoky teroristů, jemuž mimo jiné padl za oběť profederální prezident Achmad Kadyrov. Jenže tuto zemi charakterizuje i loňské referendum, jehož se zúčastnil více než 90 % obyvatel. Z nich téměř 98 % hlasovalo pro novu ústavu, která Čečensko chápe jako součást Ruské federace. Nebo nedávná volba čečenského prezidenta, které se účastnilo více než 80 % obyvatel.

Nabízí se otázka, kdo si vlastně přeje nezávislost Čečenska, chudé země s méně než jedním milionem obyvatel. Nebojuje za osvobození Čečenska pouze ozbrojená menšina? Vždyť režim svržený ruskými vojsky si nikterak nezadal s charakteristikami Talibánu, který svrhla v Afghánistánu Američany vedená koalice. Kromě vnitřního uspořádání spojeného se středověkým islámským právem vykazoval i čečenský režim expanzivní ambice, stal se základnou nejen pro mafie, ale i pro výcvik teroristů.

GEOPOLITICKÝ VÝZNAM Čečenska je rozhodně menší než cena, kterou Rusko platí ztrátami lidských životů a mezinárodní prestiže v souvislosti se svou politikou v Čečensku. Ústup Moskvy by ale nevedl jen k abstraktní nezávislosti Čečenska. Znamenal by též vytvoření zcela konkrétního fundamentalistického režimu, který by pronásledoval většinu obyvatel vlastní země a snažil se o vývoz radikálního islámu do blízkého a časem i vzdáleného okolí. Znamenal by nejen ohrožení ruské teritoriální celistvosti, ale i rozklad ústavního pořádku Ruské federace.

To vše by mohli někteří chápat jako úspěch. Jsou lidé, kteří nenávidí Rusko, jsou i lidé, kteří si přejí žít pod islámským právem a chtěli by vidět Kavkazský chanát. Jenže to není hlavní problém událostí v Beslanu. Tím problémem je únos a zabíjení civilistů, kteří z daným konfliktem nemají nic společného. Vraždění dětí není politika, je to čin mimo definici lidství. Je to jednání, které vyžaduje tu nejtvrdší odpověď, má-li být zachována civilizace.

TERORISMUS NENÍ národním rysem Čečenců. Podle informací ruské prokuratury bylo mezi zabitými teroristy téměř deset Arabů, ale i jedinci slovanského původu i jiných národů. V samotném Čečensku pořádali sbírku na podporu lidí postižených tragedií v Beslanu, i v Čečensku dávali lidé krev pro oběti masakru. Arabští i muslimští představitelé z celého světa vyjádřili zděšení nad událostmi a solidaritu s oběťmi teroristického útoku.

Ve svém projevu k národu ruský prezident Vladimír Putin mluvil o hoři a soustrasti, ale i o chybách v boji proti terorismu, o korupci v bezpečnostních i soudních orgánech. Připomněl též, že Rusko žije v podmínkách přechodné ekonomiky -- a v hranických, které "nejsou chráněny ani ze západu, ani z východu". Podle jeho slov pro některé lidi představuje Rusko jako jedna z největších jaderných mocností představuje hrozbu. A tuto hrozbu je prý nutné odstranit. "Terorismus -- to je, koneckonců pouze nástroj na dosažení takovýchto cílů". Proti němu musí Rusko bojovat. Nemá na výběr -- pokud chce přežít. V boji proti terorismu nemá volbu nikdo.