Mohou nejnižší čísla průzkumu skutečně uvolnit ruce prezidentovi v jeho druhém, tedy posledním období tak, že může dělat naprosto vše, co chce? Tak se aspoň zdá, pozorujeme-li v poslední době jednání George W. Bushe.

Vědom si toho, že se už nebude moci ucházet znovu o prezidentský úřad a zdánlivě nijak znepokojen mizernými výsledky průzkumů veřejného mínění (v červnovém Gallupově průzkumu jej favorizovala 32%, sotva o 1% více než jeho výsledek nejhorší), Bush zdvojoval své úsilí u řady témat, která jej činila velmi nepopulárním -- počínaje eskalací irácké války přes zmírňování přistěhovaleckých zákonů až po veto výzkumu kmenových buněk. Buď si hraje na vizionáře, jenž dojde spasení v učebnicích dějin, nebo bude možná vzpomínán jako jeden z nejneúspěšnějších mužů všech dob.

Americká autorka Pamela Druckermanová strávila tři roky studiem cizoložníků v mnoha zemích světa. Vydala o tom knihu Lust in Translation: The Rules of Infidelity from Tokyo to Tennessee (Chtíč v překladu: Pravidla nevědy od Tokia po Tennessee). Domnívá se, že anglosaské země berou manželskou nevěru asi "příliš vážně".

Druckermanová zpracovala statistiky, sebrala důkazy a seznámila se s pravidly cizoložství ve více než dvaceti městech v deseti různých zemích světa. Interviewovala podvádějící muže (jednorázové, pravidelné, ty, kteří se vracejí k manželce, otevřené a drzé, zmučené) v Moskvě, v Kazachstánu, v Londýně, v New Yorku, v Paříži, v Indonésii, v Jižní Americe a jinde.

Jak se blíží prezidentské volby v roce 2008, diverzita názorů kandidátů přináší pro Ameriku dosud netušené otázky. Je Amerika připravena na to, aby žena byla prezidentkou? Co černý muž ? A co mormon? Jedna otázka se ale vynořila nově: Přijme konzervativní Amerika konzervativního kandidáta s "trofejní", o dvacet let madší manželkou?

Nyní, s možnou kandidaturou Freda Daltona Thompsona, postaršího herce - představitele dědečkovských rolí a republikánského senátora z Tennessee v letech 1994-2003, jehož druhá manželka je téměř čtvrt století maldší, přijde méně příjemný dotaz, který urychlí debatu v internetových diskuzách, na kabelových televizích a v rádiích. Otázka může vypadat jako sexistická, dokonce hloupá, ale různé ctihodné osoby - stejně jako Thompsonovi podporovatelé - se potýkají s možnou reakcí veřejnosti k Jeri Kehn Thompsonové (40), jejíž mladickost, trvalé opálení a odbarvené světlé vlasy představují kontrast s 64 letým mužem, který doufá, že získá srdce konzervativního jádra republikánské strany. Konzervativní Amerika stojí před volbou morálky.

Fred D. Thompson a Jeri Thompsonová foto: Kevin Wolf/Associated Press

V těchto dnech vychází na povrch další „podivné“ podrobnosti průběhu summitu G8, o němž jeden z obyvatelů Heiligendammu, místa, kde se akce konala, prohlásil, že by se příště měl nejlépe konat na palubě letadlové lodi. Nápad by to nebyl špatný, neboť vynaložené náklady (ca. 100 milionů euro, z toho jen „ochranný“ plot stál 12 milionů) na dočasné vyhlášení výjimečného stavu v regionu jsou v jasném nepoměru k dosaženým výsledkům. V této souvislosti perlička na okraj: hostitelská země Mecklenburg-Vorpommern se ještě dodnes dohaduje s „federálem“ o tom, kdo a jak uhradí 16 milionů z poslední Bushovy návštěvy v Německu.

Rozkrývání transparentnosti samotné Transparency International - Česká republika o.p.s. přineslo některá překvapení. Například další dotace ze státního rozpočtu, evidované v systému CEDR.

