Hlavní proud českých médií úspěšně opsal kružnici a skončil tam, kde začal před téměř dvěma desetiletími - opět u propagandy. O důkazy pro toto tvrzení se starají téměř denně média sama. Stačí číst noviny, nebo sledovat televizi, aby bylo možno v několika větách sestavit obecný katechismus českého média. Tedy soubor tezí, které tvoří ideologický rámec, jaký není vhodné překročit. Co je to za rámec a proč existuje? Pokud zde píši o českých médiích, pak mám na mysli především jejich hlavní proud, "mainstream". Ten tvoří především deníky s největším prodaným nákladem a televize s největší sledovaností zpravodajství. I kdyby novinářské prostředí ve svém celku nakrásně užívalo kritického rozumu, přesto to bude vždy mainstream, jenž vytváří hlavní témata a ovlivňuje jejich obraz.

Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, dovolujeme se na Vás obrátit v závažné záležitosti, týkající se ohrožení soudcovské nezávislosti a nestrannosti. Společenská angažovanost soudců je jistě dobrá věc a je potřeba jí podporovat. Na druhé straně ale v některých případech může docházet ke střetu zájmů, které přímo ohrožují soudcovskou pověst. Jako typický příklad uvádíme kauzu "Transparency International Česká republika" . Jedná se o to, že vláda svým usnesením č.495 ze dne 15. května 2000 rozhodla, že podpoří 10. mezinárodní protikorupční konferenci v Praze uvolněním překlenovací půjčky ve výši 30 milionů Kč. Z půjčky vrátila Transparency International pouze 15 milionů Kč, a to ještě z této částky hostila např. 4 000 osob za několik milionů Kč. Dalších 15 milionů Kč nevrátila vůbec. V současné době řeší tuto záležitost orgány činné v trestním řízení.

< Režisér Baltasar Kormákur v Karlových Varech při promítání filmu Mýrin, foto Dominika Švecová

Mýrin (Severní blata), Island, 2006, režie Baltasar Kormákur

Filmy, jako je Mýrin, se dnes v kinech jen tak nevidí. Detektivní thrillery byly v současnosti většinou odsunuty jen na televizní obrazovku a -- alespoň v Británii -- jsou programová schemata televizí plná thrillerů jako Dalziel & Pascoe, Inspector Morse, Agatha Christie's Poirot, Columbo, Murder She Wrote... Televizní diváci tyto pořady znají a vědí, co od nich očekávat.

Film Mýrin splňuje všechny požadavky tohoto žánru: vystupuje v něm vysoce inteligentní (nikoliv však neomylný) a mírně nevrlý hlavní detektiv, pak tu máme i jeho sympatického a trochu nezkušeného pomocníka, jemuž se přirozeně režísér filmu i ostatní protagonisté snímku jemně posmívají.

Mýrin (Wetlands), Iceland 2006, Dir. Baltasar Kormákur.

You don't see films like Mýrin in cinemas much these days. Detective thrillers have largely been relegated to the small screen, and, at least in Britain, television schedules are full of such programmes. Dalziel & Pascoe, Inspector Morse, Agatha Christie's Poirot, Columbo, Murder She Wrote... Audiences know these programmes well and know what to expect from them.

Mýrin fulfils all the requirements of the genre: you have the highly intelligent (but not infallible) and slightly grumpy head investigator, the endearing assisting investigator, who is inevitably gently mocked by the director and by his fellow characters.

Fotografický deník Emmy Čulík z MFF Karlovy Vary jako inspirace FOTOGALERIE

Grandhotel (2006), režie David Ondříček

Grandhotel je další jemný, poetický film o vztazích, míjení a překážkách v mezilidské komunikaci. Příběh se odehrává na malé ploše severočeského města Liberce, především v tamějším hotelu, případně na věži vysílače na Ještědu. Rozehrává se akce mezi několika postavami z české současnosti, jejichž obdoby najdeme i v jiných českých filmech. Výrazné je místní prostředí, které zdůrazňuje drsnost horského klimatu, celý film je vizuálně tónován do ondříčkovské modré, důležitým prvkem ve filmu je počasí: silný déšť vítr, mlhy, mraky, záběry do horské krajiny. Hluky bouřlivého počasí byly zakomponovány i do filmové hudby.

