8. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 10. 2004

Jak slizká umí být ČSSD

O tom, že premiér Gross vlastně zlikvidoval instituci referenda

Když Stanislav Gross řekne, že svítí slunce, můžete si být téměř jisti, že ve skutečnosti lije jako z konve. Nevěříte? Pojďte se o tom přesvědčit, stejně jako se o tom tuto sobotu přesvědčí obyvatelé Brna. Jak? V jejich městě proběhne referendum, o němž už v roce 2003 vláda ČSSD rozhodla, že nedopustí, aby bylo platné.

ČSSD ráda nahlas vykřikuje do světa, jak moc se zasazuje o to, aby občané, pokud budou chtít, mohli pomocí referend rozhodovat o některých otázkách sami. Vždy s velkou slávou předkládá svoje návrhy zákonů o referendu a jedovatě se pak vyjadřuje o politické konkurenci, která schválení zákona zablokuje. Před každými volbami pak tuto svoji vstřícnost vůči lidu navoní, napudruje a předvádí po náměstích.

Jaká je však realita mezi volbami? Byla to právě vláda ČSSD, která před rokem prosadila takovou změnu dosavadního zákona o místním referendu, která fakticky znamená, že nestane-li se zázrak, žádné referendum nebude nikdy platné. Jak toho dosáhla? Znepokojivě jednoduše.

18. března 2003 předkládá tehdy místopředseda vlády a ministr vnitra Stanislav Gross sněmovně vládní návrh zákona o místním referendu. Tento zákon není pouhou novelou původního zákona 298/1992 Sb., ale má ho zcela nahradit. V prvním čtení přednesl ministr Gross svoji úvodní zprávu k zákonu. Vysvětlil, že vláda se rozhodla pro úplně nový zákon z důvodu většího oddělení od zákona volebního, s nímž byl zákon o referendu dříve spjat. Poté vyjmenoval některé změny, které v nové předloze oproti starému zákonu nastaly.

Co však Gross zamlčel bylo, že vláda ve svém návrhu zdvojnásobila minimální počet voličů nezbytný pro uznání platnosti referenda. Starý zákon stanovoval v paragrafu 84, že referendum je platné, zúčastní-li se ho alespoň 25% ze všech oprávněných voličů. Již tato hranice je napadána zeměmi, kde používají referendum, jako nesmyslně vysoká, řada zemí nemá omezení žádné. Nyní přichází vláda s návrhem, posunout tuto diskriminační hranici na rovných 50%.

Abychom pochopili, proč je to nepřijatelné, musíme si uvědomit, jaká je reálná účast voličů při různých hlasováních. Při referendu o vstupu do EU byla volební účast 55 %, a to vláda vydala mnoho milionů na přesvědčovací kampaň a několik týdnů před hlasováním byl záchod snad jediným místem, kde se bylo možné před reklamní kampaní ukrýt. O tom, že by občanské iniciativy disponovaly financemi na stejně intenzivní kampaně, si můžeme nechat jen zdát.

K parlamentním volbám, které mívají ze všech voleb účast nejvyšší, přišlo v r. 1998 74% voličů. V roce 2002 již jen 58%. Trvale klesající tendence je i u voleb komunálních, kde se často nedostane přes 40%, u krajských se pohybuje též mezi 30 -- 40%. U místních referend praxe ukazuje, že účast se zatím podle tématu pohybuje od 10 do 50%. Zvolí-li 20% voličů zastupitelstvo, je výsledek závazný i pro zbývajících 80% voličů, kterým bylo jedno, jak volby dopadnou, nebo nešli volit z jiného důvodu. Neexistuje důvod, aby to u referenda bylo jinak, jedná se o tentýž princip vyjádření vůle.

Vláda tedy vědomě předložila zákon v takové podobě, aby referendum v praxi nemohlo být v podstatě téměř nikdy použito, a byla si toho dobře vědoma. Vše potichu, bez žádného mediálního rozruchu. Co následovalo? V rozpravě při prvním čtení vystoupili jen 3 poslanci, kteří se nějakým způsobem zajímali o onu podivnou hranici 50%.

