Reakce na článek Petra Frishe"ČR a USA: Jsme tak trochu mimo mísu"

Co se týče obsahu o radaru a jeho souvislostech, tak víceméně souhlasím. Nesouhlasím, že různé demonstrace a iniciativy nejsou účelné. Právě, že je nutno ten tlak stupňovat a dávat čím dál více najevo nespokojenost a snažit se získávat lidi, kteří normálně ani volit nejdou. Protože když uvidí, že se někdo stará a není mu to jedno, tak je větší šance, že půjde i on.

Za poslední dny se vyrojilo spoustu arogance a povyšování ze strany ODS i jiných členů parlamentu na naše emailové dotazy a akce. K tomu neskutečné lži a zesměšňování, a to i veřejně v médiích, která nás až ostentativně ignorují.

Oficiální zástupce poslance ODS nám dokonce otevřeně řekl, že na média můžeme zapomenout, že ty má pod vlivem někdo jiný, ale že pokud chceme poradit a pomoct jak se tam dostat tak nám pomůže? Přijde Vám to normální? Podepsat pakt s ďáblem, abych pak proti němu mohl bojovat? Za koho nás mají? ptá se Tomáš Bodžar.

Je spousta zajímavějších věcí než radar a vojenská základna, které stojí za to importovat k nám z Ameriky. Například občanské sebevědomí a především metody přímé demokracie, které jsou v USA naprosto běžné a mají již stoletou historii. Je na první pohled zarážející, jak se čeští pravicoví politici ohánějí transatlantickou vazbou. USA vyzdvihují jako vzor našeho směřování, přitom však naprosto selektivně vybírají pouze ty aspekty, které se jim hodí do krámu. Česká pravice je známa svým tvrdým odmítáním přímého rozhodování občanů o konkrétních veřejných otázkách pod celou řadou záminek: občané jsou hloupí a problematice nerozumí, nemají dost informací, jsou manipulovatelní, nenesou politickou odpovědnost a podobně.

Nechci zde nyní dokazovat absurdnost těchto tvrzení, chci se zaměřit na jinou věc. Ti samí politici, pro které jsou USA jakousi modlou, pokud jde o soukromé vlastnictví, volný obchod, svobodu jednotlivce, vojenskou rozhodnost atd., naprosto zamlčují fakt, že v USA již více než 100 let úspěšně funguje přímé rozhodování občanů o konkrétních veřejných otázkách. Téměř polovina států USA má funkční legislativu pro přímé rozhodování občanů (referenda) na celostátní úrovni a co více, toto přímé rozhodování je velice často využíváno. Čeští politici a s nimi většinová média však neustále omílají lživé důvody, proč občan nemá strkat nos do rozhodování, přestože je právě americká praxe usvědčuje přinejmenším z historické zaostalosti.

Odborník na lidské povahy a genetiku radil ženským obětem domácího násilí, aby okamžitě opustily mrzkého rabiáka, neboť s ním nedojdou lásky, pochopení, něhy a klidného života v již tak samo o sobě neklidné době. Je to podobně obtížné jako nalézt ve volné přírodě vodní fialku, kdo ji viděl, ať mi dá vědět.

Nepochopil jsem, jak rabiáka rozpoznat před manželským svazkem. Stěží bude holomek při prvních schůzkách ženu častovat pěstí, kopat ji do břicha, vláčet za vlasy a urážet hrubými slovy.

Jak jsme už referovali, televize Nova se svou reportáží pokusila vytvořit dojem, že se sobotní demonstrace proti radaru na Václavském náměstí neúčastnil skoro nikdo, viz fotografie vpravo. Jak to na demonstraci vypadalo ve skutečnosti, vyplývá z fotografie, kterou nám zaslal Jan Stern (vlevo).

Andrej Lugovoj, považovaný v Británii za osobu, podezřelou ze zavraždění bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka, se ve čtvrtek vyjádřil, že se ho britská rozvědka pokusila naverbovat. Na čtvrteční tiskové konferenci v Moskvě znovu popřel, že by měl s Litviněnkovou smrtí cokoliv společného.

