8. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 11. 2004

Americký džihád aneb USA po volbách

Americké volby jsou u konce a staronový prezident má k dispozici další čtyři roky na to, aby pokračoval ve svém mesiášském tažení proti zlu. Většina Evropanů se přitom ptá, jak je možné, že tento novodobý spasitel Ameriky i světa k tomu dostal od voličů opětovně mandát. A to i přes to, že on a jeho mocenská skupina de facto proměnili USA v soukromý podnik a ze světa učinili nový Divoký západ, ve kterém 7. kavalérie klestí cestu novodobým zlatokopům.

Které hodnoty byly natolik důležité, že zastínily zhoršující se hospodářskou situaci i postupující demontáž práva i ústavy? V pozadí výsledku voleb stojí dva spolu úzce související fenomény americké politické "kultury": soukromé ekonomicko-finanční zájmy a náboženský fundamentalismus. Zejména ten druhý je Evropanovi jen těžko pochopitelný, začněme tedy právě jím.

;

Jeho reprezentanti jsou zejména evangelikálové, znovuzrozenci a letničáři, ke kterým se dnes v Americe hlásí přes 40% obyvatel. Ale i umírnění protestanti věří, že ve světě probíhá boj dobra se zlem a nikdo z nich samozřejmě nepochybuje o klíčové roli Spojených států v něm. Ten postavil do popředí tzv. morální hodnoty, které překrývají všechno ostatní včetně práva, národního i mezinárodního. Jeho porušení se na pozadí velkého cíle deklaruje jako zanedbatelné, válka se stává přirozeným a tedy legitimním prostředkem k jeho dosažení.

Právě tato široká akceptance archaických forem v politické kultuře, vycházejících z mentality anglosaských puritánů kalvinistického ražení, které by se dalo zhrnout do hesla "money, power, gun and God" ( peníze, moc, puška a Bůh ), představuje jeden ze zásadních rozdílů mezi Starým a Novým světem. Amerika neočekává uvážlivého politika nýbrž vyžaduje vůdce, odvozujícího vlastní legitimitu nikoliv z občanských, nýbrž z pseudomorálních hodnot.

Charisma, které se přitom snaží "vyzařovat", se pohybuje někde mezi Mojžíšem a Buffalo Billem. V jejím rámci je nutné, aby John Kerry zdůrazňoval své kvality křesťana a vojáka a možné, aby jeho republikánský rival počátkem října rozeslal americkým církvím 300 000 kopií DVDéček s názvem "George W. Bush: Faith in the White House" ( Víra/upřímnost v Bílém domě ), ve kterých je přirovnáván k 'biblickému prorokovi starého ražení`. Tato mentalita vyprodukovala bezpříkladný státněpolitický nacionalismus a národem více či méně akceptovanou společenskou elitu, pro kterou bohatství a propletenec hospodářských a politických vztahů není problémem nýbrž odrazovým můstkem do státních institucí a úřadů.

V politické oblasti nabyla tato realita formy dvou takřka všemocných politických stran, v jejímž rámci a v jejichž režii se odehrává "politický boj" mezi americky chápaným konzervatismem a liberalismem. Kerry a Bush jsou ve skutečnosti pouze dvě strany jedné a tytéž oligarchické moci, založené na soutěži rodinných klanů a jejich spřízněnců, jejiž vstupní branou do politiky je právě buď Demokratická a nebo Republikánská strana.

Žádný prezidentský kandidát nemůže na pozadí této společenské atmosféry ignorovat dva společenské faktory: zájmy gigantického vojensko-průmyslového komplexu a puritánskou mentalitu amerického politického mesianismu -- v předvolební kampani i v pozdější politické praxi. Ta vytvořila kulturu elitářského násilí, která nejen že akceptuje vliv peněz na politiku státu, nýbrž finanční potenci chápe jako její součást. Prezident a jeho ministři buď k této oligarchii přímo patří (Bush), anebo se jí přizpůsobí (Clinton). Jen na dokreslení: ve Spojených státech vlastní 3% nejbohatších 90% majetku, na evropské poměry (prozatím!) nepředstavitelný stav.

