O zajímavém způsobu uvažování u činitelů České televize jsem se dozvěděl z interních zdrojů. ČT dobře ví, že používání esemeskového "hlasování" v Moravcových pořadech je hrubě zavádějící, ale nezruší ho, "protože zrušením by vytvořila dojem, že ustupuje Paroubkovi".

Je to tedy neuvěřitelné uvažování. Co s tou věcí má co dělat nějaký Paroubek, či jeho případný zájem?

Rozhodování přece musí být založeno na tom, zda je to, co děláme, etické či neetické, pravdivé či lživé. Argumentace: "sice to, co děláme, je nesprávné, ale poukázal na to i jeden politik, a tak kdybychom přiznali chybu, vypadalo by to, jako že mu ustupujeme," je tedy neuvěřitelná.

No prostě, je to etické chování par excellence... :(

Britský filosof Jeremy Bentham navrhl počátkem devatenáctého století originální věznici, ve které by díky její důmyslné architektuře mohli všichni trestanci být z centrálního místa sledováni jediným dozorcem - aniž by v kterýkoliv okamžik mohli poznat, zda zrovna pozorováni jsou, či nikoliv. Hlídali by se tak v podstatě sami, jejich vlastní strach a nejistota zastávající roli dozorce.

Vznikl tak Panopticon - koncept, jehož realizace se Bentham za svého života nedočkal. Nicméně nápad přežil a našel svou realizaci nejen v mnoha moderních vězeňskýçh zařízeních, ale i v projektech pro prevenci terorismu a kriminality, které zavádí dnešní vlády jako službu svým svobodným občanům.

Nejdále zašla v omezování občanských práv ve jménu boje proti terorismu a proti kriminalitě britská vláda Tonyho Blaira. O jejím projektu monitorování britských veřejných prostranství, budov a pohybu lidí a automobilů píše v listu Guardian Jay Rayner.

(Článek pro Britské listy shrnul Tomáš Stýblo)

Proč nemá "u nás" feminismus na růžích ustláno? Podle Štefana Švece (článek "Ženy jsou na nižším stupni vývoje") za to mohou mimo jiné radikální dílka některých feministek... dejme tomu. Za zamyšlení ovšem stojí, že před tímto prohlášením Štefan Švec zmínil několik dalších feministických knih, které se mu líbily. Proč tedy nenapsal do Britských listů o nich? Proč v něm teorie, s nimiž souhlasí, nevzbudily snahu prezentovat je, zatímco jedna špatná kniha ho pohnala k napsání rozsáhlého článku s dryáčnickým titulkem? Není to právě vypichování těch nejradikálnějších projevu feminismu, které způsobuje, že má "u nás" toto slovo tak špatný zvuk?

Před několika týdny jsem se vrátila z delšího studijního pobytu v zahraničí. Nasáknuta atmosférou diskuse univerzity, kde jsme pobývala na stáži, jsem byla zvědava na posun v názorech českých političek. Proto pro mě bylo zajímavé sledovat Otázky Václava Moravce v neděli 22. 4. Po patriarchálních debatách politiků, které jsou stále na jedno kopyto, jsem byla zvědavá, jak si s tématy rovnosti příležitostí a otázkami, které se týkají vyššího počtu žen v politice, poradí samy ženy. Ještě než TV začala anoncovat debatu, těšila jsem se, že uvidím nové tváře, které znám z aktivit v zahraničí.

Ale už toto očekávání bylo mylné.

Před necelým rokem byla na stránkách Britských listů uveřejněna řada příspěvků, které se zabývaly situací v Literárních novinách. Pak se nad touto kauzou jakoby zavřela voda, dokud ji v minulém týdnu narušilo sdělení v Literárních novinách (16/06), vydávaných od loňského jara v Brně. S pocitem uspokojení se tu oznamuje, že podle Městského (ve skutečnosti Obvodního) soudu pro Prahu 1 se valná hromada Společnosti pro Literární noviny dne 19. 4. 2005 konala v rozporu se zákonem a stanovami a je tedy neplatná. A že rozsudek už nabyl právní moc.

Ahoj, Honzo.

Už je to pár měsíců.

Tady Michael, já jsem ten Kanaďan, který u tebe studuje v Glasgow.

Vím, že nemáš moc času, a tak jsem ti až doteďka nechtěl psát, ale pak mě napadlo, že tě tohle bude zajímat, tak jsem se rozhodl napsat.

