Peníze, peníze, peníze

V Británii existuje kompletní vysokoškolský program bohemistických studií jen na čtyřech univerzitách. Nejrozsáhlejší strukturu provázaných kursů o celé středovýchodní Evropě mají Londýnská univerzita a University of Glasgow ve Skotsku. Londýnskou školu Slovanských a východoevropských studií založil v roce 1915 Tomáš G. Masaryk. Britové tehdy studium střední Evropy podporovali, protože chtěli mít v tamějších zemích po rozkladu Rakousko-Uherska vliv.

S výjimkou Glasgowa, kde působí v oboru bohemistiky dva Češi, vedou česká studia všude jinde rodilí Anglosasové: na univerzitě v Oxfordu je to James Naughton: britští studenti mu přezdívají "Jiří"; dojímá mě, když ve starobylých, útulných prostorách čítárny středověké oxfordské koleje St. Edmund's Hall vidím příruční knihovnu pro studenty češtiny, se základními díly od Karla Čapka, Jana Mukařovského, Milana Kundery, Josefa Škvoreckého.

V Londýně vede bohemistiku provokativní, kontroverzní a velmi vzdělaný Robert Pynsent (slovakistiku tam vyučuje Timothy Beasley-Murray), v Bristolu pak Rajendra Chitnis. Ještě i na univerzitě v Sheffieldu učí českému jazyku Neil Bermel. Všichni v pátek na londýnské konferenci svědčili o nadšení svých studentů pro českou kulturu a Českou republiku. Tato cenná a vlivná výspa české kultury v Británii je však ohrožena.

Od příchodu Margaret Thatcherové k moci (vláda Tonyho Blaira problém ještě prohloubila) došlo k absolutní komercializaci britských univerzit. V důsledku zavedení tržních principů do britských vysokých škol šla akademická měřítka stranou. Můžete dělat brilantní vědecké objevy a psát vynikající akademická pojednání, pokud si na sebe a na svou katedru nevyděláte, škola vás zruší.

Chodím na ty schůze britského univerzitního managementu pravidelně a slyším to pořád: peníze, peníze, peníze. Obory, které si na sebe nevydělají zejména velkým počtem zahraničních postgraduálních studentů, především z Ameriky (ti platí nejvyšší školné), přijdou vniveč. Za vlády těchto principů se britské univerzity promění v masové nalejvárny jen těch nejpopulárnějších oborů.

Slabý hlas Česka by měl být slyšet

O této krizi v britském školství a co to znamená pro ohrožená česká studia se na londýnském velvyslanectví vzrušeně debatovalo. Robert Pynsent a Tim Beasley-Murray z Londýnské univerzity vášnivě obhajovali návrat k tradičnímu akademickému elitářství. To se v dnešních poměrech neprosadí.

Jsou však i jiné metody. V Glasgow vedeme hojně navštěvované základní kursy o české kultuře v angličtině. Ve studentech to probouzí zájem o znalost jazyka a posiluje zpětně pak naše "skutečně akademické" kursy. Jakmile se studenti o české kultuře dovědí, začnou o ni projevovat zájem.

Bohemistická studia v Británii v dnešním komerčním prostředí nepřežijí, pokud česká vláda nevytvoří program jejich systematické podpory. Přesvědčivě v tomto duchu argumentoval v pátek na londýnském velvyslanectví zejména bývalý český velvyslanec v Británii Pavel Seifter. Právem zdůraznil, že univerzitní bohemistická studia v zahraničí jsou největším kapitálem, jaký ČR v západních zemích má. Podle Seiftera je nesmírně důležité, aby se projektem podpory bohemistických studií vážně zabýval český parlament.

Současný český velvyslanec v Londýně Štefan Füle přislíbil vypracovat na základě pátečních diskusí plán konkrétních akcí. Podporu vyjádřil i přítomný Walter Bartoš z parlamentního výboru pro vědu a vzdělání. To je dobře. Nepromarněme tuto příležitost zajistit i do budoucna, aby byl (slabý) hlas Česka v zahraničí přece jen slyšet.