Prvním byl poslanec David Šeich (ODS), který žádal zvýšení minimální hranice pro počet nutných petičních podpisů (aby mohlo být referendum vyhlášeno, je nejdříve potřeba sebrat určitý počet podpisů pod petici požadující ono referendum) a naopak snížení 50% volební hranice.

Miroslav Beneš (ODS), známý svým odporem k účasti občanů na rozhodování, naopak požadoval zvýšení této hranice na 60 až 70%. Vyjádřil však uspokojení nad tím, že i navrhovaných 50% garantuje faktickou neplatnost jakéhokoli referenda.

Posledním poslancem, který se o kvórum zajímal, byl Karel Vymětal (KSČM). Ten poukazoval na to, že v žádném volebním zákoně kvórum neexistuje, a přesto spokojeně volíme. Taktéž připomněl, že nás politici z některých zemí varovali, abychom kvórum nezaváděli, protože to způsobí opakovaná hlasování a vyšší náklady. Jako jediný žádal po Grossovi vysvětlení, proč vláda zavádí tuto likvidační hranici.

Gross byl ve své odpovědi stručný -- ztotožnil se s názorem Miroslava Beneše. Pak už to šlo poměrně hladce. Návrh prodělal drobné kosmetické úpravy a bez vážnějších připomínek byl 23. října Poslaneckou sněmovnou schválen.

Jak vypadalo hlasování? Ze 170 přítomných poslanců jich pro přijetí hlasovalo 157. Proti nebyl nikdo. Podobně hladká byla cesta Senátem, a tak 23. ledna 2004 nabyl zákon platnost. Zákon o místním referendu, do nějž vláda ČSSD navrhla oproti starému takové změny, aby až na naprosté výjimky žádné referendum nemohlo být nikdy platné. Snad ani nepřekvapí, že v tom našla podporu napříč celým politickým spektrem.

Je zřejmé, že politici se sami dobrovolně nevzdají ani části své moci, bez ohledu na prospěch občanů. Změna směrem k lepší kontrole politiků a větší účasti občanů na rozhodování je možná, ale bude nutné ji vybojovat. Zbraněmi, které jsou k tomu potřeba, však nejsou pušky a děla, ale aktivní zájem a ochota obětovat někdy trochu svého času, shánět informace a nespokojit se s proklamacemi politiků, kteří lžou z povolání. Právě tak jako Stanislav Gross a jeho strana, která předvedla v zákonu o místním referendu, jak slizká umí být. Alespoň tedy víme, co že to ten Gross myslí upřímně: "pro svoje koryto vám slíbím cokoli".

Odkazy:

Vládní návrh zákona o referendu z 18.3.2003: ZDE
Rozprava z prvního čtení: ZDE
Jak kdo hlasoval: ZDE

Příspěvky z diskuse 1. čtení k návrhu zákona o místním referendu

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross

Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, tentokrát mi dovolte, jak už bylo řečeno, abych uvedl vládní návrh zákona o místním referendu.

Vláda předkládá návrh zákona, který projednávala nedávno. Konkrétně byl schválen ve vládě, a sice projednán a návrh ve vládě schválen, 12. března 2003. Jedním z důvodů pro předložení tohoto návrhu zákona je jeho stávající úprava, která se jeví v tuto chvíli již jako nevyhovující, a z těch důvodů, o kterých budu hovořit, vláda přistoupila nikoliv k novelizaci, ale k předložení komplexní nové úpravy v podobě místního referenda v České republice.

Problém, který je se stávající právní úpravou, vyplývá vlastně ze vzniku té právní úpravy, protože původní úprava, která je uvedena v zákoně č. 298/1992 Sb., o místním referendu, ve znění pozdějších předpisů, původně zahrnovala jak místní referendum, tak také konání voleb do zastupitelstev v obcích. Komunální volby byly následně v Parlamentu, v zákonodárném sboru, upraveny samostatným zákonem a ustanovení, která se týkala pouze místního referenda, zůstala a samozřejmě zůstala i některá společná ustanovení tohoto zákona, která měla být společná jak pro místní referendum, tak pro volby do obecních a městských zastupitelstev.

