Management papíren Neusiedler SPC, patřící do mezinárodní korporace Neusiedler z Rakouska, v Ružomberoku začal podle představitele nezávislých odboru ZOO Papier Jozefa Daniše propouštět "z organizačních důvodů" 5 organizátorů této nové odborové organizace. Pro její vytvoření se dělníci rozhodli poté, kdy se závodní výbor "oficiálních" odborů KOZ (Konfederácia odborových zväzov) distancovaly od petice za vyšší mzdy.

Dělníci ve slovenském Neusiedleru si vydělají asi 12 tisíc měsíčně, zatímco jejich kolegové v Maďarsku mají trojnásobné a v Rakousku osminásobné výdělky. Zářijového shromáždění se zúčastnilo 300 dělníků. Petiční výbor za zvýšení platů vznikl ve firmě počátkem září a už tehdy získal téměř 1000 podpisů, což bylo 90% zaměstnaců v výrobní sféře.

Zahraniční odboráři byli šokovaní, že předseda závodního výboru odborů KOZ měl podle kolektivní smlouvy dvojnásobek průměrného platu v podniku. Podle mluvčího SCP Mateja Hlôšku zveřejnili členové petičního výboru "nepravdivé údaje o výši platů a vývoj mezd za uplynulé období, čímž podle společnosti vážně porušili pracovní disciplínu a poškodili dobré jméno firmy". Proto byli podle něj v souladu se zákoníkem práce a po odsouhlasení závodního výboru Odborového zväzu propuštěni. Hlôška to prohlásil pro agenturu SITA. Odboráři se proti výpovědi okamžitě odvolali.

Během posledních dvou let zavedla slovenská vláda brutální neoliberální šokovou terapii. Aby nalákala zahraniční investice, zavedla rovnou daň z příjmu, zisku firem a DPH 19 %, částečně zprivatizovala důchodový systém a zvýšila věkovou hranici pro odchod do důchodu ženám s dětmi z 58 a mužům z 60 na 62 let pro všechny. Nezaměstnanost se na Slovensku drží na 16 % a průměrná mzda se pohybuje kolem osmi tisíc korun měsíčně.

V celkovém součtu hlasů získala v krajských volbách ODS 36%, druhá KSČM 19,5%, třetí ČSSD 14% a čtvrtá KDU-ČSL 10,5% hlasů. Ostatní strany nepřekročily hranici 5%. Voleb se účastnilo necelých třicet procent voličů. To je o čtyři procenta méně než před čtyřmi lety.

ODS zvítězila i v prvním kole senátních voleb, budou pro druhé kolo zastoupeni ve 25 obvodech. Druhá nejúspěšnější byla KSČM, až na třetím místě se umístila vládní ČSSD. K prvnímu kolu senátních voleb přišlo 28,97 procenta voličů, o 13,4 procenta méně než před čtyřmi lety.

"S upřímností nejdál dojdeš," praví jedno ne zrovna upřímné pozměněné přísloví a své o tom jistě vědí i ti, kteří mají podobné kategorické imperativy ve sbírce svých oblíbených , univerzálně použitelných vět. Jak moc upřímně to vlastně dvojitý předseda Gross ve své kampani myslel se už asi nedozvíme a může nám to být upřímně volné. Od sobotního večera ale nejspíš proklíná okamžik zrodu hlavního předvolebního motta a zřejmě i toho ďábelského našeptávače, který si asi vzpomněl na svá dětská léta a starostlivý rodičovský apel, jenž tak často slýchával. Musí být k uzoufání, když ani mnohamilionová upřímnost není oceněna slušným volebním výsledkem. Budiž Stanislavu Grossovi ke cti, že ODS prostřednictvím televize poblahopřál k vítězství.

slyšel jsem před chvílí v rádiu a v televizi Vaše povolební bilancování, v němž se snažíte porovnat "úspěch" ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu a v krajských volbách, které právě proběhly. Chcete tak zřejmě odvrátit pohled od mapy České republiky, jejíž všechny (snad s výjimkou ústeckého) kraje ovládla pravice (ODS a KDU-ČSL), chcete občanům vemluvit, že byť ČSSD krajské volby prohrála, oproti evropským si polepšila.

