V těchto doplňovacích volbách si udržela v Hartlepoolu poslanecký mandát těsnou většinou Labouristická strana, a to 12 752 hlasy - umístila se jen o 2033 hlasů lépe než liberálně-demokratický kandidát s 10 719 hlasy. Kandidát UK Independent Party, euroskeptické Britské strany za nezávislost, dostal 3193 hlasů a konzervativec pouhých 3044 hlasů. Byl to dobrý výsledek pro Liberální demokraty a jeden z nejhorších volebních výsledků pro konzervativce v britské historii.

Šéf britských konzervativců Michael Howard však sdělil společnosti BBC v předvečer zahájení výročního kongresu své strany, že je přesvědčen, že jeho strana bude přesto schopna vyhrát blížící se všeobecné volby, které se musejí konat nejpozději do května 2005.

Diskuse, která se k tomu vysílala v neděli v poledne v rozhlase BBC, však zdaleka nezněla tak přesvědčivě.

Chabost pozice britských konzervativců potvrzují průzkumy veřejného mínění. Jen 19 procent britských voličů je spokojeno s labouristickou vládou. Bude tedy zbylých 81 procent voličů hlasovat proti labouristům? Ne. Ze dvou nedávných průzkumů veřejného mínění vyplývá, že asi 40 procent Britů, i když jsou nespokojeni s labouristy, přesto bude hlasovat pro ně a nikoliv pro konzervativce. Jen asi třetina Britů by hlasovala pro Konzervativní stranu.

Andrew Cooper, ředitel organizace pro výzkum veřejného mínění Populus řekl v britském rozhlase, že na tom není nic jiného, že takto vypadá podpora Konzervativní strany už více než deset let. "Od března 1993 mají voličskou podporu cca 32 procent." A to platí pro občany ze všech společenských tříd i každého věku. Což samo o sobě je dost podivné. Vzdělaní a bohatí lidé, mezi nimiž musejí dosáhnout konzervativci podpory vyšší než 50 procent, mají-li vyhrát volby s jasnou většinou, už konzervativce nijak zvlášť nepodporují, jejich podpora dosahuje jen asi 30 procent. Britská Konzervativní strana už není považována za vládní stranu, ale není už považována ani za stranu, kterou by voliči volili z protestu. Většina voličů podle Andrewa Coopera zastává vůči konzervativcům záporný postoj.

Při poskytování interviewů před svým výročním kongresem byli konzervativní politikové až "patologicky optimističtí", řekl moderátor rozhlasu BBC, ale dodal: "To je ovšem jejich úkolem." Konzervativní politologové jsou daleko skeptičtější. Britský rozhlas se dotazoval tří z nich. Charlese Moora, donedávna šéfredaktor konzervativního deníku Daily Telegraph, Dominica Cummingse, který byl až do září 2002 šéfem oddělení pro strategii Konzervativní strany a nyní je ředitelem nadace New Frontiers Foundation, a Petera Hitchense, komentátora listu Mail on Sunday

Charles Moore: Oni si pravděpodobně uvědomují, jak vážná je situace, ale zřejmě nevědí, co s tím. Vedení Konzervativní strany si totiž pořád myslí, že musí vyhrát debatu v Dolní sněmovně, musí zvítězit u Nejvyššího soudu. Ve skutečnosti tyhle věci jsou voličům nesrozumitelné a jsou pro ně nezajímavé. Politická strana musí vyprávět příběh, s nímž se lidé mohou identifikovat. A i když to jde nyní lidem na nervy, příběh, který lidem vyprávěli labouristé za Tonyho Blaira, býval zajímavý a živý a dostatečné množství lidí se s ním identifikovalo. Konzervativci nebyli schopni prezentovat veřejnosti alternativní příběh - nepřišli od konce osmdesátých let vůbec s ničím. Tak lidé už konzervativce nenenávidí, ale jsou pro ně zcela nezajímaví, nevěnují jim pozornost. To dokazuje i volební výsledek z Hartlepoolu.

Peter Hitchens: Konzervativci jsou jako instituce mrtvou stranou. Přestali se rozmnožovat už asi před třiceti lety. Konzervativní strana nemá žádnou budoucnost.

Charles Moore: Peter nemá tak úplně pravdu. Tony Blair nyní oznámil, že chce po svém třetím funkčním období odejít. To je pro konzervativce příležitost. Jakmile víte, že chce někdo odejít, odejde dříve než později. Tony Blair je pro konzervativce největší problém. Kdykoliv konzervativci nabídli veřejnosti maso, Tony Blair jim ho snědl a nechal na talíři jen tlusté a kližky a pak řekl, "Fuj, podívejte se na ty konzervativce, nabízejí jen kližky." A to bylo nesmírně efektivní. Avšak té šance, že Blair odejde, mohou konzervativci využít pouze, pokud začnou vyprávět příběh."

Moderátor: Co když probíhá v britské společnosti obrovská, tektonická, hlubinná politická změna a rozpadá se celá politická struktura země? Přestala fungovat pravidelná výměna politických stran.

Cummings: Je to pravda. Něco opravdu hlubinného se děje. Blair se musel vyrovnat s ekonomickým selháním labouristů v sedmdesátých letech a s rokem 1989, s pádem komunismu. Konzervativci - stejně jako všechny politické strany - se musejí vyrovnat s tím, že lidé mají pocit, že je politický systém v této zemi rozbitý a nedokáže plnit to, co chtějí. Lidé v tom mají pravdu. Pokud se vyskytne strana, která bude schopna využít tohoto vědomí, bude mít úspěch.

