Nesouhlasím s panem Čapkem. Martin Škabraha poukázal docela přesně na hlavní rozpory v Horowitzově článku. Ano, mohl to udělat důsledněji, ale seriózně pochybuji, že to byl jeho záměr. Vyjádřil se adekvátně k formátu a potřebám internetového deníku.

Jediná chyba, které se dle mého soudu dopustil, je, že bral Davida Horowitze vážně. Horowitz je ideolog a propagandista. Když si přečtete některé jeho knihy, rychle zjistíte, že konverze z levicového radikála na radikálního pravičáka a neokonzervativce byla náboženská konverze. Víra se změnila, ale argumentace zůstala zcela stejná. Projekce, polopravdy, selektivní faktografie, na emoce apelující analogie atd. S ideologem nemůžete diskutovat, protože jediné, oč mu jde je přesvědčit vás o správnosti své doktríny. Logická analýza ideologických manifestů není sice nemožná, ale je velice obtížná, protože apelují na oblast, která se záměrně vymyká rozumu.

Nemohu říci, že bych byl článkem paní Madeleine Buntingové "Přizpůsobí se katolická církev modernímu světu?", jehož české shrnutí vyšlo v Britských listech, nějak překvapen. Naopak... zdá se mi příliš banální, je to neustálé omílání toho, jak jsou církve nemoderní a co by všechno mohly, kdyby se přizpůsobily. Já sám jsem již dlouhou dobu docela ostrým kritikem tradičních pojetí náboženství a církví, zvláště církve římskokatolické, nicméně snad i díky těm stovkám polemik, které jsem na dané téma již vedl, jsem si uvědomil, že ten, kdo se dívá na náboženství jen zvnějšku, kdo neargumentuje tím, od čeho ono odvozuje svou identitu a autoritu, přispívá k izolaci věřících a k jejich radikalizaci.

Pro člověka nekřesťana, pro uctívače kladu života v jeho šíři a jednotě, je něco ohavně velkolepého v každoročním vraždění zvířat o Vánocích, svátcích křesťanského boha lásky. Je-li ještě třeba komu dokazovat, že naše matričně křesťanská společnost není křesťanská, nýbrž že veškerou svou praxí životní je nadobro vzdálena ethických příkazů křesťanství, každovánoční vraždění zvířat je takovým důkazem i pro slepé.

Jak je to vlastně s rozpočtem České republiky? Proč máme takový schodek? Co ho způsobuje? Takové a podobné otázky by měly minimálně od středy hýbat českými médii. Ale nehýbou.

Poslanecká sněmovna schválila ve středu 15. 12. 2004 zákon o státním rozpočtu na rok 2005. Plánuje se schodek 83,6 miliardy Kč; příjmy mají být 824,8 a výdaje 908,4 miliard Kč. Součástí deficitu není úhrada ztráty České konsolidační agentury (ČKA) ve výši 19 miliard, která se profinancuje vydáním státních dluhopisů.

Rádiové vlny z mobilních telefonů poškozují buňky lidských tkání i lidskou DNA, zjistila nová studie. Avšak tento výzkum, financovaný Evropskou unií, dosud nedokázal, že jsou takovéto změny zdravotním rizikem. Vědci zdůrazňují, že je zapotřebí dalšího výzkumu, má-li se přesněji určit, jaký mají mobilní telefony vliv na lidské zdraví.

Z oficiálních amerických dokumentů vyplývá, že si agenti FBI opakovaně stěžovali na mučení zadržovaných osob v zálivu Guantánamo a v Iráku a dospěli k závěr, že jejich osobní svědectví o bití, dušení a o jiném mučení vězňů byly záměrně oficiálními místy ignorovány.

Vyplývá to z oficiálních úředních memorand, která, po rozsáhlých cenzurních škrtech, získala organizace American Civil Liberties Union (Americký svaz pro občanské svobody). I po těchto cenzurních škrtech obsahují tato memoranda děsivé podrobnosti mučení, kdy vojenští a vládní vyšetřovatelé strkali vyslýchaným osobám do uší zapálené cigarety, plivali na ně, bili je do bezvědomí a podrobovali je nejrůznějšímu ponižování.