Britské výzvědné služby ho prý požádaly aby pro ně "shromažďoval kompromitující materiály o prezidentu Vladimíru Putinovi. Litviněnko nebyl můj nepřítel. Budu bojovat o očištění svého jména."

Začátkem tohoto týdne doručil britský velvyslanec v Moskvě ruským úřadům žádost o vydání Lugovoje k soudu do Británie. Britská prokuratura se minulý týden vyjádřila, že má dost důkazů, aby ho za Litviněnkovu vraždu postavila před soud.

Litviněnko ostrý kritik Vladimíra Putina, zemřel 23.listopadu 2006. Byl usmrcen radioaktivním izotopem polonium-210.

Podrobnosti v angličtině ZDE

George Bush ve středu oznámil, že Spojené státy vydají během následujících pěti let 30 miliard dolarů v Africe a jinde a na boj proti nemoci AIDS.

Tak se Spojené státy stanou dosud největším dárcem finančních prostředků pro boj proti AIDS. Dosud vydaly Spojené státy od roku 2003 na boj proti AIDS 15 miliard dolarů.Určité části Bushovy politiky proti AIDS kritizují mezinárodní zdravotnické organizace, univerzitní učitelé, ženské organizace, evropské vlády a dokonce i inspekční orgán americké vlády. V souladu s domácí americkou křesťanskou ortodoxií je totiž většina těchto peněz poskytována náboženským organizacím, které hlásají sexuální abstinenci až do sňatku a odmítají rozdávat kondomy, což je přístup, který mnozí kritizují jako kontraproduktivní a vedoucí k zbytečnému umírání.

Jedna z organizací, kritických vůči Bushově politice, newyorská Mezinárodní koalice pro zdraví žen, přivítala Bushovo rozhodnutí vydat na boj proti AIDS dalších 30 miliard dolarů; označila to za "jeden z Bushových největších úspěchů". Vyjádřila také naději, že Bush opustí přístup, prosazující sexuální abstinenci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americká Sněmovna reprezentantů v květnu schválila dalších 25 milionů dolarů na společnou výrobu a integraci systému Arrow a 45 milionů dolarů na americko-izraelský protiraketový systém krátkého doletu Davidův prak, který má být schopen likvidovat projektily s vysokou dráhou letu, jako jsou rakety Kaťuša, odpalované organizací Hizbollah.

Americký a izraelský protiraketový systém mají být do roku 2013 plně integrovány. Spojené státy vydají další 1 miliardu dolarů na izraelské programy. Zatím už je financovaly částkou 2,8 miliard dolarů.

Se zájmem jsem si, pane Kartousi, přečetl Váš článek "Totalitní praktiky kovaných demokratů", v němž se pouštíte do Alexandra Vondry, potažmo do Mirka Topolánka. Přečetl jsem si i jiné Vaše články a velmi snadno jsem rozpoznal, v jaké politickém spektru se nachází Vaše mysl. Tomu ostatně odpovídá Váš životopis, který jsem si též přečetl.

Pokusím se Vám tedy vysvětlit, proč u trochu inteligentního člověka převládá názor, že mít v ČR americký radar není tak špatný nápad, píše Jaromír Eisman.

Politik Petr Pithart, je senátorem za Chrudimský okres a část okresu Havlíčkův Brod. Dne 13.3.2007 v okresních havlíčkobrodských novinách "Cesta Vrchovinou" se vyjádřil v pravidelné rubrice listu "Otázka pro" k americké základně i osobě amerického prezidenta. Následuje přepis článku:

Polský prezident Lech Kaczynski odmítl zprostředkování NATO v jednáních o umístění v jeho vlasti objektů amerického systému protiraketové obrany (PRO). Prohlásil: "Kdybychom se ptali všech členů aliance, mezi nimiž jsou někteří, jejichž názory zcela závisí na stanovisku Moskvy, možná bychom se systému PRO nikdy nedočkali." USA se chystají umístit deset antiraket v Polsku a vybudovat radarovou základnu v Česku. Tato otázka -- konflikt kolem americké PRO -- velmi specifická a zdánlivě důležitá jen pro odborníky, se stala v posledních několika letech tématem všeobecně veřejně posuzovaným. Ovšem záplava informačního šumu jenom zamlžuje podstatu věci. O reálných cílech budování PRO, jejích pravděpodobných následcích a o možnosti jejího použití komentátoři mlčí -- pravděpodobně úmyslně. Problém je zřejmě natolik závažný, že se lidé, dobře chápající, o co jde, uchylují k eufemizmům, pochopitelným jen jim podobným -- zasvěceným.

