Nyní však ani tak nejde o vynaloženou sumu, kterou tak jako tak v konečném účtu zaplatí daňový poplatník, nýbrž o to, do jaké míry bylo státními orgány porušeno právo či dokonce ústava. Účastníci protestů, Levice a Zelení tvrdí, že k porušení došlo masově, FDP má k jejich postupu 'výhrady‘, podle SPD byl sice v souladu s ústavou, nicméně 'politicky hloupý‘ a CDU shledává v činnosti státních orgánů vše v naprostém pořádku. Fakta spíše potvrzují, že v pořádku nebylo vůbec nic.

Již „bojový“ průběh masové policejní akce s 900 (!) policisty před summitem s odvoláním na § 129a (podezření z tvorby 'teroristického uskupení‘) naznačil, že státní moc je rozhodnuta občanské společnosti i právnímu státu hodit rukavici. Zajímavé přitom bylo, že v jejím průběhu nedošlo k vydání žádného zatykače a není známo, že by bylo nalezen průkazný materiál potvrzující uvedené podezření. Tato akce měla evidentně rozbít organizační struktury aktivistů a zastrašit odpůrce summitu. Že se nejednalo o ojedinělou záležitost, nýbrž o součást celkové vládní strategie, která si dala za cíl stigmatizovat aktivní odpůrce slovem „terorismus“ a umlčet kritiky, demonstrovala následující bezpříkladná událost. Dvacet žurnalistů a fotografů, mezi nimi Felix Lee z berlínského deníku taz či vedoucí redaktor polského vydání Le Monde Diplomatique, nedostalo od Spolkového tiskového úřadu (Bundespresseamt) s odvoláním na Spolkový kriminalistický úřad (Bundeskriminalamt BKA) novinářskou akreditaci na tiskovou konferenci.

Co tato předehra slíbila, hlavní akt naplnil. Vedle tradičního zastrašování policejními výpady proti pokojným demonstrantům došlo i na netradiční metody známé spíše buď z jiných zemí nebo z oblastí masového drůbežího chovu. Zadržení demonstranti (podle výpovědi Sdružení republikánských právníků – zkr. RAV, jich bylo asi 1200, z toho 95 % bylo zadrženo protiprávně) byli až 36 hodin „ubytováni“ ve speciálních klecích z drátu s ostrými hranami, za permanentního osvětlení, bez základního hygienického vybavení a toaletních potřeb, mnozí až dvanáct hodin s pouty na rukou. Někteří z nich byli propuštěni až po šesti dnech. Ale ani toto zdaleka nebyl konec všemu podivnému v zacházení s účastníky masového občanského protestu. Na vysvětlení čekají ještě dvě další závažné události: zřejmá účast agentů-provokatérů a armády.

Nasazení speciálních agentů, majících během demonstrace za úkol buď vyprovokovat násilí, které mediálně odpoutá pozornost od obsahu protestu a tedy problému jako takového, nebo prostě připravit důvod policii k zásahu, není v podstatě nic nového. Tak například na summitu G8 v italském Janově před šesti lety, kdy řádění policejních jednotek a bezpečnostních složek státu připomínalo spíše latinskoamerické než evropské poměry, byla kromě jiného nafilmována skupina černě oděných maskovaných mužů s holemi a tyčemi, vycházející s bohorovným klidem z jedné policejní stanice nedaleko místa demonstrace, do které se posléze „nenápadně“ vmísila. Celý případ je do dnešního dne soudně vyšetřován, mimo jiné i v souvislosti se smrtí demonstranta Carla Giullianiho. Podchyceny jsou i snahy pěti provokatérů z Hailigendammu podněcujících skupinu demonstrantů-autonomů k násilí. Jeden z nich byl okolními demonstranty zadržen a fotografován, druhý zmizel skrze policejní kordon a ostatním se podařilo utéct. Policejní mluvčí z Kavaly vyloučil, že by se jednalo o akci policie, nebylo mu ovšem známo, co podnikaly ostatní bezpečnostní složky státu. Nemohl prý mluvit za nějaké ochranáře ústavy (sic!!).

