Pravda je taková, že při prvním náznaku násilí má žena odejít či dokonce uprchnout. Pokud netouží zažít peklo s vykutáleným hovadem, za mlčenlivého civění okolí -- ono se nevyplácí hned zasahovat, že? Ono se dneska vůbec nevyplatí strčit nos do cizího, ono se už ani nevyplatí ztrestat šmejda, byť ve vlastním domě, protože soudní stolice vás vláčí a z chudáka zloděje anebo surovce vyrobí štvance.

Jenže, nezasáhněte, když vidíte násilnosti páchané na slabším pohlaví. Štěstí pro kretény, že se nenosí kordy! A přece, ne vždy jste vítáni, milí zachránci, takže dávejte pozor. Vím, co říkám. Uvedu dva příklady marného zásahu.

Kdysi, v lázeňském městě na severu, vraceli jsme se s kamarádem z baru v zapadlé ulici, a hle, pěstmi se trefoval do ženy cápek, ona hekala a prosila, abychom jí pomohli.

Kamarád varoval: neblbni, tihle nakonec půjdou proti tobě. Vypadneme. Já ne, já hrdina, já mstitel ublížených! A hned jsem řekl mizerovi, aby toho nechal a boxerský amatér mě poslal do známých míst a ke všemu po mně vyjel, nabuzen alkoholem a vědom si zručnosti v pěstním boji -- i stalo se, člověk se má bránit. Trefil jsem bojovníka za jeho chlapský svět dvakrát do úst, poklesl v kolenou, je dobré odpustit z duté hlavy krev pro její potřebné vychladnutí a napadená žena začala do ticha noci ječet, že jsem přepadl jejího dobrodince -- netušila, že za okny stojí zvědavci, ale nezasáhnou. Přesto jsme raději prchli.

Před pár lety slyším z ulice bolestný křik. U zdi stála oběť syčáka, ten ji fackoval, kopal -- a hodní lidé se obloukem těm dvěma vyhnuli, aby nepřekáželi při podivném kočkování a škádlení. A já z okna na otlemu zvolal, aby ženu nechal okamžitě na pokoji. Dozvěděl jsem se, co všechno mu mohu učinit, kam ho políbit, co mu vylízat -- i nemeškal jsem, seběhl dolů, abych mu vyhověl aspoň jazykem od boty. Divil se, holoubek, a hle, trochu zkrotl. Já podivín chtěl trestat, ale ta dobrá zmučená ženská dušinka mi v tom zabránila. Kolemjdoucím jsme připadali komicky -- lezli jsme po sobě za bílého dne, nenasyceni na zběžný pohled láskou.

Domácí násilí je podle jistých odborníků specialitou především v sociálně slabších rodinách. Nu, neznám zemi, kde je většina populace sociálně silnější. Budiž.

Dva příklady ze sociálně povedených rodin, patřících k tzv. společenské špičce. Chlápek se srdcem z hlazené žuly, zbohatlík, namyšlené nic, co narazilo na zlatou žílu, nadělalo peníze, zatočila se mu hlava a připadal si jako pověřený hlavní kormidelník zábavného průmyslu a části širokého okolí, povedený surovec a hlavně pitomec. Ožral se, dobytek, pak ho posedla nadutost a musel se vyřádit na manželce -- chuděra sloužila grázlovi oddaně několik let, děti mu porodila, o barák se starala, před společností hrála spokojenou ženušku. Zajímavé, že zasvěcení nedokázali trotla umravnit. Mlčeli. Poklekali před jeho milostí a prosili o drobty.

Sociálně vybavený trouba se holedbal výsledky práce. Vůbec se příliš chválil -- jak nešťastný svět, kde se k penězům dostávají morálně zabednění mamlasové. Školení by měli dostávat od šlechticů ducha -- ale samolibost vytváří, žel, zázemí omezenosti.

Krasoduch tvořící lyrické i epické básně, básník podobný druhu z bývalých dvorů mocných, dostával záchvaty vzteku z prostého důvodu, že totiž jeho básně se čtou málo. A trvat si na básnickém postu přináší povětšinou sice bohatost ducha, ale chudobu poloprázdné lednice.

Být bohatým básníkem není legrace. Stát se básníkem je naprosto něco odlišného než se básníkem narodit. Jeho starší kolega cvičil rodinu za pomoci dětské píšťalky -- zvuková znamení vyzývala jednotlivé členy rodiny, co mají v danou chvíli učinit. Většinu bylo potřeba staršího básníka okamžitě obsloužit! Donést mu boty, pivo, kořalku, víno, noviny, housku se salámem, notes a tužku, když ho posedla náhlá inspirace a tvůrčí puzení.

Mladší básník, doveda, vybíjel si nezdary na manželce za pomoci pěstiček. Chcípánek, zagroškudla, pidimužík, boxující s manželkou v domácím ringu velmi úspěšně! Modřiny pod očima, drobnost. Přerazil jí nos, rád ji trefoval na solar plexus a nemohl se vynadívat, jak lapá po dechu. Pak většinou odešel psát básně -- prostě básník, s tím nikdo ničeho nenadělá?

Když "chlap" uhodí ženu, měla by mu upadnout ruka. Argumenty, že to některá ženská zkrátka potřebuje, jsou pomýlené. Člověk má odejít a používat mozek. Bít ženu je velkým i neodpustitelným hříchem a já bych přivítal, kdyby "chlapu" zmetkovi odpadla paže. Možná by bylo zajímavé vyjít na korzo a prohlédnout si bezručky. To by bylo divení, že?

Násilí=Omezenost.

Kdo druhého ponižuje, vystavuje nátlaku, neměl by v našem půvabu plném třetím tisíciletí co pohledávat. Jenže, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Domácí násilí jeví se s ohledem na skutky páchané za podpory vlád drobností, malinkatou patálií. Nedorozuměním.

Omezení násilníci nevyhynuli a třeba ani nevyhynou. Bohužel. Pomáhej nám od zrůdností, Pane, i když si nezasloužíme slitování, neboť nehodni jsme laskavé pomoci. Omezenost lidi do náruče mravobídy vede a násilníky posilňují povahy váhavé a mdlé.