Podívejme se krátce na výsledky letošních krajských voleb. Začněme základními údaji. Ze 7,3 miliónu voličů (v Praze se zastupitelstvo nevolilo) si převzalo ve volební místnosti obálku 2,16 miliónu lidí (přesněji 29,62%). Necelých 5 tisíc z nich obálku neodevzdalo, dalších 42 tisíc hlasů (cca 2%) bylo z nějakého důvodu neplatných. ODS, KSČM a ČSSD nešly nikde do krajských voleb v koalicích, takže lze jejich podporu ve společnosti snadno vyhodnotit.

O vítězství ODS v krajích není pochyb a její vítězství ve volbách do senátu je více než pravděpodobné. Zarážejícím faktem je ale opětný neúspěch agentur pro výzkum veřejného mínění.

Českou politikou hýbe nový problém. Ad hoc koalice ČSSD a KSČM prosadila ve sněmovně přes odpor ODS zákon, zakazující privatizaci nemocnic. Vláda vedená myšlenkou decentralizace veřejné správy, převedla před lety nemocnice na kraje - i s jejich dluhy. Ty se - i přičiněním krajů - zvětšily mnohonásobně. A nyní v nemocnicích chybí peníze na všechno -- na vybavení, na platy lékařů a sester. Na servis pro nemocné včetně převozů nemocných či pohotovosti. Uvažuje se o větší účasti pacientů na léčení. To je jen eufemismus pro to, že lidé budou kromě pojištění ještě platit přímo lékařům.

Část české politické scény se snaží o co nejrychlejší realizaci polostátního a polosoukromého (pardon: zcela soukromého a přitom veřejnou správou nutně dotovaného) televizního a rozhlasového vysílání. Napomohlo tomu mimo jiné i schválení novely zákona, který umožňuje politickým stranám mediální podnikání. Tím se stalo politicky i legislativně "košer" neveřejnoprávní, politicky zkreslené zpravodajství i publicistika. A zatímco média spekulovala (a jako obvykle zcela nesmyslně) nad "rudou" televizí s Grebeníčkem v čele, potichu a ve skrytu se ověřují a budují úplně jiné koncepty vysílání - elektronická média "namodro".

Pan Stýblo se v článku "O drobném, ale významném posunu slov" zmínil o něčem, co je synonymem současné doby, totiž o vyprazdňování slov, o zbavování či odsunu jejich obsahu. Ani vyprazdňování už není jenom vyměšování, vyprazdňování je trend, trend také je se co nejpohodlněji vyměšovat, jedno kam a jedno do čeho či do koho. Galerie už není jenom výstavní síň, ale prodejna všeho možného, včetně aut. Umění už je dneska skoro všechno. Vyprazdňováním slov vyprazdňujeme sami sebe.

Křesťané a nekřesťané. Nějak spolu žijí. Nějak se na sebe dívají. Někdy pokojně a tolerantně. Někdy jsou křesťané solí v očích a jsou utiskováni. A někdy se křesťané chovají nafoukaně a dívají se skrz prsty na nevěřící. Propadnou dojmu, že jsou něco více než druzí.

Zasedal jsem ve výběrové komisi na místo ředitele jednoho církevního objektu a jeden z kandidátů řekl, že by bral zaměstnance do tohoto objektu jen mezi křesťany, protože i ten nejhorší křesťan je lepší než nejlepší nekřesťan. Br. I takové hrůzy vycházejí věřícím z úst. Ten kandidát vybrán nebyl.

Apoštol Pavel si všímá vztahu věřící - nevěřící. Buďme rádi. Týká se to tak nějak nás.

Mnozí ve Spojených státech zastávají nyní názor, že došlo k revoluci v americké politice. Ani válka v Iráku ani to, že poprvé od velké hospodářské krize dochází v USA k poklesu pracovních příležitostí voliče nezaujalo. Hlasovali kvůli "kulturním hodnotám". Voliči projevili víru ve vládu a v "kulturní hodnoty", týkající se potratů a homosexuálních manželství.