Druhý důvod spočívá v tom, že v průběhu času byly přijaty některé nové zákony, které se k tomuto tématu vztahují. Jde například o zákon 128 z roku 2000 o obcích, zákon č. 131 z roku 2000 o hlavním městě Praze. Jak zákon o obcích, tak i zákon o hlavním městě Praze se tohoto tématu dotýkají. Zákon o obcích upravuje nově konání místního referenda v souvislosti s územními změnami obce včetně úpravy vytvoření úkolů a ukončení činnosti přípravných výborů ustavených pro účely uspořádání místního referenda o oddělení části obce. Nově upravena v zákoně o obcích je i otázka závaznosti výsledků referenda, tj. úprava postupu v případě, kdy zastupitelstvo výsledky referenda nerespektuje, případně se nerespektují doporučení.

Stávající právní úprava místního referenda s tímto novým pojetím není v souladu a v praxi se ukazuje, že činí poměrně velké aplikační potíže. S ohledem na zmiňované věcné nedostatky stávající úpravy a do značné míry velkou nepřehlednost se dospělo k závěru, že bude vhodnější, pokud bude předložen komplexní nový návrh než jen pouhá novela.

Návrh zákona přebírá některá ustanovení z dosavadního platného zákona. Pokud to byla ustanovení, která se v praxi osvědčila, bylo využito zkušeností z dosavadních místních referend, tak jak se v různých místech České republiky do současné doby podle stávající právní úpravy konala.

Pokud jde o věcné řešení, návrh zákona vymezuje okruh otázek, o kterých referendum lze a o kterých referendum nelze konat. Místní referendum podle tohoto návrhu zákona by se mělo konat pouze o věcech, které patří do samostatné působnosti obcí či územně členěných statutárních měst, resp. hl. m. Prahy. Dále je v návrhu i negativní vymezení předmětu místního referenda, které vychází ze stávající právní úpravy.

V další části návrh řeší, kdo je oprávněn hlasovat v místním referendu. Obecně lze říci, že oprávněnou osobou v hlasování je ta osoba, která je oprávněna volit do toho konkrétního obecního či městského zastupitelstva.

Právní úprava předpokládá, že konání místního referenda bude, jak už jsem uvedl, výkonem samosprávy, tedy pokud jde o náklady, organizaci, to vše by mělo být záležitostí té konkrétní samosprávy.

Nově se tímto návrhem také upravují otázky závaznosti rozhodnutí a případy, kdy příslušný orgán se podaným návrhem, který splňuje všechny formální náležitosti, nezabývá.

Oproti stávající úpravě bude podle tohoto návrhu možno konat také místní referendum z podnětu orgánů obce. Tímto bychom také chtěli, aby byly naplněny některé dosavadní poznatky, kdy v určitých místech se v praxi ukazovalo, že stávající právní úprava je v tomto směru nedostatečná.

Zákon předpokládá poměrně širokou možnost soudní ochrany, která je přizpůsobena režimu správního soudnictví.

Ještě bych se zmínil o otázce krajského referenda, protože tento návrh s tím nepočítá. Vláda o tom vedla poměrně obsáhlou debatu. Nakonec jsme se přiklonili k tomu, že budeme respektovat vůli Poslanecké sněmovny, která před krátkou dobou otázku krajského referenda odmítla, a to při projednávání zákonů spojených s druhou etapou reformy veřejné správy. To byl ten hlavní důvod, proč vláda do tohoto zákona tuto věc nedala a předpokládá, že otázka krajského referenda bude upravena samostatnou předlohou, která se bude zabývat pouze krajským referendem.

Děkuji vám za pozornost a těším se na rozpravu.

Poslanec David Šeich

Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych učinil pouze několik krátkých poznámek k návrhu nákladů a přínosů tohoto právního předpisu.

