Nepovažuju se za nejvyvolanější osobu, která by měla hovořit o sňatcích lidí téhož pohlaví, protože jsem nikdy neměl v úmyslu vstoupit do manželství v hlavní roli... Vždycky jsem pohlížel na manželství jako na instituci, která selhala. Má ovšem určité výhody pro ty, kteří hledají určitá práva, zabezpečená zákony, a zejména, když jde o ochranu dětí.

Zpočátku jsem byl i proti homosexuálnímu manželství. Mám odpor k rituálům - zdají se mi projevy primitivnosti. Přiznávám, že mě v tomto postoji ovlivnilo silně ritualistické prostředí, v němž jsem vyrůstal. Svatby v kostelích mi vždycky připadaly jako špatně nazkoušené komedie.

Nejprve jsem chodil do luteránské, pak do anglikánské, pak do katolické školy a na katolickou univerzitu, takže jsem byl vždy příliš blízko církvím na to, abych je mohl respektovat. Boží požehnání pro mě nikdy nebyla starost. Zejména od Boha, kterého líčí židovsko-křesťanské Zákony: je to Bůh plný pýchy a touhy po pomstě. Kromě jiných neuvěřitelných věcí tento Bůh trestá určité národy a slibuje speciální zaslíbenou zem jiným.

Avšak později, poté, co jsem poznal gaye s jiným zázemím a jinými potřebami, než jsem já, jsem si uvědomil určité skutečnosti, které jsem předtím neviděl.

V roce 2003 byly v Kanadě uzákoněny sňatky osob téhož pohlaví. Avšak navzdory veškerému tomu rozruchu, který to vyvolalo, možnosti uzavřít sňatek tam využil daleko menší počet lidí, než se očekávalo. Ve skutečnosti bylo oddáno dvakrát tolik homosexuálních a lesbických dvojic v San Francisku během známého třídenního období kolem dne svatého Valentina (celkem 2340 dvojic), než kolik jich bylo oddáno za celých devět měsíců v Torontu (1143).

Proč? V Kanadě je méně předsudků, takže je tam také menší tlak podílet se na rituálech většiny jen proto, aby měl člověk pocit, že se cítí "normální", "rovný" ostatním lidem. Americký puritanismus živí homosexuální vinu, vznik homosexuálních ghett a chování podle určitých kódů tam vytváří homosexuální identitu.

V České republice není nátlak proti gayům příliš silný, vládne tady všeobecná kulturní zvyklost, že lidé nevyjadřují názory, které by vyvolávaly příliš velké pozdvižení, a tak si většina lidí nechává to, co si o homosexuálech myslí, plně pro sebe. Takže Češi ve velkých počtech nediskutují o zákonu, který by měl umožnit homosexuální sňatky, ani nenaléhají, aby byl schválen. Na tomto úsilí se podílí jen menšina gayů, i když většina z nich by tohoto zákona nakonec bezpochyby využívala. Ten zákon je vítaný, nikoliv však životně důležitý.

Obyvatelé Kanady mají k dispozici všeobecnou zdravotní péči, takže sňatek nutně neznamená přístup k lepší zdravotní péči. A v 9 kanadských provinciích je dvojice - ať už je heterosexuální či homosexuální - považována po jednom roce společného života podle obecného práva za manžele. To znamená, že takoví manželští partneři mají právo žádat o partnerovo důchodové zabezpečení a uznávají je jako manželské partnery pojišťovny. V Quebeku platí takovéto uznání po třech letech společného života. V roce 2000 schválila Kanada dalekosáhlý zákon, který poskytl takovýmto "sňatkům" podle obecného práva u osob téhož pohlaví stejnou právní platnost jako mají heterosexuální svazky.

Velmi důležité je, že pravidla pro sňatky a rozvod vznikly pro velmi specifický svazek, pro tradiční heterosexuální paradigma. Jenže homosexuální vztahy často nemívají takovouto strukturu.

