Po přečtení obou textů však musím konstatovat, že jiný titulek snad ani můj krátký příspěvek mít nemůže. Forma i obsah příspěvku Iva Bystřičana je totiž dokonalou případovou studií toho, co popisuje Petr Sak. Nelze přitom vůbec tvrdit, že by si student sociologie zasloužil jakékoliv pokárání. Naopak. Promluvil právě tak, jak podle dat Petra Saka promluvit v zásadě musel. Jeho text je nádhernou ilustrací onoho prohlubujícího se odcizení současných generací, oněch propastných rozdílů a velkých nepochopení, které škodí všem skupinám, které dnes tvoří naši společnost. Názory Petra Saka nevnímám, možná na rozdíl od Iva Bystričana jako "máváním kladivem na čarodějnice", ale prostě jako varování, že společnost přichází o dlouhodobě standardní míru výměny mezigeneračních zkušeností. Ty sice nikdy nejsou přenosné zcela, ale na druhé straně málokdy existoval takový pocit izolovanosti jednotlivých věkových kategorií, jen málokdy a možná nikdy se ještě naše společnost neroztříštila na tolik věkově,sociálně, znalostně, hmotně i zájmově velice uzavřených skupin a skupinek. Petr Sak říká, že k tomu komputerizace a medializace společnosti přispívá a to je prostě skutečnost.

Mne osobně napadlo, že dnešní doba přináší z hlediska informačního rozvoje podobný šok jako před více než půl tisíciletím knihtisk. Před jeho objevem v Evropě byl počet lidí, kteří knihy a informace šířili psanou formou, v zásadě totožný s počtem těch, kteří je četbou přijímali, přičemž obě skupiny měly velice podstatný průnik. Knihtisk neuvěřitelně rozšířil počet příjemců a jen velmi nepodstatně počet tvůrců. Kdo chtěl nebo potřeboval něco zveřejnit, byl postaven do role prosebníka a často se o jeho snaze nedozvěděl nikdo. Chyběly prostředky, podpora různých redaktorů a samozřejmě i dobrá vůle všech druhů cenzury. Dnes může tvořit snad každý, kdo vládne písmem. Určitě se dá říci, že to má daleko snadnější než dříve, doslova ještě před několika málo lety. Doslova velký třesk v oblasti možnosti být nejen konzumentem nebo interpretem, ale i autorem a sdělovat své názory tisícům a tisícům, pokud je zaujmou, je novým fenoménem a musíme ho nejen přijmout a vyrovnat se s ním, ale naučit se ho i efektivně využívat. Pokud to nezvládneme, jsou ohroženy tradiční pilíře společnosti a jejího vnitřního uspořádání.

Hodnoty, na kterých stojí dnešní společnosti samozřejmě nejsou v žádném případě neměnné. Naopak procházíme velkou změnou základních hodnot a někteří hovoří o počátečním stadiu, tzv. spontánní společnosti. To však neznamená žádný "velký skok", ale především opatrné a poučené hledání tak, aby do nové společnosti s novými hodnotami bylo dáno vstoupit i těm, kteří nesdílejí zcela pochopitelné nadšení jiných.

Na závěr nezbývá než oběma autorům poděkovat. Bylo to poučné, pánové, bylo to i krásné a nebylo toho dost....