Já myslím, že projednání ve výborech by mělo směřovat zejména k tomu, aby nedocházelo k disproporci mezi poměrně malým procentem občanů u největších městských aglomerací nad 200 tisíc obyvatel. Stačí pouhých 6 % oprávněných voličů v této aglomeraci k tomu, aby mohli takovéto referendum vyvolat. Toto malé procento směřuje k vypsání referenda. Povinná 50% účast pro závaznost referenda také dává tušit, že velké množství referend nebude platných. Já myslím, že jednoznačně můžeme posoudit slovenskou zkušenost, kdy všechna, a to referenda na celostátní úrovni, nikoliv místní referenda, ale všechna referenda na celostátní úrovni na území Slovenské republiky byla neplatná. Čili měly by výbory velmi pečlivě vážit nízké procento obyvatel, oprávněných voličů, kteří mají možnost takovéto referendum vyvolat, velmi vysoké, 50% kvorum pro to, aby referendum bylo závazné, ale také fakt, že veškeré náklady spojené s referendem nenese stát, nenese vláda, ale nese plně na své náklady obec, statutární město. Takže náklady vyvolané těmito referendy, která mohou být iniciována z podnětu několika málo procent občanů, která často mohou vést k neplatnému výsledku, protože nebude dosaženo 50% kvora, veškeré tyto náklady ponesou obce a města plně na svůj vrub. Čili abychom v tomto směru velmi pečlivě vážili a nemrhali veřejnými prostředky, i když to nejsou prostředky státní, ale abychom si stejně vážili i prostředků komunálních.

Poslanec Karel Vymětal

Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové. Já doufám, že rozprava uspokojuje pana ministra vnitra. Říkal, že se na ni velmi těší, tak doufám, že se sněmovna nezahanbila.

O nutnosti a potřebě zákona o místním referendu asi netřeba hovořit, nicméně bych se pozastavil nad jednou věcí. On ten zákon o místním referendu je v jedné záležitosti zvláštní. A sice zvláštní v tom, na rozdíl od všech možných jiných zákonů, že se tady píše, že k platnosti rozhodnutí v místním referendu je třeba účasti alespoň poloviny oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. A tady by mě zajímala odpověď na otázku, pane ministře, kdybyste nám ji třeba vyjasnil nebo odpověděl, co vedlo vládu k tomu, že do tohoto zákona to kvorum zavedla, protože ho nemáme v žádném volebním zákoně, ani ve velkých volbách do Parlamentu, ani v obecních volbách to nemáme, nemáme to ani v referendu o vstupu do Evropské unie. Dokonce nás mnohé země varovaly - nezavádějte si to, protože budete volit mnohokrát a budete vyhazovat peníze. A zajímavé je, že u místního referenda to tady vláda vtělila. Tak by mě zajímalo, co tu vládu k tomu vedlo.

Poslanec Miroslav Beneš

Děkuji, pane předsedající. Členové vlády, dámy a pánové, já mám pocit, že zase jsme se vrátili do procházky růžovým sadem, že všichni vítáme přijetí zákona o místním referendu, že se všichni těšíme, kterak se kvalita naší demokracie zlepší, když budeme mít velmi hezký zákon o místním referendu, že už přestaneme být svědky toho, kterak ve stotisícovém městě 45členné zastupitelstvo podle mého názoru je zbytečně velké, protože podle mého názoru by v takovémto městě stačilo jedenáct volebních obvodů a v každém volebním obvodu volen jeden radní, a že jedenáctičlenná rada takové město bude daleko kvalitněji, daleko zodpovědněji spravovat. Že v takovémto případě bude jasná osobní zodpovědnost, že budou lidé jasně vědět, kdo je zastupuje, že budou jasně vědět, kdo je za co odpovědný, nikoli za co nikdo není zodpovědný, jak jsme toho svědky v našich obcích.