Moderátor: Proto tedy vznikají různé okrajové strany, jako je Britská strana za nezávislost (UKIP)?

Cummings: Ano, lidi prostě chtějí kohokoliv, kdo je schopen vyslat signál politikům v Londýně, v parlamentě, že jich mají absolutně plné zuby. Konzervativci reagují na vznik těchto malých stran přesně tak, že to lidi jen upevňuje v jejich přesvědčení, že "zavedeným politikům v Londýně ukážou". Vzniká obrovský hněv a zoufalství týkající se struktur současné politiky, jimž žádná britská politická strana, s výjimkou Liberálních demokratů, vůbec nerozumí a nedokáže ho využít.

Hitchens: V Británii však ještě existuje určitá konzervativní většina. Není to liberální, thatcherovská, většina - někteří lidé si totiž thatcherismus pletou s konzervatismem - ale, myslím, že ještě v Británii existuje určitá konzervativní většina. Jsou to lidé, kteří jsou morálně konzervativní, věří v hodnoty, jako je rodina a manželství, lidé, kteří nechtějí nekontrolované masové přistěhovalectví, kteří nemají rádi zločinnost a nepořádek. Tito lidé jsou nyní "uvězněni" svou podporou v Labouristické straně a v Liberálních demokratech, protože nemají kam jít.

Jedním z důvodů, proč doufám, že se Konzervativní strana zcela rozloží, je to, že si jsem jist, že Labouristickou stranu drží pohromadě mýtický strach z návratu thatcherismu. Jak je to v Orwellově Zvířecí farmě: "Poslouchejte nás, anebo se vrátí Jones." Je to totéž a užívají to pořád znovu a znovu. Potvrdili mi to minulý týden na labouristickém kongresu četní jejich vedoucí představitelé. Zeptal jsem se jich: "Vy ty konzervativce potřebujete, že?" A oni odpověděli: "Ano, jistě."

Moore: Myslím si, že snad největší chybou, kterou dělají konzervativci, je, že nejsou schopni ocenit dobré vlastnosti Tonyho Blaira a poučit se z nich. Chtějí ho jen urážet. Je to neuvěřitelné plýtvání časem tvrdit, že je Blair lhář. Zaprvé proto, že se vám to vrátí. Za druhé, konzervativci vypadají ve věci Iráku jako pitomci: vždyť tu válku podporovali a jestliže nyní říkají, že Blair lhal, no, tak vypadají jako idioti.

Labouristé začali vítězit nad konzervativci teprve, když přestali nadávat Thatcherové a pochopili, že byla politický génius. Myslím, že je nyní doba příznivější konzervatismu s malým k než v devadesátých letech. Protože se nevznášíme na nekonečném teplém proudu vzrůstající prosperity. Po 11. září 2001 se věci totálně změnily a britští konzervativci to nepochopili.

Konzervatismus vždycky využívá pocitu ohrožení. Pocitu, že svět je nebezpečné místo a že to bude mít záporné důsledky pro naši zemi. Vzhledem k tomu, že konzervativci [kvůli tomu] prohráli při posledních volbách, nechtějí teď znovu hovořit o žadatelích o azyl a o imigraci...

Hitchens: Svět se změnil daleko víc, když skončila studená válka.

Moore: Peter Hitchens nemá pravdu. V budoucnosti čelíme dvěma zásadním hrozbám. Vědecký pokrok znamená, že ničivé zbraně se stávají jednoduššími a levnějšími. Bude velkou otázkou, zda liberální demokracie v západním, angloamerickém smyslu, mohou v jednadvacátém století přežít anebo jestli, tak jako v třicátých letech, dojde k nějaké obrovské, ničivé události a vznikne úplně jiný politický svět. Nemá smysl to bagatelizovat, jako že si to vymyslel Blair a "ten je lhář." Je to skutečný problém, k němuž nemá Konzervativní strana vůbec co říct.

Hitchens: Konzervativní strana či každé konzervativní hnutí by měly vážně reagovat na nebezpečí, které vzniká vůči zákonnosti, zákonu habeas corpus (občan musí být propuštěn, není-li do 24 hodin obžalován) a základním lidským právům v důsledku těchto keců. Tato práva jsou hluboce konzervativní a současná britská Konzervativní strana neprojevuje absolutně žádný zájem o jejich obranu.

Moore: To máte pravdu. Konzervativci by měli vystupovat daleko více na obranu občanských práv, jak jim tato země řádně rozumí. A zároveň by měla silně vystupovat proti způsobům, jak jsou tato práva erodována například Konvencí pro uprchlíky či mocí Evropy.

Cummings: Tohle všechno je zapotřebí promyslet, ale součástí problému v Konzervativní straně je to, že tam neexistují žádné mechanismy, jako to učinit součástí jejího programu. Intelektuální sítě u konzervativců už neexistují. Tak o tom lidi často hovoří na večírcích či na recepcích, ale nikdy z toho nevznikne nic konkrétního, protože sítě pravice se rozložily. Dokud se struktury britského konzervatismu nevzchopí, zůstane to všechno na úrovni řečí při večeři.