Ve čtvrtek 22. května 2003 ve 21 hodin se na televizním okruhu BBC 1 vysílal mimořádný, hodinový investigativní pořad Panoráma o mezinárodním skandálu s velkými objemy mraženého kuřecího, které se napouští až padesátiprocentním množství vody, aby se maximalizovaly zisky prodejců a vodu v tkáních udržuje směsice hovězích bílkovin získávaných z kravských kůží z Brazílie. Německá firma Prowico si vyvinula speciální hypermoderní technologické metody, které rozbijí DNA hovězích bílkovin natolik, že je jejich přítomnost v kuřecím mase inspekčními potravinářskými metodami nezjistitelná.

Uvádíme překlad části komentáře filmu z prvních jeho cca 15 minut:

Amsterdam, a začíná ranní směna pro jednoho skrytého pracovníka pořadu Panoráma. Posledního půl roku honíme kuřata. Vyšetřujeme, jak někteří holandští zpracovatelé kuřecího masa se snaží vytřískávat z kuřat co největší množství zisku.

Toto kuřecí maso se neskládá jen z kuřecího masa. Napumovávají do něho vodu: tolik vody, že některé holandské řízky končí takto (rozplizlý, rozmačkaný kus tkáně). Británie dováží více mraženého kuřecího masa z Holandska než z jakékoliv jiné země. Končí ve školních jídelnách, v nemocnicích, v restauracích, je všude. Panoráma objevila skutečné tajemství: jak výrobci docílí toho, aby v kuřecím masu zůstala ta voda. Pojidlo, které užívají, se vyrábí ze zvířecích bílkovin, ze zbytků krav a prasat.

Potravinoví inspektoři se už delší dobu snaží tuto praxi zakázat. Dnes večer svědčíme o tom, že v této bitvě prohrávají.

Pocestujeme po celé Evropě -- až do jedné německé továrny, kde se vyrábějí bílkovinné přísady, které unikají inspekčním orgánům. Tyto firmy vyvíjejí intenzivní úsilí aby skryly, co se včleňuje do vašeho jídla.

(Záběry idylického venkovského statku.) Toto je onen sen -- o nedotčených, zdravých potravinách, rovnou z venkovské farmy.

Tak tomu ale dneska už není. Kuřecí maso je průmyslem, vydělávajícím miliardy liber. Je levné, je chutné a je všude. Je to daleko nejpopulárnější maso na našem talíři. Nevíte ale vždycky, co v něm je.

Přesto však chceme stále více tohoto masa a chceme ho levné. To znamená, že je nutno chránit velké peníze, velké podnikatelské zájmy a ještě větší tajemství.

Profesor Tim Lang, City University, Londýn: Masný průmysl je -- v obou smyslech toho slova -- špinavý podnik. Je to velmi špinavý podnik, ale nesmírně rozsáhlý, a velmi lukrativní. Záleží na něm mnoho osobních kariér a množství opravdu velkých peněz. Lidé se právem obávají, že o své pozice přijdou. Je to velmi, velmi nebezpečný byznys, když se mu dostanete pod povrch.

Na to, aby pronikla do tohoto podnikatelského odvětví, Panorama potřebovala pomoc. Získala ji od muže, který má interní informace o tomto průmyslovém odvětví už dlouhá léta. Řekl nám, co někteří zpracovatelé masa do tohoto masa dávají. Informoval nás také o tom, že byly vyvinuty nové metody, jak oblafnout inspekční vědce, jak skrýt, co ty firmy do našeho jídla včleňují.

Tento informovaný pracovník se obával, že by bylo ohroženo jeho živobytí. Proto jsme místo něho použili herce.

"Je to tvrdý byznys. Dějou se tam věci, o kterých veřejnost vůbec neví. Pokusím se vám pomoci. Velmi málo lidí by se odvážilo postavit se proti hlavním hráčům a odhalit jejich praxi. Jediný hlas proti multimilionovému průmyslu? Mohli byste přijít o všechno, pro co jste pracovali po celý život. Neříkám to jen tak. Je to šokující, ale jako jediný hlas si nemohu dovolit riskovat bezpečnost své rodiny."

Pořad Panoráma mohl do tohoto průmyslového odvětví proniknout pouze jediným způsobem. Pokud jsme měli mít možnost prozkoumat temnější kouty tohoto odvětví, museli jsme v něm sami začít podnikat.

