Příspěvky z diskuse 1. čtení k návrhu zákona o místním referendu

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross

Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, tentokrát mi dovolte, jak už bylo řečeno, abych uvedl vládní návrh zákona o místním referendu.

Vláda předkládá návrh zákona, který projednávala nedávno. Konkrétně byl schválen ve vládě, a sice projednán a návrh ve vládě schválen, 12. března 2003. Jedním z důvodů pro předložení tohoto návrhu zákona je jeho stávající úprava, která se jeví v tuto chvíli již jako nevyhovující, a z těch důvodů, o kterých budu hovořit, vláda přistoupila nikoliv k novelizaci, ale k předložení komplexní nové úpravy v podobě místního referenda v České republice.

Problém, který je se stávající právní úpravou, vyplývá vlastně ze vzniku té právní úpravy, protože původní úprava, která je uvedena v zákoně č. 298/1992 Sb., o místním referendu, ve znění pozdějších předpisů, původně zahrnovala jak místní referendum, tak také konání voleb do zastupitelstev v obcích. Komunální volby byly následně v Parlamentu, v zákonodárném sboru, upraveny samostatným zákonem a ustanovení, která se týkala pouze místního referenda, zůstala a samozřejmě zůstala i některá společná ustanovení tohoto zákona, která měla být společná jak pro místní referendum, tak pro volby do obecních a městských zastupitelstev.

Druhý důvod spočívá v tom, že v průběhu času byly přijaty některé nové zákony, které se k tomuto tématu vztahují. Jde například o zákon 128 z roku 2000 o obcích, zákon č. 131 z roku 2000 o hlavním městě Praze. Jak zákon o obcích, tak i zákon o hlavním městě Praze se tohoto tématu dotýkají. Zákon o obcích upravuje nově konání místního referenda v souvislosti s územními změnami obce včetně úpravy vytvoření úkolů a ukončení činnosti přípravných výborů ustavených pro účely uspořádání místního referenda o oddělení části obce. Nově upravena v zákoně o obcích je i otázka závaznosti výsledků referenda, tj. úprava postupu v případě, kdy zastupitelstvo výsledky referenda nerespektuje, případně se nerespektují doporučení.

Stávající právní úprava místního referenda s tímto novým pojetím není v souladu a v praxi se ukazuje, že činí poměrně velké aplikační potíže. S ohledem na zmiňované věcné nedostatky stávající úpravy a do značné míry velkou nepřehlednost se dospělo k závěru, že bude vhodnější, pokud bude předložen komplexní nový návrh než jen pouhá novela.

Návrh zákona přebírá některá ustanovení z dosavadního platného zákona. Pokud to byla ustanovení, která se v praxi osvědčila, bylo využito zkušeností z dosavadních místních referend, tak jak se v různých místech České republiky do současné doby podle stávající právní úpravy konala.

Pokud jde o věcné řešení, návrh zákona vymezuje okruh otázek, o kterých referendum lze a o kterých referendum nelze konat. Místní referendum podle tohoto návrhu zákona by se mělo konat pouze o věcech, které patří do samostatné působnosti obcí či územně členěných statutárních měst, resp. hl. m. Prahy. Dále je v návrhu i negativní vymezení předmětu místního referenda, které vychází ze stávající právní úpravy.

V další části návrh řeší, kdo je oprávněn hlasovat v místním referendu. Obecně lze říci, že oprávněnou osobou v hlasování je ta osoba, která je oprávněna volit do toho konkrétního obecního či městského zastupitelstva.

Právní úprava předpokládá, že konání místního referenda bude, jak už jsem uvedl, výkonem samosprávy, tedy pokud jde o náklady, organizaci, to vše by mělo být záležitostí té konkrétní samosprávy.

Nově se tímto návrhem také upravují otázky závaznosti rozhodnutí a případy, kdy příslušný orgán se podaným návrhem, který splňuje všechny formální náležitosti, nezabývá.

Oproti stávající úpravě bude podle tohoto návrhu možno konat také místní referendum z podnětu orgánů obce. Tímto bychom také chtěli, aby byly naplněny některé dosavadní poznatky, kdy v určitých místech se v praxi ukazovalo, že stávající právní úprava je v tomto směru nedostatečná.