O jejich vyúčtování se také tiše mlčí, ačkoliv termíny už určitě prošly. Prozatím. TIC-Transparency International o.s. IČ 68380232 požadovalo v roce 2005 po státu 936 640 Kč a vyčerpalo ze státního rozpočtu 698 788 Kč . V tom roce, ve kterém v únoru založilo obecně prospěšnou společnost. Ve následujícím roce ovšem nástupnická obecně prospěšná společnost Transparency International - Česká republika o.p.s. IČ požadovala po státu 1 136 400 Kč a vyčerpala ze státního rozpočtu 890 984 Kč . Objevili jsme i další Transparency International - společnost proti korupci s IČ 65269691. Vznikla 22.12.1997 v Brně a zanikla 12.12.2000. V naprostém utajení. Ministerstvo vnitra suše konstatuje - zaniklo. Ale co je nejzvláštnější, ministerstvo vnitra o občanském sdružení TIC-TI o.s. neví. Na jeho stránkách, shrnujících evidenci sdružení, vzniklých na základě zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, zápis o TIC-TI o.s. chybí. Občanské sdružení IČ 68380232 , které mělo dle informací ministra Kalouska zaniknout, jsa nahrazeno obecně prospěšnou společností IČ 27215814, je ale podle dostupných informací informačního systému ARES ke dni 31.5.2007 stále aktivní.

4. 7. 2007 Transparency International: přiznání ztěžuje zapírání ZDE

Nebezpečí výprodeje národních firem a organizací v globalizovaném světě roste, a to den za dnem. I experti německé federální vlády nyní zastávají názor, že je nutno chránit klíčová odvětví německého hospodářství před zahraničními kupci.

Ještě před nějakými ani ne deseti patnácti lety se v novinách o ekologii mluvilo spora. Články novin soustředily svou pozornost zcela na jiná témata a emise CO2 trápily jen některé skupiny klimatologů, bojovníků za ochranu životního prostředí a také pár osamocených jedinců, kterým nebylo lhostejné, jak se budou mít v budoucnu další generace. Když už o přírodě, tak se přetřásala ozonová díra, Kjótský protokol šel v české společnosti na okraj zájmu, ježto nenabyl účinnosti, a lidé spíše proklínali několik fabrik, které vypouštěly i pár let po revoluci do ulic měst nebezpečné jedy. Každý se bál o hospodářský růst země, nezaměstnanost skákala k vyšším číslům a národ zůstal po restrukturalizaci průmyslu a přelomových, nicméně nutných inovacích ukolébán v přílivu slunečního svitu, kterého se přes mraky s kyselými dešti mnoho za těch čtyřicet rudých let nenasytil.

Všechno se zdálo být nejisté, zlepšení ale byla i po pár tunelových mejdanech vidět na každém kroku. Bříška mnoha Čechů se s příchodem obrovských hypermarketů začala zakulacovat a některým doslova překypovat a volný čas jsme začali trávit před monitory nových Windows a hltali telenovely se slepými nebo nešťastnými děvčaty a svůdnými Don Juany. Vycházky do přírody začaly nahrazovat vyjížďky autem a běh v lese posilovny se špičkovým trenérem. Ze schránek se sypaly letáky s levným oblečením a večerní estráda vyhrávala téměř v každé domácnosti. Do Česka vtrhl blahobyt i navzdory opoziční smlouvě. Kdeže tenkrát bylo nějaké globální oteplování?

Zabránila Live Aid snad v roce 1985 hladomoru v Etiopii? Do jaké míry vedl popový hit "We are the World" začátkem osmdesátých let ke změnám na světě? Odstranil snad Live 8 některé z afrických hrůz? Proměnily se úlevy při zadluženosti pro některé africké země ve skutečnou pomoc pro obyvatele Afriky?

Bob Geldof, irský rocker, jehož rock'n'rollová kariéra se skládá z jediného hitu "Don't Like Sundays" - se stal známějším těmito koncerty než svým hudebním talentem. Nicméně nahradil Kevin Wall, celosvětový výkonný producent koncertů Live 8, Ala Gora Geldofem, který se stal veřejnou tváří nejnovější globální akce, zaměřené na to, aby měli všichni "dobrý pocit". Budou výsledky tentokrát efektivnější?

Vážení predstavitelia strany Smer! Ako viete, nevolil som vás. Nikdy som neveril programu zmätenému ideologicky, programovo i personálne. Napriek tomu si myslím, že ako človek, ktorému leží na srdci osud politického hnutia za sociálnu spravodlivosť, mám k vášmu smerovaniu čo povedať, dokonca som presvedčený, že je to moja intelektuálna a mravná povinnosť. Nevravte mi preto, prosím, že nemám kritizovať a radšej mám pomôcť, lebo rovnaké odporúčania adresoval verejnosti aj Miloš Jakeš a rovnaké presvedčenie zdieľala SDĽ, ktorá bola až do svojho zániku presvedčená, že nie ona má pomáhať ľuďom, ale ľudia majú pomáhať jej.