Nicméně, překvapivou měrou se vyhnula diskuse o právech homosexuálů ústřední otázce: je něco špatného či nemorálního na tom, je-li někdo homosexuál? Existuje racionální základna pro dosud ještě silně zastávaný předsudek proti homosexualitě, na jehož základě se ospravedlňuje diskriminační státní politika? Ohrožuje homosexualita někoho anebo ne?

Neexistují žádné světské dobré důvody pro tvrzení, že by byla homosexualita morálně pochybená či společensky škodlivá.

Ti, kdo prosazují takové názory, jsou zaujati proti gayům a lesbičankám z náboženských důvodů - a tak čeští politikové, kromě politiků z KDU-ČSL, se nemají čeho bát, neboť Vánoce v České republice znamenají kapra a televizní pohádky, nikoliv Ježíše Krista.

Vzhledem k tomu, že zaujatost proti gayům je všeobecně ospravedlňována náboženskou či kvasináboženskou vírou a nemá žádný racionální základ v žádné podstatné škodě, kterou by homosexualita zosobňovala, státní politika, založená na této zaujatosti, vlastně skoro znamená, že parlament rozhoduje na základě náboženských principů a náboženské víry, a nikoliv na základě světských zásad.

Diskuse o tom, zda mají mít gayové právo legálně uzavírat sňatek, obsahuje podprahový názor na to, jak lidé vidí gaye - "homosexuální akty nejsou přirozené, jsou výjimečné".

Jako by se bývali homosexuálové nevyskytovali ve všech společnostech na světě ve všech dobách i za všech okolností. Mezi sunnity či šiity, mezi Inuity, mezi amazonskými kmeny, v městských i ve vesnických společnostech. Existovala ve vzrušených dvacátých letech dvacátého století v Americe, stejně jako v temném středověku. Historické dokumenty ukazují, že i Leonardo da Vinci byl odsouzen za homosexuální akt.

Jednou z nejsilnějších a nesprávných představ, které lidé zastávají, je, že si myslí, že je homosexualita věcí volby. A pak to vypadá, že heterosexuální společnost je žádána, aby přijala od nás módů, osobní kapric...

Kdyby byla homosexualita věcí volby, proč by ji volili Afghánci? Více než 1600 Afghánců bylo za vlády Talibanu odsouzeno v Afghánistánu k smrti za homosexualitu (běžnou popravou bylo rozdrcení - zbourá se betonová zeď, k níž je odsouzenec přivázán). V Číně se popravuje každoročně zastřelením asi 2000 homosexuálů. V Nigerii homosexuály věší.

Obdobné pozoruhodně přísné tresty čekají na homosexuály ve většině zemí světa.

Tak kdyby to bylo věcí volby, proč by si to vybírali?

Kdyby to bylo věcí volby, zvolil bych si mít příjemnou manželkou, dvě děti a psa.

Předpokládá se, že být homosexuálem znamená být zvrácený, deviantní, anebo (přinejmenším) sexuálně defektní. Než jsem si uvědomil, že jsem homosexuál, vyrostl jsem i já s těmito názory. Proč by si vědomě volil homosexualitu? Dokonce jsem si dělal legraci z určitého spolužáka, který měl růžové šaty, než jsem se začal zamilovávat do chlapců (růžová barva se mi ale nikdy nelíbila).

Co se týče sexu, heterosexuál nezjišťuje že ho přitahuje opačné pohlaví teprve až poté, až si to "vyzkouší". Touha existuje od určitého věku v dospívání, kdy příroda spustí hormony a vaše sexualita začne reagovat. U gayů je ten proces totožný - spolu s akne se objevují fantazie a touhy, nezvládnutelné a neočekávané.

A dochází k tomu dávno před tím, než si to člověk "vyzkouší". Neboť to není o sexu, ale o lásce. Homosexuál je homosexuálem, i kdyby se nikdy nepodílel na žádném sexuálním aktu - jde o to, do koho se zamiluje.

