V židovském náboženství není prostředníka mezi člověkem a Všemohoucím, takže neexistuje možnost zpovědi ve smyslu katolické či pravoslavné církve. Každý Žid a Židovka je za své činy přímo odpovědný Bohu. Vyznání hříchů, jakousi kolektivní zpověď umožňuje jen Jom kipur, který letos začíná dnes, v neděli 1. října večer a končí v pondělí 2. října večer.

Deset dní pokání. Deset dní mezi roš hašana (Novým rokem) a jom kipur (Dnem smíření) nazýváme dny pokání. Ve svém okolí vyhledáváme ty, kterým jsme ublížili a snažíme se je odprosit za vše, co nedobrého jsme jim v uplynulém roce provedli. Talmud nám na mnohých místech vypráví o velikosti těch, kteří uměli odpouštět. Naopak člověk, který je upřímně prošen o odpuštění a prosbu nepřijme, je chápán jako veliký hříšník.

Jom kipur. 10. tišri - jom kipur je pro mnohé nejvýznamnější den v židovském kalendáři. Toho dne odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete, tento den se Abrahám obřezal a uzavřel tak smlouvu s Bohem. V synagogách vyznáváme své hříchy.

Hazkarat nešamot. Vzpomínka na zemřelé se koná na jom kipur dopoledne. V tento den prosíme za odpuštění hříchů i jménem zemřelých.

Hřích. Jsou dva typy hříchů, kterých se může Žid dopustit:

1. mezi člověkem a (bejno la-Makom). Člověk narušil vztah mezi ním a Bohem, neboť neplnil přikázání Všemohoucího. Pokud člověk učiní upřímné pokání a je pevně rozhodnut neporušovat Boží přikázání v novém roce, může věřit, že Hospodin ve svém milosrdenství mu tyto loňské hříchy promine, zapíše ho, a na Jom kipur potvrdí v Knize spravedlivých, v Knize života. O jaké hříchy se jedná? Například nedodržení kašrutu, nedodržení zákonů spojených s šabatem či svátky.

Naši učitelé nás ale varují před unáhlenými soudy, představme si muže, který na šabat řídí vůz. Hlavou nám může blesknout, že takový člověk jistě porušil jeden z předpisů šabatu, odkud ale bereme svoji jistotu? Uvažme jen, kolik vysvětlujících možností tento zdánlivě jednoduchý případ skýtá:

1. je možné, že roztržitý člověk rozespale nastartoval auto a zamířil na své pracoviště, aniž si uvědomil, že je šabat

2. je možné, že řidič sice ví, že je šabat, ale neví, že na šabat se nesmí řídit

3. je možné, že řidič ví, že je šabat, a ví, že se nemá řídit, ale jede do nemocnice s těžce poraněným sousedem, takže nejenže neporušuje šabat, ale dokonce zachraňuje život.

Mnoho věcí porušujeme z neznalosti, omylem. I takový neúmyslný hřích se musí odčinit pokáním, lítostí. Častokrát také chybujeme tím, že si neplníme své povinnosti. I tento případ se dá napravit pokáním.

K odčinění těžších provinění nestačí jenom účinná lítost v podobě tšuva. Abychom měli možnost smýt stopy provinění, byl v kalendáři ustanoven jom kipur. Velice těžké hříchy však ani jom kipur neočišťuje.

Hovoříme-li o hříších, tedy porušení Božích zákonů a přikázání, nelze se nezmínit i o zákonech, které platí pro ostatní národy, které nepocházejí z Jákobova rodu. Jedná se o sedm noachidských zákonů (zákonů synů Noemových):

1. zákaz modloslužby,

2. zákaz rouhání, včetně křivé přísahy,

3. zákaz incestu, včetně cizoložství,

4. zákaz vraždy,

5. zákaz krádeže,

6. zákaz požívat maso z živého zvířete,

7. ustanovit si soudce.

Člověk, který není synem Izraele a dodržuje sedm noachidských zákonů, má účast na budoucím životě-ješ lo chelek le-olam ha-ba. Víc není povinen dodržovat.

II. mezi lidmi navzájem (bejno le-chavero). Člověk svými špatnými činy narušil mezilidské vztahy. V takovém případě hříšníkovi nepomůže sebevětší pokání, ani upřímná lítost ba ani pevné rozhodnutí podobné činy v budoucnu již nekonat, pokud tyto projevy lítosti a pokání nebudou provázeny ze strany hříšníka opravdovou nápravou hříchu, kterého se dopustil vůči svému bližnímu. Například, ukradl-li někdo svému bližnímu určitou sumu, musí přijít k němu nejpozději do Jom kipur, prosit ho za odpuštění, vrátit onu sumu a dát poškozenému též ze zákona mu náležející přídavek. Nyní poškozený nemá důvod onomu hříšníkovi neodpustit. Dostalo se mu náležité omluvy a ukradenou sumu s přídavkem dostal zpět. Pouze poté, kdy hříšník takto uvedl do pořádku jím dříve narušené mezilidské vztahy, má právo prosit též Hospodina za odpuštění, tak jako mu již odpustil onen bližní proti němuž se provinil. Pokud šlo však o pomluvu, kterou hříšník poškodil svého bližního, nestačí věc vyřídit jaksi "mezi čtyřma očima", byť s nejupřímnější omluvou a slušnou finanční kompenzací. To onomu poškozenému moc nepomůže. Pomlouvač se musí veřejně poškozenému omluvit v přítomnosti všech, před kterými ho pomluvil. Shrnuto: pokud jsme nějakého člověka poškodili, nemůžeme se spoléhat na Všemohoucího, ale musíme se s dotyčným usmířit sami.

S přáním gmar chatima tova souvěrcům a rok míru a pokoje všem.... sestavil Vít Klíma