Je to velkým vítězstvím Republikánského politického stratéga Karla Rova. Ten byl po nerozhodných volbách v roce 2000 přesvědčen, že 4 miliony znovuzrozených křesťanů nešly tehdy k volbám a že je nutno je zmobilizovat. To se mu podařilo.

Michael Howard, šéf britských konzervativců, záměrně odmítl blahopřát Georgi Bushovi k jeho zvolení americkým prezidentem.

Bushův politický guru Karl Rove před několika měsíci sdělil Howardovi, že je v Bílém domě nežádoucí osobou, poté, co Howard kritizoval, jak Tony Blair zneužil výzvědné informace v případě války proti Iráku.

Z tohoto důvodu nyní Michael Howard konstatoval, že by bylo "nesprávné, kdyby se jakkoliv k výsledkům amerických voleb vyjadřoval".

Tyto Howardovy výroky mohou vypadat neslané nemastné, poznamenává v pondělí deník Guardian. Ve světě diplomacie jsou však pokáráním George Bushe i jeho politického poradce Karla Rova.

Podrobnosti v angličtině ZDE

"Miluju svojí zemi a nenávidim ty idioty, co tu žijou. Vždycky sem byl na to, že sem Američan, hrdej, dneska se za to stydim..."

Tak a podobně vyjadřovala svojí beznaděj (protože "zklamání" by nebylo to přesné slovo) většina mých amerických přátel ve středu ráno, kdy už bylo o výsledku voleb s témeř definitivní platností rozhodnuto. Frustrace, která z nich čišela, ostře kontrastovala s euforií, ve které se nacházeli ještě předchozí den, kdy si nedokázali představit, že by se našlo dost Američanů, kteří by na Bushovu politiku posledních čtyř let dokázali říct ano. A přesto bylo ráno, asi symbolicky, nebe tady v Kalifornii zamračené.

Z průzkumů mínění voličů při odchodu z volebních místností odpovídali američtí občané na otázku, které politické téma bylo pro ně nejzávažnější, nikoliv "terorismus", nikoliv "Irák", nikoliv "ekonomika" - nejzávažnější pro ně byly "morální hodnoty". Více než pětina všech voličů byli evangelikálové.

"Znovuzrození křesťané" se vydali k hlasovacím urnám ve velkém počtu proto, že se v některých státech zároveň hlasovalo o dodatku zakázat homosexuální manželství. Kerry zaznamenal lepší výsledky ve všech státech, kde se o tomto dodatku nehlasovalo, píše Philip James, bývalý vysoký politický stratég americké Demokratické strany.

Americké volby jsou u konce a staronový prezident má k dispozici další čtyři roky na to, aby pokračoval ve svém mesiášském tažení proti zlu. Většina Evropanů se přitom ptá, jak je možné, že tento novodobý spasitel Ameriky i světa k tomu dostal od voličů opětovně mandát. A to i přes to, že on a jeho mocenská skupina de facto proměnili USA v soukromý podnik a ze světa učinili nový Divoký západ, ve kterém 7. kavalérie klestí cestu novodobým zlatokopům.

Které hodnoty byly natolik důležité, že zastínily zhoršující se hospodářskou situaci i postupující demontáž práva i ústavy? V pozadí výsledku voleb stojí dva spolu úzce související fenomény americké politické "kultury": soukromé ekonomicko-finanční zájmy a náboženský fundamentalismus. Zejména ten druhý je Evropanovi jen těžko pochopitelný, začněme tedy právě jím.