Spojené státy trpí nebývalou koncentrací hospodářské a politické moci včetně jejího vzájemného propojení. Jeden z nejvážnějších důsledků lze pozorovat v mediální oblasti, tedy té sféry společenského života, která by měla fungovat jako pojistka plurality a svobody, jako veřejná kontrola moci. Jestliže na konci 2. světové války platilo ještě 80% novin za nezávislé, bylo tomu v roce 1989 právě naopak.

Dnes je situace přímo děsivá: 98% amerických medií, tzn. knižní a novinová vydavatelství, rádiové a televizní stanice, je kontrolováno zhruba deseti společnostmi s většinovými finančními zájmy v obchodu s automobily, zbraněmi a ropou. Není zajisté těžké si domyslet, jak vedle přímé vládní cenzury funguje ta nepřímá -- "zpravodajství" před oběma iráckými válkami, během nich i po nich je toho smutným dokladem.

V předvolebních obdobích rovněz pravidelně zaznívaly z obou stran Velké louže "varovné" hlasy týkajících se "nebezpečí amerického izolacionismu". Tento blud století se paradoxně objevil vždy tehdy, když se USA po nějakém nezdaru potřebovaly opět dostat "do hry". Již síla a orientace amerického průmyslu dokazuje nesmyslnost této teze. Jen zbrojní průmysl kontroluje na 50% světového trhu se zbraněmi a ostatní odvětví si rovněž přijdou na své.

Jak izolacionistická byla americká politika v minulosti i současnosti ukazuje skutečnost, že USA jen v letech 1950 - 2001 vedly přes 100 válek a vojenských intervencí nezávisle na tom, zda v Bílem domě seděl demokrat či republikán. A jedním z důsledků "raného izolacionismu" bylo rozříření státního území v době od druhé poloviny 18. století do poloviny století devatenáctého prostřednictvím pušek a peněz na trojnásobek.

Pohádka o americkém izolacionizmu není nic jiného než - psychologicky viděno - geniální prostředek, jak dosáhnout od druhých pozvání ke světovládě. Jediný reálný americký izolacionalismus, který lze pozorovat, spočívá v bojkotu či porušování mezinárodních dohod.

V americké politice a tedy ani v předvolebním klání mezi "konzervativcem" Bushem a "liberálem" Kerrym nešlo o to, zda se ve světě "angažovat" či nikoliv, nýbrž o způsob provedení -- zda hulvátsky jako Bush junior, anebo chytře jako jeho jeho otec či Bill Clinton.

Hranice mezi prezidentem míru a prezidentem války totiž neleží mezi oběma stranami -- demokrat Clinton poslal bombardéry na Jugoslávii a republikán Nixon je stáhl z Vietnamu -- nýbrž v situaci samotné. Ani Kerry neměl s ohledem na americké hospodářské zájmy v úmyslu Irák vyklidit, ba naopak -- o stažení vojsk mluvil pouze Ralph Nader.

Americká politika pod záštitou Kerryho by měla jinou podobu, nikoliv obsah. Geopolitická situace ve světě je jiná a ve hře je nejen americká prestiž ale i irácká nafta a irácký trh. Jde pouze o to, jak minimalizovat americké ztráty na životech, aby nenastala podobná situace jako v Indočíně.

Zde se nabízejí v podstatě dvě možnosti: NATO a OSN. Již první reakce "odpůrců války" po opětovném Bushově vítězství ukázaly, že k vstřícnosti a smířlivému tónu ze strany "staré Evropy" nemusí být nutně v Bílém domě nová tvář. Americko-britský debakl v Iráku představuje i se starým prezidentem příležitost pro Evropu, Rusko a Čínu vstoupit do hry a opětovně zamíchat karty ve hře o irácký koláč.

Bushova konzervativní revoluce se zajisté líbí konzervativním vůdcům chlapského ražení jako jsou např. Putin a Berlusconi. Není ovšem vyloučeno, že americký politický simplicissimus fascinuje i mnohé rádoby zelenočervené liberály typu Joshky Fischera, kteří se rovněž rádi vzhlíží v zrcadle moci.

