koš │ Jen jeden den v roce je požehnaný trojnásobně. V tento den odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete. V tento den se Abrahám obřezal a uzavřel tak smlouvu s Bohem. A jen v tento den je možné smýt stopy provinění a usmířit se s Bohem i lidmi. Tím dnem je jom kipur - šabat šabatů.

11. 9. 2007: Roš hašana 5768: Kniha života a kniha smrti - aneb kdy odhodit své hříchy do proudu času ZDE

Konečně to prasklo. Kandidoval do Rady Českého rozhlasu, kandidoval na generálního ředitele ČRo , kandidoval do Rady České televize. Nikdy neuspěl. Přestože byl podporován a lobbován kamarádíčkem ze Syndikátu novinářů, kolegou z redakce Radkem Kubičkem. Nakonec skončil jako mluvčí ODS. To je jeho pravé místo.

Milan Bouška, dnes už bývalý parlamentní zpravodaj Českého rozhlasu 6, bývalý redaktor Rádia Svobodná Evropa. V roce 2001 jej do Rady ČT navrhlo hnutí Mladých konzervativců, mládežnická organizace ODS. Neuspěl. V březnu 2002 se stal šéfredaktorem publicistiky České televize. Prozatímní ředitel České televize Klimeš ho vyhodil v prosinci téhož roku. "Brali mě jako cizorodý prvek", tvrdil tehdy v rozhovoru pro Britské listy. V roce 2005 do Rady ČT získal Bouška pouze 58 hlasů . Kandidoval i na ředitele rozhlasu. Neuspěl a vzápětí byl jedním z těch, kteří lobbovali za to, aby se ředitelem rozhlasu stal namísto Kasíka alespoň Richard Medek. Do Rady ČT kandidoval opakovaně i na jaře 2007. Tehdy ho nominovaly pražská občanská sdružení "Média -- věc otevřená" a "OLIVA" a ODS ho protlačila do užšího výběru. Definitivní volba doposud neproběhla a vzhledem k chuti ODS ovládnout média veřejné služby může být zvolen mluvčí strany členem Rady, stejně jako byla do rady ČRo zvolena členka ODS Prahy 2 Dana Jaklová, bývalá manželka mluvčího Václava Klause Ladislava Jakla ...

ČRo 6 a někdejší Svobodná Evropa TÉMA BL

24. 9. 2007 iDnes: Za ODS bude mluvit redaktor Českého rozhlasu ZDE

Usáma bin Ladin vyzval ve čtvrtek Pákistánce, aby svrhli renegáta Perveze Mušarafa, pákistánského preizdenta, bezvěrce, které je příliš blízký Spojeným státům. Podle bin Ladina projevilo Mušarafovo rozhodnutí poslat do Rudé mešity v Islamabádu v červenci armádu "jeho tvrdošíjnost pokračovat ve své loajalitě, podřízenosti a pomoci Americe proti muslimům. Proto je proti němu ozbrojené povstání povinností."

Audionahrávka bin Ladinovy výzvy byla zveřejněna na islámském internetovém serveru.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Student žurnalistiky Andrew Meyer byl zasažen elektrickou pistolí, protože položil ztrapňující otázky senátoru Johnu Kerrymu, bývalému kandidátu Demokratické strany v amerických prezidentských volbách v roce 2004. Meyera dočasně zatkli policisté, kteří ho "znehybnili" elektrickou pistolí. Byl ochromen elektrickým šokem. Videozáznam je děsivý:

ZDE

Jednadvacetiletý mladík byl vzadu v místnosti hozen na podlahu a policista na něj řval, aby se policii neprotivil. Když mladý muž protestoval, jiný policista proti němu vypálil elektrickou pistolí dvě střely, které ho ochromily. Od pondělí je Meyer ve vězení a byl obžalován z odporu vůči policii a z trestného činu "narušování shromáždění". Incident vyvolá novou kontroverzi o používání elektrických pistolí, které jsou v mnoha amerických státech součástí normálního policejního vybavení. Pistole vystřelí dvě šipky, připojené ke zbrani jemným elektrickým kabelem, který vydá elektrický šok vysokého napětí s malým množstvím ampérů. Zbraň normálně není smrtelná, avšak ve více než 150 případech zasažení lidé zemřeli, jak o tom nedávno informovala Amnesty International.