Jsem v Tomsku od konce září. Je to příjemné město, které má půl milionu obyvatel a na loňské oslavy svého 400. výročí bylo čerstvě zrenovováno. Není na hlavní "transsibiřské" železniční trase, a tak trpí v izolaci. Abys věděl, kde to asi je, jestli to už nevíš, je 56 hodin jízdy vlakem na východ od Moskvy (nedaleko od Novosibirsku, na sever) a má velmi podobnou zeměpisnou šířku jako Glasgow.

Ale pro to nepíšu.

It's been a while.

Michael here, the Canadian who studies under you in Glasgow.

I know you are quite the busy man and so I have hesitated to write you up to now, but seeing as this may interest you I thought I would write.

I have been in Tomsk since the end of September. It is a pleasant city of half a million inhabitants and was newly spruced up to celebrate its 400th anniversary last year. It is not on the main `trans Siberian' train line and thus has suffered in isolation. To give you an idea of where it is, if you don't already know, it is 56 hours easy of Moscow by train (just North of Novosibirsk) and at a very similar latitude to Glasgow.

But this is not why I am writing.

Taková smutná kuriozita - podle oficiálních map OSN z roku 2004 u nás nemáme Krušné hory ale Erzgebirge, ale hlavně místo Krkonoš a Jizerských hor máme Sudeten Mountains...., píše Petr Souček.

mapy OSN ZDEZDE

Amnesty International a Nesehnutí paralelně s ohlášenou demonstrací v Minsku, na níž Bělorusové "projeví nesouhlas s průběhem březnových nesvobodných voleb a s brutálním potlačením nenásilných protestů" ve středu 26. dubna 2006 od 16 hodin před velvyslanectvím Běloruské republiky.

Bylo až s podivem, k jak plytkým komentářům prý moudrého, prý vtipného nadhledu se snížila některá tuzemská média v předvelikonočním týdnu, zvláště 12. dubna, v čase 45. výročí všelidsky převýznamného jubilea Gagarinova pionýrského letu do kosmu. Ke cti Britských listů připomeňme, že právě ony to byly, kdo perem Štěpána Kotrby konstatoval ("Dobrý den, majore Gagarine"; 12. 4. 2006) vpravdě věcná a historicky nikoli nezajímavá fakta s dějinnou událostí související.

V dlouho očekávaném rozsudku rozhodl Námořní a obchodní soud v Kodani, že internetové odkazy přímo na články, tzv. "deep linking", jsou v Dánsku legální. Očekává se, že rozhodnutí bude mít výrazné důsledky pro mnohé dánské internetové služby a vyhledávače.

Článek Douglase Westermana shrnul Jiří Mašek:

Vzhledem k dlouhému poločasu rozpadu uranu 238 je jeho aktivita tak nízká, že se v popisovaném případě nemoc z ozáření nemůže vůbec objevit. Věta "V jedné fázi po válce hlásila nemocnice v Basře více než 600 dětí denně se symptomy nemoci z ozáření" nemůže být pravdivá. Z fyzikálních a biologických zákonitosti je to jasný nesmysl. Statistické zvýšení rakoviny by mohl sice uran způsobit, ale popisovány výskyt v danných podmínkách je velmi nepravděpodobný a vzhledem k předchozímu považuji článek D. Westermana za velmi nevěrohodný, píše Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Pozn. JČ: Je jistě pravda, že v informacích z irácké války - z obou stran - hrozí nebezpečí válečné propagandy. Právě argumenty, které předkládá pan Wagner, se brání americká i britská vláda při pokusech amerických i britských vojáků, kteří bojovali v Iráku a tvrdí, že proto onemocněli, je to tzv. "Gulf War Syndrome" a odehrávají se v této věci nebo se odehrávaly dlouhé soudní spory. Nevím, jak mohli tito vojáci onemocnět, je-li ochuzený uran bezpečný, avšak kontroverze v této věci trvá. Viz např. "Troops show uranium sickness signs, claims expert" (Vojska projevují známky onemocnění z uranu, tvrdí expert) a četné jiné odkazy.

K tomu: Gulf War Syndrome "není rakovina" (anglicky ZDE

Myslím, že v polemice ohledně ochuzeného uranu dochází trochu k nedorozumění, píše lékař Petr Wagner.

Ochuzený uran má celkovou radioaktivitu výrazně (cca o třetinu) nižší a alfa aktivitu takřka o polovinu nižší než přirozený uran. Důvody jeho použití v munici jsou především jeho větší hustota a tím průraznost.