Radar v Brdech - základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy? TÉMA BL

27. 5. 2007 byla neděle Ducha svatého, Ezechiel 37,1-14

„Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.“ Takhle ajvajovali mnozí Židé v babylónském zajetí, ospravedlňujíce tak svůj defétismus a „nutnou“ kolaboraci s Babylóňany. Nemá to cenu o něco se snažit, je třeba přistoupit na dohodu: oni nám dají najíst a my budeme držet ústa a krok. Neboť: „Hospodin nás nevidí, Hospodin zemi opustil” (Ez 8,12)

Nerozumím tomu, proč jsem ze svých domácích médií i nadále hůře informován o situaci na Dálném východě, než je moje britská, americká, nebo třeba německá konkurence. Může mi to prosím někdo nějak vysvětlit?

Rozumný člověk nemůže fakta nikdy odmítnout

Gorilu Kijivu a její mládě, které porodila v noci na 30. 5., můžete sledovat v přímém přenosu na stránkách projektu ČRo Odhalení. Servery Českého rozhlasu se však momentálně potýkají s enormním zájmem uživatelů. K porodu došlo dřív, než pracovníci pražské zoo očekávali. "Přesto se ho však podařilo zachytit našimi kamerami a odvysílat živě v internetovém vysílání," říká autor projektu Odhalení Miroslav Bobek z Českého rozhlasu Leonardo.

Moja má sourozence... REPORTÁŽFOTOGALERIEVIDEO

Kázání při bohoslužbách na Svatodušní svátky ( 27. května 2007) v Augsburgu.

Text: Řím. 12, 9; 14; 17- 21

" Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému...Svolávejte dobro na ty,kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo...Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.' Ale také: "Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem,"

Milí bratři a sestry v Kristu,

s vnitřními rozpaky a nejistotou jsem přijal pozvání, abych kázal při dnešních bohoslužbách. Nejde ani tolik o jazykové problémy. Vždyť tam, kde se lidé mají rádi, jsou schopni se dorozumět, i když mluví rozdílnými jazyky. Konečně nejnázornějším příkladem jsou samotné Svatodušní svátky. Návštěvníci Jeruzaléma z celého tehdejšího známého světa rozuměli apoštolskému kázání, protože ho vnímali srdcem. Jaký však má být obsah mého kázání? Co Vám mohu povědět, abych nedrásal Vaše sotva zhojené rány?

Už několikrát si český národ sám dobrovolně pošlapal svoje sebevědomí.

Nepochybně za protektorátu - nikdo nám tehdy nemohl nařídit nepoužít ve světě nejdokonalejší pohraniční pevnosti k likvidaci určité části Hitlerových podomků a napomoci tak výrazně a ve stěžejním čase k jejich zničení - mohl nám to pouze doporučit. My taková doporučení ale s radostí přijímáme. Je to totiž pohodlnější, míní Beno Trávníček.

Mocné íránské ministerstvo výzvědných služeb varovalo íránské univerzitní učitele, že budou považováni za špiony Západu, pokud budou udržovat styky se zahraničními institucemi, anebo budou cestovat na mezinárodní konference.

Varování vydal íránský ředitel protišpionáže v atmosféře rostoucího podezírání, kdy Írán tvrdí, že rozbil buňku špionů CIA a obvinil tři americké občany ze špionáže.

