Škabraha často uniká k prkotinám. Horowitz se přece nezabývá mírou podobnosti mezi druhou světovou válkou a válkou proti terorismu. První příklad je uveden jako historický exkurz dokládající, že určité opatření už bylo (úspěšně) užito. "Horowitzův požadavek" není logicky postaven na analogii mezi válkami. Opírá se daleko více o konkrétní události a stav americké společnosti tohoto tisíciletí. Pro její pochopení si musíme uvědomit otevřenost USA, historicky ne zcela zhojený problém Sever -- Jih a v Evropě naprosto neznámé soužití relativně uzavřených náboženských a etnických komunit.

Mimochodem jedná se o nejslabší místo Horowitzovy argumentace -- jsem přesvědčen, že neexistují slova, co podkopávají demokracii. Demokracie nakonec bývá podkopána právě legislativními omezeními ve jménu jejího posílení (aplikováno na ČR: neonacismus je sice svinstvo, ale efekt z potrestání několika hajlujících blbečků na "soukromé oslavě narozenin" zdaleka nevykompenzuje nebezpečí z narušení práva na soukromí ze strany policie). Ale je ale otázkou, zdali Horowitz volá právě po zákonném zákazu kritiky války. Tvrdí pouze, že argumentace republikánů by měla být důraznější.

Jsou věci, které si Škabraha přečetl úplně špatně, protože jinak by netvrdil, že Horowitz obviňuje Moora z honby za penězi. Moorovo zbohatnutí chápe pouze jako "důsledek zrady". Spíše mám pocit, že považuje Moora za chaota, tedy člověka spíše trpícího exhibicionismem a slavomamem a posedlostí obecně -- včetně cenzorských sklonů, než touhou zbohatnout.

Škabrahovy logické konstrukce jsou poměrně pochybné povahy. Jádrem Horowitzovy argumentace není nějaká obhajoba určitého mezinárodního řádu, ale důkaz, že ve v určité levicí akceptované logice fungování OSN nedošlo k porušení právních postupů. Obdobně nesmyslně vytýká nezájem GWB o práva žen v Saudské Arábii -- primárně jde ale o to, že levice bojuje proti podniku, který je v souladu s jejími vlastními cíli. Jak to, že levice naprosto rezignovala na zavádění lidských práv a najednou se zcela otevřeně postavila na stranu režimů, kde nejsou dodržována?

Opravdu si autor myslí, že cíle "Zastavit plnění masových hrobů mrtvolami, zlikvidovat mučírny. Nastartovat v Iráku a Afghánistánu politický proces, který tamějším lidem, a zvláště ženám, přinese práva, jaká neměli 5000 let" jsou "bolševické"? (A co je na tomto stavu nezměnitelného?) Vždy jsem si myslel že bolševismus je určitý typ politické strategie založený na ovládnutí komunistických stran Ruska a západní Evropy.

Tam kde se to hodí je najednou Škabraha fatalista -- a tak trochu rasista, protože co si myslet o člověku, který považuje totalitní režim Saddámova typu za vhodný pro určité lidi (a vlastně jen opakuje Horowitzem vysvětlené selhání levice). V tomto světě je nakonec snad i obhajitelný holocaust -- diktátor si přece může "vyřešit" problém menšin - židů, či jiné etnické a náboženské minority jak chce. Co se týče samotného režimu v Iráku, není pravda, že odráží nějakou místní masochistickou mentalitu. Blízký východ po úpadku muslimské expanze je již po několik set let ve větší či menší míře "výtvorem" nešikovné politiky Západu. Nebýt jí, asi by na místě Iráku byly tři státy místo jednoho (a nejsou tam, protože svobodní Kurdové nejsou po chuti ani Rusku, ani Turecku), nebýt studené války asi by v této podobě Sadámův režim nikdy neexistoval.

Dále jsou věci, které Škabraha Horowitzovi jednoduše podsouvá -- nevím jak přišel na to, že by Horowitzovi nevadila případná korupce ve státních zakázkách pro Irák. Stejně tak termín "bytostná morální degenerace politických odpůrců" je Škabrahův, nikoliv Horowitzův. Ten vytýká extremní levici řadu precizně popsaných morálních selhání, například že rezignuje na vlastní program lidských práv, že je pokrytecká a přísně selektivní co se týče boje za mír (viz výše). S těmito tvrzeními je možné polemizovat, jenže Škabraha neví, že Horowitz je autorem knihy Unholy Alliance: Radical Islam and the American Left (rozsáhlá recence je zde. Nemusel by se ptát "Jaké povahy je tato aliance, jak ji lze doložit, dokumentovat? Nebo je to jen další mlhavá analogie?" a po té, co si zřejmě na tyto dvě netriviální otázky doma u počítače odpověděl "Nelze. Ano." z fleku vystavit diagnózu hloupému panu Horowitzovi a lidskému myšlení vůbec.

Někdy se zdá, že Škabraha neví, co píše. V celé předvolební kampani v USA přece byl GWB tím tupým ne-mediálním otloukánkem, nad kterým triumfovaly právě různé mediální hvězdy. Nakonec ale, obrazně řečeno, Hollywood a New York prohrály. Opravdu se teď najednou začne vytvářet jakýsi mýtus o super-obratném GWB coby demiurgovi mediálního obrazu? Pro mne je logičtější vysvětlení, že nakonec třeba svět neřídí nějací džinové z láhve, tajné mediální a mocenské spiknutí, rozenkruciáni, mudrci ze Sionu a lidé se nedají utáhnout na vařené nudli z filmů Micheala Moora.