Vrchol celkové demonstrace síly státní moci představuje přítomnost armády, která logisticky podporovala policejní jednotky. Armáda poskytla policii nejen obrněná vozidla a helikoptéry, nýbrž i bojové letouny Tornado. Podle poslance za Stranu zelených Hanse-Christiana Stroebeleho přiznalo ministerstvo obrany, že jeden z nich přelétl 5. června ubytovací campy antiglobalistů v Reddelichu a Weichmannsdorfu za účelem jejich podrobného zmapování. Snímky byly obratem předány centrálnímu policejnímu štábu v Kavale. Není bez zajímavosti, že se tento průzkumný let konal ve výšce pouhých 150 metrů (minimální stanovená výška hloubkových letů je přitom 330 m). Ministerstvo obrany (dále MO) rovněž sdělilo, že předtím došlo k minimálně čtyřem letům po dvou Tornadech – Afganistán (!) je prý dobrým příkladem, jak je takovýto nácvik akcí nutný. Mezitím se objevily v tisku zprávy o tom, že fotografie campů jsou tak detailní, že je na nich možné rozpoznat i čas na hodinkách účastníků protestu. Podle všeho byla přitom použita pětičočková kamera koncipovaná pro hloubkové lety, jejíž snímky mohou být pomocí moderní počítačové techniky až stonásobně zvětšeny.

Tyto dny přinesly ještě další brizantní odhalení. Průzkumná obrněná vozidla typu Fennek, vybavená mimo jiné systémy, které jsou schopny rozpoznat cíle na vzdálenost deseti kilometrů a do dvou kilometrů je i přesně identifikovat, zřejmě „pozorovala“ nejen silniční provoz, nýbrž i oba campy antiglobalistů. A jakoby toho všeho nebylo dost, převzal bundeswehr dohled i nad civilní nemocnicí v Bad Doberanu. Zároveň MO připustilo, že se na celé akci podílelo o tisíc vojáků více než bylo původně uváděno (1100).

Občanské iniciativy se nyní snaží policejní násilí systematicky dokumentovat, první jeho „katalog“ byl nyní uveřejněn. Kromě již výše uvedeného násilí v něm najdeme tyto „přehmaty“: brutalitu při zatýkání pokojných demonstrantů, odmítnutí lékařské pomoci zraněným, verbální vyhrožování typu „chceš tady zemřít?“, těžká zranění očí a uší způsobená vodními děly se směsí vody a slzného plynu, sexuální obtěžování zadržených žen. Evidován je případ, při kterém byl konvoj asi 30 demonstrantů na kolech bezmála přejet policejními auty, ze kterých na ně jejich posádky při předjíždění stříkaly slzný plyn a rozdávaly rány obušky. Mezitím bylo ve spolkové centrále odborové ústředny ver.di uspořádáno poradní a informační setkání organizátorů protestu za účasti ATTACu, RAV a dalších organizací a občanských sdružení. Událost se konala pod heslem 'Co se stalo v Heiligendammu?‘, v příštích dnech bude možné vidět její průběh i na webových stránkách, m. j. www.gipfelsoli.org či www.attac.de .

Vše nasvědčuje tomu, že establishment znervózněl - brutální policejní násilí bylo evidentně politicky chtěné a zodpovědnými místy dlouhodobě připravované. Nejen jako zastrašovací prostředek, nýbrž bezesporu i jako test na reakci společnosti. Masové protesty proti perverznímu exhibicionismu mocných tohoto světa se tentokráte nesly v jiném duchu než doposud. Nešlo při nich již o apely na dobrou vůli zodpovědných, nýbrž o to jim sdělit „je toho dost, my vás nechceme!“. Skutečnost, že se i přes všechny šikany a ohrožení na zdraví stal protest v Heiligendammu masovou záležitostí (odhadem se ho aktivně zůčastnilo na 80 000 lidí) zasluhuje právě v Česku vzhledem k aktuální situaci kolem pochybného amerického radaru, pějícím ministrním a celkovému trendu Topolánkovy vlády hlubšího zamyšlení.

Kauza „summit G8“ bude mít tedy svoji ústavněprávní dohru. Právníci z RAV oznámili, že podají na příslušná místa žalobu, H.-Ch. Stroebele zamýšlí svolat Ústavní soud. Příští dny a týdny ukáží, jak tato dohra kauza dopadne. Zda ještě stojíme na již rozechvěné půdě právního státu a nebo zda se již nacházíme na cestě k Orwellovi.