Iráčtí povstalci provedli dosud nejodvážnější útok na americké vojáky v městě Mosul na severu Iráku. Výbuch v plném jídelním stanu na vojenské základně usmrtil nejméně 24 osob a zranil více než 60. K výbuchu došlo v době, kdy podle průzkumu veřejného mínění v USA, který provedl list Washington Post a televize ABC, zastává většina Američanů názor, že nestálo za to zaútočit na Irák: 56 procent dotazovaných osob si myslí, že náklady a škody se nevyrovnají potenciálnímu zisku. Je to o osm procent více Američanů než letos v létě.

Za útok v Mosulu převzala odpovědnost extremistická sunnitská organizace Ansar al-Sunna a na internetu naznačila, že šlo zřejmě o sebevražedného atentátníka. K výbuchu došlo právě, když vojáci zasedli k obědu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ústavní změny schválené v Kyjevě budou mít obdobný vliv na proměnu politického systému, jako kdysi přijetí ústavy páté francouzské republiky. V této chvíli ale jen upravily povahu konfliktu na Ukrajině.

Sedmnáct dní oranžové revoluce na Ukrajině skončilo dohodou u kulatého stolu, rozhodnutím soudu o novém druhém kole prezidentských voleb a ústavní reformou přijatou parlamentem. Z těchto událostí má nejdalekosáhlejší dopad ústavní reforma. I když ji oranžoví oslavují jako vítězství opozice, je to podivné vítězství. Reforma, která změní ukrajinský politický systém z prezidentského na parlamentní, byla předmětem diskusí více než čtyři roky, avšak neprosazoval ji současný oranžový blok, ale původně prezident Leonid Kučma a poté levice.

V srpnu roku 2004 se v Akkře (hlavní město Ghany) sešlo 24. valné shromáždění Světové aliance reformovaných církví, které přijalo "Smlouvu pro hospodářskou a ekologickou spravedlnost".

Je to jeden příkladů, kdy se církve vyjadřují k společenským, politickým a ekonomickým otázkám. Jedná se zejména o církve, které většina dnešních křesťanů označuje za "liberální". Mám za to, že řada těchto vyjádření je nekompetentní, nekvalifikovaná a zavádějící, a pokusím se to ukázat na uvedené "smlouvě".

Děkuji makroekonomovi Janu Hoškovi za jeho reakci "Na co vlastně Češi DOPLÁCEJÍ?" na můj předešlý text "Češi DOPLÁCEJÍ na svůj nezájem o rozpočet své země" a za upřesnění jen v rychlosti načrtnutých souvislostí.

Svůj strach, vážený pane Hošku, si s vaším dovolením přece jen ponechám a to nejsem bojácný, jen má životní zkušenost interpretuje tvrdá data jinak než vaše. A zatím mě vede dobře.

Při vulgárně freudovském pohledu na homosexuály jako modré banány pana Golga bychom se možná mohli decentně pousmát, ale dejme tomu, že si banány jako své objekty skutečně zvolili britští vědci a ne autor článku, na nějž si dovoluji tímto reagovat. Předně patří panu Golgovi dík za dlouhodobou aktivní účast v diskusi o otázce homosexuality a stejnopohlavních svazků a snad je i obdivuhodná jeho pozice ne-apologety, ale člověka, který se snaží celý problém uchopit racionálně a co možná nejméně ideologicky. Tento přístup má však své nedostatky, jak se pokusím ukázat, míní čtenář Václav Beneš:

přeložila Eva Cironisová

Georgi W. Bushovi říkáme: Žádal jste nás "Zapojte se" a tak jsme to učinili. Jinak, než se očekávalo. Máte další požadavek?

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Lidé světa! Tato slova k vám doléhají od lidí, kteří ode dne invaze bojují o přežití pod sankcemi, vnucenými zločinnými režimy USA a Velké Británie. Jsme prostí lidé, kteří dali přednost zásadám před strachem.

