Konfrontace praxe obou organizací, jejichž akce a rozhovory s jejichž aktivisty jsou prostříhány proti sobě, jasně sděluje základní myšlenku: V chaosu světa, těsně po dosažení dospělosti, nedokáží někteří mladí lidé udržet svou nezávislost, a tak, aby se zbavili slabosti, vytvářejí kolem sebe brnění ideologie, umělého a zjednodušeného systému pseudofilozofických pouček, do značné míry založených na vlastním emocionálním ustrojení, jehož se daní jedinci -- právě z pocitu slabosti -- drží jako klíště. Je v podstatě úplně jedno, zda je jejich hrdinou Che Guevara a Lenin, nebo Friedrich von Hayek a Václav Klaus. Je směšné, když v ulicích mávají rudými prapory KSM i když matka hlavního aktivisty Mladých konzervativců si vylepila doma pod televizi velký plakát s fotografií Václava Klause, který dostala od svého syna k Vánocům.

Způsoby, vystupování a lpění na komicky zjednodušené ideologii jsou u obou organizací velmi podobné, přitom je ovšem komické, jak potvrdila režisérka v Karlových Varech na dotaz Britských listů, že i když se oběma organizacím se sice film Kupředu levá, kupředu pravá nesmírně líbil (a obě si shodně stěžovaly, že o nich toho ve filmu mělo být víc) vůbec je nenapadlo, což film ovšem dokazuje, že se obě organizace chovají velmi podobně -- protagonisté z obou těchto organizací zdůraznili režísérce, že s druhou stranou nemají "vůbec nic společného".

Ironicky působily záběry z jedné brněnské demonstrace, kde proti sobě stály ve vzdálenosti asi dvou metrů plakáty s nápisem "Smrt komunismu" a "Pryč s antikomunismem". (V Británii by policie nikdy k sobě na takovou blízkost nepustila demostrace dvou protichůdných organizací, kvůli obavě z násilného střetu, v ČR takové obavy zřejmě v tomto případě nebyly na místě; organizátoři z obou demonstrací důtklivě předem upozorňovali své aktivisty, aby se nikdy nedopouštěli ani urážek, ani násilí.) Jeden z čelných protagonistů Mladých konzervativců na této demonstraci výmluvně vysvětloval, že dnes máme přece v ČR demokracii, a tak by měla být reklama pro "zločince", jako byli Lenin či Stalin zakázána. Je dobrou vizitkou pro český demokratický systém, že to nečiní, a že obě tyto potrhlé, přesto však svou podstatou demokratické organizace existují v pokojné symbióze, aspoň to ukázal tento film.

Hned v protikladu k tomu hovořil na jiném místě filmu jeden aktivista Komunistického svazu mladých, jak rád a s jakým nadšením by býval žil v Československo za sovětské okupace někde na sídlišti v sedmdesátých letech. Bohužel, ani mladý konzervativec, ani mladý komunista, neměli nejmenší tušení, o čem mluví.

Kromě tuhé ideologické závislosti na zjednodušených a zjevně falešných interpretacích skutečnosti však mají KSM i Mladí konzervativci společné ještě jednu věc. Ani jedné z obou organizací nelze upřít autentický zájem o věci veřejné a snahu situaci v české společnosti napravovat. V tomto smyslu se zdají být idealističtější mladí komunisté, také hlavně proto, že zřejmě nemají tak velkou šanci dostat se do české vrcholové politiky jako mladí konzervativci, mnozí z nichž ve filmu otevřeně hovořili o tom, že doufají, že jejich aktivismus u Mladých konzervativců jim otevře dveře do vysoké politiky, a už si také ve filmu potřásají rukama s Topolánkem -- členové KSM mají jen aktivisty komunistické strany.

Film také zkoumal zázemí jednotlivých aktivistů. K mladých komunistům se dávají lidé někdy, protože pocházejí z komunistických, nebo někdy naopak pravicových rodin. Na komunistických demonstracích se vyskytují bigotní příslušníci generace penzistů, mladí konzervativci nikoho takového skoro nemají. Mladí konzervativci bývají také zazobanější. Zajímavé bylo -- a to, co napíšu, je jistě neférové -- že mladí konzervativci vypadali často podstatně zdegenerovaněji než mladí komunisté. Prostě to byli často opravdu docela divně, nehezky vypadající kluci. Nepomohlo ani, se vystupovali v oblecích a jeden z nich se pravidelně chodil do fitka opalovat, aby se prezentoval veřejnosti "v opravdu dobré formě". Že by se dávali na politiku, protože jim třeba nic jiného nezbývá? Na kameru vysvětlovali, že by nikdy nemohli chodit s komunistickou dívkou; naopak mladý komunistický aktivista přiznal, že chodil i s antikomunistkou, a že to nevadilo, protože, dodal mužsko šovinisticky a pravicově, "Všechny ženský jsou stejný."

A zatímco u mladých komunistů se tu a tam mihla aspoň nějaká mladá aktivistka (dívka byla čelnou představitelkou KSM), Mladí konzervativci byli výlučně doménou mužů, jako by ženy neexistovaly.