Americký prezident George Bush konstatoval ve svém pravidelném sobotním rozhlasovém projevu, že bude "usilovat o spolupráci" se spojenci a skeptiky doma i v zahraničí. Zdůraznil význam války proti terorismu a boje proti nemocem, hladu a chudobě. domácích politických témat podtrhl nutnost daňové reformy a omezení soudních sporů. Bush se vyhnul triumfalismu a uvedl, že stoupenci Republikánů i Demokratů by mohli schválit společný přístup k válce proti terorismu. "Všechny civilizované země musejí mít zájem o výsledek této války," zdůraznil Bush a dodal, že bude i nadále "usilovat o spolupráci s evropskými zeměmi a členy NATO", vztahy mezi nimiž a USA v důsledku války v Iráku ochladly. Navzdory silné Republikánské podpoře v Kongresu uvedl Bush, že bude spolupracovat s oběma hlavními americkými politickými stranami.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ano, je to blbé, je to skutečně blbé, úterní volby však přece jen znamenají určité dobré zprávy, píše možná až přehnaně optimisticky svým stoupencům Michael Moore a vypočítává "17 důvodů, proč si nepodřezat žíly":

Koalice Za utajovaní informací v demokratických mezích - Iuridicum remedium (IuRe) společně s Transparency Internatinal ČR a o.p.s. Otevřená společnost pořádá v úterý 9. listopadu 2004 od 15 hodin v Poslanecké sněmovně pod záštitou místpředsedy PS Ivana Langera seminář k návrhu nového konrtoverzního zákona o utajovaných skutečnostech. Na semináři vystoupí poslanci Ivan Langer (ODS), Miloš Titz (ČSSD), Jan Klas (ODS), ředitel NBÚ Jan Mareš, asistent předsedy Ústavního soudu ČR Tomáš Langášek a zástupkyně nevládní "watchdog" organizace IuRe Helena Svatošová.

neděle 13.15: Irácká vláda vyhlásila na 60 dní v důsledku zhoršující se situace výjimečný stav. Výjimečný stav byl zaveden po celém iráckém území s výjimkou autonomních kurdských oblastí na severu. Mluvčí irácké vlády Thaer Naqib konstatoval, že vláda přikročila k výjimečnému stavu v reakci na hromadné zabíjení a ničení infrastruktury země, které páchají "zločinci a teroristé". Dodal, že násilí je součástí spiknutí, jehož cílem je zabránit postupným vládním přípraván na lednové volby.

V posledních dnech došlo k vážné eskalaci násilí v Iráku, zřejmě v důsledku připravované ofenzívy Američanů proti městu Fallúdža. Podle zpráv se přihlásilo více než 100 dobrovolníků, kteří jsou připraveni provést proti přijíždějícím americkým a iráckým vojákům sebevražedné atentáty tím, že do nich najedou s automobily, naloženými výbušninami.

Podrobnosti v angličtině ZDE

sobota 0.00: Americká pozemní vojska tvrdě útočí na místa, která považují za postavení vzbouřenců na předměstí iráckého města Fallúdža. Očekává se, že Američané připravují bezprostřední ofenzívu proti tomuto městu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pravidelný pořad rozhlasu BBC Any answers, v němž posluchači reagují na předchozí diskusi politiků a osob z veřejného života v pořadu Any questions se proměnil v sobotu odpoledne ve vášnivý protest těch britských občanů, kteří se do rozhlasového studia dovolali, proti britské a americké vojenské politice v Iráku, zejména v souvislosti s připravovanou ofenzívou na město Fallúdža. Bylo to zřejmě proto, že si politikové a veřejné osobnosti v pořadu Any questions příliš notovali v tom smyslu, že útok na Fallúdžu je nutný a politika George Bushe je správná. Jedním z panelistou v pořadu Any questions byla totiž americká právnička a Republikánka Coleen Graffy, která zastává názor, že Británie je obětí "stádovitého myšlení". Britové podle ní totiž zastávají názor: "Bush je špatný a jakákoliv fakta, která tomu protiřečí, jsou nepřijatelná."

pátek 13.00: V Británii vznikla vlna znepokojení, když před několika týdny bylo prozrazeno, že vojáci ze skotského praporu "Black Watch" mají být vysláni z relativně pokojné oblasti kolem Basry na sever na pomoc Američanům. Byli vysláni do "trojúhelníku smrti". A trojúhelník smrti to také byl, pro tři z nich, kteří byli včera usmrceni sebevražedným atentátníkem, řekl v pátek ráno v pořadu "Today" rozhlasu BBC moderátor John Humphrys. Dalších osm vojáků při tom bylo zraněno.