...a bude hůř (2007) režie Petr Nikolaev

Filmovým přepisem původně "šokujícího" románu Jana Pelce, ...a bude hůř, který vyšel původně v roce 1985 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem ve spolupráci s čtvrtletníkem Svědectví Pavla Tigrida, je stejnojmenný film režíséra Petra Nikolaeva a producenta Čestmíra Kopeckého. Ve snaze vyvolat atmosféru autentičnosti je film natočen zrnitě na černobílý materiál a s cílem zřejmě tak trochu navodit dojem, že jde o dobový dokument ho autoři nedali do normální distribuce v kinech, ale promítají ho starým šestnáctimilimetrovým projektorem v zakouřených hospodách po České republice.

Kontroverzní Pelcův román ...a bude hůř působil v době, kdy vyšel, opravdu šokujícím dojmem: tehdy totiž dokázal porušit společenská tabu. Emigrantští čtenáři vyčítali Pavlu Tigridovi, šéfredaktorovi Svědectví, že se dal dohromady s "undergroundovými punkáči", kteří porušují všechny civilizační normy. Po letech však už filmová verze tohoto románu působí docela idylicky.

O závislosti ruských médií se obecně ví. Jaké jsou mechanismy, na nichž tato závislost vzniká? Jak se situace změnila během vlády současného prezidenta? Existují v Rusku média, která zůstala nezávislá, a o jaká média se jedná? To jsou některé z otázek, na které jsme hledali odpověď.

V objektu ředitelství Povodí Vltavy, závod Berounka v Plzni se ve čtvrtek 28. června konala od 20 hodin beseda o radarové základně v Brdech, uspořádaná plzeňskými aktivisty hnutí NE základnám, píše František Řezáč z Plzně.

Frank Schirrmacher, vydavatel Frankfurter Allgemeine Zeitung, ve své knize z roku 2004 “Das Methusalem komplot” upozorňuje na blížící se generační válku spjatou se vstupem generace tzv. babyboomu - dětí narozených v období populační exploze v 40. až 60. letech 20. století - do penzijního věku. Vzhledem k tomu, že porodnost soustavně klesá, v západním světě nastane v letech 2008 - 2020 zcela ojedinělá situace, kdy starší a staří lidé se ocitnou ve většině. Poprvé vznikne něco, s čím evoluce nepočítala a čemu se snažila všemi prostředky zabránit: většinu společnosti bude tvořit skupina jedinců neschopná další reprodukce, jejíž biologický účel se dávno naplnil a která čeká na odvolání podle řádu přírody.

Poznámka Radka Mokrého k tomuto postřehu Jana Čulíka:

Radek Mokrý: Přesně tak totiž vypadali všichni svazáčtí předsedové tříd a škol. Byli to vždycky tihle divní a pro kolektiv nepotřební typové a typkyně. Na gymplu v Litvínově nás učili bývalí profesoři, co je bolševik poslal na sever schválně a učili děti lidí, co dopadli podobně jako oni. Nevím jak jinde, ale u nás u normalizátorů byli zrůdičky. Fyzické i duševní. Co se mladých konzervativců týče mám jasno. :-)) ti druzí jsou sice zdravější, ale když je slyším je to tragédie.

Návrh na zpoplatnění odborných zkoušek předepsaných jako součást kvalifikace u některých učebních oborů, například řidičských průkazů u automechaniků, svářečských zkoušek u strojařů, jak navrhuje současná Topolánkova vláda, je nejen v rozporu s bezplatností školství zakotveném v Ústavě ČR, ale hlavně naprosto nekompetentním krokem s nedozírnými následky. Výsledkem by bylo vytvoření sociálních bariér v přístupu ke vzdělání.