čtk │ Za vážný signál určený Západu označilo Rusko své rozhodnutí vystoupit ze smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE).

"Samozřejmě to nebude znamenat hromadění zbraní, ale všechno ostatní bude záviset na chování partnerů," řekl včera ruským poslancům generálmajor Vladimir Nikišin. To, že se Rusko 12. prosince zbaví závazků ze smlouvy, může podle něj znamenat, že odmítne Západu poskytovat informace a přijímat zahraniční inspekce. "Našim cílem je vyslat signál, vážný signál, našim západním partnerům, že věci nemohou takto dál pokračovat," řekl náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Kisljak.

Když jsme v roce 1988 chtěli koupit osobní počítač pro do našeho podniku, kamarád ho dovezl z Německa, proclila ho jeho babička, odnesli jsme ho do bazaru a tam ho naše zásobovací oddělení koupilo. Spokojeni byli všichni, jak už to tenkrát chodilo, kamarádovi se cesta vyplatila, stát dostal vysoké clo, podnik měl hned nový počítač za poloviční cenu, než od JZD Slušovice, kde by musel zaplatit "všimné" za program na evidenci dojivosti krav. Tohle všechno se mi mihlo hlavou po přečtení výzvy k předložení nabídky pro veřejnou zakázku malého rozsahu s názvem "Nákup osobních automobilů pro MŠMT".

Vznik rozhovoru s Egonem Bondym je popsán v předchozím článku , který obsahuje i kritiku Bondyho názorů, z velké části pro redakci A-kontra naprosto nepřijatelných, byť mnohdy podnětných. Zde lze jen stručně říct, že zatímco první část textu je přepisem rozhovoru (upravovaným jen zcela minimálně), druhá část, oddělená poznámkou, je rekonstrukcí toho, jak rozhovor pokračoval po selhání diktafonu.

Na mnoho lidí měl Egon Bondy formující myšlenkový vliv. Mnohé ovlivnilo setkání s tímto "guru undergroundu". Autor následujících řádků se s Bondym setkal také -- až poté, co od něj přečetl stovky nebo možná tisíce stran textu. Setkání bylo spíše než čím jiným ozdravným šokem... Byl podzim 2004. Malý bělovlasý a bělovousý muž v modrém kabátu šel na chodbě staroslavné Filozofi cké fakulty Univerzity Karlovy. Bylo věcí chvilky se s ním představit, vnutit mu několik kusů A-kontra a domluvit si s ním na zítřek rozhovor. Ten se odehrál v malé kavárně Divadla v Celetné a vlastně ani nešlo o rozhovor, spíš o přednášku, občas přerušovanou pokusy o nesouhlas.

Teď už ležím v hrobě
teď už je pozdě

Když zemřel surrealistický básník André Breton, dali jej anarchisté do kontrastu s jeho bývalým druhem a později stalinistou a napsali v Le Monde Libertaire "André Breton je mrtev. Aragon žije... hned dvojí neštěstí pro slušné lidi." 9. dubna 2007 zemřel v Bratislavě Egon Bondy, chtělo se zvolat: "Egon Bondy je mrtev. Václav Havel žije... hned dvojí neštěstí pro nás, neslušné, hrdě neslušné lidi." Není to moc pietní, není to vůbec vhodné, ale cit si žádá svoje. Možná tisíce lidí pocítilo, když se dozvědělo o smrti Egona Bondyho, to samé: bylo nám, jako kdyby zemřel někdo nám blízký.

