Městská cyklistika má v Praze totiž podporu jen tak na oko. Cyklotrasy se budují na periferiích nebo na chodnících, ze kterých město vyhání chodce, návrhy na zlepšení nebezpečných míst jsou systematicky zamítány a cyklistické stojany se montují na nesmyslná místa. A tak Praha jako město podporující cyklistickou dopravu zůstává i nadále pouhým snem. Když se rozhlédneme po ostatních metropolích, jako je Vídeň, Londýn, Paříž či dokonce Kodaň nebo Amsterdam, je jasné, že na žebříčku ignorance nemotorové dopravy se Praha postupně probojovává na vedoucí pozice.

Nad situací si zoufají i sami členové pracovní komise magistrátu. "[...] Z uvedeného výčtu je zřejmé, že praktických nových řešení reálné infrastruktury pro cyklisty se momentálně mnoho nedočkáme. Zejména ne v místech, kde by to cyklisté nejvíce potřebovali --- tj. v kontaktu s intenzivní automobilovou dopravou. V klíčových úsecích [...] zůstává plánovaná cyklotrasa kvůli názoru Policie ČR -- Správy hlavního města Prahy, Dopravní inspektorát, a odborů dopravy pouze rozpracována a absurdně právě zde neřešena. Zřejmě se dotyční úředníci domnívají, že z pohledu ,plynulosti a bezpečnosti' provozu je lépe poslat cyklisty do jízdního pruhu mezi auta než jim nabídnout společnou stezku s pěšími či vyhrazený pruh a patřičná řešení v křižovatkách. [...]" Lidé z komise pro cyklistickou dopravu při magistrátu by zjevně rádi pracovali, ale dokud se jim nedostane alespoň minimální podpory shora, jejich ruce jsou svázané.

Pražský magistrát tak občanům ukazuje jediné, totiž jak překvapivě snadné je postavit ve městě před volbami slibovaných 450km cyklostezek a přesto neudělat pro městskou cyklistiku vůbec nic. Pro srovnání americký Portland, město stejné velikosti jako Praha, vyznačil a vybudoval za posledních 20 let ,,pouhých'' 300km cyklostezek -- to znamená, že cyklostezky a cyklopruhy jsou tu dnes všude, kam se člověk podívá, a Oregonský Portland je v USA jedničkou v podpoře cyklistiky.

Nejen Komise pro cyklistickou dopravu pražského magistrátu ale systematicky naráží na neviditelnou zeď. Paní Drahomíra Dvořáková z Městské knihovny Praha se k otázce instalace stojanů na Mariánském náměstí vyjádřila podobně: ,,Při generální rekonstrukci Ústřední knihovny v období 1996--1997 se počítalo s možností umístit stojany na kola před budovy Ústřední knihovny, bohužel tato myšlenka byla odmítnuta odborem památkové péče MHMP.''

Praktické pokroky budování infrastruktury pro městskou cyklistiku v Praze dokazují i smutné veřejné záznamy z pravidelných zasedání Komise magistrátu pro cyklistickou dopravu.

Systematický plán rozvoje cyklistické infrastruktury neexistuje, řeší se jednotlivosti a termín plnění úkolů je většinou posouván ,,na příště''. Úkoly jsou často uzavřeny s konstatováním, že je ten či onen úřad zamítl, nebo prostě vyšumí do ztracena a zajdou na nezájmu. Na rozdíl od osatních západoevropských měst je tak procento záležitostí týkajících se alternativní dopravy a lepší obyvatelnosti, které se v Praze podaří dotáhnout do reálného výsledku, naprosto mizivé -- jak se ostatně lze snadno přesvědčit v ulicích zatarasených automobily.