Absurdní historie Kolbenovy vily, za 1,5 milionu ročně pronajaté a upravené za veřejné peníze pro bezdomovce, pokračuje. Občanské sdružení manželů Heczkových nazvané Dům Agapé se musí vystěhovat. Logicky, neboť serpenízek obecních peněz vyschl. Dotace nedostali.

Dům Agapé jako TÉMA BL

A protože by z Heczkových byli bezdomovci také, hledá Dům Agapé další objekt pro svou charitativní činnost. Jenže - představy zůstaly opět mimo realitu. Heczkovi na webové stránce žádají veřejnost, aby jim přispěla na zaplacení nájmu od ledna do září - maličkost - 130 000 měsíčně. Čili potřebují jeden milion stosedmdesát tisíc pro 10 lidí, kteří zde v současné době žijí. Za ty peníze se dá získat nájem 10 luxusních garsoniér či bytů 1+1... Ale Heczkovi hledají další vilu. Nejlépe zadarmo nebo za symbolický peníz k pronájmu na 50 let.

Kontroverzní návrh prezidenta Bushe postavit nový protiraketový systém ve středovýchodní Evropě bude pravděpodobně příští týden zlikvidován, píše list Guardian. Americký Kongres se připravuje, že zablokuje financování tohoto projektu.

Senát se zjevně připojí k Sněmovně reprezentantů a vyškrtne z amerického obranného rozpočtu miliony dolarů, o něž George Bush žádá na financování amerických raketových základen v Polsku a v České republice. Prezident Bush by musel proti tomuto hlasování použít svého veta, ale to by ohrozilo celý americký rozpočet na obranu.

Hlasování v Senátu se zřejmě stane další vážnou překážkou proti tomuto ambicióznímu projektu. Důsledkem zřejmě bude, že skončí i konflikt s Moskvou, která považuje americký protiraketový systém za hrozbu.

Sněmovna reprezentantů hlasováním vyškrtla z amerického obranného rozpočtu 40 miliard dolarů na přípravné práce ke stavn raket v Polsku a v České republice.

Senátní výbor pro armádu, který plán na vybudování protiraketové obrany podrobně zkoumal, se proti němu postavil nejen kvůli příliš vysokým nákladům, ale také proto, že se staví skepticky k technologii protiraketové obrany. Senát dospěl k názoru, že není třeba protiraketový systém ve středovýchodní Evropě stavět s žádným spěchem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký Senát se návrhem rozpočtu na obranu pro fiskální rok 2008 -- viz ZDE tisk S.1547 - po projednání ve výborech začne zabývat na své plenární schůzi v pondělí 9. července 2007 odpoledne, upozorňuje Pavel Barák.

Výstavby základen proti raketám dlouhého doletu v Evropě se týká oddíl 231 návrhu, který uvádí několik podmínek pro případnou dostupnost rozpočtových prostředků na tento projekt, zejména že a) vlády zemí, v nichž mají být rozmístěny prvky systému, definitivně schválí příslušné smlouvy, a b) ministr obrany předloží Kongresu - na základě zprávy ředitele útvaru pro operační testování a vyhodnocení -- ujištění, že interceptory v průběhu úspěšných testů za realistických letových podmínek prokázaly vysokou pravděpodobnost operační účinnosti.

Ministr obrany dále zadá vypracování nezávislého ústavního posudku, který do půlroku vyhodnotí sporné body (návrh uvádí šest témat), použitelné technologie (sedm již známých, s možností doplnit je o další) a souvislosti (sedm faktorů) případného přijetí systému protiraketové obrany.

Anglický text kongresového usnesení viz níže:

Rusko nabídlo USA další radarovou základnu - tu nejmodernější, co má, český tisk informaci ignoroval.

Pokud Američané postaví protiraketovou základnu v Polsku a radar v Brdech, chce Rusko rozmístit své rakety poslední generace v Kaliningradské enklávě - přímo mezi státy Evropské unie na hranici s Litvou a Polskem. Podle ruského prvního vice­premiéra Sergeje Ivanova to americkému prezidentovi Geor­gi Bushovi řekl Putin, když ho navštívil v letním sídle jeho otce v Kennebunkportu, Maine. Nové ruské iniciativy by podle Ivanova totálně změnily současný systém mezinárodních vztahů.

Pokud Západ přistoupí na to, aby Američané budovali protiraketový systém spolu s Rusy, pak bude podle svých slov Ivanov žádat, "aby novináři zapomněli výraz studená válka". Moskva protiraketový systém v střední Evropě považuje za hrozbu pro Rusko. Putin nedávno nabídl USA přebudování radarové základny v ázerbajdžánské Gabale a upgrade an novou technologii, podruhé převzal iniciativu v podndělí, když nabídl na spolupráci další stanici - Armavir v Krasnodarském kraji a chce ji začlenit do nového globálního protiraketového obranného systému, který by se budoval v rámci Partnerství NATO-Rusko.