Neuvěřitelně spinující formulace, neodpovídající realitě, prozrazuje nejspíše zaangažovanost redaktorky Práva Jitky Götzové do Paroubkova PR týmu. Nechce se věřit, že by dlouholetá politická novinářka nevěděla a nedokázala si zjistit, co se v ČSSD doopravdy děje. "Hašek odmítl Vlčkův návrh kšeftu s ODS", hlásá dnešní titulek deníku Právo a pod touto dezinformací jsou podepsány šifry gö a trj. Realita je přitom přesně opačná. Vlček připustil možnost, kterak se v zákulisí domlouvá Lidový dům na politickém obchodu o zvolení Václava Klause prezidentem výměnou za zvolení Jiřího Paroubka předsedou sněmovny. Paroubek tlačí na Vlčka neb zoufale potřebuje Vlčkovu židli. Stále totiž žádnou nemá a Lidový dům mu musí hradit veškerou režii, včetně dvou bodyguardů a jeho cesty s doprovodem po Číně. Což není levné. Vlček přitom nic nenavrhl, Vlček pouze celý kuhhandl prozradil. Odmítl v té souvislosti komentovat otázku, zda je to operace Tvrdíka s Dimunem. Předseda sněmovny v rozhovoru pro Frekvenci 1 ostře kritizoval svého stranického šéfa a jeho vedení za paktování se s ODS. Otevřel pokličku špinavého kotle české politiky. A proto je třeba ho pošpinit. Jitka Götzová to zařídí... Komentářem Vlčkova židle, plným špinících nálepek se připojil i vždy pilný a poslušný Pavel Verner, kdysi mluvčí ministra zdravotnictví Ivana Davida, který pak vydal pamflet David a Goliáška. Přitom korektní zprávu o Vlčkově rádiovém monologu ohledně obchodu Vlčkovo křeslo pro Paroubka za zvolení Klause přineslo Právo včera - pod titulkem Vlček: kšeft ohledně Klause a Paroubka není vyloučen . Korektní informaci o rozhovoru s předsedou sněmovny přinesla i ostatní média včetně ČTK a tak se bude pozvracená náprsenka ČSSD čistit špatně.

LN: Vlček si stěžoval na Paroubka ZDE

"Ve společnosti se vytváří kontraelita, do níž se seskupují odpadlí příslušníci elity a nejzdatnější příslušníci mas." Tak tato poučná slova nám zanechal Miroslav Jodl ve své vynikající knize Teorie elity a problém elity (str. 58). Vyšla nanejvýš příznačně v roce 1968, kdy se na další dvě dekády rozhodlo o osudu tisíců lidí, zejména příslušníků elity. Náš autor, donedávna představitel "pracující inteligence" a tedy intelektuální elity se pomalu ale jistě dostává ze hry, až je z něj v roce 1977 definitivně "ztroskotanec". Recenzentu a odbornému lektorovi knihy, panu Miloši Pojarovi je ve stejné době znemožněno oficiálně publikovat. Oba mají blízko k prostředí Charty 77 (Jodl je signatář), jejíž třicáté výročí si letos připomínáme.

Je samozřejmostí českého mediálního koloritu, že mezi často propíraná témata, kterým neunikne mysl nejednoho komentátora, je komunismus a jeho dědictví v naší společnosti na počátku nové doby. Za novou dobu považuji tu, jejíž jsme současníky a která se někdy nazývá jako vstupní stanice informační éry. Politicky pro nás může být ohraničena útoky 11.září 2001.

Jaké starosti a jaké povinnosti mají zákonodárci, vyšlo najevo při projednávání senátního návrhu zákona senátora Martina Mejstříka, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích. Evergreen, testující připravenost zákonodárců měnit historii a z paměti občanů vymýtit přežitky minulosti, jako je 1. máj, od roku 1890 Svátek práce či MDŽ jako významný den. Původně chtěl předkladatel, senátor Martin Mejstřík, vyhladit z významných dnů i výročí lidické tragédie , ale zde už narazil i v samotném Senátu. Výbor pro školství se ale shodl i na vyřazení 15. května jako Dne rodin a 7. dubna - Dne vzdělanosti. Svátek práce se měl stát podle senátorů Svátkem jara a práce. Senátor za ODS, Martin Mejstřík, od mládí ideově pevný sametový revolucionář, zdůvodnil své snažení těmito slovy : "Jde mi o to, abychom si uvědomili, na kterých základech chceme stavět tento stát. Jde o změnu velmi marginální, jde o barvu - "jenom" - v kalendáři." V další rozpravě pak dodal: "Já jsem bytostně přesvědčen, že není důležitějšího tématu pro tuto zemi, než si vyřešit svůj vztah ke komunismu a k tradicím a konsekvencím, které nás sváží s touto nevábnou a nechutnou dobou. Mně tedy šlo ne o očistu zákona o státních svátcích, ale šlo mi právě o to, a znovu to zdůrazňuji, o vědomé a jasné rozhodnutí nás zde v Senátu, potažmo v Parlamentu ČR, ke kterým tradicím a hodnotám se přikloníme. Zda to budou ty bolševikem zprofanované anebo ty, které já pokládám za ryze demokratické. "