Nevím, jak blízko je náš Titanik své ledové kře. Je ale nepochybné, že jsme již opustili přístav a že ona kra již někde čeká. Ještě je však čas změnit kurs a vyhnout se srážce. K tomu ale bude třeba přesvědčit posádku o nutnosti změny kursu. A to je možné, jen jestli bude nabídnuta dobrá alternativa. Kapitán a posádka totiž v existenci té kry stále ještě nevěří. A majitelé lodi si myslí, že nejsou na lodi, takže se jich to netýká. Ale i oni na té lodi jedou, protože před následky srážky, pokud k ní dojde, se nemohou schovat.

Publikace Petra Petržílka „Legislativa udržitelného rozvoje a nové podnikatelské příležitosti“ ke změně kursu k udržitelnému rozvoji podle mého názoru přispívá a je proto velmi záslužným počinem a příspěvkem k tomu, aby i tuto nastávající globální krizi lidstvo zvládlo.

Elektronická verze knihy Petra Petržílka "Legislativa udržitelného rozvoje"

tisková zpráva České televize

Česká televize ukončí nejpozději 31. srpna 2007 analogové vysílání kanálu ČT2 pro Domažlicko z vysílače Vraních vrch (kanál 12). Pokud budou vytvořeny podmínky a dojde k dohodě s TV Nova, bude vypnuto i analogové vysílání kanálu ČT1. Jednání nadále pokračují.

Diváci snadno zjistí, že přijímají signál z vysílače, který bude vypnut. Česká televize včlení do vysílání na kanálech ČT1 i ČT2 na Domažlicku speciální symbol (piktogram), a to od 1. července 2007. Piktogram bude situován v pravém spodním rohu obrazovky a bude mít podobu čtyř malých čtverců. V posledních dvou až třech týdnech před vypnutím analogového vysílání na Domažlicku bude Česká televize zařazovat do programu mimořádné informační spoty. V rámci lokálního odpojení je zhlédnou pouze diváci přijímající signál z vysílače Vraní vrch.

Piktogram v podobě čtyř malých čtverců v pravém spodním rohu obrazovky. Snímek ze seriálu Četnické humoresky, (C) ČT

Bez industrializace by nebyla možná evoluce, civilizace a dosažení jejího zdárného konce. Nejprve se nám podařilo domestikovat, civilizovat, oholit a zbavit chlupů pračlověka. Pračlověk zbavený srsti je člověk. Člověk zbavený svobody je občan. Nyní přicházejí na řadu další živočišné druhy. Demokracie je poslední fází evoluce, která by neproběhla bez industrializace (převedení organické hmoty na anorganickou).

A zase. Znovu jasný obraz zpustlé slepé ulice, jasná představa, která Jana skličuje a nutí ho svézt se ještě níž ze židle. Má štěstí, že přepážka mezi stoly brání kolegovi Cyrilovi zachytit jeho pohled, protože po starostlivé otázce, zda mu něco není, na niž by dostal chladnou negativní odpověď, by Cyril s dvojitým gustem přidal u oběda další zprávu o Janově podivínském hulvátství. Avšak ta šedá deska naproti, polepená častými telefonními čísly, proměnlivými vzkazy editora a třemi obrázky motocyklu Indian (předchůdce Jana je přilepil k jeho vzteku tak důkladně, že nejdou sundat), se zároveň výrazně zasloužila o to, že dnešní generální obraz slepé ulice je pro Jana tak neodbytný.

< Režisér Javier Rebollo. Foto Emma Čulík.

Občas člověk vidí film, který vás přiměje k tomu, že se zamyslíte nad otázkou, co je to žánr. Protože, bohužel, přátelé, tohle je něco, co je na filmu nevysvětlitelné, a je to něco, co musíte vzít v úvahu, když vytváříte své mistrovské dílo.

