Bratislava sice není New York, ale cestovat do New Yorku stojí majlant a trpíte při tom jetlagem, velkým časovým posunem. V Bratislavě sice nejsou ani obchody Macy's či Bloomingdales, ani Saks Fifth Avenue, nicméně Slovenská rada pro turistiku chválí "explozivní rozvoj města a pět nových nákupních středisek, která vznikla za posledních několik let". Puls se v Bratislavě zrychluje.

Let trval ze Stansteadu (u Londýna) dvě hodiny a stál 150 liber; letadlo bylo plné slovenských studentů, vracejících se domů, nikoliv řvoucích Angličanů chystajících se zahltit své úvěrové karty. Kdybychom dokázali zjistit, jaká se to na Slovensku používá měna (píše reportér), určitě bychom dostali dobrý směnný kurs. Kdo potřebuje New York, který je dnes plný nakupujících britských turistů v důsledku rapidně klesajícího dolaru?

"Jediné, co vím o Slovensku, je to, co jsem se z první ruky dověděl od vašeho ministra zahraničních věcí, který přijel do Texasu," řekl George Bush hrdému slovenskému novináři - poté, co se setkal s premiérem ze Slovinska. Že by bylo Slovensko banánovou republikou?

Koupím tam speciální, mimořádné dárky (chystal se reportér). Bratislava je proslavena křišťálem a porcelánem, silnými alkoholickými drinky a ručně vyráběnými dřevěnými hračkami. Škoda je, (pokračuje reportér), že jsem zmeškal opékání vola, jímž byly vánoční nákupy v Bratislavě oficiálně zahájeny.

Musíme ovšem přiznat, že silueta Bratislavy - paneláky a pak domečky jak z lega, roztroušené na podunajské pláni - se newyorské siluetě holt nevyrovná. Avšak východní šedivost a stalinská uniformita už zmizely - Bratislava je nyní tak dynamická jako každé sousední město - i když první sousední město je Nitra a v něm turistický průvodce poukazuje jako na největší pamětihodnost na hypermarket Tesco.

Konečně zjistíme, že místní měnou je koruna, a dostaneme jich ve směnárně na letišti 40 za euro. Slovensko má brzo vstoupit do Evropské unie a už aby to bylo, píše reportér: nezvládá nutnost přepočítávat všechno přes tři měny.

Bratislavské letiště je malé. Zdá se, že tu vůbec nikdo není, pokračuje autor: Nečekáme déle než půl hodiny na zavazadla a pak čekáme dvacet minut na taxíka. Za 472 korun, tedy asi 12 euro, či jakousi neznámou částku v librách, nás taxík rychle doveze do centra kolem obrovské Ikei - ano, Bratislava už žije v jednadvacátém století. "Přijeli jsme sem nakupovat," oznamujeme recepčnímu v hotelu, který skryje své pobavení a řekne nám, abychom zašli do Auparku na druhém břehu Dunaje. Je to krátká jízda taxíkem, která překvapivě stojí 282 korun, protože taxi stojí dlouho za nehybným kamionem, a tak dojde k hádce.

Aupark je potěšitelně slovenský. U vánočně iluminovaného vchodu se hraje - slovensky - píseň Bílé vánoce a pak Jmelí a víno. Kupuju si červenou Santa Clausovu čepici s blikajícími červenými světýlky, abych se přizpůsobil sváteční scéně. Je to středně velké nákupní středisko, ale příjemně navržené, s nepevnými průsvitnými schody a vodotryskem neohrazeným zídkou - ideální pro náhodné vyklopení obsahu vašeho nákupního vozíku.

Je tady McDonalds, samozřejmě, Benetton, Lagerfeld, kde - což není povzbudivé - nejsou u zboží cenovky, a Gant, kde - a to také není povzbudivé - cenovky umístěny jsou. Kožešinová čepice tu stojí 25 liber, kožená taška 300 liber. Anebo možná špatně počítám ten kurs, přiznává se autor.