Zaujala mne debata starostů malých obcí o spravedlnosti rozdělování daňových výnosů. Malá obec má oproti městu nevýhodu, že na metr chodníku je hustota obyvatel mnohem menší, ale vybudování toho chodníku je stejně drahé jako ve městě. Začal jsem si tuto debatu s olympijskou tečkou, nevím proč, spojovat s debatou o "reformě" veřejných financí, která nás čeká od příštího roku. Nabyl jsem dojmu, že do letoška bylo vše již tak naprosto neudržitelné, že kdyby reformy nebylo, zkrachuje snad celý stát do dvou let.

V Německu prý žije padesát procent dětí v chudobě, anebo mírně nad oficiálně definovanou hranicí chudoby. To je opravdu ostuda pro tu zemi, a hlavně pro politiky a stát, mnohem méně ale pro rodiče a prarodiče těchto dětí, protože o těch se málo mluví a píše.

Už dlouho se v Německu hovoří nejen o chudobě dětí, ale taky o tom, že takové děti nemají vlastně velkou možnost se z té mizérie dostat. A počet dětí žijících v chudobě roste, protože se rozdíl mezi bohatými a chudými v Německu během času zvyšuje.

Pokud svá slova o rozejití se s bolševiky zprofanovanými symboly myslí pan senátor Mejstřík vážně, nemůže zůstat jen u svátků. Co tedy dále udělat, abychom světu a sobě skutečně ukázali, že se od minulého režimu doopravdy distancujeme? Můžeme pokračovat třeba zbořením památníku na Vítkově, dalším bolševiky zneužitým symbolem. Památník je zrovna v rekonstrukci, tak by v jejím rámci mohl být, z důvodu rozcházení se s minulostí, zcela zbořen, píše Štěpán Drahokoupil.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V posledních letech se na Praze 10 realizují nebo připravují četné stavební projekty, jejichž jediným cílem je dosažení pochybných finančních zisků na úkor kvality života místních občanů a v konečném důsledku i na úkor Prahy jako celku. Jedním z nich je i projekt tzv. Centra Malešice, pro který má být prodán obecní pozemek v samém středu Malešic soukromé firmě. Projekt je předimenzovaný, firma se z malého pozemku snaží vytěžit, co se dá: na ploše cca 350 m x 350 m hodlá postavit čtyři osmipodlažní bytové bloky, z nichž by měly vyčnívat čtyři 15 -- 20 patrové budovy navýšené o další dvě ustupující patra. V nich má být mj. nahuštěno 650 bytů a 960 garážových stání ve 3 podzemních podlažích s výjezdem proti ulici vedoucí k budově školy a Malešickému parku. Výškové budovy by měly stát v těsném sousedství okolních domů, z nichž mnohé by měly mnohonásobně převyšovat. Za účelem maximálního využití pozemku pro zástavku neváhal Stavební úřad MČ Praha 10 obrat sousední budovu o povinnou zelenou plochu ve prospěch oné stavení firmy jen proto, aby jí pro její velikášský projekt pomohl splnit podmínku zachování povinné zeleně.

Stávka. Modrá armáda úspěšně stávkuje za plného provozu a slušného zisku. Upozornění: jezdit do severního regionu je pro povahy obzvláště otrlé. Tři cesty vlakem: první -- čtyřicet minut zpoždění, druhá -- třicet, třetí dvacet...možná bude následovat deset, a pak přijde kouzelník a zruší naše milené dráhy pro nespolehlivost a věrolomnost.