Film je něčím, co je žánrově značně omezené, vzhledem k tomu, že se film stal součástí lidové kultury jako masové médium. Téměř každý zajde aspoň tak dvakrát do rok do svého místního multiplexu -- film je zábava. A tento rys kinematografie způsobuje, že film mnozí považují za žánr nízké kvality, za něco, co není třeba brát vážně. Módní návrhářka Vivienne Westwoodová ve své přednášce v Oxford Union v roce 2004 charakterizovala film jako "pseudo-žánr". Ve skutečnosti neměla tušení, o čem mluví, vzhledem k tomu, že neměla naprosto žádné povědomí (anebo se rozhodla, že nechce mít naprosto žádné povědomí) o všech těch nejrůznějších filmech, které jsou ke zhlédnutí zde v Karlových Varech. Inteligentní, dojemné, imaginativní filmy, které se dotýkají srdce i mozku. Ano, nejsou to většinou filmy, které se promítají v multiplexech (možná, že by se tam měly promítat? chodili by tam lidé na ně?) -- ale není možné je ignorovat, protože jsou nedílnou součástí kinematografie.

From time to time you see a film which makes you sit back and consider the question of genre. Because unfortunately, my friends, this is something inexcapable in film, and something you must think of when creating your masterpiece.

Film is something particularly limited by genre, due to the way that it has been embraced by popular culture as a mass-medium. Almost everybody goes to their local multiplex at least a couple of times a year - it is entertainment . And this aspect of cinema makes it come to be regarded by some as low brow, as disregardable. Vivienne Westwood, in a speech at the Oxford Union in 2004, called it a "pseudo-genre". In fact, she had no idea what she was talking about, as she was blissfully unaware (or had decided to be blissfully unaware) of all those types of films that we see here at Karlovy Vary. Intelligent, moving, imaginative films, which touch the heart and the brain. Indeed, these are not the films shown in the multiplexes (perhaps they should be? but would people go to see them?) - but one cannot ignore them as a part of cinema and film as a whole.

< Režisérka Linda Jablonská před promítáním v Karlových Varech. Foto Dominika Švecová

Opravdu komický dokumentární film natočila Linda Jablonská. V přibližně hodinovém snímku, nazvaném Kupředu levá, kupředu pravá sleduje protagonisty dvou současných extremnějších českých politických organizací, Komunistického svazu mladých a Mladých konzervativců, a to od 17. listopadu 2005 až do červnových voleb v roce 2006.

Ivan Vojnár předvedl v sobotu na karlovarském filmovém festivalu svůj důležitý dvaašedesátiminutový dokumentární film Rozpomínání. Název je odkazem na Platónovo tvrzení, že věci, které si postupně uvědomujeme, se vlastně neučíme úplně znovu, ale jen se na ně rozpomínáme, protože jsme ji vždycky měli přítomné ve své duši. V závěru filmu na toto téma hovoří ve Vojnárově dokumentu skupina studentů.

William T. Kabb, přední kritik americké zahraniční politiky, píše, že na prahu 21. století imperiální ambice USA představují neoliberální globalizaci, jejichž základem je hegemonie nad mezinárodním režimem obchodu, financí a investic světové ekonomiky a jejich institucionální páteře (Mezinárodní měnový fond, Světová organizace obchodu, Světová banka) doplněné metodou vojenského dobývání když je toto považováno za nutné.

Od té doby, co jsem prozradil, že je pravidelnou součástí v každodenním životě deniku Metro, distribuovaného zadarmo, proud tzv. PR článků, mnoho lidí mě obvinilo, že jsem to učinil proto, že jsem byl propuštěn. Jako by to byla nějaká pomsta. Je tedy relevantní poukázat na to, že to není pravda.

