Byl přesvědčeným komunistou, jako mnoho tehdejších jeho současníků a zemřel v pouhých čtyřiceti osmi letech na následky infarktu. Jeho žena Lotte, která zemřela před třemi lety, o příčině jeho smrti řekla : "Fürnberg zemřel v důsledku procesu se Slánským. To mu zlomilo srdce".

Louis Fürnberg se narodil v roce 1909 jako syn židovského Němce v Jihlavě a cítil se jak jazykově tak společensky jako příslušník menšiny. Dětství však prožil v Karlových Varech, kde navštěvoval gymnázium. Následně se učil na uměleckého keramika, ale továrnu musel opustit kvůli onemocnění tuberkulózou. Již jako sedmnáctiletý vstoupil do Socialistické mládeže a v roce 1927 přichází do Prahy kde studoval na německé obchodní škole. Ačkoliv byl synem továrníka, vstoupil jako dvacetiletý do německé sekce KSČ, ale nikdy nechtěl ztratit svou vlast. Jeho umělecká činnost začala ve skupině "Echo zleva -- Echo von links", kde převážně pracoval jako autor jejích textů. Zde se také seznámil se svou ženou Lotte, dcerou rakousko-židovského podnikatele, s kterou se v roce 1937 oženil přes nesouhlas jejího otce. Ta přežila svého manžela téměř o půlstoletí a byla pokračovatelkou zejména zpracováním jeho literárního díla.

Kromě toho byl v letech 1933 až 35 spolupracovníkem Arbiter Illustrierten Zeitung a Gegenangriff, kde vystupoval proti nacistům. Současně působil v německé Levé frontě.Pro židovský původ a protinacistickou činnost se pokusili manželé v březnu 1939 po vyhlášení Protektorátu uprchnout do Polska, ale byli zadrženi a uvězněni. Zatím co Lotte byla po dvou měsících propuštěna a podařilo se jí uprchnout do Londýna, Fürnberg prošel mnohými věznicemi, ve kterých byl mučen, takže ztratil částečně sluch. Pomocí své ženy se podařilo gestapo za peníze svého dědečka Josefa Pfefferkorna uplatit, takže byl odsunut do Itálie. Lotte po dobrodružném letu přes Portugalsko a Španělsko se setkala se svým manželem v Římě a odtud se vydali do Jugoslávie, kde se jim v roce 194O narodil syn Míša. Rok poté se jim podařilo vstoupit do Palestiny po útěku přes Řecko a Turecko.

Ani život v Palestině nebyl pro Fürnbergovou rodinu jednoduchý, protože obdobně jako jeho přítel Arnold Zweig byl kritizován sionisty za své komunistické přesvědčení. Proto, když skončila válka, toužil se vrátit zpět do své vlasti a v roce 1946 se usídlil v Praze. Již předtím jej zasáhla tragická zpráva, že jeho rodiče a další příbuzní, kteří zůstali v Sudetech, se stali obětí holocaustu. Rovněž Lotte našla na stěně Pinkasovy synagogy jména svých strýců, tet a jejich dětí. Její dědeček Josef zemřel hlady v terezínském ghettu. Po návratu se oba manželé v poválečné Praze vrhli podle svých představ do "nového života". Lotte pracovala v pražském rozhlase, Louis nastoupil na ministerstvo informací.a byl dopisovatelem levicových novin v Rakousku, Německu, Švýcarsku a Holandsku. Zdálo se jim, že nyní žijí v ráji po svých trpkých předchozích zkušenostech. Přehlédli však, že se nacházejí ve stínu stalinské nadvlády, kde československý občan německo-židovského původu je již předem podezřelý. Fürnberg proto těžce nesl, že po prvé jako předválečný člen strany nebyl pozván v roce 1949 na sjezd KSČ. Byl tím hluboce zasažen a v té době napsal, aby sám sebe přesvědčil, ještě dnes mu nejvíce vytýkanou báseň "Strana je vždy v právu", která se stala oblíbenou písní východoněmeckých stalinistů.

Téhož roku byl z Prahy přeložen do Berlína jako kulturní atašé na tamní naše velvyslanectví. Zde byl až do roku 1951 do zatčení Rudolfa Slánského. Začalo se s ním jednat jako s malomocným a nikdo nechtěl mít s ním nic společného. Nakonec měl štěstí, že neskončil po procesu se Slánským na šibenici jako jeho přítel, velvyslanec v Berlíně Otto Fischl. Zachránilo jej nakonec to, že o něho projevila zájem NDR, která neměla početnou intelektuální elitu.

Manželé se v roce 1954 přestěhovali do Výmaru, kde pak působil jako zástupce ředitele pro Výzkum a památky německé klasické literatury Zde bydlel ve vile dcery básníka Rilkeho, kterého obdivoval a začal vydávat časopis "Weimarer Beiträge", kde jako prvý v komunistickém táboře zveřejnil studii o Franzi Kafkovi z pera Pavla Reimanna. Fürnberg byl však již vnitřně zlomen a předchozí ohrožení bylo takového rozsahu, že v roce 1955 při návštěvě Prahy se zhroutil po těžkém infarktu. Zde pak navázal spolupráci s Eduardem Goldstückerem, propuštěném z vězení, na vydávání výboru Goetheových básní v českých překladech. V Československu se léčil, ale druhý infarkt v roce 1957 již nepřežil. Goldstücker vyslovil přesvědčení, že to bylo v důsledku jeho vykořenění a vypuzení z Čech.

Zanechal však za sebou bohaté literární dílo, které je zejména soustředěno v básních, povídkách a románech, které jsou často poznamenány jeho komunistickým přesvědčením. To je uloženo spolu s korespondencí ve výmarském Archivu Louise Fürnberga. Většina z nich má bezpochyby vysokou hodnotu a je stále vydávána i mimo Německo, ve Švýcarsku, Francii i Itálii. U nás v českém překladu Pavla Eisnera vyšlo jedno z jeho nejznámějších, mozartovská novela Amadé a Casanova, jakož i další díla .

Fürnberg ovládal dobře i český jazyk a napsal v něm básně, vyjadřující jeho vlastní osud a touhy : Praha, Jitro v cizině, Vězňové a Láska k české zemi.

Louis Fürnberg liest aus seinem Text "Die Begegnung in Weimar" 6. 1. 1955, DRA Babelsberg, ANR D000735105 (18'00'') - Hörzitat 1 (0'53'') RAM

Henri Poschmann: Covertext zum Louis Fürnberg -- Prosa und Lyrik ZDE