Zákon předpokládá poměrně širokou možnost soudní ochrany, která je přizpůsobena režimu správního soudnictví.

Ještě bych se zmínil o otázce krajského referenda, protože tento návrh s tím nepočítá. Vláda o tom vedla poměrně obsáhlou debatu. Nakonec jsme se přiklonili k tomu, že budeme respektovat vůli Poslanecké sněmovny, která před krátkou dobou otázku krajského referenda odmítla, a to při projednávání zákonů spojených s druhou etapou reformy veřejné správy. To byl ten hlavní důvod, proč vláda do tohoto zákona tuto věc nedala a předpokládá, že otázka krajského referenda bude upravena samostatnou předlohou, která se bude zabývat pouze krajským referendem.

Děkuji vám za pozornost a těším se na rozpravu.

Poslanec David Šeich

Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych učinil pouze několik krátkých poznámek k návrhu nákladů a přínosů tohoto právního předpisu.

Já myslím, že projednání ve výborech by mělo směřovat zejména k tomu, aby nedocházelo k disproporci mezi poměrně malým procentem občanů u největších městských aglomerací nad 200 tisíc obyvatel. Stačí pouhých 6 % oprávněných voličů v této aglomeraci k tomu, aby mohli takovéto referendum vyvolat. Toto malé procento směřuje k vypsání referenda. Povinná 50% účast pro závaznost referenda také dává tušit, že velké množství referend nebude platných. Já myslím, že jednoznačně můžeme posoudit slovenskou zkušenost, kdy všechna, a to referenda na celostátní úrovni, nikoliv místní referenda, ale všechna referenda na celostátní úrovni na území Slovenské republiky byla neplatná. Čili měly by výbory velmi pečlivě vážit nízké procento obyvatel, oprávněných voličů, kteří mají možnost takovéto referendum vyvolat, velmi vysoké, 50% kvorum pro to, aby referendum bylo závazné, ale také fakt, že veškeré náklady spojené s referendem nenese stát, nenese vláda, ale nese plně na své náklady obec, statutární město. Takže náklady vyvolané těmito referendy, která mohou být iniciována z podnětu několika málo procent občanů, která často mohou vést k neplatnému výsledku, protože nebude dosaženo 50% kvora, veškeré tyto náklady ponesou obce a města plně na svůj vrub. Čili abychom v tomto směru velmi pečlivě vážili a nemrhali veřejnými prostředky, i když to nejsou prostředky státní, ale abychom si stejně vážili i prostředků komunálních.

Poslanec Karel Vymětal

Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové. Já doufám, že rozprava uspokojuje pana ministra vnitra. Říkal, že se na ni velmi těší, tak doufám, že se sněmovna nezahanbila.

O nutnosti a potřebě zákona o místním referendu asi netřeba hovořit, nicméně bych se pozastavil nad jednou věcí. On ten zákon o místním referendu je v jedné záležitosti zvláštní. A sice zvláštní v tom, na rozdíl od všech možných jiných zákonů, že se tady píše, že k platnosti rozhodnutí v místním referendu je třeba účasti alespoň poloviny oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. A tady by mě zajímala odpověď na otázku, pane ministře, kdybyste nám ji třeba vyjasnil nebo odpověděl, co vedlo vládu k tomu, že do tohoto zákona to kvorum zavedla, protože ho nemáme v žádném volebním zákoně, ani ve velkých volbách do Parlamentu, ani v obecních volbách to nemáme, nemáme to ani v referendu o vstupu do Evropské unie. Dokonce nás mnohé země varovaly - nezavádějte si to, protože budete volit mnohokrát a budete vyhazovat peníze. A zajímavé je, že u místního referenda to tady vláda vtělila. Tak by mě zajímalo, co tu vládu k tomu vedlo.

