Narodila jsem se v roce 1956, v roce 1989 mi tedy bylo 33 let, takže jsem větší část svého života prožila za totality, a to v rodině, která byla v tehdejší době označena jako ideologický nepřítel... Nikoho z mých nejbližších nezavraždili, ani nevěznili, (v širším příbuzenstvu však ano), ale to neznamená, že by útlak a nepřízeň komunistů naší rodinu nepostihl. V žádném případě neobhajuji komunistické bezpráví, přesto zcela otevřeně říkám, že za totality nebylo vše jen špatné, vždyť i tehdy mezi komunisty byli lidé čestní.

Znám ale dost lidí, kteří prožili skutečně zlé věci, přesto v dnešní době nenaříkají, jak tenkrát strašně trpěli, komunistům nehrozí pověšením apod., naopak jsou plni smířlivosti a tolerance, kdežto ti, co vcelku netrpěli nebo naopak měli máslo na hlavě, dnes nejvíce vykřikují, jak to bylo za totality nesnesitelné, jak trpěli, apod. a jsou z nich největší antikomunisté.

Jeden příklad mediálně známý za všechny - Jaromír Štětina. A to mi vadí. Já jsem ovzduší totality zažila, tak není divu, když mi argumentace dnešních pravicových politiků připomíná onu neblahou dobu - jen teď není rudá, ale modrá.

Stejné fráze, stejná demagogie, jen v modrém... Je to přeci tak bezpečné unisono! Dovolím si jedovatě poznamenat: cožpak v ODS není převážná většina bývalých komunistů nebo lidí, kteří z bývalého režimu profitovali, těch, co měli kontakty a informace a mohli velmi výhodně privatizovat?

Vůbec se nedivím, že jsou z nich takoví komunistobijci... Neplatí i zde, že zloděj křičí chyťte zloděje? Proč komunisté, kteří zůstali komunisty, jsou špatní, a ti, co zaměnili knížky rudé za modré, jsou OK? Proč nebyly nikdy zveřejněny seznamy členů KSČ a jejich funkcí, včetně kandidátů do konce roku 1989? Taková informace by zcela jistě ušetřila a vyřešila spoustu nejasností a mnohým křiklounům zavřela ústa... A to bychom se asi divili. Nezažila jsem ovzduší teroru padesátých let, ale ta jednostranná slepota lidí, co antikomunistickou (čti antilevicovou) hysterii nevidí, mě překvapuje. Kdyby to byly jen Renčovy klipy.

Odpovědi na úvodník Jana Čulíka jsou svou argumentací taky pozoruhodné, když to trochu zjednoduším: Proč komunistická hrozba? Protože proto!

Zaráží mě neschopnost vidět, že to, co bylo na minulém režimu zlé, nebyly rudé vlajky, srpy a kladiva, ale paranoidní xenofobní nenávistnost a neschopnost vidět svět jinak než černobíle, neschopnost dialogu, sklon k násilnému prosazování jediných správných řešení. A není to tu dnes zase? Takovému osobnostnímu nastavení je přece úplně jedno, jakou ideologií se verbálně zaštítí - křesťanskou, komunistickou, liberální, hlavně to prostě musí být ta Jediná Správná Neposkvrnitelná Pravda.