Snášeli jsme zločiny a sankce, které považujeme za skutečné zbraně hromadného ničení. Byla to léta a léta agónie a zoufalství, zatímco OSN ve jménu světové stability a míru kšeftovalo s našim ropným bohatstvím. Více než 2 miliony nevinných zemřely v očekávání světla na konci tunelu, ale ten skončil okupací naší země a krádeží našich zdrojů. Po zločinech americké a britské administrativy v Iráku jsme zvolili svou budoucnost. Budoucnost neustálého odporu, jaký trvale provází historii lidstva.

Je naší povinností stejně jako naším právem bojovat s okupačními silami, jejichž země nesou morální a ekonomickou odpovědnost za to, že jejich vlády zničily a rozkradly naši zem.

Fabiano Golgo ve svém článku Gayové a banány argumentuje pro přijetí zákona o registrovaném partnerství v České republice. Domnívám se však, že větší část tohoto textu je zaměřena špatným směrem. Pan Golgo se snaží vyvracet předsudky veřejnosti vůči homosexuálům a obhajuje jejich právo na zákonnou úpravu jejich soužití. A v tom se zřejmě mýlí. Pokud mohu soudit na základě mně dostupných informací, patový stav v přijímání tohoto zákona není dán odporem veřejnosti, ale odporem části politiků v parlamentu.

Některé situace zavánějí absurditou, ale to neznamená, že by se nemohly udát. Představte si, že poblíž sídliště, pod kopcem, který zapomněli stavební dělníci srovnat se zemí, žije insitní malíř, nedbající na konvenční normy, a jednou kvečeru zapřede hovor s politikem, který si udržuje kondici obíháním malířovy jeskyně. Do té doby o sobě samozřejmě nevěděli: Politika nikdy nenapadlo, že by někdo dal přednost primitivním podmínkám před životem v pohodlí, a malíř už dávno nečte noviny, protože v nich nenachází nic, co by ho inspirovalo k tvůrčí práci.

Kromě instituce státu a manželství jsme od starých Římanů převzali také instituci cenzury. O významu státního zřízení zatím nikdo nepochybuje, zatímco manželství jako právní svazek se ocitá v krizi. Jak je tomu s cenzurou?

O Vánocích se sice zaplní dočasně kostely, ale tento zájem o církevní dědictví je jen zdání - úpadek křesťanské víry v Evropě nezadržitelně pokračuje. Katolická církev na to nijak neraguje. Snad proto, že má ještě množství věřících na jiných kontinentech než v Evropě. Novinářům činitelé katolické církve na dotazy o tom, do jaké míry klesá počet katolických kněží v Británii prostě neodpovídají.

Nad budoucností katolické církve a nad tím, že zbožnost a dodržování morálních imperativů přebírá v Evropě od křesťanů muslimská víra, se v deníku Guardian zamyslela katolička Madeleine Buntingová.

Svět se podobá moři, v němž panuje vlnobití a takový strach, že jeden aby se bál druhého; hned se zvedá protivná strana, hned druhá zaniká. A jako moře záludné, trpké a smrduté, tak smrduté je mnohé na světě, kde jsou srdce nestálá. Jako větší ryba v moři pohlcuje menší, tak boháč požírá chudáka.

Slova jednoho muže, z kněžského proletariátu tehdejší doby, mohou oslovit i dnes většinu robotujících lidí nejen u nás doma. Mají krutou všeplatnost a nezáleží na mínění několika mozkových akrobatů dřepících v nezávislých médiích a schopných za třicet stříbrných tvrdit drze do očí každému, že barva černá je ve skutečnosti bílou. Vydatná mozková akrobacie, dobře placená a vynášející cvičenci nejednu výhodu, v posledních letech nabývá na razanci.

Opravdu tklivý předvánoční příběh. Slzy kanou z každého druhého slova. Mladá fronta Dnes dokázala, že je bulvárním deníkem. Aférku kubánských manželů Maydy a Liuvera, kteří z doposud neúspěšného vymáhání svých dětí, které nechali na Kubě poté, co ostrov legálně opouštěli s úmyslem emigrovat, vytvořili protikubánské politikum, se Zdeněk Jemelík i další autoři snažili v Britských listech popsat věcně a neemocionálně. Přesto, že původní pozvánka na proticastrovskou demonstraci byla polopravdivá a zavádějící. V deníku Mladá fronta Dnes ovšem pojali téma zcela jinak... Přesně v duchu PR legendy, kterou si o sobě mladí Kubánci sami vytvořili. Castro diablo.

