Hlavní detektiv má své idiosynkratické rysy: tak jako inspektor Morse miluje tradiční anglické pivo z malých pivovarů a klasickou hudbu, nebo jako Colombo, který má špinavý pršiplášť. Pro detektiva Erlendura jsou charakteristické vlněné svetry a to, že je silným kuřákem. No, a pak je tu ošidná stopa: záběry z minulosti, kdy jsme svědky večera, kdy došlo k vraždě, a průniky do detektivova soukromého života.

Ve filmu je velmi dobře vybudováno napětí, jak sledujeme Erlendura během jeho vyšetřování, a postupně se nám dostává dílčích informací o tom, co se vlastně stalo. Film obsahuje nenápadné důkazy, na jejichž základě je schopen pozorný divák sám identifikovat, kdo je vrah, ještě předtím, než je to všechno nakonec vysvětleno.

Avšak síla tohoto filmu spočívá v tom, čím se snímek od tradice žánru thrilleru odlišuje. Atmosféra je určena hned na začátku filmu, kdy v nemocnici umírá pětiletá dcera odborníka na genetiku Örna , okamžitě poté vidíme, jak oblékají její studené mrtvé nožičky do bílých krajkových punčoch. Jinak zdánlivě studený detektiv Erlendur podstupuje těžké zkoušky jako otec, když se k němu vrací jeho ztracená dcera, těhotná, ale zjevně v situaci, kdy potřebuje ochranu. Film končí scénou, v níž otec Erlendur leží se svou dcerou na kanapi a vysvětluje jí bolest, která prochází jeho profesionálním i osobním životem: "Víš, že mi je líto, že jsem se nad tebou rozčílil. Prostě mě to zraňuje, když vidím, jak takhle plýtváš svým životem. A já pak musím jít a vykopat mrtvolu čtyřleté holčičky. Myslel jsem, že si to dokážu zablokovat, jenže ono nejde vidět všechnu tu špínu a pak se vrátit domů a zapomenout na to."

I když je film Mýrin kriminální thriller, a je opravdu napínavý, není to manipulativní film. Není senzacionalistický a neexistuje jen jako zábava. Žánr thrilleru je pro Kormákura nástrojem k tomu, aby předvedl, jak hnusný dokáže být svět. V tomto filmu jsou dva jasně oddělené světy -- svět rodiny a svět zločinců. A, jak dokazuje výše uvedený citát z Erlendura, když se oba světy setkají, důsledek může být nesmírně bolestný. Erlendurův silný žaludek a jeho schopnost vydržet krev a hnus film dokazuje tím, že Erlendur rád jí ovčí hlavy (publikum zaúpělo hnusem, když detektiv vyloupl oko a spolkl je). Na každé scéně zločinu byla neschopnost filmu ukázat zápach kompenzována viditelným odporem na tváři policistů. Zločiny byly zobrazeny s brutální poctivostí, v autentických detailech hnijící mrtvoly -- Kormákur neváhá ukázat, že vražda je něco opravdu strašlivého. Neromantizuje ji pro filmové plátno.

Emocionální dopad střetnutí obou těchto světů je předveden citlivě a na několika příkladech. Příběh se dotýká tří různých rodin a všechny jím -- každá různým způsobem -- trpí. Film dokazuje, jak nebezpečné mohou být nepředvídané důsledky lidských činů. Protože byla před mnoha lety jedna Islandka svému muži nevěrná s člověkem, trpícím dědičnou chorobou, na tuto vzácnou, nevyléčitelnou nemoc pak v nedávné minulosti zahynula malá dcera jejího syna, což se stalo motivem vraždy. Vyprávění je trojrozměrné a dobře vyvážené, protože ukazuje oba aspekty života těchto lidí. Avšak filmu se daří vyhnout se sentimentalitě. Je plný dobře načasovaného, vynikajícího černého humoru. Vtipy na sebe navazují a mají inteligentní expozici -- film má pevnou jednotu a je důsledky v podrobnostech, která mají velký význam po celou dobu příběhu.

Významnou roli v tomto snímku hraje komika. Ve Festivalovém deníku karlovarského festivalu z 1. července se dotázali režiséra, proč se rozhodl natočit film v žánru thrilleru, který se tak silně odlišuje od jeho ostatních filmů. Kormákur odpověděl, že věří v příběhy, nikoliv v žánry. A z tohoto snímku je jasné, že tento režisér projevuje citlivost vůči složité podstatě života (a také vůči tomu, že úspěšné umělecké dílo přesahuje koridor pravidel, jaká se mu snaží určovat teoretikové či novináři.) Kormákur vidí to, co je deprimující, i to, co je krásné, je si vědom neuvěřitelné ironie, která je v životě všudypřítomná, i v nejtraumatičtějších situacích je vždycky do určité míry přítomná absurdita.

Právě proto se zřejmě stal film Mýrin na Islandu největším kasovním úspěchem všech dob. Ne proto, že je to thriller, ani proto, že je jeho tématem i genetický výzkum. (Snímek se tohoto tématu dotkne opravdu jen letmo. Kormákur si myslí, že jeho film zaznamenal tak velký úspěch právě v důsledku toho, že se dotýká genetického výzkumu, ale mně se zdá, že to řekla jen proto, že je příliš skromný na to, aby přiznal, že má skutečný talent pro vyjádření složitosti a citlivosti autentického života na filmovém plátně.) Kormákur v tomto filmu dokázal velmi efektivně navzájem provázat život, umění i zábavu.