Spojené státy jsou dynamické a přizpůsobivé, ale musejí věnovat víc pozornosti svému křehkému hospodářství, míní v deníku Guardian Timothy Garton Ash.

Dvaaosmdesátiletému labouristickému aktivistovi Walteru Wolfgangovi, kterého ve středu vyhodili z konferenčního sálu v Brightonu, kde se koná výroční sjezd britských labouristů, protože vykřikl během projevu ministra zahraničí Strawa, obhajujícího válku v Iráku, výraz "Nesmysl!" se ve čtvrtek na tomtéž sjezdu dostalu triumfálního přijetí. Varoval přitom sjezd, že "nemůžete potlačovat debatu tím, že si najmete vyhazováky".

Premiér Tony Blair se ve čtvrtek dopoledne omluvil tomuto židovskému uprchlíku z Německa před nacisty, jemuž po jeho včerejším vyhoštění z konferenčního sálu byl do něho podle zákona proti terorismu zakázán posléze přístup.

Sjezd Strany zelených, který proběhl o minulém víkendu v Pardubicích, byl provázen jinou sešlostí, která se uskutečnila v jakési královéhradecké restauraci. Tam si dali sraz ti, jimž činnost "tuctové politické strany", jak opuštěnou matku pojmenovali, přišla příliš obyčejná a jim nestravitelná.

Můj první pes byl boxer a dostal jméno Don; proč zrovna Don, neví dodnes v rodině nikdo. Jako asi půlročního ho matka našla toulat se po ulicích bez obojku a známky a přivedla ho domů. Později se našel majitel, který úpěnlivě inzeroval -- jenže Don s ním nechtěl za žádnou cenu odejít a ten pán měl na štěstí pro něj pochopení a nechal nám ho za tři sta korun dokonce i s papíry, z nichž vyplývalo, že se legálně jmenuje Alex -- protože by se to pletlo se mnou a moje babička i tak na nás volávala "Pejsánku, pojď papat" a "Alexi, jíst!", zůstali jsme však u Dona.

Když jsem se začátkem roku 1990 vracel z exilu do Československa, bylo to poté, co jsem nabídl své služby jako žurnalista a politolog se západním vzděláním a praxí v oboru. Čerstvý federální ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier mou nabídku přijal (stejně tak ji pro bezplatné externí poradenství přijalo jeho Občanské fórum). Tak jsem se stal mluvčím Federálního ministerstva zahraničních věcí a poradcem ministra. Můj plat byl určen podle platných předpisů na Kčs 4500.- měsíčně a nemíním ztrácet svůj ani čtenářův čas srovnáváním s mým příjmem redaktora v radiu Svobodná Evropa. To totiž nebylo důležité. Důležitý byl naopak zázrak možnosti návratu do svobodné vlasti, něco, co se jednoduše nedá vyvážit příjmy.

Domnievam sa, že zaraďovanie spomínaných "sociálne neprispôsobivých občanov" medzi antiglobalistov či antikapitalistov je minimálne scestné, pretože aj keby bol niekto akýmkoľvek odporcom systému, tým, že je neustále naložený v liehu, svoj boj znevažuje a skôr napomáha systému tým, že dovoľuje označiť antiglobalistov ako feťákov, či alkoholikov, píše Daniel Stančík. Napriek tomu odsúdiť týchto ľudí by bolo príliš jednoduché. Osudy mnohých sú určite nezávideniahodné a bohužiaľ sú neoddeliteľnou súčasťou súčasného ekonomicko-sociálneho zriadenia. S tým súvisí i prístup polície, ktorá je buď ľahostajná alebo nemiestne brutálna.

Článek o bezdomovcích je dobrý, až na jednu fatální nepřesnost, výše důchodu u hodně velké části populace nečiní ani těch 6000 Kč sociálních dávek, píše Věra Hubená: Nejsem na ulici, mám kde bydlet, ale považuji za ostudné brát 5800 Kč důchod po 39 letech práce. A to jen proto, že jsem byla soukromník od roku 1992 a platila jsem si minimální sociální pojištění - kde bych také vzala na víc, když jsem začínala z nuly. Nemám se špatně, ale kdybych spoléhala jen na stát, dopadla bych jako hubkař. Připomínám v této souvislosti odchodné agentů STB, horníků, policajtů a bůhvíkoho ještě. Ale o tom mluvit nechci. Jen že ani průměrná mzda ani průměrný důchod neodpovídají tomu, co obyčejní lidé dostávají. A jestli nezaměstnaný nebo bezdomovec dostávají víc než mám já ve svých 57 letech důchod, asi není něco v pořádku.