. Veškeré informace nového radaru budou podle Ivanova slučitelné se "spojeným informačním systémem " shromažďující data ve dvou centrech - v Moskvě a v Bruselu.

Jsem rád, že se milenky předsedy ČSSD zastal právě autor, který patří téměř ke katolickým profesionálům. Jen nevím, zda je jeho obhajoba obhajobou Nazaretského, té jedině správné církve a nebo Petry Kováčové. O její katolické víře měl potřebu hovořit její partner, toho času politik, v odpovědi na otázku, proč ji s sebou nevzal do Kaple Betlémské, lůna církve protestantské, husitské. Kdyby mlčel, zlata by měl. Dle mého skromného názoru by bylo krajně žinantní i vůči tak liberálnímu společenství, jakým husité jsou, kdyby ji tam vzal. O evangelizaci (šíření poselství pravdy ve víře, sděleném ve "zprávách o příchodu panovíka" budoucnosti v spiscích čtyř následovníků Ježíše z Nazaretu) jsem hovořil v titulku já - a to úmyslně. Křesťanství odsuzuje farizejství, v tom má starokatolík Cvek pravdu. Dokonce s ním souhlasím i v hodnocení, že Kováčová může být před Bohem lepší katoličkou než sám papež. Protože srovnám-li mediální výroky novokatoličky Kováčové s pravdivostí slov Svatého otce o neúčinnosti prezervativů proti AIDS v Africe, pak je to jasné...

Užijte si, dokud můžete

reakce na článek Štěpána Kotrby "Městu a světu: Rozepnutý poklopec stínového premiéra"

Mohl bych mít snad dílčí výhrady vůči formulacím ve výše uvedeném článku, neboť nemám tak exponované fundamentalistické moralistní zásady, jako má pan Kotrba. Rozhodně však považuji za dosud nejvyšší vrchol bulvárního sprosťátství spojení pojmů jako "Urbi et orbi" a "Rozepnutý poklopec ...". Ač nejsem členem žádné náboženské společnosti; snad mám jen přirozenou úctu k poselstvím význačných osobností světa, třeba i papeže katolické církve, který toto poselství každoročně vydává, píše čtenář Zdeněk Novák .

Chtěl bych krátce reagovat na článek Štěpána Kotrby. Nechci se zabývat jeho podivnou a dle mne velmi ujetou myšlenkou, která spojuje milenecký poměr páně Paroubkův s evangelizací. To je podle mne absurdní v jakémkoli smyslu (ale nejspíše se Kotrba jen vysmívá tomu, kdo považuje za podstatné u celkem formální akce ve velmi liberální církvi zmiňovat za důvod nepřítomnosti náboženské vyznání milenky). Mně teď jde o něco jiného. Každý zřejmě cítí, že označovat Petru Kováčovou za katoličku je poněkud problematické. Ale téměř všichni asi budeme souhlasit zároveň s tím, že její intimní život, včetně života víry, je pouze její věc a je na ní, k čemu a jak se bude hlásit.

Polemika s článkem Petra Slámy "Mistr Jan Hus - národní hrdina nebo nebezpečný náboženský fanatik??"

Petr Sláma ve svém článku pro Britské listy podle mého názoru velmi lacině míchá Husa a husitství (přičemž husitské hnutí je husitské jen v tom smyslu, že reaguje na Husovu smrt a že si bere za své některé jeho postoje -- v každém případě Hus byl konzervativní katolík, nikoli utrakvista a už vůbec ne táborita) a ještě laciněji dává k dispozici jen dvě alternativy, z nichž žádná nemá relevanci. Každý, kdo chce psát o Husovi, by si měl především přečíst jeho dílo (kompletně vyšlo v češtině v šesti svazcích: Mistra Jana Husi Sebrané spisy, Josef Bursík, Praha 1904). Co každého čtenáře Husova díla musí napadnout jako první, je dle mého názoru to, že Hus byl součástí středověké, univerzalistické, scholastické tradice. V ničem není větším fanatikem či národovcem (ačkoli by se dalo právem říci, že se více věnuje -- trošku jako Dante -- rodnému jazyku a rodné zemi) než sv. Tomáš Akvinský, který zastával také mnohé, pro nás zcela nepřijatelné, "fanatické", teze, jako je např. popravování kacířů.

