Dlouhodobě a se sympatiemi sleduji boj p. Kotrby s větrnými mlýny naší nové "aristokracie" a jejím služebnictvem na všech úrovních - naposledy v mediální sféře. Vážím si ho jako zaujatého člověka, které dokáže věcně a přesvědčivě argumentovat ve všech možných odborných oblastech. Obdivuji i jeho takřka vědecký přístup k dokládání svých názorů spoustou odvolávek na materiály, jeho erudici - postačuje jen zběžný náhled na seznam jeho článků v BL.

Proto jsme byl nepříjemně překvapen výběrem titulku pro výše zmíněný článek "Rozepnutý poklopec ...". Nenalezl jsem totiž v činech p. Paroubka nic, co by pana Kotrbu opravňovalo k takovému tvrzení. Prosím - rozešel se svojí manželkou, i to se může stát. Našel si jinou partnerku - možná, že to byl poslední kamínek do mozaiky dlouholetých manželských rozporů, na nichž se museli nějakou formou podílet oba partneři. Těžko soudit, co bylo dříve - vejce nebo slepice? Rozhodně se však nic neděje bez příčiny, ale dovolil bych si snad vyloučit u p. Paroubka nějakou sexuálně maniakální motivaci. Prostě došlo k naplnění kategorie "vyhoření" v dlouholetém vztahu. Když pak došlo na lámání chleba, řešil to včas a za účasti syna. Pochybuji, že by sprintoval s "rozepnutým poklopcem" mezi dvěma postelemi. Vyřešil to odchodem "od stolu i od lože" a dokonce se domnívám, že ani v budoucnosti nepřipustí nějakou podzákonnou formu ve svém novém vztahu; natolik ho považuji za rovného chlapa, aniž bych byl jeho obdivovatelem.

Tak oč vlastně panu Kotrbovi jde?

" Přítelkyně (plurál?! - pozn. Z.N.) o něm říkají, že je věčné dítě a manželka se s ním po několika letech soužití rozvedla. Nevěděla, o co přišla. Procitl totiž vzápětí, oddechl si a na další svatbu nepomýšlí. Jeho dvě dcery (Kateřina a Veronika) už pomalu dospívají (aniž má moc možností toho být svědkem) a snad jim jednou vysvětlí, že na lásku musejí být dva a spousta trpělivosti a vzájemné tolerance. Aby nedělaly stejné chyby jako on ... Má rád sex s partnerkou, se kterou se dá i posnídat (to je o nárocích na vizuální stránku_ i inteligenci)."

V těchto intencích (nechť hodí kamenem, kdo bez viny) bych měl snad očekávat od p. Kotrby, když ne porozumění a toleranci, tak alespoň neútočení (v hudbě se to označuje tacet, v Indii áhinsá). V čem se on sám liší od p. Paroubka jako veřejná osoba? Kdo přečetl všechny články p. Kotrby jako já a má s ním stejnou "krevní skupinu", musí v něm vidět svůj určitý idol (pronikavá inteligence, rozhled, pracovitost a záběr činnosti). Není pouze novinářem, označil bych jej spíše buditelem 21. století jako byl ve své době K. H. Borovský. Takže je možná více veřejnou osobou než proskribovaný p. Paroubek, a jestli má někdo dlouhodobě a i aktuálně otevřený poklopec, tak bych považovat za vhodného adresát spíše p. Kotrbu než p. Paroubka. Navíc si nevzpomínám, že by někdy takové výrazivo použil v jiných - svého času aktuálních - případech našeho prezidenta či předsedy vlády. Zbývá mi tedy jen povzdech - nejen mnozí umělci se ve svém osobním životě podstatně liší od svého uměleckého projevu a od představ lidí o nich, ale bohužel i takové osobnosti, jako je člověk renesančního záběru - ak. sochař p. Štěpán Kotrba, designer, keramik, fotograf, analytik, novinář.

Nyní, pane Čulíku, se obracím na Vás osobně.

Pravým důvodem mého e-mailu a příslovečnou poslední kapkou přetečení míry sounáležitosti v Britskými listy v rámci Vaší šéfredakce je umístění reklamy. Do té doby jsem to vše považoval za úlet investigace p. Kotrby. Touto reklamou jste mě vyprovokoval hájit p. Paroubka před reklamou - placenou sprosťárnou - znovu podotýkám, že nejsem jeho sympatizantem, pouze vlažně straním ČSSD, obdobně jako p. Kotrba (sic!):

Hluboce lituji, že Váš list se snížil k uveřejnění takového antireklamy p. Paroubkovi a zřejmě nechtěně i antireklamy Britským listům. Oprášil jsem si své kusé i nedokonalé vědomosti z antiky a vzpomněl jsem si na římského císaře Vespasiána, který kritikům zdanění veřejných záchodků přistrčil pod nos tehdejší aesy a zeptal se jich - Smrdí?! Ne, nesmrdí, non olet! V tom případě asi Vám jako šéfredaktorovi nesmrdí ani peníze za takovouto "reklamu". Osměluji si to tvrdit v domnění, že bez Vaší vůle v redakci ani vlas z hlavy nespadne, takže morální odpovědnost za druhý nejvyšší vrchol bulvárního sprosťátství si dovoluji po p. Kotrbovi připsat i Vám osobně. Nebo znáte podobný případ ze seriózního britského tisku ?