Poslanec Miroslav Beneš

Děkuji, pane předsedající. Členové vlády, dámy a pánové, já mám pocit, že zase jsme se vrátili do procházky růžovým sadem, že všichni vítáme přijetí zákona o místním referendu, že se všichni těšíme, kterak se kvalita naší demokracie zlepší, když budeme mít velmi hezký zákon o místním referendu, že už přestaneme být svědky toho, kterak ve stotisícovém městě 45členné zastupitelstvo podle mého názoru je zbytečně velké, protože podle mého názoru by v takovémto městě stačilo jedenáct volebních obvodů a v každém volebním obvodu volen jeden radní, a že jedenáctičlenná rada takové město bude daleko kvalitněji, daleko zodpovědněji spravovat. Že v takovémto případě bude jasná osobní zodpovědnost, že budou lidé jasně vědět, kdo je zastupuje, že budou jasně vědět, kdo je za co odpovědný, nikoli za co nikdo není zodpovědný, jak jsme toho svědky v našich obcích.

Máme před sebou návrh zákona o místním referendu, který nám vláda předkládá s takovým krásným optimismem. Vážené dámy, vážení pánové, já se prostě nemohu smířit s tím, že takřka vše, co je v samostatné působnosti obce, vyjma rozpočtových věcí a věcí vyjmenovaných v příslušném paragrafu, že takřka o všem se může rozhodnout v místním referendu. A převedu si to na České Budějovice, že v Českých Budějovicích 10 tisíc lidí rozhodne o tom, že se bude konat referendum. A já vás upozorňuji, že sídliště v tomto městě, a myslím si, že to je i jinde, mají zhruba takovouto velikost, resp. velikost větší, a že přijetí tohoto zákona o referendu může vést nikoli ke slučování obcí, jak deklaruje vláda, ale naopak k rozpadu obcí. Prostě proto, že ty parciální zájmy se mohou stát předmětem referenda.

Samozřejmě, a tady dovolte, abych poděkoval vládě, že na rozdíl od zákona o referendu o vstupu České republiky do Evropské unie zde vláda dala 51procentní úroveň účasti oprávněných osob. Já si myslím, že je to naprosto správné, vážené dámy, vážení pánové, protože jsem přesvědčen, že Česká republika má spíše tradici v demokracii nepřímé než v demokracii přímé, na co si tady teď hrajeme, tak já vás chci ubezpečit, že drtivá většina těch referend tohoto kvora nedosáhne. Normální by bylo navrhnout, aby kvorum bylo ještě vyšší, aby to bylo nejenom 51 procent, ale třeba 60, 70 procent, protože výsledek toho referenda bude závazný. Bude závazný nejenom pro zastupitelstvo, ale pro celý další rozvoj té obce.

Vážené dámy, vážení pánové, jak jsem poslouchal své předřečníky, dospěl jsem k závěru, že marné je snažení dávat návrh na zamítnutí. Nebudu jej dávat. Co však není marné, pozvednout hlas a říci - dámy a pánové, hlasujeme o zákonu, který se ukáže naprosto nefunkční, naprosto k ničemu, protože množství referend, která nedosáhnou onoho 51procentního kvora, bude výrazně vyšší, než kterýkoli optimista z vás očekává.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sněmovny)

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross

Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci. Já se pokusím reagovat alespoň na část věcí, které zde zazněly v průběhu rozpravy.

Nejprve k tomu, co bylo společné pro několik vystoupení. Zmiňovala se o tom paní poslankyně Horníková i pan poslanec Kvapil, tj. otázka úpravy krajského referenda. Vláda vycházela z toho, že je pro nás v tuto chvíli prioritou, aby byla upravena otázka místního referenda, a to takovou předlohou, která bude mít poměrně velkou šanci na to, aby byla v Poslanecké sněmovně schválena. Proto se nakonec rozhodla oddělit tyto dvě zákonné předlohy. Alespoň podle názoru vlády. Samozřejmě pokud ve sněmovně dojde k představě, že by měl otázku krajského referenda obsahovat i tento zákon, je to možné, ale vláda se k tomuto nepřiklonila z toho důvodu, že dosavadní zkušenosti z politických debat zde v Poslanecké sněmovně byly takové, že je poměrně široký konsens na tom, jak by měla vypadat úprava místního referenda, a mnohem menší konsens je ten ve vztahu k otázce krajského referenda, což bylo podloženo tím argumentem, že když se zde projednával zákon o krajském zřízení, tak bylo vypuštěno písmeno g) z § 12 odst. 2, které upravovalo právo občana hlasovat v krajském referendu za podmínek stanovených zvláštním zákonem.

