Ten nápad není -- přiznám se -- původní, ale co kdyby se strana předsedy Filipa dohodla na dost speciální taškařici: před hlasováním o důvěře vládě premiéra Topolánka by jeden komunista prostě odešel, nebo dokonce hlasoval spolu s poslanci vládní koalice?

Ono totiž nejde jen o to, že by vláda prošla. Jde i o to, co by taková podpora udělala s vládní účastí Strany zelených, která v sobotu sice deklarovala, že SZ se neúčastní jednání o menšinové vládě ČSSD podporované komunisty ani takovou vládu nepodpoří, zatímco návrh, že "SZ nepodpoří vládu, která získá důvěru v PSP ČR díky KSČM", schválen nebyl.

Paroubkův projev sklidil bouři nevole; dokonce i znalec nad všechny povolaný a pověstný svou uměřeností jako Jaromír Štětina srovnal premiéra s Lukašenkem a vyzval jej, aby přestal být nejen předsedou vlády, ale i předsedou strany a vůbec politikem. Nu ovšem, kdo jiný by měl rozhodovat o tom, kdo bude předsedou sociální demokracie, než senátor za jinou stranu! Na Paroubka bylo dokonce podáno trestní oznámení; jak také jinak bojovat za svobodu slova a tak vůbec, než kriminalizací těch špatných slov z těch špatných úst.

Českou kotlinou obchází strašidlo jménem Volební pat. Mnozí tvůrci veřejného mínění, kteří nepokrytě vsadili před volbami vše na jednu kartu, jsou zděšeni. Ještě ani neoschnul inkoust na podpisech stvrzujících konečné volební výsledky, a někteří z nich už volají po volbách nových. Jiní chtějí účelově měnit volební systém, nejlépe pěkně po anglosasku. Další nás straší apokalyptickými varováními o plíživé krizi, která zachvacuje českou politiku. Co na tom, že Volební pat obchází českou kotlinou už nejméně deset let, a zemi se navzdory tomuto strašidlu docela daří.

Neleží mnohým v žaludku? Mají ho mnozí "v srdci"? Nemáme ho mnozí ještě kdesi pod kůží?!

Žádný "komunismus" nemá standardní význam. I výraz "socialismus" je vágní. Nezapomeňme na tzv. "právní kontinuitu", se kterou jsme začali žít po roce 1989. Není "boj proti komunismu" spíše nechtěnou a dobře viditelnou reklamou KSČM? Kam s "komunismem" v informačním 21. století? Je v něčem životný?

Politika není hra s pevnými a všekontrolujícími pravidly. V politice nejsou v sázce dohodou stanovené hodnoty, ale osudy lidí.

Stalo se módou sezóny přirovnávat politiku k šachům. Snad proto, že šachy patří mezi tzv. strategické hry. To na první pohled znamená, že šachista i politik musí myslet několik kroků dopředu. Jenže strategické hry jsou takové, které vylučují náhodu. V politice však náhoda patří k nejdůležitějším činitelům. Nejde pouze o to, že množství faktorů, které určily poměr 100 versus 100 mandátů, je tak pestré, že se dá hovořit o náhodě. Jak by asi vypadala povolební jednání, kdyby pár dní před volbami nezvolil sjezd ČSSD Jiřího Paroubka za předsedu strany?

Několik poznámek ke komentáři pana Malého.

1) Zajisté má pan Malý pravdu v tom, že srovnání současného stavu s dobou předválečnou pokulhává. Československo bylo ve srovnání s Rakouskem-Uherskem státem demokratičtějším, Češi (resp. Čechoslováci) se dostali do pozice státotvorného národa a získali dlouho upíranou samostatnost. Návrat k před válečným poměrům si tedy zajisté přálo velmi málo lidí.

Chtěl bych se ale zastavit u dvou věcí. Tehdy bylo v parlamentu zastoupeno daleko více politických stran, než jak je tomu dnes. Největší a nejúspěšnější z nich (např. agrárníci) dosahovali zisku 15% voličských hlasů. 13% by tedy onu imaginární prorakouskou stranu přiblížilo spíše dnešní pozici ČSSD. To jen tak na okraj, míní čtenář Josef Škaroubka a pokračuje:

Nejsem, nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu přívržencem žádné strany, jsem křesťan, a to myslím, že je víc než stranický příslušník, píše čtenářka Jana Jašková.

Jehličkův CorpInvest, který se podílí na demonstracích proti Paroubkovi, je tatáž firma, která používá ke své propagaci státní znak na pornostránkách Amatéři.cz

Provozovatelem stránek Paroubek.eu a navazujících je pro změnu známý spammer a doménový squatter (kazaa.cz a další) Aleš Slabý, který také jménem pořadatelů rozesílá pozvánky na demonstrace do ČTK a dalších médií.

Inu, sešla se vybraná společnost.

