|
24. 4. 2006
Věž ze slonovinyO Španělsku, Lidových novinách a "Lepší mizernej než žádnej"Zápisky ze života odtrženého spisovateleNavrátiv se, přečetl si spisovatel noviny. Lidové. Znovu pocítil radost, jakou pociťuje vždy, když objeví nějaký pevný, nesložitý názor, víru, jejíž logice je autor ochoten obětovat i prostý rozum. Lid pevné plaché víry vysílá své nejlepší lidi do novin, kde ti talentovanější píší reportáže, méně nadaní, ale prodejnější spisují politické komentáře a ti nejchytřejší investigativní kooperují se službami. Odtržený spisovatel pobyl několik velikonočních dnů na Iberském poloostrově a vrátil se ještě odtrženější, než odjížděl. Až mu bylo líto, že se neodtrhl úplně. Španělsko se mu zdálo být zemí velmi příjemnou. Některé ulice v Santiagu de Compostella se jmenovaly po diktátoru Francovi, což nikdo ani nepopíral, ani nezdůrazňoval. Všichni, s nimiž mluvil, naopak zdůrazňovali, jak fajn je být v Evropské unii a jak na tom Španělsko ohromně vydělalo. Také se mu líbilo tempo života, rytmus pokrmů i jejich kvalita... Též obdivoval velikonoční procesí, opticky připomínající nejvíc svátky Ku-klux-klanu, díky kápím, bílým, zeleným, rudým a černým. |
|
Zajímavé bylo, že celebrováno bylo toliko Ježíšovo utrpení, čtvrtek a pátek byly svátky, nepracovalo se, procesím vévodily morbidní postavy zkrvácených a bičovaných mužů. V jednom procesí nesla za Ježíšem kladivo a hřebíky k zatloukání roztomilá asi desetiletá holčička. Pondělí, veselý svátek, kdy došlo ke zmrtvýchvstání, už tam nikoho nezajímal. Ale co se spisovateli líbilo nejvíc, byly takové nápisy na dveřích všech kaváren, restaurací i barů, byly dvojí -- V TÉTO RESTAURACI JE POVOLENO KOUŘIT a pak V TÉTO RESTAURACI NENÍ POVOLENO KOUŘIT. Host se podíval a prostě si vybral. Toto řešení by spisovatel, občasný a řídký kuřák doutníčků, doporučil i Čechům -- no, nejsa rasistou ani národovcem, napíšu raději občanům České republiky. Je to řešení nezakazující, sankce nevyžadující, demokratické, laskavé a tolerantní. Španělé si také mohou dát k obědu k doutníčku i skleničku -- stejně se neopíjejí, jen pijí - a jet potom autem domů. Jsem si ale jist, že toto řešení zde nebude zvoleno. Asi ze stejných důvodů, jako nebudeme mít referendum. Nejsme na ně "zralí". Jedna část občanů České republiky dokáže být vždy papežštější než papež. Tomáš Halík mluvil kdysi o "plaché víře" českých intelektuálů, kteří jsou vesměs "něcisté", tj. věří v "Něco", ne však v kodifikovaná náboženství církevní. Proto si obstarávají nějakou jinou dogmatickou víru, v trh bez přívlastků nebo v náhradní zdroje energie, zákaz kouření či příplatky pacientů a těmto bohům pak oddaně slouží, oddaněji než jezuité papeži. S tím souvisí další poznámka. Navrátiv se, přečetl si spisovatel noviny. Lidové. Znovu pocítil radost, jakou pociťuje vždy, když objeví nějaký pevný, nesložitý názor, víru, jejíž logice je autor ochoten obětovat i prostý rozum. Lid pevné plaché víry vysílá své nejlepší lidi do novin, kde ti talentovanější píší reportáže, méně nadaní, ale prodejnější spisují politické komentáře a ti nejchytřejší investigativní kooperují se službami. Zástupce šéfredaktora novin se zamyslel nad smutnými výsledky voleb v Německu a Itálii, kde levice neprohrála a ústupkem "ulici" (protestujícím statisícům vysokoškolských studentů) ve Francii - tím pádem stále nedojde k naprosto nezbytným reformám, jež jsou nutné, aby se