ODS (logicky) vsadila na osvědčenou matadorku mediálních diskuzí, Miroslavu Němcovou. Dle stranického měřítka nejvýše postavenou ženu ODS. Místopředsedkyni strany, místopředsedkyni Poslanecké sněmovny a volebního lídra v kraji Vysočina.

Nevím proč ČSSD nasadila do debaty ministryni školství Petru Buzkovou. Je sice ministryní, ale ve volbách nekandiduje, stranickou funkci nemá, nejspíš mít už nebude a několikrát deklarovala odchod z vysoké politiky. K čemuž jí dopomohli i spolustraníci na sjezdu ČSSD tím, že dali masivně přednost neznámé regionální manažerce Vaňhové před mediální celebritou Buzkovou při volbě místopředsedů strany. Únava materiálu po letech se projevuje neblaze... Pokud si dobře pamatuji, tak jí problematika žen v politice a rovné příležitosti žen a mužů nikdy moc nekonvenovaly. V SDŽ se neangažovala. Spíše jí konvenuje mlácení voličů po hlavách lahví, když ji potkají v samoobsluze, jak se vyjádřila v rozhovoru pro ženský magazín Mladé fronty Dnes. Ale třeba nastala předvolební změna.

  Diskuse o rovných příležitostech se ale scvrkla na problematiku zastoupení žen v parlamentu a také co udělat, aby více žen bylo v rozhodujících procesech. Do diskuse vstoupila telemostem i socioložka Jiřina Šiklová a europoslankyně Jana Bobošíková. A bylo co poslouchat.

Jiřina Šiklová otevřela debatu zostra - konstatováním, že díky nízkému zastoupení žen v politice ty, které tam jsou, přebírají mužské vzory chování, naplňují mužské představy o životě a vlastně se chovají podle mužských přání.

Němcová kontrovala poděkováním své mamince za to, že ji vychovala tak, jak jí vychovala a že ona poplatná mužům není. Odkázala se na formování člověka výchovou, životními zkušenostmi a postojem. ODS, vpravo hleď... Při této scéně asi nezůstalo jedno oko suché, protože Němcová působila lidsky a věrohodně. Ovšem svůj postoj popřela hned v následujících větách, kdy se postavila proti všem pozitivním opatřením na podporu žen, které jsou ve světě běžně používána. Zopakovala tisíckrát omleté argumenty svých mužských kolegů, jak kvóta degraduje ženu, nehovoří o jejích kvalitách... Ovšem ze své dlouholeté zkušenosti určitě musí vědět, že o mužích a jejich kvalitách se při jejich vstupu do politiky také příliš nehovoří. Nic proti "pravicovému" vidění světa, ale svou odpovědí Němcová jen potvrdila názor socioložky Šiklové.

Ale ani další dvě političky nezůstaly pozadu.

Buzková působila nervózním dojmem. V otázce prosazování kvót a pozitivních opatření byla vždy opatrná, bojovně se zapojila pouze do kampaně proti domácímu násilí. Že by zkušenost? A stejná zůstala i před kamerou. Opatrnicky podpořila poměrné zastoupení žen a pozitivní akce k vyrovnávání šancí. Ale s tím, že vyšší zastoupení žen na kandidátních listinách by měly zařídit politické strany svými vnitřními opatřeními. Jak prosadit vnitřní opatření za situace, kdy muži si "demokraticky" odhlasovali své kolegy do funkcí, na to recept neměla. Líbí se jí francouzské opatření. Škoda, že si nezjistila, že paritní zákon ve Francii funguje trochu jinak, než líčila. Zůstala u jeho kritiky, podle ní nezvyšuje počet žen v parlamentu, ale kdyby nahlédla na jeho využití a praktické výsledky uplatnění v regionálních volbách, pak by zjistila, že se počet žen v krajích zvýšil dvojnásobně.

Nevím, kdo Petře Buzkové radil, ale být na jejím místě, pak poradcům strhnu prémie. Jediné štěstí, že dívající se národ není odborníkem na rovnost příležitostí ani na francouzskou regionální politiku.