Napätie v slovensko-maďarských vzťahoch -- medzištátnych i vnútroštátnych -- opäť vzrástlo. A opäť -- podobne ako pred necelým rokom -- v súvislosti s kauzou Hedviga. Z vyšetrovania podozrenia na trestný činu je znova politický spor. Ten istý prípad, tí istí aktéri a zdá sa, že aj tie isté -- alebo veľmi podobné -- záujmy politikov: vytĺkať kapitál, ktorý im síce môže priniesť politické body, ale celkom určite zasa na istý čas otrávi ovzdušie, v ktorom Maďari a Slováci musia žiť spoločne.

Opätovnou príležitosťou na vášne bolo oznámenie policajného vyšetrovateľa, že vzniesol voči H. Malinovej obvinenie z krivej výpovede a krivej prísahy. Za tento trestný čin hrozí páchateľovi jeden až päť rokov väzenia a v prípade, že išlo o konanie z osobitného motívu môže trest narásť až na osemročné väzenie.

10. 11. 2006 : Kauza Hedviga jako TÉMA BL

Prípadu Hedvigy Malinovej sa obšírne venujú aj slovenské médiá. Podobne ako politici, rozdelili sa aj novinári -- na tých, ktorí veria jej a tých, ktorí veria polícii. Bohužiaľ, mnohí novinári sa podobajú politikom ešte v niečom: namiesto nestranných pozorovateľov a komentátorov sú z nich zapálení bojovníci za jednu zo strán. A hoci sami obviňujú políciu zo zaujatosti, namiesto nezávislého súdu už stačili vyriecť ortieľ.

10. 11. 2006 : Kauza Hedviga jako TÉMA BL

V Hamburku se sjeli ministři zahraničních věcí ze 46 zemí světa. Jednali tam o ochraně životního prostředí. Hlavním výsledkem setkání 27 evropských a 16 asijských států byly demonstrace a poznání, že se páni ministři dohodli jen o tom, že by bylo dobré, kdyby existovaly závazné cíle pro využívání regenerativní energie a že je nutné, aby se někdy začalo vyjednávat o pokračování smlouvy z Kjóta.

Po přečtení úvahy pana Tučného o "české zbabělosti" jsem si jako příslušník starší generace uvědomil, jaké pocity musí u příslušníka protifašistického odboje vyvolávat poukazy na českou zbabělost, píše Jiří Šlouf.

Samozřejmě byla část národa zbabělá za všech okolností a hájila cizí zájmy proti naším vlastním. Pokud porovnáme postoje jednotlivých složek národa v letech 1939, 1968 a v současné době, dojdeme k určitým paralelám.

Rozhodně bych se neodvážil obvinit ze zbabělosti vojáky na hranicích v roce 1939, příslušníky odboje během 2. světové války nebo účastníky demonstrací v srpnu 1968 ze zbabělosti. K tomuto výčtu je možné připojit i současné odpůrce základen. Umístěním základny na svém území se vzdáváme části své samostatnosti, a to "na věčné časy" a na stejnou dobu se stáváme spoluúčastníky nešťastné, hegemonistické politiky USA.

Za zbabělce z minulosti nebyli historií označení řadoví občané, ale lidé jako Hácha, Bilak nebo Indra. O která jména se tato řada rozšíří do budoucna ?

Pokrevně spříznění králíci z klobouku. Jeden je čipera, druhému se z vyhřáté pokrývky hlavy nikdy nechce. Iniciativnější bráška musí pohodlného sourozence popadnout za slechy a vytřepat ven.

Probuzení do sobotního rána bylo příšerné. Na hluk ze stavby metra, kde dělníci úderem sedmé hodiny začnou bušit kladivy do kovové konstrukce (alespoň tak to zní), jsme si všichni už zvykli, ale dnes ráno to bylo něco nového. Zvuk motorové pily. Stalo se to, co některé z nás už napadlo, ale myšlenku jsme obvykle zahnali jako příliš absurdní. V tom jediném zeleném pruhu, který tady po výstavbě stanice metra zbyl, a který jako poslední zbývající alespoň trochu odstínil hluk a zápach ze silnice, pruh, kde se nacházely třicet let staré, vzrostlé, košaté a na pražské poměry překvapivě zdravé stromy, tak právě o jeho vykácení bylo rozhodnuto.

