V SOUVISLOSTI s konventem agentury hlásí, že si Bush upevnil svou vedoucí pozici mezi kandidáty. Podle výzkumů Gallupovy organizace vůbec poprvé od 60. let minulého století ztratil prezidentský kandidát po sněmu své strany část přízně: John Kerry přišel o jeden procentní bod po konventu demokratické strany, naopak Bush po sjezdu své strany získal dva procentní body. Zatím nejvýraznější zisk po konventu zaznamenal demokrat Bill Clinton v roce 1992, a to 16 procentních bodů. I tím, kdo dopadl před Kerrym nejhůře, byl demokrat Georgie McGovern: v roce 1972 nezískal ani neztratil žádný bod.

Historické přehledy Gallupovy organizace naznačují, že by náskok, který získal Bush minulý týden nad demokratickým kandidátem Johnem Kerrym, by mohl být rozhodující. Data shromažďovaná od roku 1936 ukazují, že kandidát, který vedl v prvním výzkumu po Svátku práce o více než pět procentních bodů, zpravidla vyhrává. Svátek práce se slaví ve Spojených tátech a Kanadě první pondělí měsíce září. Ten den vedl Bush o sedm procentních bodů.

Rozhodnuto ovšem není. Počet aktivních voličů je nejistý, procento váhajících komu dát hlas, je stále vysoké. Navíc se volí po státech Unie, nikoli přímým hlasováním. V této chvíli vede Bush v průměru o 20 procentních bodů nad Kerrym v těch státech, v nichž vyhrál v roce 2000 nejméně o pět procentních bodů. Obdobně ale vede Kerry vede v průměru o 16 bodů ve státech, kde vyhrál Al Gore. V nejdůležitějších pěti státech, které nespadají do této kategorie, je rozdíl mezi oběma kandidáty přibližně dva procentní body. Všeobecně se soudí, že při výběru přízně, by měly měla rozhodnout dvě témata: sociální situace a Irák.

V OTÁZKÁCH týkajících se ekonomiky a sociální problematiky se Kerry těší větší přízni veřejnosti než Bush. Jiné je tomu v souvislosti s válkou v Iráku. Podíl těch, kdo v USA soudí, že intervence v Iráku nebyla chyba, stoupl v posledním výzkumu na 50 % dotázaných, zatímco v předcházením červencovém výzkumu byl 45 %. Zároveň je Bush vnímán větší částí Američanů jako silnější vůdce či šéf ozbrojených sil než Kerry, a to o plných 20 procentních bodů.

Otázka intervence v Iráku i vůdcovské schopnosti prezidenta USA souvisejí s koncepcí zahraniční politiky. Tu lze zachytit v programech obou stran, které byly schváleny na konventech. Není náhodou, že oba tyto dokumenty začínají právě zahraniční a bezpečnostní politikou: ta se po 11. září 2001 stala centrem pozornosti většiny Američanů. Nelze zapomínat, že ve volbách do Kongresu před dvěma lety tvořila základní téma, podle něhož se lidé rozhodovali -- což je v dějinách amerických voleb zcela ojedinělý úkaz svědčící o proměnách hodnotové orientace mnoha Američanů.

Programy demokratické i republikánské strany pracují se stejnou triádou výzev, jimž musí Spojené státy v současné době čelit. Citováno podle programu demokratů, jsou to úkoly "za prvé, zvítězit v globální válce proti terorismu; za druhé, zastavit šíření jaderných, biologických a chemických zbraní; a za třetí, prosazovat demokracii a svobodu ve světě, a to počínaje mírovým a stabilním Irákem". I když je z obou dokumentů cítit shoda ve strategických cílech zahraniční politiky USA, lze zaznamenat rozdíly ve výběru prostředků.

ZÁKLADNÍ ODLIŠNOST v přístupech obou stran je v orientaci na spolupráci se spojenci. Demokraté zdůrazňují, že boj proti mezinárodnímu terorismu vyžaduje koordinaci úsilí s hlavními spojenci, ne jednostranné preventivní akce. V této souvislosti text programu republikánské strany naznačuje, kam se posouvá politika v USA: program republikánů nejenže nehovoří o neshodách s Francií a Německem či dalšími státy, pokud jde o intervenci v Iráku, ale navíc používá takové formulace jako "tleskáme prezidentovi Bushovi za jeho úspěch při mobilizaci mezinárodní spolupráce ve Válce proti Teroru" (v angličtině použita velká písmena). Na jiném místě se lze dočíst, že "dnes, protože Amerika a naše koalice napomohla skončit s násilným režimem Saddáma Husajna, a protože pomáháme růstu mírové demokracie na tomto místě, 25 milionů Iráčanů je svobodných a Americký lid je ve větším bezpečí". Prosazuje se politika, která nevysvětluje problémy, pouze zformuluje stanovisko. Jakékoli -- zbytek obstará propaganda.

Pokud jde o intervenci v Iráku, oba hlavní kandidáti byli na začátku války pro. Dnes Kerry zdůrazňuje, že Bush podvedl zemi. Bush byl původně proti angažovanosti OSN, nyní ji vítá. Kerry od počátku chtěl větší podíl mezinárodního společenství na obnově Iráku. Odmítá preventivní akce a volá po potřebě hledat globální konsensus. Oba soupeři chtějí ovšem dovést vojenskou misi v Iráku k úspěchu. V otázkách obrany se liší ve vztahu k programu Národní protiraketové obrany. Bush nechce zvýšit početní stavy armády, Kerry ano. Bush chce naopak zvýšit vojenské výdaje o další 4,2 %, zatímco Kerry navrhuje investice do vojenského výzkumu a vyšší platy vojákům.

ZDÁ SE, že většina z těch, kdo minulý týden na ulicích New Yorku manifestovala proti republikánům, zastává radikálnější stanovisko než Kerry. Odlišnosti v  zahraničně politických přístupech Bushe a Kerryho jsou pro mnohé Američany asi málo čitelné, což ještě více umocňuje masivní propaganda. Ta strhává pozornost k druhořadým tématům, což v emociálně vypjaté atmosféře pomáhá republikánům. A tak ve volbách, které budou mít na život Američanů větší vliv než kdy dříve během jejich života, do závěrečného finiše vystartoval lépe George Bush.