Máme před sebou návrh zákona o místním referendu, který nám vláda předkládá s takovým krásným optimismem. Vážené dámy, vážení pánové, já se prostě nemohu smířit s tím, že takřka vše, co je v samostatné působnosti obce, vyjma rozpočtových věcí a věcí vyjmenovaných v příslušném paragrafu, že takřka o všem se může rozhodnout v místním referendu. A převedu si to na České Budějovice, že v Českých Budějovicích 10 tisíc lidí rozhodne o tom, že se bude konat referendum. A já vás upozorňuji, že sídliště v tomto městě, a myslím si, že to je i jinde, mají zhruba takovouto velikost, resp. velikost větší, a že přijetí tohoto zákona o referendu může vést nikoli ke slučování obcí, jak deklaruje vláda, ale naopak k rozpadu obcí. Prostě proto, že ty parciální zájmy se mohou stát předmětem referenda.

Samozřejmě, a tady dovolte, abych poděkoval vládě, že na rozdíl od zákona o referendu o vstupu České republiky do Evropské unie zde vláda dala 51procentní úroveň účasti oprávněných osob. Já si myslím, že je to naprosto správné, vážené dámy, vážení pánové, protože jsem přesvědčen, že Česká republika má spíše tradici v demokracii nepřímé než v demokracii přímé, na co si tady teď hrajeme, tak já vás chci ubezpečit, že drtivá většina těch referend tohoto kvora nedosáhne. Normální by bylo navrhnout, aby kvorum bylo ještě vyšší, aby to bylo nejenom 51 procent, ale třeba 60, 70 procent, protože výsledek toho referenda bude závazný. Bude závazný nejenom pro zastupitelstvo, ale pro celý další rozvoj té obce.

Vážené dámy, vážení pánové, jak jsem poslouchal své předřečníky, dospěl jsem k závěru, že marné je snažení dávat návrh na zamítnutí. Nebudu jej dávat. Co však není marné, pozvednout hlas a říci - dámy a pánové, hlasujeme o zákonu, který se ukáže naprosto nefunkční, naprosto k ničemu, protože množství referend, která nedosáhnou onoho 51procentního kvora, bude výrazně vyšší, než kterýkoli optimista z vás očekává.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sněmovny)

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross

Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci. Já se pokusím reagovat alespoň na část věcí, které zde zazněly v průběhu rozpravy.

Nejprve k tomu, co bylo společné pro několik vystoupení. Zmiňovala se o tom paní poslankyně Horníková i pan poslanec Kvapil, tj. otázka úpravy krajského referenda. Vláda vycházela z toho, že je pro nás v tuto chvíli prioritou, aby byla upravena otázka místního referenda, a to takovou předlohou, která bude mít poměrně velkou šanci na to, aby byla v Poslanecké sněmovně schválena. Proto se nakonec rozhodla oddělit tyto dvě zákonné předlohy. Alespoň podle názoru vlády. Samozřejmě pokud ve sněmovně dojde k představě, že by měl otázku krajského referenda obsahovat i tento zákon, je to možné, ale vláda se k tomuto nepřiklonila z toho důvodu, že dosavadní zkušenosti z politických debat zde v Poslanecké sněmovně byly takové, že je poměrně široký konsens na tom, jak by měla vypadat úprava místního referenda, a mnohem menší konsens je ten ve vztahu k otázce krajského referenda, což bylo podloženo tím argumentem, že když se zde projednával zákon o krajském zřízení, tak bylo vypuštěno písmeno g) z § 12 odst. 2, které upravovalo právo občana hlasovat v krajském referendu za podmínek stanovených zvláštním zákonem.

A tudíž dnes platný zákon o krajích postrádá tuto "obecnou" zmínku o krajském referendu na rozdíl od dnes platného zákona o obcích, kde tato obecná možnost je dána. Proto se tedy vláda klonila k tomu, aby se tyto dvě věci oddělily. Nicméně bude-li v Poslanecké sněmovně vůle, aby tento zákon obsahoval i krajské referendum, my se tomu určitě bránit nebudeme. Upozorňuji ale na to, že nebude tak jednoduché ten návrh vypracovat. Pokud se rozhodnete, tak my samozřejmě svými silami přispěcháme na pomoc, abychom udělali kvalitní znění. Je to skutečně ale spíše politické rozhodnutí.