Ubožákům na ulicích samozřejmě podporu přeji a solidárně jsem na ni přispívala celý život.

Tož tak.

Ve dnech 5.-8. září 2005 navštívil Českou republiku prezident Euromilu, sdružení vojenských profesních organizací států NATO, Bauke Snoep. Uskutečněná jednání byla velmi prospěšná pro činnost Svazu vojáků z povolání Armády České republiky (dále jen SVP), také pro poslance a senátory PČR a resort obrany.

Doba, kdy si kdokoliv mohl kopnout do předsedy ČSSD, skončila se Stanislavem Grossem. Jeho nástupce čekal na "svou" chvíli celých patnáct let. Prvním mužem ve straně nyní není předseda, ale muž s nejvyšší ústavní odpovědností. Do křesla pemiéra se Paroubek posadil za situace, kdy všichni ostatní selhali a "Ó Velký Miloš" vyjádřil potřebu zůstat ve vyhnanství na Vysočině tak dlouho, dokud sociální demokracie sama neztrestá zrádce a příživníky.

Paroubek zná dobře názory Miloše Zemana, neb patřil se zbytky tzv. rakovnického proudu jako blízký spojenec bývalého předsedy strany profesora Horáka k dlouholetým Zemanovým oponentům. Horák je mrtev, jeho vize živnostenské sociální demokracie pohřbil Klausův gründerský kapitalismus bez kapitálu, politický pragmatismus sociální demokracie je vládní linií a nikoliv zradou ideálů jako v roce 1992 či 1994. Paroubek si dokonce získal i důvěru a respekt svého někdejšího soka. Paroubkovi jdou z cesty dnes i jeho oponenti. Nikdo nezná pro sociální demokracii lepší řešení. Paroubek dneška není navíc Paroubek včerejška.

Silovou hrou, kterou předseda vlády odpověděl na chvástání ODS "s gulama", imponuje jím vybrané cílové skupině pro nadcházející volby. Nejen podle slov, ale hlavně podle činů soudí voliči...

Reakce na článek Štěpána Kotrby "Opilí a agresivní bezdomovci na zastávce autobusu"

Vyskytuji se v oblasti kolem pražského Anděla od roku 2001 v podstatě každý den. Tato oblast je opravdu plná velmi špinavých a opilých lidí, kteří sedí buď před supermarketem Albert anebo nedaleko tamějšího McDonaldu. Mnohokrát jsem tyto lidi oslovil, dokonce jsem s jedním bezdomovcem vykouřil cigaretu marihuany. Vím tedy, že nejde o typické bezdomovce, jakými jsou lidé, které znám z dob, kdy jsem pracoval pro časopis Nový prostor, který prodávají právě bezdomovci.

Řadu zajímavých údajů na Literární noviny prozradil jejich jindy tajnůstkářský šéfredaktor Jakub Patočka v rámci počínajícího konkurenčního boje.

Agentura Focus, která na žádost redakce provedla sociologický průzkum mezi předplatiteli, se pokusila též o odhad celkového počtu čtenářů. Dospěla k počtu sedmi tisíců. Patočka se touto cifrou "odhadu nákladu" pochlubil v článku, který v Literárních novinách vyšel pod názvem "Portrét předplatitele Literárních novin". Proč ale zatěžovat sociologický výzkum interpretací měkkých dat se značnou chybovostí (při počtu respondentů - pouze mezi předplatiteli - 300 - tomu jinak být nemůže), když existuje exaktní metoda? Ověřený náklad minus remitenda rovná se počet prodaných či rozdaných výtisků.

Což je číslo, kvůli kterému nejspíše Patočka nespí.

Novátorská a vizuálně opulentní podívaná přesně kopírující komiksovou estetiku je důmyslnou zástěrkou pro veřejnou prezentaci psychopatického obsahu.

"Snahy o dosažení cílů byly podpořeny dalšími nově vytyčenými cíly..." -- Ne že bych citované větě z internetových stránek Informačního centra OSN v Praze dvakrát rozuměl.

Nelíčené nadšení, které mezi zdejšími recenzenty vypuklo s uvedením nového českého filmu Štěstí, jistě zvýší jeho návštěvnost. Bohužel také možná následně způsobí četná zklamání, protože přehnaná očekávání úplně splnit nemůže.

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.