Alex Salmond, předseda Skotské národní strany konstatoval, že smutek bude nahrazen něčím jiným:

"Smutek se promění v hněv, až Skotsko a rodiny zemřelých vojáků srovnají odvahu skotských vojáků s podváděním a šikanováním od politiků, kteří je vyslali do této oblasti. Toto jsou profesionální vojáci, udělají svou práci, bez ohledu na nebezpečí. Ale vy a já jsme přesvědčeni, že tyto britské jednotky byly přesunuty k Bagdádu z politických důvodů, jsme přesvědčeni, že americká žádost o tento přesun byla politická a britská vláda na ni reagovala politicky, tento přesun vojsk měl podpořit prezidenta Bushe v předvolební kampani. Prapor "Black Watch" byl vyslán, aby vykonával nesplnitelný úkol. 800 skotských vojáků nahradilo 4000 amerických příslušníků námořních jednotek. Hovořil jsem s rodinami vojáků a vládne v nich znepokojení o politické podstatě tohoto přesunu vojáků a hněv, skutečný hněv."

Moderátor John Humphrys se v pátek ráno zeptal britského ministra obrany Geoffa Hoona v pozoruhodném, osmnáctiminutovém rozhovoru (normálně trvají rozhovory v pořadu Today jen kolem pěti minut) zda je tento hněv ospravedlnitelný:

V pátek 5. listopadu opustil francouzský prezident Jacques Chirac jako jediný představitel evropské pětadvacítky bruselský summit ještě před pracovním obědem s iráckým premiérem Alávím. Podle oficiálních zdrojů odjel Chirac do Abú Dabí ve Spojených arabských emirátech, kde vyjádřil kondolence k smrti svého přítele šejka Zajed Bin Sultána. Francii tak na slavnostní obědě pořádaném na Alávího počest reprezentoval "pouze" ministr zahraničí Michel Barnier.

Autorem slavných dokumentárních filmů Century of the Self a The Power of Nightmares, který poukazuje na to, že "válka proti terorismu" je mýtus, je britský dokumentarista Adam Curtis. Býval učitelem politologie na Oxfordské univerzitě. Z tohoto prestižního místa odešel, protože se mu nelíbila izolovanost oxfordského vysokoškolského učitele od vnějšího světa, a dal se do televize.

Adam Curtis, píše týdeník Observer, dělá rád obtížné věci. Před půldruhým rokem navrhl svým šéfům v BBC, že chce natočit sérii dokumentárních filmů o filozofických idejích, které jsou jádrem konzervatismu. Přiznává, že "nudněji to nemohlo vypadat".

Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti TÉMA BL

V angličtině si můžete stáhnout všechny tři díly filmu The Power of Nightmares v dokonalé kvalitě (každý díl má cca 600 Mb) ZDE

Minulý týden jsme skončili v období na konci devadesátých let, kdy obě skupiny, američtí neokonzervativci i islámští extremisté, byli marginalizováni a ztratili moc. Avšak s útoky z 11. září se osud obou skupin dramaticky změnil. Islamisté byli po svém momentu triumfu během několika měsíců téměř úplně zničeni. Avšak neokonzervativci ve Washingtonu převzali moc. A pak neokonzervativci začali islamisty rekonstruovat. Vytvořili neexistujícího nepřítele. A jak se tato neskutečná noční můra začala šířit, politikové si uvědomili, že jim to poskytuje ve světě, který se octl v hluboké deziluzi, obrovskou moc. Ti, kteří šířili nejhroznější noční můry, se stali nejmocnějšími lidmi na této planetě.

