1. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 10. 2004

Virtuální bohoslužba nejen pro ty svobodomyslné, které chtějí zkrotit

Porodní báby a státní moc

Tomáš Trusina
Čtení: Ex 1,1-21; Text: Ex 1,17

Jako pěkně rozrostlý klan - v počtu 70 - se Jákob, řečený Izrael a jeho rodina přestěhovali do Egypta. Pozval je tam Izraelův syn Josef - ten, co se stal v době hladu pro Egypt požehnaným sluncem záchrany - ten, co doprostřed hladomoru přinesl nadějný plán: "Boží vizi". Synové Izraele pak v Egyptě zůstali. Nesplynuli však. Zůstali sví -- svobodní, potulní pastevci, nad nimiž nejeden Egypťan ohrnoval nos: podívejte, támhle pasou svá stáda ti divní přivandrovalci, ti Hebrejové. Ale vzpomínka na Josefa, jemuž říkali v Egyptě Zachránce světa - dlouho fungovala - a Izraelci mohli pást nerušeně svá stáda.

A přitom se ukazovalo, že je to nárůdek víc než životaschopný. Právě v Egyptě, v cizí zemi, se naplno začalo ukazovat - ten Hlas co sliboval - budete plodit potomky, budete se množit - až z vás bude uznávaný národ - ten Hlas nemluvil do prázdna. Po několika generacích už před sebou nemáme jen rodinný klan - ale celý národ. Izrael se plodil a množil - a začal naplňovat egyptskou zemi. Vyvolený, požehnaný lid se zviditelnil - a právě v té chvíli začal být na obtíž.

To už nastoupil jiný farao, kterého ve škole na faraóna nic o Josefovi neučili. Objel si zemi - a zjistil, že se mezi jeho poddanými vyskytuje také velká skupina podivných kočovníků. Neživí se pěstováním obilí, nebydlí v domech, kočují, nesdílejí pověstnou a vyspělou egyptskou kulturu. Mluví jiným jazykem, chodí zarostlí - a rozrůstají se jak houby po dešti. A takové nespolehlivé a podezřelé živly je potřeba dostat pod kontrolu.

Rozhodně je s tím divným lidem potřeba naložit tak, aby se dál NEMNOŽIL. A NEVYŠEL z Egypta - totiž MICRAJIMU. Král Egypta dává teď za pravdu tomu, jak jeho jméno zní v biblické mateřštině - v řeči Hebrejů.

MICRAJIM - znamená místo sevření, úzkosti - místo, kde se nedá žít.

Synové Izraele to najednou prožívají čím dál citelněji. Královské nařízení má svobodomyslné, toulavé pastevce násilím zkrotit - nucenými pracemi v cihelnách - k nimž jsou poháněni stále surověji. Poté se král snaží spoutat tu jejich nespoutatelnou plodnost - a přikáže vybíjet jejich novorozeňata. Už tehdy to znali - nelidská moc, nelidský režim - jde vždycky dřív či později po dětech. Protože vzít děti - to znamená vzít budoucnost.

Když to probíhá jako teroristický čin - běhá nám z toho mráz po zádech

Když to probíhá jako státem zaštítěné násilí - ve velkém počtu a dlouho - už to tolik nepobuřuje...

Sotva o tom tehdy egyptské noviny psaly jako o hrůzném vraždění nevinných dětí. Spíš možná referovaly, že se díky skvělému faraónovu plánu ti nepoddajní Hebrejci konečně začali asimilovat...

Čteme tenhle příběh nedlouho po teroristickém útoku na školu a děti v Beslanu. Ten útok a jeho oběti vzbudil velkou hrůzu i soucit s oběťmi - a je to naprosto v pořádku. Útok, který cílí na děti, je vpravdě nelidský - a bolest těch, kteří přišli o děti a blízké, je nesmírná a těžko ji utěšit.

Ale když ruská vojska likvidovala v Čečně školy - taky občas i s žáky, zdaleka to tak velkou vlnu pobouření nezdvihlo.

A nebo když teď v Súdánském Dárfúru už několik měsíců probíhá genocida, jejíž oběťmi jsou také děti - trvalo dlouho než se vůbec sešla Rada bezpečnosti, aby se poradila, zda jde o genocidu (plošné zabíjení a vraždění), nebo ne.