Přepadení Iráku a následný vývoj definitivně pohřbil mezinárodní právo a vnitroamerický vývoj hrozí zničit poslední zbytky civilizační rovnováhy. V rámci západního politického establishmentu de facto neexistuje reálná politická síla, která by se tomuto vývoji principielně, nikoliv pouze takticky, postavila. "Krásnému novému světu" a orwellovské vizi stojí v cestě již jen občan.

                 
Obsah vydání       8. 11. 2004
8. 11. 2004 Američané zahájili velkou ofenzívu proti městu Fallúdža
8. 11. 2004 Dělníky ve slovenském Ružomberoku vyhazují z práce, požadovali zvýšení mezd Petr  Jindra
7. 11. 2004 V krajských i v senátních volbách zvítězila ODS
7. 11. 2004 S upřímností leda pojdeš Bohumil  Kartous
7. 11. 2004 Vážený pane Grossi... Boris  Cvek
8. 11. 2004 Pohled na výsledky krajských voleb Milan  Neubert
8. 11. 2004 Volby skončily -- nezapomeňte na veřejné matení Petr  Baubín
8. 11. 2004 Michael  Marčák
8. 11. 2004 Privatizace veřejných služeb, nejen nemocnic Josef  Vít
8. 11. 2004 Štěpán  Kotrba
8. 11. 2004 Hypotetický privátní kanál státem zaplacené "poloveřejné" služby Štěpán  Kotrba
8. 11. 2004 O odsunu slov a vyhnání jejich významů Jan  Paul
8. 11. 2004 Známost vůle Boží vás neopravňuje k tomu, abyste nevěřící mlátili po hlavě Daniel  Ženatý
8. 11. 2004 Nová mapa severní Ameriky
8. 11. 2004 Republikánské volební vítězství - Strategický triumf Karla Rova
8. 11. 2004 Šéf britských konzervativců neblahopřál Bushovi
8. 11. 2004 Rozdělená Amerika Martin  Mrzena
6. 11. 2004 Příště bude muset Demokratický kandidát také vzývat Pánaboha
8. 11. 2004 Americký džihád aneb USA po volbách Petr  Schnur
6. 11. 2004 Bush "zaujme nadstranický postoj"
8. 11. 2004 17 důvodů, proč si nepodřezat žíly
5. 11. 2004 Americké volby vyhrál Ježíš... Fabiano  Golgo
8. 11. 2004 Kerry vyhrál, ale k ničemu to není...
8. 11. 2004 Bezbřehé utajování - bezpečnostní riziko
7. 11. 2004 Irák vyhlásil výjimečný stav
6. 11. 2004 Američané zvyšují vojenský tlak na město Fallúdža
6. 11. 2004 Britové protestují proti útoku na Fallúdžu
5. 11. 2004 Hněv nad usmrcenými britskými vojáky
8. 11. 2004 Irácký premiér na summitu v Evropě Simone  Radačičová
6. 11. 2004 Adam Curtis - Vymítač duchů
4. 11. 2004 Al Kajdá neexistuje
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
21. 10. 2004 Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"
4. 11. 2004 Jak si stáhnout z internetu film The Power of Nightmares Tomáš  Stýblo
8. 11. 2004 Menší letiště rentabilně provozovat nelze Matěj  Vokáč
5. 11. 2004 Digitalizaci hrozí legislativní zmatek Štěpán  Kotrba
5. 11. 2004 Dědictví minulosti Václav  Dušek
5. 11. 2004 Postmoderní média pro děti jako zdroj alternativní historie Štefan  Švec
5. 11. 2004 Politika prázdných žvástů Radek  Batelka
8. 11. 2004 Derrida a odpor praktických britských intelektuálů
8. 11. 2004 Derrida byl "vynikající filozof"
8. 11. 2004 Derrida: Vášnivo a trpezlivo Michaela  Pašteková
8. 11. 2004 Derridov príbeh
8. 11. 2004 Derrida a nihilizmus moci v tradícii Západu Martin  Muránsky
5. 11. 2004 Diakonie: sociální práce a evangelická církev Zdeněk  Bárta
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů