Hlavnímu tématu tak trochu jiná ultrapravice se věnuje několik materiálů. Po prvním z nich, který se zabývá různými politickými souvislostmi krajní pravice a tendencemi k ní u ODS, křesťanů i KSČM, následuje stručnější přehled o pokusech propagovat pravičácké myšlenky na akademické půdě. Podrobný článek se zabývá činností a hlavně názory Občanského institutu, českého ultrakonzervativního think-tanku. Po něm přichází na řadu pro někoho možná trochu kontroverzní zamyšlení "Pravicoví anarchisté?", zaobírající se pro změnu nepřijatelnými i zajímavými myšlenkami ultraliberálů. Netradičním příspěvkem je vzpomínkový materiál anarchokomunisty, který v relativně útlém mládí začínal své politické aktivity na opačné straně -- jako člen mládeže Sládkových republikánů. To vše doplňují glosy (často i rozsáhlé) o dalších ultrapravicových textech a médiích, o uskupení Mladí konzervativci či o Dělnické straně. Téma uzavírá zamyšlení nad situací v sousedním Slovensku.

Dva kratší články se vrací k návštěvě Václava Klause v brutálních středoasijských diktaturách, jež údajně vykonal proto, že není anarchista. Cestopis anarchistky zase přibližuje její zážitky z aktivit na ochranu želv v Řecku. Následující analýza se zabývá stávkami v předních evropských automobilkách. Kratší články pak píší o rozprášené demonstraci neofašistů na Novém Zélandu, válce v Iráku a Evropském sociálním fóru. Jedna glose se vrací i k Českému sociálnímu fóru, z nějž rovněž A-kontra přináší projev jednoho ze svých redaktorů, jehož kritický tón naznačuje už název: Česká levice po roce 1989: Proč jsme sto let za opicemi?

Z kultury tu máme tentokrát recenzi na knihu o dobrovolném bezdomovectví a rovněž recenze zajímavé grafické publikace September Commando.

Z historie tu je tentokrát připomínka stého výročí od vzniku České anarchistické federace a polemika na téma šílenství a psychická nemoc, vycházející z názorů Michela Foucaulta.

Časopis má třicet dva stran A4 a barevnou obálku.