Začnu tím v BL opomenutým. Jan Hus zavedl do češtiny diakritická znaménka*), jde o první (či jedno z prvních) použití diakritických znamének v živých jazycích psaných latinkou. Šlo o krátké a dlouhé nabodeníčko (pozdější háček a čárka). Jan Hus psal latinsky - pro církevní čtenáře, u laiků (alespoň některých) předpokládal znalost čtení a česky pro ně psal. Zasadil se o převahu živlu (národa) českého nad německým na pražské universitě. Usuzujeme-li z Piccolominiho popisu poměrů v Čechách, že v době pohusitské byla obecná vzdělanost na nadprůměrné úrovni, musíme přičíst zásluhu Janu Husovi.

*) (Autorství spisu, někdy připisovaného Husovi, De orthographia bohemica, je neprokázané, pozn. red.)

Spolková pověřenkyně pro doklady Státní bezpečnosti bývalé NDR (BStU) Marianne Birthlerová předala prezidentovi Bundestagu 8. zprávu o činnosti svého úřadu. Ten je pověřen na základě zákona Bundestagu o dokladech STASI (StUG) z 29.12.1991 jejich spravováním a zveřejňováním. Úkolem úřadu je zpracovávání materiálů diktatury komunistické Jednotné socialistické strany Německa (SED) a tím i formování celoněmecké odpovědnosti k dějinám. Svou práci proto soustřeďuje především na represi a dohled jako jedním z podstatných aspektů nadvlády SED.

Ruská kontrarozvědka (FSB) vyšetřuje případ špionů pracujících pro britskou rozvědku MI6. FSB potvrdila, že jeden z bývalých policistů, Vjačeslav Žarko, několik let pracoval pro britské tajné služby. Vyšetřovací oddělení ruské Federální bezpečnostní služby 6. července 2007 začalo trestní řízení proti němu za zločin dle článku 275 trestního zákoníku (špionáž).

Už i já jsem prohlédl. Blázniví ekologové nás straší likvidací přírodních zdrojů. Jenomže trh si vždycky nějakou cestu najde. Hrozby ekologů jsou nesmyslné. Může například být na světě nedostatek vody? Sotva. Když totiž bude najednou nedostatek vody, tak se zvýší její cena. To naláká výrobce, aby vyráběli vodu a zákonitě se zvýší nabídka.

V demokratickej spoločnosti by mal mať každý človek právo žiadať zmenu spoločenského usporiadania . Mal by mať právo žiadať realizáciu akejkoľvek ideálnej spoločnosti, ktorú si dokáže predstaviť a následne komunikovať. To samozrejme neznamená, že každá predstaviteľná utópia by mala byť a bude zrealizovaná. Každej utopickej predstave spoločnosti by sme ale mali dať šancu, aby mohla byť vyslovená verejne.

Svět se řítí k poznání pravdy, že koloniální praktiky v lepších úpravách nehrozí, ano, nehrozí, protože již existují. To by jeden musel být přímo mordsdumm, aby neviděl manipulace, spekulace, způsoby užívání moci dle chuti a potřeb národních i mezinárodních. Formace vzdělaných a schopných satrapů v sobě stále obsahuje genetickou krutost; postupný neoficiální teror vytváří sociální a morální tlaky na unylé občanstvo, jedno pak, kde k tomu právě dochází. Lebensräume jsou stále vyhledávány a podporovány svobodou investování.

Jeden čtenář mi napsal : "Literaturu si vybíráme podle toho, co očekáváme od života, cigarety si kupují primitivové i intelektuálové a stejně tak je to s marihuanou, kterou ovšem primitiv nikdy nedocení". Na první pohled se může zdát tento názor duchaplný, ovšem jenom do chvíle, než si člověk oboje zkusí. Mně se to podařilo, směšné se může zdát, že až v biologických padesáti letech a v duchu tohoto názoru nutně patřím mezi primitivy.

Trávu jsem nepřijal, avšak popíši pro zajímavost svoji zkušenost s ní, zážitek člověka, který nepotřebuje nic nahrazovat, to předesílám, plně si vystačím se svoji psychikou. Pokus jsem učinil v situaci hraniční askeze, měřím 181 cm a vážím 58 kg, jsem hluboko pod limitem svého BMI, ale s dvěma krajíci chleba, pytlíkem ořechů, jablky, kysaným zelím a 4 litry vody šlapu v horách 20 km bez sebemenších potíží. Vím přesně, co se děje v mém těle i mysli.

