V den, kdy došlo ke skandálu ohledně nátlaku, aby nepublikoval zprávu o tom, že Paroubek prohrál spor s firmou Mafra, jsem si okamžitě z vlastní kapsy rezervoval na čtyři dny pokoj v hotelu Scandic ve Stockholmu, abych mohl svou argumentaci přednést v ústředí tohoto listu.

Nestalo se tak. Má stížnost byla ignorována a o několik dní později jsem byl oficiálně propuštěn, údajně proto, že ústředí "nebylo spokojeno s kvalitou českého deníku Metro". Je to tak trochu zvláštní, vzhledem k tomu, že za dobu, kdy jsem byl šéfredaktorem tohoto listu, Metro získalo o 60 procent více nových čtenářů. Dokonce i mí kritikové, jako Miloš Čermák, napsali, že mé Metro bylo lze považovat za jeden z nejlepších deníků, rozdávaných v ČR zadarmo.

Takže nepodložené tvrzení, že se Golgo jen tak mstí, musí být odmítnuto. Existuje dostatečné množství důkazů, že jsem protestoval proti PR v deníku Metro už předtím, než mě donutili odejít.

Minulý měsíc bylo pracovníkům v redakci zpravodajství deníku Metro nařízeno, aby už nepřijímali PR články, a že nikdo mimo redakci nám nemá nakazovat co psát.

Místní kultura v České republice má tendenci vidět tento případ jako vnitřní záležitost nějaké soukromé firmy. Tím to tedy vůbec není. Deník, rozdávaný zadarmo v městské veřejné dopravě a v ulicích města, podporovaného našimi daněmi, je záležitostí, která se týká všech z nás.

Je tomu zejména proto, že přestože si mnoho lidí myslí, že deník Metro vlastní pražské Dopravní podniky, není tomu tak: Metro je majetkem soukromé švédské firmy, registrované v Lucembursku.

Pokud byla publikace těch PR článků za peníze, kdo dostal zaplaceno a byly tyto příjmy zdaněny?

Jestliže jsme byli požádáni firmou, která prodává automobily, abychom otiskli fotografii politika, neměla by odpovědná média vyšetřit, zda tato firma dává tomuto politikovi peníze, anebo zda ten politik té firmě nějak nepomáhá?

Hospodářské noviny a Lidové noviny se zachovaly vzorně. Prozkoumaly totiž, kam vedl jeden z emailů, které jsem zveřejnil: zjistily, že Jaromír Soukup, který nyní pracuje na ministerstvu školství, by neměl rozesílat emaily ze své soukromé firmy Medea, týkající se jeho vládního postavení. A v téže věci pokračoval i Jan Kraus, který se o mne zmínil a ve svém pořadu v rozhlasu Frekvence 1 poukázal na to, že určité články o turistice, publikované v Mladé frontě dnes, jsou také PR. Jsem rád, že jsem otevřel Pandořinu skřínku.

Jiným důsledkem toho, co jsem udělal, je to, že podnik Metro International nyní oficiálně zasáhlo proti praxi otiskování článků PR v českém deníku Metro. Nový polský šéfredaktor uzavřel dveře mezi redakcí zpravodajství a reklamním oddělením. Po mých veřejných protestech se firma Metro International rozhodla, že se už nebudou tisknout další PR články a že žádné politické strany nebudou mít zvýhodněné postavení.