Shrnujeme argumentaci z třetí a závěrečné části dokumentárního filmu Adama Curtise The Power of Nightmares (Síla nočních můr), nazvané Shadows in the Cave (Stíny v jeskyni), která se vysílala ve středu 3. listopadu v 21 hodin v televizi BBC 2. První část tohoto významného filmu je ZDE, druhá část je ZDE.

Adam Curtis - Vymítač duchů ZDE

Jádrem globálního příběhu posledních desetiletí jsou američtí neokonzervativci a radikální islámisté. Britský dokumentarista Alan Curtis v trojdílném dokumentárním filmu, který se v současnosti vysílá v televizi BBC, argumentuje, že se američtí neokonzervativci a radikální islámisté sobě navzájem nesmírně podobají a vzájemně si -- nevědomky vyhovují a pomáhají si. Svět se tak dostává do velmi nebezpečné situace.

V druhé části Curtisova filmu The Power of Nightmares (Moc nočních můr), nazvané Phantom Victory (Iluzorní vítězství), který se vysílal na stanici BBC 2 ve středu 27. 10. ve 21 hodin, líčí autor, jak se američtí neokonzervativci a islámští extremisté spojili, aby bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu. Obě skupiny dospěly samostatně k přesvědčení, že právě ony porazily "Říši zla", a tak mají moc změnit svět. Oboje jejich revoluce ale selhaly.

Proto si američtí neokonzervativci ve snaze uchvátit znovu moc vymysleli novou fantazii, nového iluzorního nepřítele pro celý národ, Billa Clintona. Radikální islamisté v téže době propadli zoufalé spirále hromadného masakrování a terorismu, také ve snaze přesvědčit občany, aby je následovali. Z toho vznikl podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž nyní žijeme.

Publikujeme shrnutí argumentace z této druhé části Curtisova filmu. První část je ZDE.

Shrnutí třetí části tohoto filmu je ZDE

V minulosti nám politikové slibovali lepší svět. Měli různé způsoby, jak toho dosáhnout, ale jejich moc a autorita pocházela z optimistických vizí, které nabízeli svým občanům. Tyto sny selhaly. A dnes lidé už ztratili víru v ideologie. Politikové jsou stále častěji dnes už považováni jen za manažery veřejného života. Avšak oni nyní objevili novou roli, která jim navrací jejich moc a autoritu. Namísto toho, aby pro nás plnili sny, nám politikové slibují, že nás ochrání -- před nočními můrami.

Tvrdí nám, že nás dokáží zachránit před strašlivými nebezpečími, která nevidíme a jimž nerozumíme. A největší hrozbou ze všeho je mezinárodní terorismus -- mocná a zlá mezinárodní síť, rozprostírající se všemi zeměmi světa. A proti této hrozbě je nutno vést válku proti terorismu.

Avšak většina této hrozby je jen fantazií, přehnanou a zkreslenou politiky. Je to temná iluze, kterou, nezpochybněnu, šíří vlády po celém světě, bezpečnostní služby i mezinárodní sdělovací prostředky.

Toto je soubor filmů o tom, jak a kdy byla tato fantazie vytvořena a komu přináší prospěch. Jádrem tohoto příběhu jsou dvě skupiny: američtí neokonzervativci a radikální islám. Obě skupiny byly idealistické. Obě vznikly ze selhání liberálního snu vytvořit lepší svět. Tyto dvě skupiny skutečně změnily svět, ale nikoliv tak, jak zamýšlely. Společně vytvořili dnešní vizi noční můry tajné mezinárodní organizace, která ohrožuje svět. Je to fantazie, o níž politikové pak zjistili, že jim vrací jejich moc.

Ve středu 20. října 2004 ve hlavním vysílacím čase ve 21 hodin uvedl okruh BBC 2 první díl závažného třídílného dokumentárního filmu od Adama Curtise o "fikci globální teroristické hrozby". Zde je shrnutí jeho argumentace:

Shrnutí druhé části tohoto filmu je ZDE

Pro stažení filmu budete potřebovat program BitTorrent. Pokud ho ještě nemáte, je možné zdarma ho nainstalovat stažením a spuštěním souboru z této stránky (klikněte v pravém sloupci "Download" na libovolnou z bílo-černých ikon). Program je zdarma, ale při prvním spuštění možná zobrazí okno s žádostí o příspěvek, které stačí zavřít kliknutím na "Ne".