Je to zvláštní, jak má v násilnostech a jejich organizování prsty stát, jakmile je násilí - i na dětech - shůry posvěcené, jako by bylo méně oprávněné se proti tomu ozvat či co.

Bible si ovšem stát a moc, která ZBOŽŠŤUJE SVOJE ROZHODNUTÍ - bere na mušku nejdřív ze všeho. Často stojí na straně všelijakých podezřelých živlů a asociálů - jako byli v Egyptě vnímáni Izraelci - a jejich údělem poměřuje společnost.

A tak bible neobdivuje vyspělost stavitelů pyramid - ale narozdíl od našich dějepisů vypráví o Egyptě jako o zemi, kde se nedá žít - kde Izraelec, Boží člověk, Boží lid, nemůže dýchat - a svírá ho čím dál surovější otroctví - a státem organizované vraždění dětí.

TAKOVÉHLE POMĚRY OBVYKLE VZBUDÍ BEZNADĚJ NEBO NEPŘÍČETNOU NENÁVIST...

Ale příběh dosvědčuje, že státně organizovanému násilí lze vzdorovat ještě i jinak: tak, jak se mu postavily dvě obyčejné ženy, Šifra a Púa. Typická biblická historka - kdy velikého zbožštělého potentáta, faraóna, Syna nebes - přelstí dvě obyčejné ženské. Proto nám také, narozdíl od toho faraóna, zachovává biblické vyprávění jejich jména - Šifra a Pua. Protože faraónští potentáti, ti jsou jeden jako druhý, jestli XIV nebo XVI, na tom nesejde - stejně je jeden za 18 a druhý bez 2 za 20. Kdežto Šifra a Púa, těmi se stojí zabývat - to napovídají už jejich jména: KRÁSNÁ a JASNÁ.

Vůbec to tedy nemusely být důchodkyně, ale třebas čerstvé absolventky porodnického kurzu. A především - krásné je to, že je jim JASNÉ - co mají dělat - neposlouchat faraona - ale Boha. Neposlouchat nařízení které usmrcuje bezbranné - byť by mělo váhu faraónského rozkazu - ale poslouchat Boha - který stojí na straně bezbranných a zabíjených. "Bály se Boha" - zdůrazní vypravěč - a nám může být jasné - že bázeň před Hospodinem je cosi úžasného a nádherného - neboť poslušnost Boha chrání život - a najde řešení i v temné a beznadějné situaci.

Když se bojíš Boha, nedáš si už totiž nahnat strach od lidí. Nedáš si namluvit, že malí či velcí faraóni vládnou světem a dějinami - a že nezbývá než sklapnout, držet ústa a krok a poslouchat jejich smrtící rozkazy. Jistě, že by člověk už strach neprožíval - ale nenechá se jím opanovat. Ví, že má cenu s ním zápasit.

A tak se o se Šifře a Púe vypráví, že se nezalekly faraónských nařízení, ale "živých nechávaly pacholíků..." jak říká kralický překlad.

Do cesty smrtícímu rozkazu se postavila bázeň před Bohem. Víra, která ví, že lépe jest poslouchat Boha než lidí. A jestliže se Izrael neocitl na pokraji vyhlazení, vděčí za to věrnosti a bázni Šifry a Púy.

Jejich zbožná sabotáž se samozřejmě dlouho neutají. Farao si je zanedlouho předvolá - aby byl (on - nejvyšší a nejmocnější) přelstěn.

Jak to že nekonáte, jak jsem rozkázal? - táže se, jak nejpřísněji umí - a ty dvě odpovídají - víš pane, u Hebrejek to není tak jako u vás. Jejich matky, to je divoká krev, jsou daleko vitálnější než spořádané Egypťanky. Než k porodu přiběhneme, dítě už je na světě - a to se už žádná nehoda nakamuflovat nedá. A jestli se ti to nezdá?... Nezlob se, pane, ale jako mužský zas do těchhle věcí moc nevidíš...