Celá "reportáž" Johanny Grohové pod názvem "Castro! Vrať nám naše děti" na serveru iDnes ZDE

Dne 26.11. vydalo ČTÚ Stanovisko k zavádění technologie IP, kde oznamuje, že "Evropská komise v současné době projednává z hlediska regulace problematiku přístupu ke službám, které jsou poskytovány prostřednictvím telekomunikačních sítí, využívajících technologii na bázi internetového protokolu" i ČTÚ formuluje "v současné době svojí představu o regulačních aspektech těchto služeb z pohledu stávající i připravované právní úpravy pro oblast telekomunikací, resp. elektronických komunikací" a žádá odbornou veřejnost o zaslání připomínek. Tento dokument je společným stanoviskem sdružení Internet pro všechny, Zástupci uživatelů internetu ČR a Sdružení obrany spotřebitelů České republiky.

Podíváme-li se blíže na skladbu programového proudu současné televize, shledáme, že se toto médium obrací na svého diváka jako na individualizovaného konzumenta a podobně jako trh spotřebního zboží se ho snaží zahrnout a zaujmout širokou nabídkou rozrůzněného zboží, které by vyhovovalo jeho nejvyhraněnějším potřebám. Ponechme stranou otázku, do jaké míry samo televizní vysílání tyto divákovy potřeby utváří a formuje a ptejme se, jaké potřeby tu vlastně (ať už vznikly jakýmkoli způsobem) máme na mysli. V zásadě je možné říci, že se televize logikou svého vysílacího schématu stále snaží uspokojit divákovu touhu po zábavě a touhu po shromažďování informací.

Před mnoha lety vznesl Howard Rheingold, jeden z prvních lidí, kteří pochopili obrovský význam internetu, zajímavou otázku: "Kde bude Knihovna amerického Kongresu, budete-li ji mít v laptopu?" Pro většinu lidí se to tehdy zdálo být nesmyslnou otázkou. Šlo však o to, co později nazvala Frances Cairncrossová "smrtí vzdálenosti".

Když dostal v Britských listech hlas největší Chomského kritik, možná by čtenáři rádi věděli, kdo je ten, koho Horowitz tak nesnáší. Nenabyl jsem dosud pocit, že by o Chomském lidé v Česku měli výraznější povědomí. Rozhovor byl odvysílán na Democracy now! 21. října, tedy zhruba ve stejné době, ze které je Horowitzova přednáška...

přepis rozhovoru v angličtině ZDE

Noam Chomsky: Máme tu vážné problémy. Jedním je téměř totální deziluze, ztráta základů pro demokratickou společnost. Srovnejme řekněme tyto volby s volbami v druhé největší zemi na polokouli, Brazílii. Měli bychom se stydět. Oni tam mají skutečné volby, kde se jedná o problémech a mohou si zvolit nějaké skutečně masově populární organizace. Mohou si za prezidenta zvolit někoho ze svých vlastních řad, člověka, jenž je rolnického původu, z dělnického prostředí, odborový pracovník, bez vyššího vzdělání, ale velmi působivá postava. Přes mnohem větší překážky, než existují zde. Mám na mysli, že zde máme cosi, co nazýváme volby a co je volba mezi dvěma muži, kteří se oba narodili do prostředí s velkým bohatstvím, politickým vlivem, chodili do stejných exkluzivních soukromých škol, stejných elitních univerzit, vstoupili do stejných tajných společností, které vycvičují lidi na členy vládnoucí třídy. Mohou kandidovat, protože jsou podporováni zhruba stejnou koncentrací soukromé moci.

Avram Noam Chomsky (*7.12.1928) je profesorem lingvistiky na Massachusetts Institute of Technology v Bostonu. Jeho celosvětově uznávaná práce v oblasti generativní lingistiky výrazně přispěla k oslabení významu behaviorismu a k vzestupu kognitivních věd. Kromě lingvistických snah je Chomsky znám pro své ostře levicové politické názory a zejména kritiku zahraniční politiky vlád Spojených států. Sám sebe označuje za indeterministického socialistu a příznivce anarcho-syndikalismu.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.