Navzdory slovensky psaným obalům desek s vánočními koledami by toto nákupní středisko mohlo být kdekoliv na světě. Proto jdeme raději do centra starého města, po ulicích s vánoční iluminací, v nichž se nepovalují žádné odpadky a které jsou plné krásných dvacítek s neuvěřitelně vysokými lícními kostmi. Na hlavním náměstí je poledne a staří i mladí, zákazníci i ředitelé firem, pojídají u bufetových stolů klobásy a kebab. Ukážu na kotletu a ptám se prodavače, co to je. Začne kvokat a mávat křídly, takže usuzuji, že je to asi kuřecí maso. Dostanu to v housce s nechutnou klihovitou omáčkou - 65 korun, i když se pokusí nevrátit mi zpátky na stovku.

Je načase začít vážně nakupovat. Jsou tady desítky stánků s lidovými výrobky a mě zajímají ručně vyřezávané figuríny. Stojí každá 1300 korun a zdá se mi, že budu moci s majitelem stánku smlouvat. Jenže smlouvat s mužem, který je oblečen v liščím kožichu [v anglosaských zemích se už léta nechodí v kožešinách, pozn. JČ] a má v ruce starodávnou pistoli, je poněkud znepokojující, a tak zaplatím plnou cenu za velkého, deprimovaně vypadajícího poutníka. Bude to překvapení pro mého otce.

Pro manželku kupuju za 780 korun pár ručně vyrobených kožešinových bačkor. Zapomněl jsem, kolik je to v euro či v librách, ale jestliže stál poutník 1300, 780 musí být pakatel. Muž u stánku mi ukazuje, jak se musejí pásky bačkor přivázat k noze. Jeho instrukce jsou naprosto nesrozumitelné. Aspoň budeme mít co dělat dne 25. prosince.

Chtěl jsem si koupit některé z těch proslaveně tvrdých alkoholických nápojů - vrátný v hotelu doporučil slivovici, demenovku a borovičku - ale nemůžu je najít, tak se spokojím s medovinou v atraktivní lahvi ve tvaru podkovy. To bude chutnat mému tchánovi, jemuž ale také chci koupit historii slovenského fotbalu.

Tchyni kupuji sklenici místního medu, sušenky ve tvaru sněhuláka, pokryté polevou a pro malého synovce dřevěného slona, jemuž okamžitě upadne chobot, a nepřijemně vyhlížející čokoládový párek pro svého šéfa v novinách. Pro bratra nemůžu nic najít, tak se holt bude muset taky spokojit s historií slovenského fotbalu. Pro matku hledám něco speciálního, a nakonec jí za 2000 korun (neboli za půldruhého poutníka) koupím křišťálovou vázu. Doufám, že všechny ostatní zákaznice - všechno jsou to starší dámy v kožiších - budou obdivovat můj vkus. Jestli to dovezu zpět do Británie nerozbité, to je otázka.

Rád bych nakupoval dál, ale začíná být problémem, že k dispozici nejsou dostatečně velké igelitové nákupní tašky a baterky v mé vánoční čepici začínají docházet. Budu muset si teď taky sednout a napsat svou první bratislavskou nákupní recenzi, což je úkol, který poněkud komplikuje skutečnost, že okna mého hotelového pokoje vedou k venkovnímu kluzišti, které je přesvědčeno, že hlasitá rap music je pro bruslení dokonalým doprovodem. (Alespoň nehrají Jmelí a víno.)

Jak tak přehlížím nádherné předměty na stole před sebou, které jsem nakoupil, a slyším hysterické řvaní dětí, které se venku srážejí ve tmě na ledu, jedna věc je jasná. Kariéra New Yorku jako globálního nákupního střediska skončila a Bratislava je připravena převzít jeho místo. Jediné, čeho je nyní zapotřebí, je radikální pokles hodnoty poutníka, uzavírá autor.