Na základě statistiky počtu čtenářů mých skvělých, humorných článků a ohlasů čtenářů, jsem dospěl k zajímavé statistice. Na jeden tisíc čtenářů vychází jeden hlupák, který není schopen pochopit, že mé články jsou hloupé, bere je vážně, neusměje se a nadává autorovi. Znamená to tedy, že jedna tisícina, tj. jedno promile (1o/oo), všech čtenářů nemá smysl pro humor. Česká republika má však 10.000.001 občanů.

Ministerka obrany, pani Vlasta "Radar" Parkanová, na odporučenie svojho tajného poradcu pre hudbu a filozofiu, navrhla vláde konzultovať problém umiestnenia americkej radarovej základne na území Českej republiky s poprednými svetovými filozofmi. Členovia vlády súhlasili a s týmto účelom sa stretli vo svojej obľúbenej čajovni Lysohlávka. Po bohatej večeri, ktorú skonzumovali v sprievode orientálnej hudby, brušných tanečníc a delikátnych vín, začala konzultácia pod vedením docentky Giny, medzinárodne uznávanej slovenskej špiritistickej expertky z Národného referenčného laboratória pre aplikovanú duchológiu.

Primátor Bém sliboval na předvolebních plakátech rozsáhlou cyklistickou infrastrukturu, na cyklistiku jde každým rokem více peněz, pracovní skupina při magistrátu nedávno povýšila na komisi a Praha má ambiciózní cíl vybudovat 450km cyklotras do roku 2010. V sobotu však opět projede městem protestní cyklojízda. Proč?

V tomto týdnu, zdá se, definitivně odpadli všichni dosavadní kandidáti na prezidenta, kteří měli být údajně jeho důstojnými soupeři. Podiven Pithart to vzdal sám, když poznal bezvýchodnost své kandidatury. Vědec Pačes si možná chvíli myslel, že má šanci – než se začal bavit o politice. Jiří Dienstbier narazil na lidoveckou zeď odmítání a také pochopil, že to dál nepůjde. Určité instituce prostě nezapomínají a neodpouštějí. I Jan Švejnar, k jehož cti budiž řečeno, že se ke kandidatuře nikdy nepřihlásil, ji výslovně odmítl. Zdá se tedy, že Václav Klaus by již mohl být na nejlepší cestě k druhému mandátu.

Myslet si to, by ovšem mohl být i velký omyl. A Klaus dobře ví, že síly, které si nepřejí jeho druhou kandidaturu, ještě neřekly poslední slovo.

Disgustativní situace na VŠUP, která nastala bojem o křeslo rektora této umělecké školy, pokračuje s neztenčenou silou. Příležitostí k podpásovým úderům je tentokrát výstava, kterou uspořádal Úřad vlády bývalému rektorovi, akademickému malíři Borisi Jirků, v prostorách Strakovy akademie. Stávající rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Pavel Liška vyjádřil pochybnosti nad tím, že premiér Mirek Topolánek převzal záštitu nad výstavou . Rektor v dopise adresovaném předsedovi vlády označil tvorbu Jirků na "úrovni třetí oblastní ligy, která si v principu nezaslouží být spojována se jmény nejvyšších reprezentantů našeho státu". Ještě že nejsou padesátá léta, to už by Borise Jirků z vernisáže odvážel černý tatraplán... Malíř, sochař, ilustrátor, grafik Jirků (1955), žák Arnošta Paderlíka (1980) vedl od roku 1990 figurální kresbu na VŠUP. Věnuje se kresbě, malbě, knižní ilustraci (G. G. Márquéz, M. Bulgakov, D. Charms), grafice, vitráži, plastice. Získal ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku (1994, 1999), Grafika roku (2002).

Proti autorovi, který něco umí, ctí poctivost řemesla a v životě už něco dokázal, je současný rektor, pouhý teoretik a kurátor, nula. Nula, která se naneštěstí dostala k moci nad jednou školou.