Tradiční nenávist vůči gayům není založena na žádných etických normách. Jde jen o sexismus. Je to asi tak racionální jako antisemitismus či víra v mýty, pověry a náboženství.

V současnosti je jasně vidět rozdíl mezi rostoucím světským konsensem, který považuje homosexualitu za neškodnou, a náboženskými a sektářskými názory, které jsou přesvědčeny, že je homosexualita zhoubná. A zákony, omezující práva gayů, jsou založeny na těchto náboženských názorech, což znamená, že stát aktivně podporuje diskriminaci založenou na vysoce sporném předpokladu, že být homosexuálem je svou podstatou nemorální, nepřirozené či nezdravé, že to nějakým způsobem představuje hrozbu jiným.

Neexistuje žádné přijatelné politické ospravedlnění, proč by se měly soukromé antipatie promítat do zákona či do státní politiky.

Vzhledem k tomu, že je jasné, že diskriminace proti homosexuálům na základě náboženských zásad by byla v konfliktu s principem odluky církve od státu, ti, kdo takovou diskriminaci podporují, musejí prezentovat své argumenty, jako by to byly argumenty světské.

Nedávno provedli vědci v Oxfordu určité experimenty, které svým způsobem, vysvětlují, jak předsudky fungují z neurologického hlediska.

Použitím magnetické rezonance zjistili, co se nám děje v mozku, když vidíme něco, o formě čehož jsme si jisti, prezentováno jiným tvarem či barvou. Například, když se lidé dívali na normální banán, mozek zkoumaného člověka aktivoval regiony vizuální percepce a paměti,. Avšak, když jim byl ukázán modrý banán, byly v mozku aktivovány ještě dvě další oblasti: oblast, která signalizuje rozpor, a oblast, signalizující hněv. Jestliže mozek vnímá rozpor v něčem, o čem si je nesmírně jist (že je banán žlutý, že muži mají rádi ženy a ženy mají rády muže), vzniká hněv a pak agrese jakoby ve snaze hájit status quo.

Je zapotřebí rozsáhlého procesu deformátování neuronů, které vytvářejí tento postoj, než začne mozek reagovat proti takovému rozporu.

Avšak mnoho lidí by argumentovalo, že bez ohledu na náboženství a na filozofii, homosexuální chování je stále ještě skutečnou hrozbou jednotlivcům i společnosti, že kdyby bylo zcela povoleno, vedlo by k degeneraci mládeže a rozpadla by se rodina.

Ale co je přesně podstatou této hrozby? Co v homosexuální orientaci způsobuje, že to brání gayům, aby se stali rovnou měrou cennými osobami, aby byl jejich život stejně legitimní?

Všeobecně se straší hrozbou, že homosexuálové budou mít právo adoptovat děti. Mnozí lidé si myslí, že jestliže bude homosexuálům dovoleno adoptovat děti, z těch dětí vyrostou gayové! (Je zajímavé, že oba moji rodiče byli heterosexuálové a já jsem se heterosexuálnem nestal..)

Mnozí se domnívají, že podobně jako je tomu s užíváním drog, homosexualita je naučené patologické chování, které přechází z generace na generaci prostřednictvím vzorů a svádění. Že prý jde o nákazu.

Mnozí lidé si myslí, že děti homosexuálů se budou chovat sexuálné jako oni a že přitom ještě budou vystaveni dodatečným hrozbám znásilnění.

Za posledních 15 let bylo provedeno velké množství výzkumu týkajícího se života dětí s homosexuálními rodiči (buď dvojicemi anebo jen s jedním rodičem). Všechny tyto děti, bez výhrady, zdůrazňují, že bylo naprosto irelevantní, že byli rodiče homosexuálové, v tom smyslu, že nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi dětmi z takových rodin a dětmi z heterosexuálních rodin.