Ovšem chování této munice je specifické. Po nárazu se rozbije na velmi malé části, až povahy aerosolu, a je tak následně nejrůznějšími cestami zapojována do životních cyklů biologických organismů.

V březnu 2006 dosáhla čtenost internetového deníku Britské listy ve všech sledovaných ukazatelích rekordu. Oproti únoru 2006 stoupl o 28% počet unikátních návštěvníků z 111 682 na 142 754, o 25% stoupl počet návštěv z 286 549 na 358 536, o 25% se zvýšil čas strávený sledováním stránek na celkový počet 1 195 603 minut za měsíc březen. A o 24% oproti únoru 2006 se zvýšil počet zobrazených stran z 691 992 na rekordních 860 753 stran. Toto číslo je doposud nejvyšší za celé sledované období. Sledovanost předstihla jak srpen 2005, poznamenaný událostmi kolem technoparty CzechTek, ke které Britské listy přinášely řadu unikátních zpravodajských materiálů i dokumentů, tak doposud rekordní leden 2006.

vývoj ukazatelů návštěvnosti v měsíčních průměrech od října 2004 do března 2006 ZDE

V roce 2005 přitom Britské listy četlo o polovinu více čtenářů, než v roce 2004. Server během pracovních dnů v březnu 2006 navštěvovalo v průměru 10 596 unikátních návštěvníků denně a zobrazilo přitom 33 540 stran za den. Páteční, "víkendové vydání" si pak přečetlo v průměru 21 926 čtenářů, kteří si stáhli 57 874 stran. Měsíční "reach" Britských listů - podíl na trhu internetových médií - stoupl v březnu 2006 na 3,24% z 1,90% v prosinci roku předchozího a 2,3% z února 2006. Pro Britské listy zpracovává ověřený monitor návštěvnosti kontinuálně společnost iAudit už od října 2004. Tehdy byl počet unikátních návštěvníků serveru třetinový - 49 715 za měsíc. Metodiku i data ověřuje pro všechna relevantní média v Česku ABC ČR.

vývoj počtu unikátních návštěvníků v týdenních průměrech od října 2004 do března 2006 ZDE

iAudit 200410 PDF

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Pane Čulíku pokud jde o ten úsměvný anonym, tak zase tak paradoxní to není, píše Vladimír Neckář:

Vždyt komunistická propaganda tvrdila že její režim je jakýmsi dovršením humanistického myšlení. Ale vážněji. V českých internetových debatách může člověk podobné označení vyfasovat razdva. I když místo humanisté se spíš použivá v angloamerickém diskursu zřejmě neznámé "pseudohumanisté".

Stačí třeba jen naznačit že problémy romského etnika nejsou vinou jen tohoto etnika, že muslimský terorismus má i jiné příčiny než je iracionální náboženský fanatismus, nebo že šíření demokracie a svobody pomocí střel s plochou dráhou letu, DU a "inteligentních" bomb nemusí vždy vést k onomu cíli nastolení svobody a demokracie.

I když v tom posledním případě se spíš dočkáme označení komunista, bolševik v lepším případě levičák (většina českých příznivců G.W Bushe si vůbec neuvědomuje že existuje poměrně početná skupina kritiků americké zahraniční politiky, kteří jsou víc vpravo než Bush).

V únoru uplynulo 27 let od íránské islámské revoluce, která sesadila z Pavího trůnu Šáha Muhammada Rézu Páhlavího (1919-1980). Proč jej Ajatoláhové svrhli, když to přece myslel se svým národem tak dobře? Jako aktivní účastník zasedání skupiny organizace zemí vyvážejících ropu - OPEC byl jedním z hlavních strůjců ropné krize počátkem sedmdesátých let, kdy prosadil zdražení ropy z 11 na tehdy šokujících (a nyní směšných) 17 dolarů za barel. Za tyto petrodolary a s podporou USA se snažil svou zemi přivést do náruče západní civilizace. Jeho prozápadní reformy opravdu měly u některých skupin jeho spřízněnců takový dopad na jejich životní standard, že se pro tento skok z feudalismu rovnou do pokročilého kapitalismu vžilo slovní spojení "přesednout z osla rovnou do Mercedesu".

Odtržený spisovatel pobyl několik velikonočních dnů na Iberském poloostrově a vrátil se ještě odtrženější, než odjížděl. Až mu bylo líto, že se neodtrhl úplně.