Byl jsem propuštěn teprvé poté, co jsem předtím poslal dlouhý seznam stížností firmě Metro International, který obsahoval mé ostré protesty proti tomu, že jsem byl nucen tisknout takovouto skrytou reklamu. Britské listy ode mne obdržely, řadu dní před tím, než jsem byl propuštěn, kopii mé "zprávy o praktikách v listě Metro CZ" (to je pravda, potvrzujeme to, redakce BL) i seznam emailů, nařizujících mi, aby takovéto texty publikoval, které od té doby zveřejňuji.

Konečně všecko utichlo, protože bylo uděláno. Pilky dořezaly a mlýnky domlely, třebaže dočasu; čas proti Věčnosti. Rotujícím lopatkám Božích mlýnů, roztáčených větrem otrocké práce dvorních šašků, proti nimž a z jejichž středu vytáhli do pole pošetilí Cervantesovi hrdinové. Nepatřím k nim, a proto se odhodlávám dopřát si odpočinku, jenž by obnášel provětrávání hlavy zahlcené nadbytečnými údaji. Údy Kusaje a kusy Udaje Husajnových by stálo za pokus vytěsnit četbou Káji Maříka.

Devadesátiletá Lenka Reinerová , která je poslední německy píšící autorkou z Prahy, si povzdechla v rozhovoru pro BBC, že v Česku se sice píše o jedinečném průniku tří kultur, české, německé a židovské, ale ze dvou z nich dnes nikdo nic nezná. Když tak jen čtyři jména -- Kafka, Kisch, Werfel a Rilke. Proto ani nepřekvapilo, že pokud je mi známo, nikdo u nás si nevzpomenul na Louise Fürnberga, zemřelého před padesáti lety, na rozdíl od Německa, ačkoliv nebyl jeho rodákem. Přitom šlo o všestranného umělce, literárního vědce, básníka, scénáristu a hudebního skladatele.

Karlovy Vary, sobota 0.30: Hned v pátek, v první den letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, se promítaly dva velmi dobré filmy. Britsko-francouzsko-irsko-americký film, natočený v severním Skotsku, Mister Lonely (Pan Samotář) a korejský film Ye-ui-up-nun-gut-deul (Bez slitování) měly kupodivu mnoho společného.

Také velmi dobře vybraným, napínavým a mnohovrstevnatým filmem, vedoucím k přemýšlení, promítaným v prvních dvou dnech karlovarského festivalu, byl snímek amerického nezávislého režisére Toma Di Cilla Delirious (U vytržení). I tento film se svými tématy dotýká přesně toho, čím žije dnešní společnost. I on řeší závažná témata ironicky, přesto však je zjevné, že pod povrchem je touha po jemnosti, citu, upřímnosti a čistotě, kterou se však v dnešním cynickém světě lidé bojí přiznat.

Ústup od taktiky zatloukat, zatloukat, zatloukat, kterou doporučoval sexuolog Plzál jako reakci na neschopnost utajit mimomanželský poměr po sedmadvaceti letech manželství, zvlolil bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Ukončil tak dlouhé měsíce štiplavých zákulisních úsměšků. Jedinou morální výhodu, kterou měl proti svému sokovi Topolánkovi v podobě stárnoucí manželky, jíž byl formálně věrný a hájil její čest před bulvárními fotografy, odhodil. V souboji morálky "tradiční rodiny" a "všehoschopnosti" zvolil atraktivitu "tady a teď" bez toho, aby si uvědomil, do jaké míry bude jeho soukromí nadále ovlivňovat jeho veřejný život. Snad si myslel, že se vydá ve stopách politických "nadsamců" Macka, Březiny, Ratha či Topolánka, kterým společnost jejich zálety velkoryse prominula. Domívám se, že se spletl.

Zuzana Paroubková (49) totiž Právu přiznala, že by nikdy netolerovala nevěru. Petra Kováčová nevěru toleruje.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.