Oba chápou, že volby mají za úkol odvádět pozornost od problémů. To je -- jsou řízeni PR průmyslem, a to tak, aby veřejnost z tohoto byla vyřazena. Zaměřují se na to, čemu říkají vlastnosti. Je to vůdce? Je to dobrý člověk? A podobné věci. Taková ta kampaň je. Velmi málo lidí skutečně ví, na čem jim záleží. Ve skutečnosti zhruba před týdnem proběhl výzkum společnosti Gallup, kde byli voliči dotazováni, proč volí Bushe či Kerryho. Přišlo mi to dost ohromující. Jednou z možností mezi mnoha byl postoj kandidátů k tématům. Jejich agenda, politika. Bylo to okolo 10% .(6% Bushových voličů, 13% voličů Kerryho. Pozn překl.) Kdybyste se zeptali lidí, nevěděli by. A tak to politický systém preferuje. To je ale znak něčeho velmi vážného. Ve skutečnosti, postoj co postoj -- tahle země je velmi dobře zprůzkumována. Víme velmi mnoho o postojích a názorech lidí. Jsou ale většinou mimo agendu. Nediskutuje se o nich; jsou radikálně odlišné od konsenzů elity. Prostě nepronikají do politického systému. To je zásadní problém. Snaha není špatná. Existuje vysoká úroveň aktivismu, možná vyšší než kdy předtím. Je však neorganizovaná. Taková ta zem je, všechno je rozpadlé, dezorganizované, nikdo neví, co se děje na druhé straně města. Ale je toho spousta, co se děje, mnohem víc než v minulosti.

Amy Goodman: Přesto říkáte, že to, co tito dva kandidáti reprezentují, je odlišuje jen velmi málo.

Noam Chomsky: Obyvatelstvo bylo velmi pečlivě vyřazeno z politické arény a všeobecné kultury, všeobecné dominantní kultury. To není náhodou. Stálo to mnoho práce. Elity byly vyděšeny 60. léty, vzplanutím lidové účasti na demokracii a tak dál. A existuje obrovská protikampaň, aby se to vrátilo, odkud to přišlo. Projevuje se to všemi možnými způsoby. Od toho, co se označuje jako neoliberalismus - otevření finančního systému k osvobození finančních toků, což je správně chápáno jako zbraň proti tomu, aby vlády mohly činit rozhodnutí, je to zbraň proti demokracii. Od tohoto, přes obrovskou explozi lobbistů ve Washingtonu, až po pravicové nádrže pro mozky. Cokoli, na co si vzpomenete, bez omezení, je snahou zahnat nebezpečí demokracie do díry, kam patří.

Amy Goodman: Přesto je tu člověk, který na tohle poukazuje, Ralph Nader. A Vy a Howard Zinn a další jste, k překapení mnoha, podepsali dopis a řekli "Nevolte ho."

Noam Chomsky: To jsme neřekli. Vlastně jsem tím překapením trochu překvapen. Zaujal jsem přesně tu pozici jako v roce 2000, zejména v tom, že ta volba je marginální záležitost, neměla by nás vyrušit od vážné práce na změně společnosti, kultury a institucí, vytváření demokratické kultury. To je, na čem pracujete. Nemůžete tu volbu ignorovat. Je zde. Ale je konstruována tak, aby marginalizovala obyvatelstvo. Existuje obrovská propagační kampaň, aby se lidé zaměřili na tyto osobní extravagance a mysleli si, že to je politika. No, není. To je marginální součást politiky, a zde velmi marginální. Takže hlavní cíl je pokračovat ve vaší práci. Nemůžete to ignorovat. Měli byste strávit možná pět minut přemýšlením o tom, co byste měli udělat. V těch pěti minutách byste si měli uvědomit, že mezi těmi dvěma skupinami soupeřícími o moc jsou některé rozdíly a jedna z nich je velmi extremistická a velmi nebezpečná a už způsobila mnoho potíží a může způsobit mnoho dalších. Takže v těch pěti minutách, které věnujete tomuto tématu, byste měli dojít k racionálnímu závěru - je-li to nerozhodnutý stav, vyřaďte ty nejhorší lidi ze hry. Je-li to jiný stav, dělejte, co uznáte za vhodné. Je to stejná věc, jako jsem si řekl v roce 2000 během pěti minut, které jsem na tom strávil.

Amy Goodman: Ralp Nader prohlásil, že alespoň nějaký požadavek k tomu měl být připojen.