Ve druhé polovině října proběhl v Berlíně za účasti vrcholných politiků, ekonomických expertů a zástupců letecké dopravy a průmyslu Německý kongres letecké dopravy. V jeho rámci byla zveřejněna nová Koncepce rozvoje letišť v SRN (tzv. Masterplan), na které se podílelo několik spolkových ministerstev spolu se skupinou nezávislých odborníků. Cílem koncepce je posílit význam SRN v mezinárodní konkurenci v rámci letecké dopravy a zlepšit koordinaci všech zúčastněných stran při rozvoji německé letištní sítě. 

Václav Žák, František Pejřil, Pavla Gomba, Daniel Novák a Irena Ondrová považovali za nutné důrazně varovat před znejistěním všech dotčených subjektů a doporučovali odložit jednání o vyhlášení licenčního řízení až po schválení zákona o elektronických komunikací. Učinili tak vzhledem k tomu, že současná právní úprava rozhlasového a televizního vysílání neřeší uspokojivě problematiku přechodu na digitální vysílání, včetně vypnutí vysílání analogového, a protože je v současné době v parlamentu projednáván návrh zákona o elektronických komunikacích, jehož součástí je novelizace dalších zákonů.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vypsáním výběrového řízení dává investorům naději, že jejih dosavadní investice nejsou pouze "experimentem", ale pokud zvítězí v konkursu, budou moci začít regulérně vysílat. Pokud by se ovšem poté změnil zákon, který by změnil podmínky, mohli by investoři požadovat náhradu po státu a České republice by tak hrozila desítka dalších arbitráží.

Lavírování mezi pravdou a lží, snem a skutečností. Výlety do české historie jsou v mnoha ohledech neradostným pohledem na skutečnosti historických excesů, jako by v této krajině s Řípem ve znaku bylo dáno jen průchodu bezpráví a lidské neomalenosti. Kradlo se, loupilo, znásilňovalo a odsuzovalo s lehkostí vlastní dogmatu prvotního lidského hříchu. Krále mizerové otrávili, zatkli, vláčeli proti jeho vůli sešlostmi pořádaných trýzniteli vynucujícími si následné odpustky, tučná odstupná za loajalitu koruně. Vychytralci spolupracovali úspěšně i neúspěšně s cizáky, vymýšleli úskoky, lsti a pasti, ve kterých by spočinuly jimi vyhlédnuté obětiny.

Evropské dějiny se dnes coby heslo a dějepisná nálepka dají pokládat za hit. Kolektivní sex, který bruselští, lucemburští, štrasburští, haagští a ostatní politici a úředníci provozují v zájmu celého kontinentu, učinil z přídavného jména "evropský" lexikální superstar, což vedlo kromě zřízení stánku s Europárky na Náměstí Republiky také k opětovnému zhodnocení dějin Evropy jako celku.

Pokud potkáte na ulici člověka, který vám na otázku "kolik je hodin?" odpoví, že odjakživa dělá maximum pro to, aby všechny hodiny ukazovaly správný čas, řeknete si, že je to naprostý blázen. Anebo -- politik z povolání.

Dekonstrukce, filozofická metoda, kterou Derrida podporoval, neznamená zničení myšlenek. Dekonstrukce dohání myšlenky až do takového bodu, kdy se začnou rozpadat a odhalují své latentní vnitřní rozpory. Znamená to, že musíme číst proti proudu údajně zjevných pravd a nepřijímat je jako samozřejmé, obhajuje Jacquese Derridu anglický literární teoretik Terry Eagleton.