Velké oči. Dav tleskajících lidí. Romantismus státotvorného Václaváku. Cinkání klíči. Vzpomínky na slavné okamžiky náměstí. Stejně jako protesty technařů po CzechTeku, tak i následný ParoubTek se nesly ve stejném optimismu, ze kterého organizátoři vystřízlivěli po několika týdnech. Stejní lidé, stejný scénář... Notorický stěžovatel a antikomunistický aktivista Šinágl se rozhodl, že poslední zbytky protiparoubkovsky naladěných občanů uprotestuje. Zatímco na první akci minulý týden přišly asi čtyři tisíce lidí, včera už to bylo podle HN pouze tisíc, podle nestřízlivých odhadů ČTK patnáct set, podle odhadů policie zhruba 3000 lidí.

To i anarchisté bývali kdysi úspěšnější...

Michal "Wolf" Vlk FOTOREPORTÁŽ

Poslední dobou se Britské listy pomalu potápěly, neboť pod tíhou levicově zaměřených článků začínaly na levoboku již nabírat vodu. Je proto záslužné, že šéfredaktor Jan Čulík zdvihl prapor a mistrně převedl prázdné osočování v diskusi nad případností existence komunistických stran v ČR. Pak lze jeho argumenty přijmout: jako přikládání polínek, aby diskuze neuvadla.

Otevřel jsem si stránky pražského Dopravního podniku, abych si vyhledal spoj, a nestačím zírat. Vystavili tam otevřený dopis pro Paroubka napsaný Lubomírem Vejražkou. (www.dppraha.cz) Proč mi Dopravní podnik vnucuje zaujaté, neumírněné politické komentáře nějakého Vejražky ? Co to má společného s dopravou v Praze ?

Stránky na kterých se nachází "Otevřený dopis" od pana Vejražky, nejsou oficiálnímo stránkamI DP. I když se tak tváří. Oficiální stránky DP jsou na adrese www.dp-praha.cz. Autor stránek na kterých se nachází výše uvedený dopis stránky DP zřejmě okopíroval, upozorňuje čtenář Jiří Bodenlos.

Podle vážného názoru, předneseného na kursu pro kazatele Českobratrské církve evangelické v lednu 2005, dnes u nás již nejsou ani křesťané ani ateisté. A co více, význam uvědomělého náboženství a konstituovaných církví pro život jednotlivce i společnosti v uplynulém století vyprchal. Takže diskutovat o náboženství a ateismu nemá kdo, diskutovat není o čem, a tedy vlastně diskutovat není ani proč.

To ovšem neplatí pro obecnou spirituální situaci u nás. V naší údajně vysoce sekularizované společnosti, se k jakémusi křesťanství hlásí sotva 9% obyvatel a uvědomělých ateistů je stěží 1%.

Se zájmem jsem si přečetl článek pana Foldyny "Zelená a oranžová: programová shoda". S politováním musím konstatovat, že jde patrně o příznak ztráty politické soudnosti ČSSD, pokud zapojila strana zrovna Vás, pane Foldyno, do propagandistické kampaně snažící se přesvědčit veřejnost o údajné podobnosti programu Strany zelených a ČSSD.

Nezaujatému čtenáři stačí jen letmo se podívat na předvolební programy ČSSD i Strany Zelených, aby rozpoznal vysoký stupeň programové shodnosti. V rychlosti načrtnu jen zásadní shodu -- někdy opomíjené a opomenuté body právě proto, že jsou "samozřejmé". A shodné.

Dobrý den, pravidelně si čtu ve Vašich listech a s povděkem konstatuji, že na rozdíl od jiných tiskovin, rozhlasů či televizí, zcela jednostranně či jednobarevně vyhraněných, Vy dáváte prostor hlasům, které si jsou mnohdy naprosto různé, leč slušné. Nesnižují se k výrazům hodných absolventů nižších tříd základní školy či pubertální mládeže propadlé drogám. Toho si osobně velice vážím, píše čtenář, který se označil jako Josef Novák, a pokračuje:

Rád bych vyslovil názor, proč je tolik rozruchu nad "patovým" výsledkem voleb.

Když jsem se někdy v osmdesátých letech snažil z Británie účastnit se na různých akcích ve prospěch demokracie v Československu, těžko bych býval uvěřil, že o čtvrtstoletí později budu muset obhajovat zrovna právo Komunistické strany Čech a Moravy na to, aby byla považována za normální, možná pošetilou, zastaralou, nepružnou, ale nicméně demokratickou stranu, která už sedmnáct let respektuje zásady normálního demokratického provozu (a s níž politikové v parlamentě vyjednávají, kdy se jim to hodí - a když se jim to nehodí, tak ji ostrakizují). Že bude muset čelit hysterickému očerňování od lidí, kteří v dnešní upadající a stále irelevantnější KSČM vidí jakéhosi totalitního ďábla, který by prý mohl znovu zavléct Českou republiku (to jako jako vznikne v ČR komunistický skanzen uprostřed Evropské unie? se supermarkety Tesco a se sto miliony západních turistů v Praze ročně? :) ) do područí Moskvy.