Noam Chomsky: Na koho? Požadavek na koho? Já nemluvím k Georgi Bushovi. Nečiním na něj požadavky. Donald Rumsfeld není moje publikum. Nemluvím k Sandy Bergerovi

Amy Goodman: K Johnu Kerrymu, kdybyste mu chtěl vyjádřit podporu -

Noam Chomsky: Nemluvím ani k Johnu Kerrymu. Není mým publikem, nebo vaším, nebo naším. My na ně nemůžeme klást požadavky. Někteří lidé mohou, jako Pat Robertson, který nedávno řekl, že pokud nezaujmou ještě extremnější pozici na podporu izraelské expanze, založí třetí stranu - to je vážná hrozba. Mohl by republikánské straně přetáhnout desítky milionů evangelických křesťanů. O.K. On může klást požadavky. Takže oni řeknou díky, hodí mu trochu krvavého masa a budou pokračovat v tom, co dělají. Ale my nemáme takovou voličskou základnu. Nemůžeme klást požadavky, to je bezvýznamné. Je to neporozumění tomu, jak politika funguje. My bychom měli vytvářet prostředí, ve kterém občanské organizace budou schopné klást požadavky. Ne já, ne vy. Ale občanské organizace. Ony budou schopné klást požadavky a tlačit na ně. Na tom bychom měli pracovat. Ne předstírat, že mluvíme k Johnu Kerrymu. Nemluvíme.

Amy Goodman: Co je ten extremismus, který podle vás představuje Bush?

Noam Chomsky: Stávají se jak na domácí půdě, tak mezinárodně velmi extremistickou skupinou radikálních reakcionářských nacionalistů. Na domácí půdě jsou veřejně rozhodnuti odstranit a zničit veškerou progresivní legislativu a sociální výdobytky, atd. atd. Úspěchy byly dosaženy a nejsou nulové, v občanských bitvách minulého století. Oni se jich chtějí zbavit a fakticky to i říkají. To není tajemství. Na mezinárodní úrovni volají po světové dominanci vojenskou silou. Některé ty věci, o kterých se méně mluví, jsou o to nebezpečnější. Provádějí to, co se nazývá transformace vojenských sil, obrovská eskalace ofenzivní vojenské síly. Militarizace vesmíru je toho podstatnou částí. Otevřeně zamýšlejí dát USA - to znamená jim - sílu k útoku a zničení kterékoli části světa bez varování, neohlášeně. Možná, že o tom tady tak nemluví, ale jednají tak jinde. To vedlo předvídatelně k ohromnému nárůstu, možná ztrojnásobení, ruské vojenské kapacity, s novými raketovými systémy namířenými na Spojené státy, nastavenými na automatický ovládací mechanismus, což je jako říkat si o katastrofu. Čína, která na to dosud nechtěla reagovat, nyní reaguje úsilím ve vývoji svých vlastních high-tech ofenzivních vojenských kapacit. Doposud žádné neměli. Nyní ztrojnásobili počet raket a budou pokračovat. To zvyšuje nebezpečí teroru. Tohle jsou extremy nebezpečné přežití. To není legrace. Oni tu taktiku nevymysleli. Clinton také zabraňoval Odzbrojovací komisi OSN ve fungování tím, že trval na tom, aby USA přikročily k militarizaci vesmíru. Tohle je ale ostrá eskalace. Na těch rozdílech záleží. Záleží na nich všude. Můžete říct, že ty postoje jsou podobné a založené na stejném principu. Já jsem o tom psal a strávil tím mnoho času. Základní principy sahají dlouho do minulosti, ale to neznamená, že tu nejsou rozdíly. A ty rozdíly mohou mít obrovský dopad.

Amy Goodman: Ty nejdůležitější?

Noam Chomsky: Na domácí půdě to může znamenat institucionalizaci destrukce progresivních výsledků bitev celého minulého století, což není málo. Je-li to jednou institucionalizováno, bude těžké je zrekonstruovat. Na mezinárodní úrovni mohou tito lidé zlikvidovat svět. Možná, že to neudělají, ale způsobí, že to udělají jiní lidé jako reakci.

Amy Goodman: Řešení pro Irák za současné situace?

Noam Chomsky: Řešení pro Irák je ve skutečnosti udělat, co si většina americké populace přeje. Více než rok si většina populace myslí, že OSN by mělo převzít vedoucí úlohu, ne USA. V bezpečnostních otázkách a ekonomické rekonstrukci a přechodu k tomu kterému systému, jenž tam vznikne. A že OSN by se mělo připojit jako část čehosi, co bude rozhodnuto mezinárodním společenstvím a Iráčany. Tak to dává smysl. To by znamenalo veřejně a explicitně upustit od jakékoli individuální válečné snahy, včetně stálých vojenských základen v Iráku, ekonomických programů, které přetvářejí Irák v ráj pro americké inestory, formálního demokratického systému, který bude jen fikcí. Upustit od toho všeho a jít v tom směru mnohem dále do globální politiky. A co by okupační armáda měla udělat - odejít odsud, jakmile vám lidé řeknou, abyste šli.

Amy Goodman: Myslíte, že izraelsko-palestinský konflikt přílivá do ohně současného dění?