A Bůh jim požehnal. Aby bylo jim i nám zřejmé, že tohle byl čin a řeč víry. Řeč víry, kterou člověk osvědčí tam, kde stojí osaměle, bez záštity mocných - ale v bázni Boží.

I lstivě mluví víra - když jde o to vykolejit smrtonosné plány pozemských faraónů a uhájit prostor pro život. Pro ty, co se sami bránit nemohou.

Takové víře Bůh žehná - aby se stala inspirací - krásným následováníhodným příkladem - a zářivým světlem, které prozáří právě ty temnoty a bezvýchodnosti, které nastrojí lidští faraónové.

Amen

Autor je farářem ČCE v Benešově u Prahy

                 
Obsah vydání       1. 10. 2004
1. 10. 2004 Graham Greene -- básník trapnosti Jan  Čulík
2. 10. 2004 Britský občan byl "mučen v americkém zajetí"
1. 10. 2004 Sociální stát a kapitalismus
2. 10. 2004 Svoboda slova v době terorismu
1. 10. 2004 Premiér Tony Blair se v pátek podrobí srdeční operaci
1. 10. 2004 Humanitární pomoc pro ostrov Haiti je ohrožována místními gangstery Miloš  Kaláb
1. 10. 2004 "Dopis 100"
1. 10. 2004 Michael  Marčák
1. 10. 2004 Málo muziky za hodně peněz Jan  Rydl
1. 10. 2004 Ach, já, ... necivilizovaný Tomáš  Gawron
1. 10. 2004 Kam vede tunel na Hutmance? Zbyněk  Fiala
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
1. 10. 2004 Skandál s LTO po deseti letech Josef  Vít
1. 10. 2004 Chvála hospod Jiří  Tichý
30. 9. 2004 Británie: Ofcom navrhuje novou veřejnoprávní televizi
30. 9. 2004 Jsou česká média po roce 1989 svobodná?
1. 10. 2004 Penzijní systém: Jak a proč jej definovat?
1. 10. 2004 Ať o odsunu rozhodnou ti, kdo se budou přesouvat František  Marčík
1. 10. 2004 Marčák: Politicky nekorektní humor
30. 9. 2004 Všem mým návistníkům i nenávistníkům
30. 9. 2004 Snaha poničit Prahu další magistrálou pokračuje Petr  Kužvart
30. 9. 2004 Figuríny z výkladu Bohumil  Kartous
30. 9. 2004 Když sociolog nerozumí věcem kolem sebe Ivo  Bystřičan
30. 9. 2004 Uvnitř: Důkaz Bushova politického převratu Greg  Evans
30. 9. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 18. - 21. září 2004
29. 9. 2004 Mazat, či nemazat... Jan  Sýkora
30. 9. 2004 Slavné projevy
Neslavné konce
Václav  Dušek
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
19. 9. 2004 "Tím jediným potřebným" je praktická pomoc a čin Zdeněk  Bárta
16. 9. 2004 Semeno, které spadlo do trní Rut  Brodská
5. 9. 2004 Libido dominandi Zdeněk  Bárta
1. 8. 2004 Bůh je mezi potřebnými, Bůh miluje tento svět, Bůh je solidární s menšinami, chudými, opovrhuje zbožnou pýchou farizeů, kárá bohaté a mocné, Bůh se za lidi obětuje, Bůh nepotřebuje chrám Zdeněk  Bárta
25. 7. 2004 Český sen o českém snu Zdeněk  Bárta
13. 7. 2004 Svatební kázání - i pro Evropu Zdeněk  Bárta
11. 7. 2004 Blbá nálada se změnila v Nové Veselí... Zdeněk  Bárta
2. 7. 2004 Mistr Jan Hus, kurvy, a ti, kteříž držie úřady Zdeněk  Bárta
20. 6. 2004 Homeworking, podpantofelizace a Den otců Zdeněk  Bárta
13. 6. 2004 Znamení šelmy Zdeněk  Bárta
4. 6. 2004 Co Bůh nepromíjí Zdeněk  Bárta
30. 5. 2004 Lidské žvanění a Boží Slovo Zdeněk  Bárta
30. 5. 2004 Pro strach uděláno Zdeněk  Bárta