USA nejsou jediné, které si myslí, že na Balkáně je všechno v pořádku. Evropská fotbalová federace (UEFA) použila balkánské krize v reklamním spotu, který má deklarovat ctnostné úmysly UEFA a její charitativní působení. Že je to od věci?

Není. Národní bezpečnostní strategii si přečte doslova pár lidí z celého světa, ale na Ligu mistrů se dívají desítky milionů lidí, kteří neměli možnost nesouhlasně pokyvovat nad tím, že je situace v Kosovu považována za vyřešenou.

Spot je silně manipulativní. V jeho první části se objevuje scéna, jako vystřižená z apokalyptických filmů. Na hřišti obehnaném ostnatými dráty v bloku válkou poničených domů kopou kluci do balonu na betonovém plácku. Je to zničené hřiště, na němž není nic než bílou barvou nakreslená branka na zdi. Vše je laděno tak, aby dojem syrovosti a bezútěšnosti byl co největší. Dole je takový nenápadný, ale dobře postřehnutelný popisek "Balkans 1994".

Tuto scénu vystřídá záběr na stejné místo po jedenácti letech. Popisek praví, že se jedná o ročník "Balkans 2005" a všechno vypadá velice povzbudivě. Kluci už nehrají ve tmavých teplákovkách, ale v zářivě svítících dresech. Nehrají na plácku obehnaném ostnatým drátem, ale na regulérním, nově postaveném hřišti a nekopou už jen tak na zdařbůh, ale hrají organizovaně.

Také okolí hřiště, onen přízračný blok rozstřílených domů, působí daleko obyvatelněji. Prostě všechno napovídá, že na "Balkáně" je skutečně všechno v pořádku a na nejlepší cestě k evropskému standartu, ne-li už v cíli.

Pomiňme tu hrubou, bagatelizující a povýšeneckou formulku "Balkans", která odpovídá povědomí běžného fotbalového fanouška ze západní Evropy o geopolitickém dělení evropského jihovýchodu. Spot, na jehož závěru je krátké sdělení o tom, že takhle UEFA investuje do budoucnosti evropského fotbalu, je jistě zaměřen hlavně na to, aby ukázal evropskou fotbalovou administrativu v dobrém světle.

Pro běžného fotbalového fanouška to má ale daleko působivější sdělení. Spot mu ukazuje, jak úspěšně se podařilo v krátké době vyřešit situaci na "Balkáně", který nejprve plnil titulky novin zprávami o válce, a později o mezinárodním soudním procesu s válečnými zločinci. Běžný fotbalový fanoušek sice nemá nejmenší potuchy, co se na "Balkáně" stalo, ale ví, že se tam stalo něco hrozného. Reklamní spot UEFA ho však uklidňuje do té míry, že si už vůbec nemusí dělat starosti.

Starosti si tak nedělá nikdo. Je to skutečně signál k tomu, aby svět považoval situaci na "Balkáně", v současnosti hlavně v Kosovu a Srbsku vůbec (jak se asi musí cítit Srbové, když je jejich tragické postavení paušalizováno slovem Balkán), za vyřešenou? Nebo je pouze snahou ovlivnit veřejné mínění do té míry, aby situace za vyřešenou pokládána byla, aniž to odpovídá skutečnosti?

Srbsko je země, která se utápí v hluboké krizi. Dobře to ukázala nedávná smrt bývalého prezidenta Miloševiče, kdy velká část obyvatelstva prohlásila mrtvého vězně mezinárodního soudního tribunálu za národního hrdinu, aby další část společnosti prohlásila téhož člověka za vraha, diktátora a válečného zločince.

Svědčí to snad o tom, že Srbové považují situaci na "Balkáně" za vyřešenou?

Je možné pokládat za vyřešenou situaci v zemi, jejíž územní nejistota je tak obrovská, jako je tomu v případě Srbska? Separační snahy v Černé hoře, která tvoří se Srbskem federaci, jsou odůvodněny tím, že Bělehrad je pro ně koulí na noze. Šance Srbska na to, že Kosovo zůstane do budoucna jeho součástí, se zdají být mizivé. Kosovo, které je stále pod dohledem mírových jednotek (to je snad běžný bezpečnostní stav?), má už nyní autonomii, která má blíže k samostatnosti, než k srbské svrchovanosti nad tímto územím.

Ekonomická situace v Srbsku se rovná součtu všech předchozích faktorů. Je mizerná a vyhlídky na zlepšení brzdí právě nedořešené územní otázky a nejistota vzhledem k budoucnosti. Kdo bude chtít v této zemi -- - nezemi investovat?

Velmi to připomíná scénu z jednoho filmu, který se odehrává právě během válečného konfliktu na "Balkáně". Hlavní hrdina končí zády na spínači miny. Nemůže vstát, protože by ho mina roztrhala. Přítomní vojáci z mírových sil přivolají pyrotechnika, který ale konstatuje, že tento typ spínače nelze deaktivovat. Oběť není možné zachránit, ale podle vedení mírových sil je zbytečné, aby o tom někdo věděl.

Udělá se tedy podvod na přítomná média, na nosítkách je za velké slávy odnášen do vrtulníku úplně jiný člověk, a oběť zůstává ve své hrůze napospas smrti, o níž s určitostí nemůže říct, kdy přijde. Může ji pouze urychlit.

O "Balkáně" má být ve světě známo, že je tam všechno v pořádku. Patrně proto, že položit minu je jednoduché, ale deaktivovat ji téměř nemožné. Bude tedy lepší, když se o tom nebude vědět.