A tudíž dnes platný zákon o krajích postrádá tuto "obecnou" zmínku o krajském referendu na rozdíl od dnes platného zákona o obcích, kde tato obecná možnost je dána. Proto se tedy vláda klonila k tomu, aby se tyto dvě věci oddělily. Nicméně bude-li v Poslanecké sněmovně vůle, aby tento zákon obsahoval i krajské referendum, my se tomu určitě bránit nebudeme. Upozorňuji ale na to, že nebude tak jednoduché ten návrh vypracovat. Pokud se rozhodnete, tak my samozřejmě svými silami přispěcháme na pomoc, abychom udělali kvalitní znění. Je to skutečně ale spíše politické rozhodnutí.

K tomu, o čem zde hovořil pan poslanec Pospíšil. Já si pana poslance vážím jako dobrého znalce ústavního pořádku, takže určitě řada z těch věcí, které zde zmiňoval, jsou věci, o kterých se bude dál debatovat, a na leckteré z nich se třeba bude dát přistoupit. Myslím si ale, že je to klasická debata do výborů, případně do druhého čtení zde v Poslanecké sněmovně.

K příspěvku pana poslance Šeicha ohledně toho poměrně malého počtu lidí, který - jak se mu zdá - může vyvolat referendum. Já si myslím, že to je přesně otázka pro politické uvážení, které zde nakonec bude vyjádřeno nějakým hlasováním. Rozhodnete, jestli to má být v těch největších městech šest procent nebo deset procent nebo dvacet procent nebo dvě procenta. Vláda se přiklonila k tomuto návrhu. A přiklonila se k tomu řešení, které zde také bylo v jednom příspěvku trochu zpochybňováno - zda je správné, nebo není. Myslím, že o tom hovořil pan poslanec František Beneš. To je řešení, že u menších obcí by mělo být to procentuální vyjádření osob, které mohou vyvolat referendum, větší, u větších měst by bylo menší. Ale zase je to otázka poměrně jednoduchého řešení, které můžeme rozhodnout hlasováním. A záleží na tom, jakým "číslům" - a tomu, co se za těmito čísly skrývá - se Poslanecká sněmovna rozhodne dát přednost.

Pan poslanec Vymětal chtěl ode mě hřejivé slovo, chtěl, abych mu vysvětlil, proč v tom zákoně je 50 procent jako podmínka pro platnost referenda a v jiných není. Ten důvod tady částečně řekl pan poslanec Miroslav Beneš. A přidám k tomu ještě jednu věc. Na rozdíl od stávající právní úpravy závaznost těchto rozhodnutí v referendech, pokud přesáhnou toto stanovené kvorum, bude absolutní. A to dokonce tak absolutní, že mohou vést k rozpuštění zastupitelstva a mohou vést k předčasným volbám, pokud by zastupitelstvo nerespektovalo rozhodnutí v referendu. To je novum. A proto si myslíme, že pokud je tam tato absolutní sankce, za určitých podmínek, je zapotřebí, aby se tak skutečně nedělo z vůle dvaceti nebo třiceti procent lidí, i když samozřejmě nechci podceňovat žádnou menšinu. Pokud ale takováto absolutní sankce z hlediska politiky existuje, měla by asi skutečně být dána minimálně tou padesátiprocentní účastí. Je to názor vlády. Rozhodne-li se Poslanecká sněmovna toto zmenšit nebo zvýšit, jak zase o tom hovořil pan poslanec Miroslav Beneš, je to otázka politické vůle této sněmovny.

Myslím si tedy, že v této chvíli jsem se vyjádřil k hlavním věcem, které zde byly vzneseny. Chtěl bych poděkovat za tuto rozpravu a jsem také rád, že nepadl žádný návrh - pokud jsem to dobře zaznamenal - ani na vrácení, ani na zamítnutí. Takže - děkuji za průběh rozpravy.