Znám Vaši obdivuhodnou profesní dráhu, není mnoho publicistů či vysokoškolských profesionálů, kteří by se Vám mohli rovnat - nebo kteří by byli alespoň schopni současně při své práci vydávat obdobu Britských listů. Lituji však, že ve Vašem životopisu postrádám tu osobní stránku, která by Vás přiblížila čtenáři jako člověka. A nepokrytě mě to mrzí, že nemohu v tomto případě - jako u p. Kotrby - použít tuto anotaci k obdobnému podpásovému úderu - jste přece také veřejný činitel a v tom případě "catch as catch can" a vše je dovoleno, i špinavosti, kterých by se džentlmen jinak nedopustil. Jste přece jako průměrný člověk ze 62 % procent také rozveden a jistě jste nezůstal sám, nebo snad opět s přihlédnutím na statistiku jste "spokojeně" ženat současně žijete se spokojeným mimomanželským poměrem? Hoď kamenem, kdos bez viny ... !

Vidíte, teď jsem se v zápalu boje dostal do schizmatu - jsem i já bez viny?! Snad relativně ano, když pominu své mladistvé hříchy a vyzdvihnu ve svých očích pouze dobu posledních 53 let lásky k své ženě Růženě. Ale co bylo před tím ...?! Na svou obhajobu mohu říci společně s lékaři, že příroda již pohřbila oběti mé mladistvé nerozvážnosti, na rozdíl od lékařů pouze jen postupně.

Omlouvám se tedy jen tím, že háži kameny na metače kamení, útočím na obranu někoho, kdo se nemůže bránit odpovídajícím způsobem. Paroubek je tvrdý chlap, ten to přežije. Horší je skandalizovat ženu, pouhou překladatelku, nikoliv místopředsedkyni parlamentu, uveřejnit bez jejího souhlasu fotografii a napsat tvrzení, že "Petra Kováčová nevěru toleruje". Kdo by se přece takové ženské zastal ?! To se, pane Čulíku, mezi slušnými lidmi také nedělá. Před válkou se tak psávalo v bulváru nazývaném *Čubička*, nomen omen.

Ze slušnosti, aby věděli, že (ústy Romaina Rollanda) "dobrý člověk ještě žije", posílám kopii mailu i p. Paroubkovi - ani ne tak pro něho, jako spíše pro paní Petru Kováčovou. Aby také věděli, že nikoliv všichni čtenáři BL se se článkem p. Kotrby a s Vaší reklamou ztotožňují.

Reakce šéfredaktora Britských listů: Vážený pane Nováku, děkujeme vám za váš názor; vážíme si ho. Bohužel však k tomu musím říct, když se více než padesátiletý vrcholný politik vykašle na manželku ve prospěch o mnoho desítek let mladší ženy, nevyhne se podezření, že k jejímu získání a k osobnímu zisku zneužil svého vrcholného úřadu. Obávám se, i když já bych to tak osobně nenapsal, že "drsná" formulace od Štěpána Kotrby, zejména proto, že Štěpán docela rozmyslně poukazuje na to, že svým jednáním Paroubek zdiskreditoval svůj dosavadní politický postoj a filozofii, je docela oprávněná.

Reakce autora titulku i článku "Městu a světu: Rozepnutý poklopec stínového premiéra": Jsem liberál. Jsem do té míry liberál, že souhlasím i s bigamií či polyandrií, pokud je jeden muž a několik žen či několik mužů a jedna žena či několik žen srozuměni s citovou kooperací v rámci skupiny. Znám takové "o něco větší rodiny" a ctím jejich morální odhodlání. Za svou osobu jsem nikdy nehlásal věrnost až za hrob, stejně jako obranu pravdy až do upálení na hranici. Se svými ideály ale žiji v souladu. Jsem ovšem nekompromisní v případě, že potkám katolického duchovního, tlačícího kočárek. Každému, co jeho jest. Vyznávat nemravnost není hřích, ale paralela k úzkoprsosti křesťanské morálky. Nemravům patří nemravnost, věřícím víra. Katolickým kněžím celibát. Ateistům pak všechny hříchy světa. Husitům pravda, i kdyby bolela. Pokud Jiří Paroubek učinil ze své husitské víry (žij v pravdě, miluj pravdu, braň pravdu...) součást své politické kariéry, bylo to jeho rozhodnutí. Moralizovat se nemá... Sociální demokracie je v principu ateistickou stranou, takže morální imperativy křesťanů nevyžaduje. Paroubek se svou vírou přišel sám. Do kaple ho nikdo chodit nenutil. Nyní měl svému přesvědčení, danému i veřejnou deklarací v rámci své politické kariéry, dostát. A selhal. Pak mu patří žít dle křesťanského desatera až do smrti. A žít vedle ženy, kterou si před více než půlstoletím vyvolil. I kdyby dnes vypadala tak, jak zákonitá žena předsedy ČSSD vypadá. Tak káže křesťanská morálka. Odvolá-li Paroubek veřejně svou husitskou víru, popřeju mu hodně štěstí v jeho novém životě. A budu nadále mlčet k cizoložství. Ale pak ztratí morální imperativ Mistra Jana Husa a smysl jeho zápalné oběti. Jak si máme vážit politiků, kteří jiné morální imperativy vyžadují po svých voličích, a jiné uplatňují doma pod peřinou? Je mi líto, že čtenář Novák nechápe symboličnost Paroubkova poselství "městu a světu". Je to poselství vlastního selhání. Podvodu jako přirozené součásti politiky i soukromí. Je vidět, že shoda podmětu s přísudkem a slov s činy už mnohým nic neříká. Ani mužům, narozeným o tři roky dříve, než se narodil můj otec. Chudák český jazyk...

Diskuzní fórum na serveru Husitstvi.cz ZDE