K tomu, o čem zde hovořil pan poslanec Pospíšil. Já si pana poslance vážím jako dobrého znalce ústavního pořádku, takže určitě řada z těch věcí, které zde zmiňoval, jsou věci, o kterých se bude dál debatovat, a na leckteré z nich se třeba bude dát přistoupit. Myslím si ale, že je to klasická debata do výborů, případně do druhého čtení zde v Poslanecké sněmovně.

K příspěvku pana poslance Šeicha ohledně toho poměrně malého počtu lidí, který - jak se mu zdá - může vyvolat referendum. Já si myslím, že to je přesně otázka pro politické uvážení, které zde nakonec bude vyjádřeno nějakým hlasováním. Rozhodnete, jestli to má být v těch největších městech šest procent nebo deset procent nebo dvacet procent nebo dvě procenta. Vláda se přiklonila k tomuto návrhu. A přiklonila se k tomu řešení, které zde také bylo v jednom příspěvku trochu zpochybňováno - zda je správné, nebo není. Myslím, že o tom hovořil pan poslanec František Beneš. To je řešení, že u menších obcí by mělo být to procentuální vyjádření osob, které mohou vyvolat referendum, větší, u větších měst by bylo menší. Ale zase je to otázka poměrně jednoduchého řešení, které můžeme rozhodnout hlasováním. A záleží na tom, jakým "číslům" - a tomu, co se za těmito čísly skrývá - se Poslanecká sněmovna rozhodne dát přednost.

Pan poslanec Vymětal chtěl ode mě hřejivé slovo, chtěl, abych mu vysvětlil, proč v tom zákoně je 50 procent jako podmínka pro platnost referenda a v jiných není. Ten důvod tady částečně řekl pan poslanec Miroslav Beneš. A přidám k tomu ještě jednu věc. Na rozdíl od stávající právní úpravy závaznost těchto rozhodnutí v referendech, pokud přesáhnou toto stanovené kvorum, bude absolutní. A to dokonce tak absolutní, že mohou vést k rozpuštění zastupitelstva a mohou vést k předčasným volbám, pokud by zastupitelstvo nerespektovalo rozhodnutí v referendu. To je novum. A proto si myslíme, že pokud je tam tato absolutní sankce, za určitých podmínek, je zapotřebí, aby se tak skutečně nedělo z vůle dvaceti nebo třiceti procent lidí, i když samozřejmě nechci podceňovat žádnou menšinu. Pokud ale takováto absolutní sankce z hlediska politiky existuje, měla by asi skutečně být dána minimálně tou padesátiprocentní účastí. Je to názor vlády. Rozhodne-li se Poslanecká sněmovna toto zmenšit nebo zvýšit, jak zase o tom hovořil pan poslanec Miroslav Beneš, je to otázka politické vůle této sněmovny.

Myslím si tedy, že v této chvíli jsem se vyjádřil k hlavním věcem, které zde byly vzneseny. Chtěl bych poděkovat za tuto rozpravu a jsem také rád, že nepadl žádný návrh - pokud jsem to dobře zaznamenal - ani na vrácení, ani na zamítnutí. Takže - děkuji za průběh rozpravy.

