|
25. 4. 2006
S ochuzeným uranem je to složitějšíMyslím, že v polemice ohledně ochuzeného uranu dochází trochu k nedorozumění, píše lékař Petr Wagner. Ochuzený uran má celkovou radioaktivitu výrazně (cca o třetinu) nižší a alfa aktivitu takřka o polovinu nižší než přirozený uran. Důvody jeho použití v munici jsou především jeho větší hustota a tím průraznost. Ovšem chování této munice je specifické. Po nárazu se rozbije na velmi malé části, až povahy aerosolu, a je tak následně nejrůznějšími cestami zapojována do životních cyklů biologických organismů. |
|
Konkrétně u člověka je to typický osud těžkých kovů a jejich usazování -- játra, kosti, ale i jiné orgány bez možnosti eliminace. Kromě toho technická munice je velmi často sloužena z kovů podobné povahy jako např. americium. Posuzovat komplexní dopady a zejména participaci jednotlivých složek (lokální působení alfa záření, toxický účinek těžkých kovů) je asi v současné době na seriozní úrovni nemožné. Jednak jsou velmi obtížně přenositelná data z experimentů na zvířatech a dále jsou velmi časově omezená sledování těchto aspektů na obětech skutečného použití této munice. Aproximace na jiné těžké kovy sice je možná, ale vzhledem k přítomnosti záření asi skutečně pouze přibližná. Rovněž účinky nízkých dávek určitého typu záření, ovšem ze zcela bezprostřední (buněčné) blízkosti, jsou trochu s otazníkem. Původní formulace "nemoci z ozáření" je jistě nepřesná, ovšem následná reakce s bagatelizací je zcela jistě zavádějící a zlehčující. Munice z ochuzeného uranu si svojí daň již vybírá na Balkáně a bezpochyby to čeká i další regiony. |
