Výmluvnější pro Kerryho bylo rozdělení hlasů podle chození do kostela, ať už jakékoliv denominace. Čím častěji chodí volič do kostela, tím pravděpodobněji podpořil Bushe. V zemi, kde tolik lidí má aktivní náboženskou víru (80 procent letošních voličů konstatovalo, že chodí do kostela), je to obrovský problém. Kerry prostě vůbec nekomunikoval s nesmírně velkou částí voličů, jejichž jádro nezískává své politické informace z televizního zpravodajství, ale z kazatelny.

Ne všichni lidé, co chodí do kostela, jsou ortodoxní evangelikálové, ale je jasné, že Kerry neoslovil žádného z nich. Tak, jak Bush nosil své náboženství na rukávě, Kerry lidem ukazoval, jak je nenábožný. Kerry si myslel, že musí stačit, že býval ministrantem u oltáře. Tím jen vytvořil dojem, že je náboženství pozůstatkem z doby jeho vzdělávání a že nemá dopad na jeho současný život.

Příští Demokratický kandidát na prezidenta nebude muset být fundamentalistický "znovuzrozený" křesťan, ale bude se muset cítit v kostele doma. Příští Demokratický kandidát si nemůže dovolit odcizit si nábožensky založené voliče a musí najít způsob, jak hovořit o společné sdílených hodnotách.

Evangelikálská pravice nemá monopol na tuto konverzaci. Všichni voliči, bez ohledu na náboženskou ideologii, hledali v těchto volbám morální jasno. Bush toto jasno vyzařoval, Kerry - se svým rozporným postojem vůči irácké válce - nikoliv.

Podrobnosti v angličtině ZDE