Noam Chomsky: Nepochybně, tak je tomu už roky. Zlost na USA a strach z nich, po celém světě a zejména v muslimských zemích vytáří základnu pro bin Ládina. Můžete to vlastně vyčíst i ve vlažných slovech Komise pro 11. září. Říkají, že bin Ladin získává publikum na základě akcí USA v Iráku, Izraeli a Palestině a díky americké podpoře represivních režimů. Ale to my víme, kdokoli, kdo má oči otevřené, ví tohle už po desetiletí. Je hezké, že to řekli, ale to je jádro problému, který nazýváme terorismus, ten terorsmus, ti zlí lidé. Pokud budou mít publikum a pokud budeme pomáhat bin Ládinovi a dalším toto publikum mobilizovat, tak dlouho bude narůstat hrozba terorismu, tak jako se to stalo ve válce v Iráku. Předvídatelně.

Amy Goodman: Takže co si myslíte, se musí stát v Izraeli a Palestině?

Noam Chomsky: Izrael a Palestina? USA by se měly připojit k ohromnému mezinárodnímu konsensu, který blokují už 30 let, a říci, že Izrael se musí stáhnout z okupovaných území. Musí vzniknout dohoda o mezinárodní hranici, s úpravami na tu či onu stranu. A pak, doufám, vyjít odtud, pokud se koloběh násilí zmírní, k bližší a bližší integraci, ale to se jedná o delší období. To je první krok, uskutečnitelný, a většina amerického obyvatelstva toto řešení podporuje, a to už dlouhou dobu. K tomuto neexistuje ve světě téměř žádná opozice, s výjimkou USA a Izraele. A ano, tohle může být uskutečněno. Není to dokonalé, není to nádherné. Na stole leží plány, které se k tomu blíží a mohou být zlepšeny. Co tomu zabraňuje, je naše odmítání toho. Neodmítá to americké obyvatelstvo. Hlas amerických občanů je mimo diskusi. Víte, jaké procento lidí si myslí, že bychom se měli přiklánět k podpoře Izraele, namísto zaujímání neutrální pozice? Poslední průzkum, zhruba před týdnem, říká 17%. Tedy, většina Američanů si myslí, že bychom měli vyvážit pomoc Izraeli a Palestině a že bychom měli odepřít pomoc tomu, kdo odmítá vyjednávat, což by mělo za následek odepření pomoci Izraeli. A to mluvíme o většině společnosti. Tyto výsledky jsou natolik neakceptovatelné, že o nich tisk neinformuje.

Amy Goodman: Co byste řekl těm, kteří Vás označují za antisemitu?

Noam Chomsky: Záleží na tom, kdo to je. Jsou-li to lidé s dobrým židovským vzděláním, jaké jsem měl já, řekl bych jim, aby četli bibli, kde je ten koncept vynalezen. Užil ho král Ahab, ztělesněním zla v bibli. Ten si zavolá proroka Eliáše - Eliáš byl někdo, kdo by dnes byl zřejmě označován jako disident-intelektuál, jako byla většina proroků, podávající geopolitické analýzy, volající po morálním chovaní. Zavolá si proroka Eliáše a ptá se ho - proč nenávidíš Izrael? Co to znamená? Ty mě kritizuješ. Já jsem král. Jsem Izrael. A tím tedy nenávidíš Izrael. A to je, co ten koncept znamená. Když identifikujete zemi, lid, kulturu s vládci, akceptujete totalitární doktrinu - pak ano, je antisemitské kritizovat americkou politiku, a bylo antisovětské, když disidenti kritizovali ruskou politiku. Musíte přijmout hluboce totalitní předpoklady, abyste se tomu nesmáli. Kdyby Ital kritizující Berlusconiho, byl nazývám antiitalským, lidi by se smíchem potrhali, protože tam existuje jakýsi stupeň demokratické kultury. To, že nám pojmy antiamerický či antiizraelský nebo antisemitský, nepřipadají komické, vypovídá něco o nás samých.

Amy Goodman: Na závěr, co vám dává naději v dnešním světě?

Noam Chomsky: Zaprvé, nezáleží na tom, v co doufáte nebo ne, protože stejně uděláte totéž. Ale ve skutečnosti je situace lepší, než byla. Uvedl jsem vietnamskou válku. Tehdy se léta nekonaly žádné protesty a ta zem byla prakticky zničena, než k nějakým došlo. V případě války v Iráku to bylo poprvé v historii Západu - Evropy a Spojených států - kdy došlo k masovým protestům proti válce předtím, než byla oficiálně zahájena. To je obrovská změna. A došlo k mnoha dalším. Kdybychom měli čas, mohli bychom o nich hovořit. Skutečnost, že děláte tenhle pořad, například. To by se nemohlo stát před 40 lety, nebo před 20.

Amy Goodman: Noame Chomsky, děkuji mnohokrát.

Noam Chomsky: Děkuji.