14. 6. 2006
Každý má samozřejmě právo obávat se čehokolivNěkolik poznámek ke komentáři pana Malého. 1) Zajisté má pan Malý pravdu v tom, že srovnání současného stavu s dobou předválečnou pokulhává. Československo bylo ve srovnání s Rakouskem-Uherskem státem demokratičtějším, Češi (resp. Čechoslováci) se dostali do pozice státotvorného národa a získali dlouho upíranou samostatnost. Návrat k před válečným poměrům si tedy zajisté přálo velmi málo lidí. Chtěl bych se ale zastavit u dvou věcí. Tehdy bylo v parlamentu zastoupeno daleko více politických stran, než jak je tomu dnes. Největší a nejúspěšnější z nich (např. agrárníci) dosahovali zisku 15% voličských hlasů. 13% by tedy onu imaginární prorakouskou stranu přiblížilo spíše dnešní pozici ČSSD. To jen tak na okraj, míní čtenář Josef Škaroubka a pokračuje: |
Uvádí se zde jako argument (nebo námitka) proti programu KSČM, že "Nemám nicméně zájem na tom, abych se o tom přesvědčil na vlastní kůži, stejně jako (podle výsledků voleb) tento zájem nemá nadpoloviční většina občanů této země).". Samozřejmě respektuji názory pana Malého, stejně tak by ale on měl respektovat názory jiných občanů. Z výsledků voleb totiž -- budeme-li uvažovat stejně jako on -- nevyčteme vůbec nic. Snad jenom to, že občané této země se nemohou na ničem shodnout. Strana, která vyhrála volby, získala "ubohých" 35% voličských hlasů. Dalo by se tedy diskutovat o tom, zda strana na jejíž vládě nemá zájem "nadpoloviční většina občanů této země" má právo vést naši zem směrem k "tržnímu liberalismu" (lepší výraz mě nenapadá, v této oblasti se příliš nevyznám), neboť většina voličů má evidentně jiná přání ohledně budoucího vývoje. Nechuť pana Malého přesvědčit se na vlastní kůži o tom, jak konkrétně vypadá socialismus propagovaný dnešními komunisty, ještě nic nevypovídá o tom, zda je nebezpečný demokracii a zda hrozí nějaký návrat před rok 1989. Každý má samozřejmě právo obávat se čehokoliv -- třeba reforem, ať už levicově, nebo pravicově zaměřených. S námitkou typu "nemám nicméně zájem" se ale nedá uspět v okamžiku, kdy většina občanů rozhodne dle demokratického principu o něčem jiném a volby vyhraje například KSČM. Levicovým voličům nezbývá než respektovat dnešní rozložení politických sil, tutéž míru respektu bych předpokládal u pana Malého za situace opačné. 2) Pan Malý dále ve svém příspěvku (alespoň tak to na mne působí) čtenáři podsouvá, že KSČM není normální demokratická politická strana. Na rozdíl od ČSSD "což je normální demokratická strana" je pak KSČM podle něj stranou "jejímž cílem je destrukce tohoto systému". Žádné důkazy pro své tvrzení však neuvádí a v tom vidím zásadní nedostatek. Stejně tak bych se mohl (bez důkazů) odvážit tvrzení, že pan Malý vůbec politice nerozumí, což pravděpodobně pravda není. Dále se v textu hovoří v souvislosti s KSČM o riziku, nebezpečí atd. Opět se ale pohybujeme pouze v osobní rovině. Jde o to, že pan Malý se evidentně komunistů obává, nedůvěřuje jim a tvrdí -- na základě svého pocitu (důkazy, či alespoň indicie pro své obavy opět neuvádí) -- , že KSČM ohrožuje dnešní demokratickou společnost. Znovu nezbývá než konstatovat, že má právo na tento názor, měl by ale uvést nějaké konkrétní důkazy na podporu svých tvrzení. Bez důkazů to totiž zůstanou jen neopodstatněné obavy a subjektivní názory jednoho jedince. 3) Evropská unie ovlivňuje své členy v mnoha oblastech (což je ostatně předmětem kritiky mnoha pravicových stran). Jednou z nich je například oblast občanských práv a svobod, proto mi připadá logické tvrzení, že v současné situaci, kdy jsme člen EU, není návrat k poměrům nebo metodám vládnutí charakteristickým pro předlistopadový režim možný. Nehledě na to, že KSČM (i kdyby chtěla) dnes není ve stavu nějakou "kontra-kontrarevoluci" provést. Mě naopak připadá nereálná představa, že komunisté, jejichž podpora se pohybuje pod 15% voličů, provádějí nějaký převrat. To je ovšem -- stejně jako obava pana Malého -- pouze můj subjektivní názor. 4) Nic proti názorům pana Malého na některé zákony přijaté ČSSD s pomocí KSČM. To, že se mu nelíbí spolupráce těchto stran při přijímání "některých příšerných" zákonů je jeho věc. Spolupráce KSČM a ODS mu pak překvapivě nevadí, zřejmě je spolupráce s komunisty při volbách prezidenta a při zamítání "špatných" zákonů povolena. :-) Zde ovšem vyvstává otázka, kdo rozhodne o tom, který zákon je špatný, nebo zda ODS a KSČM občas jen náhodou hlasují spolu, pardon, vedle sebe... Co se týče předvolebních vyjádření o KSČM, myslím si taktéž, že sami o sobě příliš v centru pozornosti nestáli. Spíš přišlo na přetřes ono již zmíněné společné hlasování ČSSD a KSČM. Zde ovšem většina pravicových politiků vycházela z premisy, že KSČM není demokratickou stranou a že její účast na vládě by přivedla politické i hospodářské poměry zpět před rok 1989. To podle mě jasně vyplývá z toho, že více či méně časté společné hlasování ČSSD a KSČM bylo předkládáno jako důkaz neserióznosti sociálních demokratů a hovořilo se o jejich spolupráci s nedemokratickou stranou. 5) Z dalšího textu opět vyplývají antipatie pana Malého ke komunistům, jeho nesouhlas s jejich programem a názory. Netvrdím, že jsou dobré nebo špatné, jejich posouzení bych ponechal na každém zvlášť. V každém případě je dnes KSČM normální politickou stranou, která za posledních 17 let nevykázala žádné "nebezpečné tendence" Proto bychom ji také -- jakkoliv s jí prosazovanou vizí státu a společnosti nesouhlasíme -- měli jako každou jinou demokratickou stranu respektovat. |