I přes výše uvedené, Buzková překonala sama sebe, protože její nechuť ke všem pozitivním opatřením ve prospěch žen je všeobecně známá. Jiřina Šiklová se jí snažila pomoci výrokem, že si našla v politice svůj styl. Buzková se ale v ničem nelišila od Němcové. Obě se snažily nebýt feministkami a nerozházet si muže u televizních obrazovek.

O to více jsem byla zvědava, s čím přijde Jana Bobošíková. Je poučena médii, Evropou. Evropský parlament se genderovými otázkami zabývá pravidelně, tak snad bude názorově odvážnější a zavane svěží vítr z Bruselu.

Nezavál. Škoda.

Snad jediné, v čem jsem se s ní shodla, bylo, že spekulativně vytvořená "strana žen" situaci nevyřeší. Bobošíková voličům poradila, aby kroužkovali ženy na nevolitelných místech kandidátek. Učitelky, knihovnice, lékařky. Tím se mají zasloužit o zvýšení počtu žen v Poslanecké sněmovně.

Upřímně řečeno, při dvou preferenčních hlasech, které má každý volič k dispozici, je to téměř sci--fi. Ale Jana Bobošíková studovala matematiku na VŠE, a tak není divu, že jí takováto prostá úloha dělá problém. Systém může být funkční u výsledkem slabých stran, které ale mají velkou členskou základnu (viz lidovci v posledních volbách). V konečném výsledku nula od nula pojde.

Zbytek debaty již nechci komentovat, záměrně jsem si vybrala tuto část.

Jsem jen zvědavá, kdy konečně "exponované" političky procitnou ze sna a i jejich politické strany pochopí, že české ženy nejenže mají řadu problémů, které je potřeba řešit, ale že i ženy jsou voliči. Že potřebují své životní vzory, své identifikátory s politikou. Všechny přece nechtějí být modelkami, barbínami nebo Halinou Pavlovskou. Dorůstají generace mladých, moderních žen, které mají jinou představu o svých životech, chtějí bezprostředně ovlivňovat dění okolo sebe ve firmách i v politice. Ne pasivně přihlížet, jak někdo jiný utváří podmínky k jejich životu podle svých představ. Parlament v návrhu rozpočtu na rok 2006 nezohlednil generovou rovnost -- přednost dostaly hokejové a fotbalové stadióny. Případně hřbitovy a kapličky. Na ženy a jejich potřeby peníze nezbyly. Ale i ženy chtějí ovlivňovat svět podle svého - na všech úrovních. Feminismus i v českém prostředí přestává být sprostým slovem, protože jsme se posunuly v době. U televizních obrazovek už také sedí řada mužů emancipovaných, kteří se dívají jinýma očima na společenskou dělbu rolí. Jsou hrdi na to, když mohou s ženou sdílet i porod, i péči o děti, i budování společného domova. Jsou hrdi na to, že jsou své ženě partnery, nikoliv vládci.

Po nedělní debatě vím jedno. ODS ženám šanci ve větším měřítku nedá a sociální demokraté prošvihl příležitost ukázat jinou ženskou tvář. Oduševnělejší a v problematice vzdělanější tvář, která by moderní evropské politice slušela víc, než odcházející ministryně. Prošvihli příležitost ukázat, že jsou stranou, která dává prostor moderní genderové politice. Která nechce politiku žen pouze u plotny. ČSSD má ve svých řadách ženy, které tento trend prezentují. Pokud nedostanou šanci, pak se sociální demokracie nezmění. Pro zemi, která může být hrdá na své ženské levicové hnutí, pro zemi, která se může pyšnit vzdělaností žen a jejich všeobecnou úrovní, je to minimálně škoda.

Otázky Václava Moravce ukázaly, že tři české političky, které diskutovaly v jeho pořadu, se bojí rovných příležitostí, bojí se bránit ženy, bojí se ženského pohledu na svět. Jsou to ženy, které mají strach být moderními ženami. A to je 16 let po "sametové" revoluci špatná zpráva pro celou občanskou společnost.