Jeden z nejdiskutovanějších výzkumných projektů s touto tematikou financovala jedna důležitá protestantská církev z Jižní Karolíny v USA. Debatovali o tom, zda existující výsledky výzkumu snad neovlivnili záměrně prohomosexuální vědci. Avšak o 17 let později, po jejich rozsáhlém a nákladném výzkumu, vyšlo z něho najevo, že z 2600 zkoumaných dětí - polovina od heterosexuálních dvojic; druhá polovina žila alespoň s jedním homosexuálním rodičem - se ukázalo, že 9 procent dětí heterosexuálů skončilo jako homosexuálové, kdežto od homosexuálních rodičů to bylo pouze 0.4 procenta dětí.

Co se týče sexuálního zneužívání, celostátní průzkum v USA se pokusil dát dohromady počty odsouzených pedofilů. Po vypočtení příslušných proporcí (v USA se uznává, že homosexuálové tvoří 10 procent obyvatelstva, nikoliv 4, jako se tvrdí v České republice) vyšlo najevo, že heterosexuální ohrožuje děti opačného pohlaví jako pedofil 72x častěji než homosexuální rodič. Sexuální zneužívání dětí je u homosexuálních rodičů daleko méně časté.

Často se také opakuje argument, který znovu vznáší v rozhovoru s Pavlem Marešem v BL Marek Benda: "Stát od dávných časů římského práva zvýhodňuje rodinu jako prostředí, ve kterém jsou plozeny a vychovávány děti. A výchova budoucích generací je zájmem každého státníka, který myslí na budoucnost své země. Kvůli nim je manželství a rodině přiznáváno ve společnosti výsadní postavení, ne kvůli citovému vztahu manželů!"

Zaprvé, jestliže je účelem všech sňatků plození dětí a zajišťování udržení lidského druhu, proč se dovoluje neplodným osobám, aby sňatek uzavíraly?

Pan Benda by měl informovat ženy po přechodu či muže po operaci rakoviny prostaty, že vzhledem k tomu, že jsou neschopni plodit děti, budou se nyní muset dívat na televizi sami a už neusilovat o žádný oficiální svazek s nikým.

Naplněním manželského svazku je láska, sdílení a osobní nasazení - plození dětí je naprosto vedlejší funkcí.

Často se také hovoří o tom, že sňatky osob téhož pohlaví ohrožují instituci manželství.

Ohrožují manželství? Tím, že umožňují lidem, aby se vzali? To se nezdá být příliš logické.

Říká se, že manželství je tradičně heterosexuální institucí. Otroctví také bývalo tradiční institucí, založené na tradicích, které pocházely až od kořenů lidské historie. Avšak v 19. století si lidstvo víceméně uvědomjlo nelidskost této instituce a zrušilo ji.

V muslimských zemích je přijímanou tradicí, že je vaše manželka vaším vlastnictvím. Tradice, to prostě je jen něco, co se lidé před dlouhou dobou rozhodli dělat. Tito lidé nebyli nutně osvícenější, než jsme dnes my. Jejich víra i jejich způsoby jen odrážejí čas a prostředí, jehož byli součástí.

Manželství osob téhož pohlaví by nás dostalo "na šikmou plochu" směrem k legalizovanému incestu, bestiálnímu manželství, polygamii a dalším hrůzným následkům?

Heterosexuální muži také často odmítají mužskou homosexualitu, protože to ohrožuje univerzální vládu jejich údajné mužnosti. Ohrožuje to moc, která se považuje za vlastní mužům, a přesunuje vztah směrem k ženám.

Je mi úplně jedno, jestli budou či nebudou legalizovány manželské svazky osob téhož pohlaví. Nevyužiji toho. Ale moje osobní antipatie vůči formalizaci lásky mi nedává právo odpírat to lidem, kteří takový manželský svazek potřebují, aby se mohli cítit plně lidmi a respektovanými občany. Plně respektuji jejich právo za takový zákon bojovat. Zejména vzhledem k tomu, že proti takovému zákonu neexistuje žádný dobrý důvod. Jenom staré teorie, inspirované náboženstvím. Ve světském světě je to podvod.