Španělsko se mu zdálo být zemí velmi příjemnou. Některé ulice v Santiagu de Compostella se jmenovaly po diktátoru Francovi, což nikdo ani nepopíral, ani nezdůrazňoval. Všichni, s nimiž mluvil, naopak zdůrazňovali, jak fajn je být v Evropské unii a jak na tom Španělsko ohromně vydělalo. Také se mu líbilo tempo života, rytmus pokrmů i jejich kvalita... Též obdivoval velikonoční procesí, opticky připomínající nejvíc svátky Ku-klux-klanu, díky kápím, bílým, zeleným, rudým a černým.

Britský premiér Tony Blair zahájil bezprecedentní útok na obránce občanských svobod v britském právním a politickém establishmentu. Argumentuje, že tito obránci lidských práv a občanských svobod "ztratili kontakt s obyčejnými občany". Zapřísahal se, že učiní opatření k tomu aby "vyhnal osoby, podezřívané z trestných činů, z Británie".

Svět považuje situaci na Balkáně, konkrétně v Srbsku, za vyřešenou. Miloševič zemřel, Karadžič a Mladič budou pravděpodobně dopadeni, protože za jejich skrývání tvrdě platí celá země. Kosovo má autonomii a bytostně lidský démon války v podobě polovojenských popravčích gard se opět vrátil zpět pod slupku civilizačního nánosu etických pravidel, k nimž mají tendence evropské společnosti 21. století.

Spojené státy, které se velmi aktivně angažovaly v "mimoúrovňovém" řešení balkánské krize, považují situaci v ohnisku posledních balkánských válečných konfliktů za natolik vyřešenou, že se o něm jejich Národní bezpečnostní strategie vůbec nezmiňuje.

Analýza Lukáše Veselého Evropské dilema: Jaderný Írán a izraelská expanze" je brilantní. Klidným, zasvěceným, racionálním způsobem rozebírá pozice všech relevantních stran (snad pouze s výjimkou těch, kterých se vlastně týká, tedy Íránců, Iráčanů, Palestinců...), vyvozuje logické závěry, předpovědi a doporučení. Jestliže s nimi přesto hluboce nesouhlasím, nemohu to vysvětlit pouze věcnými, argumentačními či logickými nedostatky Lukášových závěrů.

Pohled z druhého břehu bývá osvěžující. Proto je fajn, když o Češích píše Nečech, o anarchistech byznysmen a o mužích žena. Tedy, někdy je to fajn. Někdy taky napíše Elisabeth Badinterová knížku XY -- O mužské identitě. Badinterová je francouzská feministka, v češtině jí už vyšla kniha Tudy cesta nevede, spis milý a celkem rozumný. Tím víc překvapí XY.

O mužské identitě se tu dozvíme tři zásadní věci: že už z biologické podstaty je muž méně přirozený než žena, že mužství je vymezené hlavně negativně (nebýt žena, nebýt dítě a nebýt homosexuál) a že současní muži jsou zmrzačení patriarchátem, slabí, zmatení, bez identity, a vůbec jsou to chudáci.

Ve svém minulém příspěvku "Mozek a učení" jsem uvedl dva případy - příklady vytváření podmínek, které napomáhají uložení, případně i vybavení znalostí, či dovedností z mozku. Byly to řetězce elementárních pracovních operací a elementárních psychomotorických operací, potřebných ke zvládnutí obsluhy, v uvedeném případě, mobilu.

Ve čtvrtek 20. dubna 2006 pořádala Katedra politologie a evropských studií v aule Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci další akci v rámci cyklu setkání se zástupci hlavních politických stran "Politické strany a volby 2006". Hostem byl předseda ODS Mirek Topolánek. Po přednášce trvající asi 25 minut probíhala diskuse k současné a k ODS navrhované daňové politice.

Jedna z posledních položených otázek si všímala mediálního vystupování Mirka Topolánka. Zazněl argument, že je problematické užívat pojmu "grosstapo", který evokuje organizaci, jež zabíjela lidi.

Americký list New York Times ve svém redakčním komentáři z 20. dubna poněkud ironicky reaguje na tu část rozhovorů čínského prezidenta Chu Ťin-taa s G. W. Bushem, která se týkala světové situace v zásobování ropou.

V únoru 2006 přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 16 861.00 Kč. V březnu 2006 přispělo celkem 129 dárců na provoz časopisu úhrnem částkou 20 381.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,297.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.