Antikomunistické příspěvky, zveřejňované v tomto listě, dělají myslím pořád stejnou chybu.

Volby dopadly dobře. Opravdu jsem se s ostatními voliči předem nedomlouval, spíš to tak nějak vyšlo samo. Kdyby na volebních lístcích byl řádek pro napsání vzkazů nebo ve volebních místnostech kniha přání a stížností, jistě bychom si přečetli kdejaké vyhrocené věty kravaťáků z jedné strany a socek ze strany druhé. Ale nemálo bylo by těch, kteří by připsali něco jako: Soupeřte, ale v zájmu země se také umějte domluvit. Každý z nás je menšina, alespoň v něčem, i těch bohatců je početně mnohem méně než těch, kteří v potu tváře dobývají svůj vezdejší chleba, mlíko a ostatní nezbytné každodennosti.

Rád bych se přidal ke čtenářským reakcím na článek Jana Čulíka o antikomunismu. Myslím, že kdokoli v demokratické společnosti má právo tuto stranu nevolit, odmítat ji, ba dokonce (jaký to hřích v očích některých lidí!) považovat ji za nedemokratickou. V mnoha svých článcích pro Britské listy jsem vyjádřil svůj antikomunistický postoj a myšlenky, z nichž vyplývá, píše Boris Cvek:

Myslím si, že argument pana Cveka je nepřesvědčivý, protože nezaostřený a nepravdivý. Reflexí normalizace přece proboha neprošli nejen komunisté, ale nikdo v české společnosti! Činit až náboženské pokání, jaké pan Cvek požaduje, česká společnost prostě není připravena. A kromě toho, mnoho lidí dnes zastává názor - ať už v důsledku vzpomínkového optimismu nebo z jiných důvodů - že se za komunismu žilo líp než dnes! :)

Ať mi pan Cvek netvrdí, že české pravicové strany reflexi života společnosti za normalizace provádějí. Vždyť to není pravda! Ty pouze vytvářejí černobílou "antikomunistickou" karikaturu ze zcela jasných, současných politikářských důvodů. Pokud se pravicové české politické strany uchylují k antikomunismu, nedělají to proto, aby umožnily české společnosti morální a politickou katarzi za dobu komunismu, ale prostě proto, že se z toho snaží zcela účelově vytloukat pro sebe v dnešní době, teď, politický kapitál.

V české společnosti se čas od času objevuje nesmírně zajímavé téma zločinecké KSČ. Máme-li se jím podstatněji zabývat, musíme se zabývat definicí zločinnosti moci jako takové a následně i tím, kdo má na takovém kroku vlastně zájem.

V souvislostí s komunistickou stranou se většinou mluví o ztrátách na lidských životech a o lidských právech. Takto pojatá definice ale není příliš vhodná, protože v jejím rámci bychom museli odsoudit například svatou církev katolickou, jejíž historie je krví poměrně prosáklá a i nadále zůstává zcela nedemokratická. Museli bychom zpětně odsoudit monarchie, jejichž vládci vyvolali válečné konflikty mamutích rozměrů stejně jako imperialistický systém, který vedl k rozpoutání druhé světové války i jeho neo-podobu, která vedla k válkám posledních padesáti let.

Pokud dovolíte, rozeberu příspěvek Jana Čulíka odstavec po odstavci, rozepsal se čtenář Ondřej Malý:

Jeden z nejvýznamnějších britských vojenských stratégů varoval, že západní civilizace čelí hrozbě, obchodné invazi barbarů, která zničila starověký Řím.

Admirál Chris Parry (52) varoval, že budoucí imigrační vlny budou zřejmě srovnatelné s invazemi Gothů a Vandalů v raném středověku a že pirátské útoky od barbarů zřejmě začnou do deseti let útočit na turistické jachty a pláže ve Středozemí.

O závažných problémech justice se čtenář může na Britských listech informovat pravidelně, zvlášť z pečlivých rozboru archívu spolku Šalamoun. Každý se tak může přesvědčit o tom, že rozumné zákony se v rukách ledabylých, neflexibilních či předsudků plných jednotlivců mohou stát bičem na nevinné lidí, nástrojem k jejich trápení či zničení.

Na Slovensku tomu zřejmě nebude o mnoho lépe, jak vyplývá z příkladů, které uvádí pan Gustáv Murín. Nicméně z (údajného) špatného fungování soudu pan Murín vyvozuje zcela nepřijatelné závěry:

Ministerský předseda Paroubek po volbách prohlásil, že ČSSD zvažuje možnost podat žalobu na protiprávnost voleb, protože jejich výsledky byly ovlivněny předvolební kampaní. To je v ČR naprosto legální, protože zákonodárci usoudili, že možnost neregulérních voleb existuje a možnost podání stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu vtělili do paragrafu 87 zákona 247/1995 Sb.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.