Je nutné si na prvním místě povšimnout paralely totalitního a Vondrova (Topolánkova) myšlení. Totalita je ve své podstatě snahou o vytváření nereálného, ideologizovaného světa, v němž jsou práva jedince i společnosti podřízena právě ideologickým principům. To se samozřejmě děje za neustálého přesvědčování o stavu světa -- o jeho nutnostech, hrozbách, rizicích a o postojích, které MUSÍME zaujímat proto, abychom DANOSTI světa naplnili.

Dne 26.5.2007 uvedl reportér Jiří Borovec ve zpravodajské relaci televize Nova Televizní noviny informaci, podle které se demonstrace iniciativy Ne základnám účastnilo jen několik set lidí. Spot byl natočen tak, že za zády reportéra bylo vidět jen několik desítek lidí (přikládám snímek obrazovky).

V pondělí jsem se po dlouhé době podíval do novin (naši odebírají MF Dnes - bohužel - těžko je přesvědčovat o změně, zvyk je hodně železná košile...). A začetl se zrovinka do článku o nové knihovně v Praze (tzv. Chobotnici). Autor článku nás seznamoval s výsledky ankety, komu se nejvíce líbí nová knihovna a kdo ji naopak odmítá. Čísla poukazovala na to, že více se líbí můžům a také lidem vzdělanějším. Autor výsledky prezentoval takovým způsobem, abychom pochopili, že nová knihovna je nádherný kousek, a mužům se líbí proto, že jsou přece jen pořád chápáni jako páni tvorstva a ženy jako někdo kdo takovým věcem přeci nerozumí. Nebylo to doslovně řečeno, ale každý vnímavý člověk to z článku vycítil. Stejně tak jsem nepochopil jaká je souvislost mezi vkusem a úrovní vzdělanosti. Tím chtěl zase autor naznačit, že lidé kterým se projekt nelíbí jsou prostě lidé hloupí bez patřičného vzdělání, píše student Karel Krůpa.

Bestiář (2007), režie Irena Pavlásková

Bestiář, natočený na motivy románů Barbory Nesvadbové, je jeden z četných současných českých filmů, svědčících o nepoužitelnosti českých mužů a o tom, jak mladá dívka marně hledá uspokojivého partnera.

Začalo to tím, že zástupce vedoucího motorizovaného kanalizačního družstva Brejžek (čtenáři mých fejetonů vědí, že se jmenuje Blahoslav, ale jelikož se jednou na pohlednici podepsal Bl.Brejžek, neřekne mu nikdo jinak, nežli Blbrejžku; vědí také, že ten titul znamená, že je závozníkem u takzvaného hovnocucu) se zamyslel, jelikož další výtečník, vycpavač Kája Strmoles, dokázal udržet přes dvě minuty malého panáka fernetu na vyplazeném jazyku, aniž by rozlil. Že se to stalo v hostinci U Vopičků na rohu, snad ani nemusím dodávat.

"Ty vole," obdivoval ho Blbrejžek, "to by fakt každej nedokázal."

tisková zpráva Ekologického právního servisu

Inspektoráty práce v roce 2006 provedly ve 13 obchodních řetězcích celkem 106 kontrol, při kterých zjistily 187 [1] druhů pochybení. Nejvíce pochybení bylo zjištěno u obchodního řetězce Ahold (48 druhů pochybení), který v České republice provozuje prodejny Albert a Hypernova. Za četná porušení pracovněprávních předpisů mu však inspekce práce uložila pokuty, které v souhrnné výši za celý rok dosáhly do výše pouhých 10 000,- Kč. Nejvyšší souhrnnou pokutu ve výši 150 000,- Kč v roce 2006 od inspekce práce obdržel hypermarket Kaufland za 10 druhů porušení pracovněprávních předpisů. Řetězce Delvita, Billa, Baumax, Tesco, Lidl, Hornbach a Makro však z porušování pracovněprávních předpisů vyšly dokonce bez udělení pokuty.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.