Zpravodajský direktorát CIA vydal a tím i odtajnil v květnu 2007 v rámci projektu FOIA Zpravodajskou zprávu (Intelligence Memorandum) jejíž součástí je i šedesátistránková zpráva "Czechoslovakia :The problem od Soviet Control - Československo: problém sovětské nadvlády". Přísně tajná zpráva (s klasifikací top secret) byla zpracována ke dni 16. ledna 1970 skupinou analytiků, kterou vedl James Ogle a výsledek předkládal šéf oddělení speciálního výzkumu DD/I John Kerry King.

Účelem zprávy bylo podat podrobný rozbor "jak Sovětský svaz přišel o politickou nadvládu nad Československem a jak ji opět získal během let 1968 - 1969". Materiál, přestože měl vysoký stupeň utajení, je v podstatě souhrnem a chronologickým popisem informací z dostupných, většinou mediálních zdrojů.

Poznámka redakce BL: Kdyby Milan Vodička z redakce MfD nečetl analýzy Britských listů, neměl by snad o čem psát...
MfD 7. 7. 2007 14:30: CIA: Nezvládnuté pražské jaro uťalo reformy východu ZDE

Před nějakým časem jsem napsal pro Britské listy článek Bezpečnost jako moderní zaklínadlo na téma sekuritizace, neboli „zbezpečnosťování“ určité problematiky, česky vyloženo - zdůrazňování určitého problému jako otázky bezpečnosti. Psal jsem o tom, jak se dnes i banality stávají otázkou bezpečnosti, pokud existuje reálná naděje, že na to někdo skočí a je ochoten pod dojmem vlastního ohrožení sáhnout hlouběji do kapsy a platit spoustě zbytečných prodavačů a garantů bezpečnosti, kteří jako kdyby z oka vypadli legendárním obchodníkům s teplou vodou či s deštěm.

Můj známý provozuje hospodu a několikrát prohlásil, že kdyby se měly zavést registrační pokladny, musel by ji zavřít. Argumentoval tím, že by musel přiznávat všechny tržby, odvádět plně DPH a další daně. Tím pádem by musel zvýšit ceny natolik, že by se konkurenčně neuživil. Podle mě nemá pravdu, píše čtenář Britských listů, podnikatel Jan Macháček.

Jeho děti budou jednou chodit s mými do školy. Představa, že při přibližně stejných příjmech on na školu nepřispěje ani korunu, a já to potáhnu sám, se mi hodně nelíbí.

Přesně píše Josef Chuchma v sobotní Mladé frontě Dnes, že karlovarský filmový festival má problém. Česká média se nezadržitelně bulvarizují a žijí stále více jen ve vlastním, virtuálním světě. O Karlových Varech jsou ochotna psát pouze v souvislosti s tzv. "celebritami". Jenže karlovarský festival je ve srovnání se zahraničními filmovými festivaly chudý, zásadně mezinárodním celebritám neplatí za účast. Proto jich do Karlových Varů moc nepřijíždí.

Karlovarský filmový festival ovšem není o celebritách. Je to, jak píše Chuchma, akce "'lidová', 'cinefilská' (určená milovníkům kvalitní kinematografie), vstřícná vůči takzvanému obyčejnému, věkově vesměs mladému publiku, které chce zhlédnout zajímavé filmy". Festival ovšem musí dělat ústupky českým zbulvarizovaným médiím, aby se do nich vůbec dostal, a tak jim tak trochu v rozporu se skutečností předstírá, že je o "celebritách". Podle Chuchmy si vedou organizátoři karlovarského festivalu při tom velmi dobře: "dosáhli v tomhle nesnadném balancování skutečného mistrovství".

Souhlasím s Josefem Chuchmou. Neuvěřitelně rozmanitý výběr ze současné světové kinematografie byl opravdu vynikající. Mělo by se zveřejnit, kdo ho připravil. Byla to nesmírně profesionální práce. Programovou ředitelkou byla Julietta Zacharová, dramaturgové Ivana Novotná a Karel Och, poradci byli Magdalena Bičíková, Jan Foll, Tomáš Hála, Eva Hrozková, Pavel Klusák, Jan Kolář, Galina Kopaněva, Alena Prokopová, Vojtěch Rynda, Tomáš Seidl, Radovan Suk, Zdena Škapová. Děkujeme. Tohle je to, co tento festival činí výjimečnou akcí. Vesměs měli diváci možnost zhlédnout skutečně velmi dobré filmy. A převážně mladé publikum to po zásluze ocenilo.

sobota 20.00: Hlavní cenu na karlovarském filmovém festivalu získal po zásluze vynikající islandský film Mýrin (recenze v Britských listech ZDE); ruský film Prosté věci (recenze ZDE ) dostal Ekumenickou cenu a cenu FIPRESCI. Diváci hlasovali pro Vratné lahve (recenze ZDE.)