zemím Unie dařilo lépe. Jediné, cituje souhlasně jiné noviny, co by bylo schopno změnit názor většiny voličů, by byla nějaká ekonomická katastrofa, pořádná krize, jenže ta se bohužel nekoná, spíše naopak. Přeloženo -- nemůžeme naplnit velkou Myšlenku, jelikož se nám daří příliš dobře. To, pravda, už napsal i jiný zástupce šéfredaktora dříve, že největším neštěstím této země je její ekonomický úspěch, malá inflace a vysoký růst hrubého domácího produktu, když máme tak strašnou vládu. FejetonLEPŠÍ MIZERNEJ NEŽ ŽÁDNEJTakto se vyjádřil v poslední době jednak jeden kolega filozof o našem parlamentu, jednak sousedka o manželovi. Zamyslel jsem se nad tím a zde je úvaha. Tato úvaha, milé dámy, je celá postavená na anekdotách. Existuje taková ruská anekdota, v níž v pondělí v mrazivém ránu na moskevském sídlišti vynáší osamělá učitelka Natálie Ivanovna odpadky, dorazí v ponurých myšlenkách k popelnicím, otevře kontejner a spatří v něm nepohnutě ležet spícího bezdomovce, obaleného hadry. Zadívá se na něj a pronese: "No to zajímavé, co lidi dnes všechno vyhazují, chlapa vyhodili a při tom s ním by se ještě dalo žít..." Je to divné. Jedna dcera mého kamaráda se pokusila zabít svého partnera, který s ní žil šestnáct let na hromádce a pak se rozhodl, že odejde za nějakou jinou. Když byla vyšetřována, uvedla, že spolu již šest let nespali, protože jí už se nechtělo. Policista chtěl vědět, proč jí tedy tak vadilo, že ten pán chce odejít. Po těch slovech se dcera mého kamaráda vzteky pozvracela a převrhla na policistu stůl. Každá kytička najde svého obdivovatele, říkala moje tchyně. Možná ano, ale někdy je to opravdu s podivem. Nicméně jakési kouzlo v sobě musí mít i vyvolený tvor se skoro holou hlavou, kterou veprostřed zdobí na oranžovo nabarvená čupřina irokézského typu, s nalakovanými nehty a nevkusným tetováním -- (no, ostatně, už jste někdy viděli tetování vkusné?- ačkoliv, tuhle měla jedna na zadečku takového motýla, to ještě ušlo) -- a hloupým výrazem, když vidím v novinách jeho fotky s dvěma manekýnkami... Těm se fakt divím. Jenže... když se dívám sám na sebe do zrcadla, nenapadají mě moc veselé myšlenky. Která kytička má chuť tohle obdivovat? Tak nevím. Nanejvýš si vzpomenu na známý židovský vtip o Sáře, která se také dívá ráno nahá do zrcadla, prohlíží se a pak ponuře pronese: "Tak to ti, Kohne, přeju..." Jenže to není řešení. Asi je opravdu i mizernej lepší než žádnej... Ale ne, dámy, říkám si, nevěřte tomu, není to pravda. Soužití s muži není všechno, v životě mohou být také koníčky, workoholismus, Člověk v tísni, ekologické iniciativy, bulvární časopisy a chov akvarijních rybek. Ačkoliv: Táž učitelka Natálie Ivanovna přišla pak do školy -- učila počty - a zadala dětem úlohu: "Děti, pište... dvě inteligentní ženy si koupily dvě láhve červeného po 3,65 rublech a tři láhve bílého vína po 6,40 rublech, dále si koupily láhev vodky za 4,50 ruble, k tomu si dvě inteligentní ženy koupily ještě láhev šampaňského za 4,70 ruble..." Po této větě propadla se jaksi do sebe a zmlkla. Děti čekaly a pak začaly volat: "Zadání, paní učitelko, jaká je otázka?" Vzpamatovala se a skončila: "Otázka... Proč si dvě inteligentní ženy koupily ještě láhev portského za 5,20 ruble? Proč jen?!" Ne, nemám odpověď. Totiž mám, ale je nedostačující sousedka, i ten filozof měli pravdu -- podobně jako český parlament, i muž je nanic, ale asi pořád lepší mizernej než žádnej. |