A tak jsme to taky udělali. Najali jsme si luxusní kanceláře na vynikající adrese v londýnské City. Vymysleli jsme si jméno pro svou fingovanou firmu. Pan Euro Ventures. Dali jsme vědět, že chceme investovat větší množství finančních prostředků do nějaké továrny, zpracovávající kuřecí maso, ale že než do ní budeme investovat, chceme se s ní řádně seznámit.

(Reportérka telefonuje:) Jmenujeme se Pan Euro Ventures. Jak daleko jste pokročili při přípravě naší návštěvy ve vaší továrně?

Zařídili jsme si i vlastní internetové stránky, telefonní i faxové linky a drze jsme blafovali. Pan Euro Ventures se vydala do světa.

Stopa začínala tady. U seznamu zpracovatelských firem, které více než jednou při nekalé praxi přistihly britské a irské inspekční potravinářské orgány. Téměř všechny ty firmy byly v Holandsku. Některé z nich prodávaly kuřecí maso, které obsahovalo méně masa a více vody, než přiznávaly. Některé užívaly zvířecí přísady a v jejich kuřecím mase byla nalezena hovězí a vepřová DNA.

Britský inspekční potravinový orgán Food Standards Agency byl však ujištěn holandskou vládou, že tyto problémy už byly odstraněny. Náš informátor z průmyslu si to nemyslel.

"Oni tvrdí, že už ten problém neexistuje. Ale Británie je odbytištěm pro tyto výrobky už po celá dlouhá léta. Nemyslím si, že to přestalo. Proč by to mělo přestat? Jde o příliš mnoho peněz."

Je 5 hodin ráno a Anna, holandská novinářka, zahajuje pro pořad Panoráma tajnou práci. Zažádala o zaměstnání u celé řady firem, které byly v minulosti přistiženy, že porušují potravinářské předpisy. Slegdenhorst, zpracovatelská firma u Rotterdamu, ji zaměstnala. Byla varována, aby očekávala svět minimálních marží, nízkých platů a dlouhé pracovní doby.

"Jezdili jsme po celém Rotterdamu a sbírali jsme ráno naše zaměstnance pro cestu do práce. Většinou jsou to přistěhovalci, lidé z Afriky, z Rumunska, z Jižní Ameriky. Nikdo, kdo tady pracuje, není Holanďan. Pokud jste Holanďan, patříte k šéfům a jste jedním z příbuzných rodiny majitelů.

Do továrny přijedete v 6.50 a máte začít práci v 7."

V továrně byla Anna -- není to její skutečné jméno -- zaměstnána na výrobní lince. Během nadcházejících týdnů pro nás v továrně tajně nafilmovala to, co podnikatelé v tomto průmyslovém odvětví nechtěli, abychom viděli.

Kuřecí řízky. Jsou bombardovány vodou v těchto velkých bubnech, až jsou jí naprosto nasáknuty.

(Záběry z továrny, pořízené skrytou kamerou.) "Toto jsou ty dva jejich velké bubny. Do nich se nasypou kuřecí řízky a práškové přísady, přidá se voda a celé se to točí asi hodinu nebo hodinu a půl. Když se to vyndá, je to slizké a rozmočené, jako kuřecí polívka. Oni to pak sbírají a balí to do krabic. Nikomu nechtějí říct, co přesně v tom je."

95 procent kuřecího masa z této továrny se prodává ve Velké Británii.

Další firma na našem seznamu T-Leile. Jedna z velkých pěti firem v Holandsku a významný vývozce do Británie. Bylo zjištěno více než jednou, že její kuřecí maso obsahovalo hovězí DNA. Tohoto večera jsme cestovali do Amsterodamu na schůzku s mužem, který nám měl pomoci vyšetřit, co dělá ta firma teď.

Po desítkách telefonátů konečně získal tento muž v podniku T-Leile práci na směny. Chce, abychom ho označovali pouze jménem Niko. Aby zakryl svou pravou totožnost, musel jim poskytnout falešné osobní identifikační číslo.

Chtěli jsme, aby nám Niko zjistil, co přesně T-Leile přidává ke kuřecímu masu. Zpracovávají tu 200 tun mraženého kuřecího týdně.

(...)

(Záběry z továrny, pořízené skrytou kamerou.) Nikovou první prací je dávat na sebe krabice, připravené k vývozu do Británie. Každoročně se z Rotterdamu a dalších přístavů v Holandsku vyváží kuřecí maso za stamiliony liber hlavnímu zákazníku -- v Británii. Je brzo ráno na lodích, které jezdí mezi Rotterdamem a Británii. Loni bylo do Británie dovezen 60 000 tun mrazeného kuřecího z Holandska.

(...)