< Režisér Alexej Popogrebskij v Karlových Varech. Foto Emma Čulík.

Rusko je země s problémy. To ví každý. Ale to, jak je to všechno složité, málokdy vidí ti, kteří tam nežijí a nezažijí to z první ruky.

Film Alexeje Popogrebského Prosté věci/Простые вещи se neinzeruje jako sociologický snímek. Ale ve skutečnosti je to tak hluboké a tak přemýšlivé dílo, že se mu daří zkoumat tyto rysy současného života, a to jemným a dojemným způsobem.

Russia is a country with problems. Everybody knows that. But the true complexity of it all is rarely visible to those who do not live there and see it first hand.

Alexei Popogrebskij's Simple things/ Простые вещи does not publicise itself as a sociological film. But in fact, it is such a rich and deeply contemplated work, that it manages to deal with this aspects of modern life, in a subtle and moving way.

Natáčíte-li filmy, vždycky se podílíte na nějaké tradici. Existuje mnoho triků a modelů a formulí, kterých většina filmů do určité míry vždycky využívá.

With films, one always is participating in some tradition or another. There are many tricks and models and formulas that the majority of films make use of in one way or another.

Hezké chvilky bez záruky (2006) , režie Věra Chytilová

Současná česká společnost je od základů a možná nenapravitelně rozbitá, stěžuje si Věra Chytilová svým nejnovějším filmem Hezké chvilky bez záruky. Příčinou je politováníhodný stav mezilidských vztahů. Lidé se totiž v současné české společnosti chování až obsesivně sobecky: hovějí výlučně svým vlastním osobním zájmům, nejsou schopni empatie vůči druhým a jejich narcismus jim často zabraňuje vnímat svět jako normální lidé -- chovají se bez výjimky jako šílenci. A to tentokrát nejen muži, ale v podstatě stejnou měrou i ženy.

Pravidla lži (2006), režie Robert Sedláček

Tak trochu konjunkturálním "psychologickým dramatem" je debut Roberta Sedláčka Pravidla lži. Je to fiktivní příběh jedenácti narkomanů či bývalých prodejců drog nebo pasáků, kteří se sejdou v komunitním terapeutickém centru, které je má vyléčit a umožnit jim zahájit nový život. Film je natočen zdánlivě dokumentární metodou, ovšem k atmosféře nereálnosti přispívá skutečnost, že "dokumentárně" snímanou psychologickou interakci v internátním středisku předvádějí známí herci.

"Ještě jsem neviděla špatný korejský film," řekla mi tady na karlovarském festivalu moje dcera Emma. Musím uznat, že je to pravda, a tento dojem mi už poněkolikáté potvrdil právě festival v Karlových Varech. Možná jsou korejské filmy dobré proto, že jde dodnes do značné míry o represivní společnost: jak mi vysvětluje má holandsko-korejská studentka Max Park, jihokorejská společnost je založena na nesmírně tvrdé konkurenci ve všech oborech lidské činnosti, a zejména ve školství. Od žáků či studentů se očekává, že budou stoprocentně nejlepší; pro ty, kdo jsou druzí, má korejská společnost jen pohrdání. Přitom samozřejmě v korejské společnosti převládají stále ještě tradiční, autoritářské hodnoty, vůči nimž má jedinec konformovat -- jinak je ostrakizován. Zřejmě není divu, že to vyvolává u citlivějších a nadanějších jedinců silnou emocionální úzkost, která se pak v jihokorejských filmech projevuje pozoruhodnou mírou umělecké intenzity i vhledu do podstaty lidské existence.

Marta (2006), režie Marta Nováková

Hranice (2006), režie Martin Kopp

Celovečerní debut Marty Novákové je "psychologickou studií" tří osob na samotě, v poněkud uměle vytvořeném prostředí blíže neurčené války. Sedmnáctiletý mladík Marek žije se svým invalidním otcem na samotě v lesích; kolem zuří válka, což se projevuje tím, že se v blízkosti lesní usedlosti občas objeví dva nebo tři vojáci se samopaly a na koních. Otec syna v usedlosti skrývá, nenahlásil ho před začátkem války českým vojenským úřadům, takže chlapec nebyl odveden. Když ho posléze vojáci objeví, Marek si před jejich očima sekyrou usekne dva prsty, aby nemohl střílet.

Podle oficiálně zveřejněné statistiky bylo k 5. červenci 2007 vydáno přibližně o 10 procent festivalových akreditací více než loni (akreditovaných festivalových účastníků je 11 083, loni jich bylo 10 100; z toho bylo letos prodáno 9523 diváckých akreditací, loni jich bylo 8589).

