Opravdu se snad někdo domnívá, že stát dokáže skutečně efektivně kontrolovat statisíce drobných obchodníků, stánkařů a hostinských - to je naprostá iluze. Přitom se stačí zamyslet nad tím, jaký mechanismus umožňuje daňové úniky.

Prvním a základním předpokladem je získat zboží, jehož nákup nebude zahrnut do účetnictví. To se pak prodá a zisk končí v kapse prodejce. Registrační pokladny tento zavedený systém trochu ztíží, ale neodstraní.

Jak se takové zboží získává?

Většina velkoobchodů má dnes zavedenou praxi. Zboží v nich může nakoupit kdokoliv na tzv. prodejku. To je doklad za hotové bez uvedení kupujícího. Tento doklad je pak samozřejmě předurčen ke zmizení. Tím se samozřejmě otvírá prostor i pro tyto velkoobchody. Následně totiž mohou za hotové a bez dokladů nakupovat přímo od výrobců a kruh se uzavírá. Tato zavedená praxe však nikoho zcela zřetelně nezajímá. O co snadnější by byla důsledná kontrola o dva až tři řády menšího počtu velkoobchodů než buzerace drobných obchodníčků..

Mimochodem v této souvislosti je velmi zajímavá praxe největšího velkoobchodního řetězce v ČR - společnosti Makro. Ta vystavuje všechny doklady jako adresné, potud vše v pořádku. Ovšem na druhé straně oznámila všem odběratelům, že zboží nakoupené v tomto velkoobchodě pro vlastní potřebu nejsou povinni zahrnovat do účetnictví. To vše zaštítěno přímo písemným vyjádřením Ministerstva financí. Nechávám zcela na úvaze čtenářů, jak velká může být osobní spotřeba rodiny kohokoliv.

A tak opět bude s největší pravděpodobností přijat další zákon, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jeho zavedení ze všeho nejvíc připomíná snahu o šetření s vodou za minulého režimu. Všichni byli vyzývání (i v televizi) ke kontrole a opravě kapajících kohoutků. Zatímco vodovodní řady byly v téměř havarijním stavu a propouštěly někde až třetinu do nich napumpované vody.