                 
Obsah vydání       8. 10. 2004
10. 10. 2004 Bezesné noci: Studium postojů, nikoliv fakta Jan  Čulík
9. 10. 2004 ČTK k referendu v Brně: Účast asi nebyla dostatečná, výsledek nebude závazný
10. 10. 2004 Zemřel Jacques Derrida
9. 10. 2004 Úřady se pokusily umlčet server Indymedia
7. 10. 2004 Poděbrady: Vladimír Mlynář v dohledné době nepodpoří digitální vysílání Českého rozhlasu Jan  Čulík
8. 10. 2004 Budoucnost zpravodajství ve vysílání rádií a digitalizace s otazníkem
8. 10. 2004 Rukojmí Kenneth Bigley byl usmrcen poté, co se pokusil o útěk
9. 10. 2004 Proč se píše jen o muslimských vraždách?
9. 10. 2004 Michael  Marčák
8. 10. 2004 O tom, že premiér Gross vlastně zlikvidoval instituci referenda Radek  Batelka
8. 10. 2004 Špidla nepřesvědčil Igor  Záruba, Jan  Stuchlík
8. 10. 2004 Saddám měl jen zbraně hromadné korupce
8. 10. 2004 Evropa by měla přivítat rozhodnutí přijmout Turecko do EU
9. 10. 2004 Když je tato doba nakloněná tej blbší polovině člověka, tož ja, ale bezo mňa... Olga  Tydlitátová
8. 10. 2004 Al Džazíra nesmí nazývat americkou přítomnost v Iráku "okupací"
8. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 28. - 29. září 2004
8. 10. 2004 I americká levice je silně ovlivněna puritánstvím
7. 10. 2004 Pastor Bush
8. 10. 2004 Aktivisté požadují veřejně přístupný proces s Vladimírem Hučínem
8. 10. 2004 Myslí to Gross upřímně?
9. 10. 2004 Jsem svině, náboženský fanatik či nedemokratický idiot?
8. 10. 2004 Slačálkův proticírkevní výlev
8. 10. 2004 Karel I. schválil užití jedovatého plynu
7. 10. 2004 Sdělovací prostředky, internet a digitalizace Jan  Čulík
8. 10. 2004 Nádraží v Brně -- snaha o informaci před referendem
7. 10. 2004 Několik občanských dojmů z Curychu, včetně jeho nepřesouvaného nádraží Karel  Skoupý
6. 10. 2004 Referendum --- tak, a nikdy jinak! Miloš  Dokulil
6. 10. 2004 Odpůrci přesunování nádraží se také snaží manipulovat veřejnost
7. 10. 2004 Moderní politika je založena na decentralizovaném, lokálním rozhodování
7. 10. 2004 Čí je Brno? Milan  Valach
7. 10. 2004 Zkušenost z Dánska - aneb nádraží v centru Jan  Lipšanský
7. 10. 2004 Pohledy odjinud Martin  Škabraha
7. 10. 2004 Vstup Turecka do EU ho hospodářsky zruinuje
7. 10. 2004 Inspektoři: Irák neměl žádné zbraně hromadného ničení
6. 10. 2004 Američtí vojáci: "V Iráku je to blbé..."
10. 10. 2004 Hospodaření OSBL za září 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Vláda Stanislava Grosse a politika ČSSD RSS 2.0      Historie >
8. 10. 2004 O tom, že premiér Gross vlastně zlikvidoval instituci referenda Radek  Batelka
8. 10. 2004 Myslí to Gross upřímně?   
5. 10. 2004 Mysli globálně, jednej lokálně Štěpán  Kotrba
4. 10. 2004 ČSSD a sociální stát: sociální demokracie ve vleku neoliberalismu Rudolf  Převrátil
4. 10. 2004 Zítřek sociálního státu v globalizovaném světě Miloš  Pick
23. 9. 2004 Miloš Zeman: "ČSSD bude úspěšná jen tehdy, bude-li vedena úspěšnými"   
20. 9. 2004 Jak se novinář stane "nepřítelem strany" Štěpán  Kotrba
20. 9. 2004 Posměch zvyšuje oblibu   
19. 9. 2004 Gross nepodepsal zápis ze schůzky se Stanislavem Pencem   
16. 9. 2004 Václav Žák: Nezapomínejme, že John Bok kandidoval za ODS   
14. 9. 2004 John Bok: "Držím hladovku, protože Gross posiluje policejní stát" Jan  Čulík
13. 9. 2004 Co se snaží sdělit Grossovy reklamní slogany? Ivo  Bystřičan
11. 9. 2004 Gross: "Napomůžu k získání prostoru pro akce jako Czechtek" Jan  Čulík
1. 9. 2004 Standa Rovňák a jeho středně Rychlé šípy Martin  Mařák
31. 8. 2004 ČR "spěje k hospodářskému úpadku"