Zejména od začátku červencových svátků to vyvolává vážné problémy s infrastrukturou. Vždycky je relativně obtížné pro řadové diváky získávat vstupenky na představení, začátkem týdne se na festivalu však nakonec pokaždé nějak dostanou, i když to třeba znamená dlouhé čekání před sály, anebo fronty před pokladnami. (Už jsme psali o tom, že esemesková rezervace vstupenek pro festivalové diváky je v podstatě nepoužitelná, vzhledem k tomu, že i když si je pokusíte rezervovat v první minutě po otevření rezervací, totiž přesně v 7 hodin ráno, už tehdy je tato kvóta rezervací vyprodána, vím, o čem mluvím, zkoušel jsem to čtyřikrát.)

Zvlášť letos je však od čtvrtka téměř nemožné pro normálního návštěvníka sehnat skoro jakoukoliv vstupenku, i když po zaplacení akreditace má mít řadový divák právo na tři lístky denně.

Myslím, že není od festivalu příliš seriózní prodávat občanům festivalou akreditaci za 1000 Kč, když jim festival v pozdějších dnech festivalu nezaručí možnost dostat se na filmy. Hovořil jsem s celou řadu návštěvníků a všichni potvrzují, že se v posledních dnech festivalu lístky shánějí velmi špatně. Dostávají za svou tisícikorunu velmi málo, v některé dny vůbec nic.

Infrastruktura festivalu praská ve švech. Bylo by asi bývalo rozumné omezit počet prodaných diváckých akreditací na přijatelnou míru.

Česká média vytvářejí falešný dojem, jako by filmový festival v Karlových Varech byl snad záležitostí pro celebrity. Nic by nemohlo být dál od pravdy. Význam karlovarského festivalu spočívá v tom, že je to snad jediná možnost pro českou veřejnost, aby každoročně zhlédla rozsáhlý výběr nejnovějších mezinárodních uměleckých filmů, které se -- v důsledku velmi omezené distribuční filmové politiky -- do České republiky jinak nedostanou. A je to velmi zdravá zkušenost, protože se tak do ČR dostanou opravdu kvalitní filmy. Právě jsme uvažovali nad tím, proč tomu tak je, že třeba některé ruské či korejské filmy mají říz a hloubku, jimž se dnešní české filmy snad nikdy nemohou rovnat.

Široká veřejnost na tuto příležitost, zdá se, většinou kašle: velmi silně jí využívají mladí lidé, především studenti. Karlovarský filmový festival je tedy vlastně svým způsobem o trochu bohatší a lépe zorganizovanou letní školou z Uherského Hradiště. K tomu přispívá i relativně levná cena divácké akreditace -- pouhých 1000 Kč na celých 10 dní. Sedím právě před promítáním v kinosále Lázně III a rozhlédnu-li se kolem sebe, mladých lidí kolem dvaceti je v publiku tak devadesát procent. Co by si Karlovy Vary počaly bez studentské populace!

Nesnesitelně hloupými články iritoval festivalové hosty od samého začátku v Karlových Varech tzv. Festivalový deník, který rozdává zadarmo redakce deníku Právo. Články, byly unavené, banální a často vyloženě trapné. Za celý týden se nevyskytl jediný text, v němž by zazářila aspoň minimálně originální myšlenka. Návštěvníci byli krmeni neuvěřitelnou směsicí hloupostí a neumělým poklonkováním před údajnými "celebritami".

Jedním z vrcholů stupidity byl v pátečním Festivalovém deníku rozhovor Veroniky Bednářové s Dannym DeVitem.

Jenže snad všechny rozhovory s "celebritami" byly hrozné. Byly jasným příkladem McLuhanova hesla "the medium is the message": "Já jsem novinář a komunikuju s 'celebritou', je to senzační. Problém je, že nemám co říct."

Stojí za to citovat ze začátku tohoto rozhovoru. To se jen tak nevidí:

Jedním z nesmírně pozitivních vlastností karlovarského filmového festivalu je dlouholeté demokratické opatření, podle něhož kdo nezaujme své místo v sále do pěti minut před začátkem představení, ztrácí na místo, určené vstupenkou nárok, neboť těsně před zahájením představení se do sálu vpouštějí čekající diváci bez vstupenek, aby zaplnili prázdná místa.

Někdy to vyvolává konflikty, protože se pozdně příchozí neoprávněně dožadují svých míst, přestože jejich vstupenka už propadla.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.