Francúzsky filozof Jacques Derrida, ten, ktorý sa nikdy nezmieril so svojou smrteľnosťou, zomrel 8. októbra 2004 vo veku 74 rokov. Nikdy som sa s ním nestretla osobne, veľmi dobre si však pamätám prvé stretnutie s jeho textom. Čítať po prvý raz o "différance" bolo ako predierať sa labyrintom slov, hlások a viet bez akejkoľvek nádeje dospieť k východu. Bez mapy, bez návodu. Skutočné dobrodružstvo.

V klasickom hollywoodskom filme sa často používa technika, ktorá sa nazýva romantická narácia. Subjektívny "komentátor" nás vovádza na objektívnu scénu konfliktu, ktorého pôvod a genéza sú pre nás neznáme a preto nie je celkom vysvetliteľný. Vzťahy medzi postavami, podstata konfliktov medzi nimi a v hlavnom hrdinovi sú zahalené tajomstvom až dovtedy, kým sa neobjaví nejaký "kúsok puzzle" z minulosti a nie je prezradená pravá podstata postáv a ich vzťahov. Obzvlášť dobrými príkladmi tohto žánru sú filmy ako Občan Kane, Mildred Pierce a Marnie, v každom z nich je rozprávanie založené na životnom príbehu. Takýto druh narácie je hádam rovnako starý ako Sofoklov Oidipus. Forma týchto príbehov je postavená a závisí od tematizácií prítomnosti. Možno tiež prežívame svoje životy s pomyslením na to, že ich nejaký chýbajúci kúsok skompletizuje (dobre, či zle) a uzavrie. A predsa... Rozprávanie vnucujúce jeden "kúsok", ktorý zväzuje všetky ostatné kúsky, participuje na "logocentrizme" západnej metafyziky -- tak ako štruktúra závisí od centra, ktoré je, aj nie je jej časťou a ktoré transcenduje aj zaisťuje autentickosť štruktúry. Z lacanovskej perspektívy, excentrickej voči Freudovi, ale aj Derridovmu prispôsobeniu Freuda dekonštrukcii ("différance" a Nachtraglicheit), je takéto skompletizovanie mŕtve, keďže sa po ňom túži, no jednako sa po ňom netúži príliš. Medzi mnohými formami rozprávania životných príbehov má táto forma, vnucujúca centrum a štruktúru, v našej kultúre veľmi veľkú ideologickú váhu.

Keď v polovici 80-tych rokov prenikla sláva Derridovej dekonštrukcie aj do domáceho prostredia, stala sa súčasťou vlny, ktorá sa zvykla označovať ako postmoderna. Ak projekt moderny znamenal autoritatívny sociálno-inžiniersky pokus, postmoderna znamenala v tom čase červenú kartu autorite. Ak moderna priniesla zo sebou nárok na racionálne zdôvodnenie objektívne kontrolovateľnej platnosti noriem, postmoderna sa niesla v znamení irónie, kontingencie a rodovej nestability fundamentálnych rozlíšení. Tie sa týkali nielen umenia, ale v prvom rade oblasti práva, morálky a politiky. Ak dekonštrukcia oslobodzovala normy od ich navždy platnej autority, pre mnohých sa stala len iným menom pre deštrukciu akejkoľvek záväznosti. Aj dnes je toto prepojenie červeným súknom v očiach mnohých laikov -- ak dekonštrukcia niečo pre nich znamená, potom je to rozkývanie, sparadoxnenie všetkých hodnôt, ktoré, žiaľ, v preklade domácich fundamentalistov znamenajú: nihilizmus, stratu viery, skrátka veľké nič. Háčik je v tom, že to tak vôbec nie je.

Celou Biblí i celou židovsko - křesťanskou tradicí zní jasný cantus firmus v jiných náboženstvích nevídaný a neslýchaný, totiž poslání pomáhat člověku, který je v nouzi, který trpí v žaláři vnější či vnitřní nesvobody (J 8,32), a to bez ohledu na jeho politickou, náboženskou či jinou příslušnost (L 10,25-37).

Již ve Starém Zákoně se Hospodin legitimuje na počátku Desatera jako Bůh, který vysvobozuje ze žaláře, z otroctví.

V říjnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5119,90 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.